"Já bych chtěla být... princezna!"

Je to tak asi měsíc, co mě napadají samé báječné věci. Třeba: čím bych tak ještě mohla být, kromě porodní asistentky. Vezmu to popořádku. Tak nejdřív jsem vymyslela, že bych mohla být celkem dobrá zpěvačka. Asi tři hodiny jsem seděla a zkoušela vymyslet nejdřív text a potom i melodii písničky. Řeknu vám, že jak jsem vymyslela nějakej nápěv, tak mi nešel vůbec z hlavy a už mi potom nešlo vymyslet nic jinýho. Takže jsem skončila na jedné kraťoulilinké písničce, o jedné sloce, protože ke druhé mi chyběly zase slova... Melodie byla vtíravá, text melancholický a teskný. To mi tak pomalu docházelo, že takhle to asi dál nepůjde. Budu muset být zpěvačka, které hudbu skládá někdo jinej, třeba jako Szidi Tobias. Jenže, kde sehnat tak hezký textíky a hudbu a šikovný muzikanty, že...
Tvůrčí ambice mě neopustily a založily jsme tedy divadelní čtveřici. Momentálně částečně troskotáme na tom, že se nám hra, kterou hrajeme, moc nelíbí a tak hledáme novou, a taky na tom, že se nám divadelní zkoušky čím dál častěji zvrhávají v taneční večírky s vínem, tancem a čokoládou.
Zkoušela jsem taky fotit, ale na pěkný fotky je můj OLYMPUS mju digital 500 moc "digitální". Taky bych mohla zase znova hrát na klavír - šansony, nebo chodit do sboru, do keramiky, nebo psát filmový scénáře (todle jsem ještě nezkoušela, protože nejdřív musím zjistit, jak se takovej filmovej scénář píše... Zatím mi to připadá pořád jako dobrej nápad, kterej se musí vyzkoušet). Co já vím, co mě ještě napadne.
Poslední nápad ze včerejška je, že bych mohla předčítat hry v rozhlase. Včera jsem ségře do 1:30 v noci předčítala Ramona od ŠABACHA. Řezaly jsme se smíchy až do konce knížky! Jsem v tom vážně dobrá! Tak, berete mě?:)
J.

Moudra

"Poprvé je všechno jinak, podruhé, jak chce maminka, a potřetí, jak dítě poručí..."
Úsloví, které kdysi kolovalo mezi porodními babičkami

Čínský termín pro těhotnou ženu je "žena, která má uvnitř štěstí".

"Vše již bylo řečeno, ale protože nikdo neposlouchal, musíme začít znovu."
André Gide

"Musel jsem zapomenout na všechno, co jsem se naučil. Musel jsem se vrátit k úplným začátkům, jít zpět k podstatě přirozenosti a nechat konkrétní tělo, konkrétní ženu a konkrétní těhotenství fungovat jejich vlastní rychlostí."
Dr. Tom Brewer

PODVACÁTÉŠESTÉ???!!!

Já se letos na to nějak necítím. Tak dvacetpětkrát už to tady bylo a mně se to zdá akorát. Lidí jak psů, a když někde začnou hrát Marry... tak já prchám. Dneska to zkusila Marťa dokonce zazpívat, ale včas jsem ji zastavila. Když se řekne "koleda" naskakuje mi husí kůže.
S dárkama je to se mnou letos taky bída. Já vám nevím, co se to se mnou děje. Zatím jsem koupila sice 5 dárků, ale všechny pro sebe. Pod stromeček je nedám, ale všechno co si kupuju v prosinci, tak to beru jako dárek.
Tak si říkám, kdy ta vánoční nálada přijde. Na Svoboďáku prodávaj kalhotky, taky jsem tam zahlídla reklamní stánek brněnskýho okruhu, tam by mi moc nepomohli... Kývací Santa v životní velikosti mě na Mikuláše vyděsil na Masaryčce. Celkem mě to zmátlo! Čekala jsem všechno. Čerta, ďábla, andělíčky, Mikulajdu - no problem! Ale SANTA... Trochu zmatek těm dětem (a mně) v tom dělají... Tak jsem si v tom chtěla udělat pořádek a vygooglovala jsem, že Mikulajda je předobrazem Santy, ale to už je totální maglajs!!! Zabřednout do téhle tematiky dál, kdo ví, co bych se dozvěděla. Příště začne ten červenej dědula chodit i na Mikuláše a mě trefí!
Ehm pečení cukroví je u nás trošilinku problém, protože na to nikdo nemá čas. O sněhu si můžu leda tak nechat zdát (Antarktida je prý cca za 6 let fuč...).
A tak se chytám jenom pomalinku na háček. V neděli jsem zapálila druhou adventní.
J.

"A JE TO!!!"

A pak, že strašidla nejsou!!!

Nebyla tu náhodou... PARTY???

Protancovali jsme noc!!!
Vzbudila jsem se v jiné posteli (mamčiné), v jiném pokoji a pak to začalo být zajímavý. Hodiny ukazovaly 13:00. Prošla jsem celým bytem, koukala jsem do talířků se zbytky oschlých sýrů, pustila jsem Szidi Tobias, prázdné skleničky na stole mi připomněly, že jsme je s VIKI před úsvitem všechny dopily. A hlavně jsem prohledala celý byt, protože mě zajímalo, jestli tu jsem sama. Chvíli mi trvalo, než jsem tomu uvěřila (musela jsem se kouknout, jestli tu nejsou navíc nějaký boty..). No a tak mi bylo jasný, že tohle teda sama neuklidím... Když Viki přišla, dělala jsem pro nás pravej pomerančovej džusík v rámci zlepšení fyzické kondice:) A všechno jsem dělala hodně, ale opravdu hodně, pomalu. Viki díky! Bez tebe bych tu myslím seděla mezi všema talířkama, ubrouskama, zbytkama jídel... ještě teďka.
Uklízela jsem, přátelé, až do 17:30! Ale mám tu teďka hezky, můžete zase přijít! Na návštěvu. Jen, prosím, po jednom, až do odvolání.

A teď trochu čísel:
- bylo nás tu kolem 25
- rozbili jsme jenom 2 skleničky:)
- nechali jste tu jenom jedny rukavice - pletené, šedé a Petruška brýle
- snědli jsme 1,7 kg rajčat, a 1,5 kg paprik
- v 6:30 jsme tancovaly na poslední písničku
- zbyl mi tu obrovský hrnec uvařených brambor - cca 7kg

Party se nad očekávání vydařila, díky všem! J.

PS: Zítra jdu koupit káblík od foťáku, takže budou i fotky!

Olivier Follmi, Henri Cartier-Bresson

Dostala jsem krásný diář na plánování samých pěkných věcí, kde jsou nádherný fotky od pana Oliviera Follmi. Stojí za to, podívat se na jeho stránky! J.





Moje milovaná Paříž a další fotky od Henri Cartier-Bresson(a):

Nalačno...

Pralinky, pravý belgický, nalačno, když máš hlad, docela velkej hlad! Uááááá - báječná chuť, to vychutnáš jako nikdy:) Ale snědla jsem je všechny... Nepočítejte s tím, že když jíte pralinky nalačno, něco vám zbyde.

Něco na na knihovnické téma: Medieval helpdesk.

Dneska v První pomoci:
Já: "Paní magistro, kolikrát jsem chyběla? Já si to nepamatuju... Já mám pocit, že mockrát."
Mgr: "Jojo, podíváme se... Tááák Růžičková, no já tady mám dvakrát. Souhlasí to?"
Já: "Super!"
Mgr: "Takže souhlasí."

Mgr: "No mě jedna porodní asistentka před porodem chlácholila, že když to šlo dovnitř, půjde to i ven..."

Mgr: "Společný sprchy jsou super! Já jsem si tak vybrala manžela!"

A takový my máme hodiny pořád... :) J.

Tohle mě dneska...

"To nemohu uvěřit!" řekla Alenka.
"Nemůžete?" řekla královna útrpně. "Zkuste to ještě jednou. Vdechněte zhluboka a zavřete oči."
Alenka se zasmála. "To není nic platno zkoušet," řekla, "člověk nemůže věřit nemožnostem."
"To jste asi neměla dosti cviku," řekla královna. "Když jsem byla ve vašich letech, cvičila jsem to každého dne půl hodiny. Božínku, někdy jsem věřila až i šesti nemožnostem před snídaní."
(Lewis Carrol - Alenčina dobrodružství za zrcadlem)

"Já nezpívám, protože jsem šťastný; jsem šťastný, protože zpívám."
Wiliam James

"Nebe a země jsou v nás."
Mahána Gándhí (Original Blessing - Původní požehnání)

"Ten, kdo tě vidí a nesměje se nahlas,
nebo neztichne, nebo se nerozpadne na kusy,
není nic jiného než cement
a kámen ve svém vlastním vězení.
Džáláuddín Rúmí

"Člověk není statický, je to bytost v procesu bytí. Čím více si umožňuje být, tím víc naplňuje své pravé poslání."
Rudolf Steiner


"Náboženské probuzení, které neprobouzí spáče k lásce, je probuzení marné."
Jessamyn West

"Každej s někým chodí, dokud nechodí s tebou."
Pavel Tuček (Samotáři)

Klarinet

Právě tu (v knihovně) někdo zahrál na klarinet. To vám řeknu, že není nic krásnějšího, než zvuk klarinetu v hale knihovny! Jasnej, temnej, jednoduchej. Hrajou ještě, musím poslouchat...

Mrkev!

Je 23:10. V těchto hodinách jím jenom v těchto případech: že jsem od oběda ještě nic nejedla nebo jsou k jídlu mořské plody či něco dobrého k vínu. Dneska jsem udělala výjimku. Našla jsem totiž na stole vzkaz: Dojez tu mrkev! a mně to připadalo jako dobrý nápad i přesto, že jsem dost vydatně jedla celý den. Byla famózní!

Konečně jsem taky zjistila, kterej časopis se dá číst. Teda spíš, kterej časopis mě baví číst a to tak, že zapomenu i na to, co se děje kolem a začnu se smát. No je to přece REFLEX! Jejich reklamní kampaň je krapánek šílená. Asi tím mě dostali. Už vím, co si přeju pod stromeček:)

Dneska odpoledne jsem si hrála: na prince, princeznu, kočku, pejska, taky na maminku kočku a na paní učitelku, na kněze a asi třikrát jsem se vdávala. Měla jsem k tomu skvělé spoluhráčky - dvě malé holčičky Aničku (5 let) a Alenku (3,5 roku), děti mojí sestřenice. Nejdřív se po mně obě plazily: "Tady máš břicho? A tady pusu a oko? A tady máš prso?" Takovýhle upřímný otázky vás leckdy úplně odzbrojí. Baví mě pozorovat děti, jak přemýšlí o světě. Jakoby člověk pronikal někam zpátky ke kořenům, k základům světa. A baví mě si s dětma hrát jejich hry. Připadá mi docela úžasný, že mě celkem klidně přibraly do svých "malých" představení. Určitě jim připadalo, že hraju podle nějakých zvláštních pravidel, ale braly to jako příjemné zpestření. Pro mě to znamenalo vymýšlet neustále další scénář hry, což je po hodině a půl hraní doooost náročný. Nejlepší byla hra s kouzelnou hůlkou, která nás všechny proměnila v pejsky, kočky, mě třeba v čarodějnici. A když už je to nebavilo, mávly hůlkou a byly jsme víly nebo taky zloději. Paráda! Při hraní je všechno možný.

Za prvé a za druhé!

Tak za prvé - se omlouvám za faktickou chybu v minulém příspěvku. Ony se mi ty naše elektrárny trošku popletly, ale to už na výletě, a tak mi to zůstalo... Byly to přece Dukovany a ne Temelín! (Mohla jsem vás jenom vyzkoušet, kdo na to přijde nejdřív, že...) Takže Jituš tuto vědomostní soutěž vyhrála.
Za druhé - je to blbý, ale nemůžu najít káblík k foťáku, tak sem prostě nemůžu dát fotky. Je to teprve ve fázi, kdy čekám, že se káblík někde objeví. Už týden. Na takových normálních místech jsem už hledala, další fáze - hledání na méně pravděpodobných místech, nastane příští týden a poslední bude, že ten káblík půjdu koupit.

Tento týden jsem zjistila:
- že zvládnu vstát v 5:30 po 5 hodinách spánku
- že kafe bez mlíka nebo šlehačky se prostě nedá pít
- že babičky u porodu jsou prostě krásně dojatý
- že císařský řez mi (ani ne moc vzdáleně) připomínal zabijačku se šťastným koncem
- že když píšu maily střídavě v angličtině a ve španělštině, píšu španělskoanglicky
- že mě baví mluvit s úplně cizíma lidma
- že ať budu mít v peněžence jakékoli množství peněz, do týdne jsou pryč.
A že prý mi to víc sluší bez brýlí a mám nosit kontaktní čočky.

Byly jsme s Marťou v kině, na filmu Angel. Nechoďte na něj. Po první půlhodině jsme si našly ten správný úhel pohledu a celý jsme ho braly jako parodii. Od té doby jsme se docela často smály. Kolem sedící diváci také. Prostě jsem si nějak nedokázala představit, že tohle někdo natočil a myslí to smrtelně vážně (např. stím, že je to romantické drama)! Dalo se to vydržet snad jen díky popcornu, limonádě... a ono se tam (ve Špalku) tak pěkně sedí...

Hihi Pindin komentář nezklamal.
Když už sem nemůžu dát fotky svoje, přidám sem nějaké Linduščiny z Brazílie - mozaikové srdíčko a moře.
Hezký víkend všem! J.

Mandej

V sobotu jsme vyjeli na ten slíbený narozeninový výlet. Komentář mi sem určitě napíše Pinďa, ona nějak nebyla spokojena s celkovým vedením akce:) HIH. No už se na něj moc těším (na ten komentář). Vyjeli jsme směr Mohelno, kde jsme nechali auťáka a šli přes Mohelenskou step a dál kolem řeky na Templštejn. Zjistili jsme, že 7 km kolem řeky vám vyjde tak na 3 hodinový výlet a to musíte jít ještě zpátky! Viděli jsme rybičky ve vodě, stepní rostliny, borovice, hadec, kameny porostlý jiskřivě zeleným mechem. Taky srnky, jedna šplhala neuvěřitelně hbitě do stráně. A v dálce chladící věže Temelína. Byli jsme báječně unavení.
Právě jsem pátrala po pěkném odkazu o zřícenině Templštejna a našla jsem tu zajímavou informaci, že to byl jeden z hradů, který založili ve 13. století templáři. Je to jedna ze dvou dochovaných templářských staveb na Moravě. Podle pověsti se ve hradní studni nachází poklad a na hradě straší přízraky mrtvých rytířů. A na jiném webu někdo psal, že mají pod Templštýnem chatu a vždycky první středu v měsíci přesně o půnoci, vyjíždí rytíři z hradu směrem na Hrubšice, Jamolice a zpět. Dotyčný prý slyšel řinčení kopyt a brnění!!! Tak si to představte, tam první středu v měsíci přespat. To by se určitě mělo vyzkoušet.

Jinak jsem minulý týden ošetřovala dvě novorozeňata! A prosím úplně sama, pod dohledem, samozřejmě. Byla jsem z toho celá rozechvělá. Narodil se Filípek a Vanessa, a byli hnedka krásně růžoví, nelíbilo se jim kapání do očí, a tvářili se, jakoby tady na tom světě všemu rozuměli. Při tom ošetřování jsem teda vždycky na něco zapomněla. Jednou jsem mimču neotiskla na papír pro rodiče nožičku, tak jsem ho zas musela vybalit a vždycky jsem jim zapomněla kápnout do očiček. Taky mě jedna maminka pochválila, že ju krásně podporuju při těch kontrakcích a to mě potěšilo, protože jsem zatím v podstatě nedostala pořádnou zpětnou vazbu.
Znáte Szidi Tobias? Já s ní teďka jezdím v autě. Je to boží:)
J.

Pozvání

Drazí:)
přijměte, prosím, pozvání na "droboulinkou" oslavičku mých krásně zaoblených narozenin (šestka má takový moc pěkný tvar). A nejraděj bych je oslavila něčím zdraví prospěšným, takže vytáhněte už ze sklepa běžky, ze šuplíčku vosky, probuďte v sobotu ráno vaše drahé polovičky, kamarády, kamarádky... a potom šupajdy na vlak!
Odjíždí totiž 24.11. v 8:19 z hlavňáku či 8:30 z Kr. pole směr Nové Město na Moravě.

Na oslavu je třeba být řádně vybaven čepičkou s bambulkou, tu si prosím nezapomeňte.

A nebude-li dost sněhu (prý je tam 40 cm, ale kdo ví, jestli nám to neroztaje) půjdeme pěšky. Těším se a napište, jestli se na hlavňáku či ve vlaku setkáme..
Pápá Culda, Janička, Jaňula,...

PS: Doporučuju v Huse Lásky jedné plavovlásky, krásný představení! Byly jsme s Peťou a Marťou na premiéře, chtělo se nám tančit, zpívat, hrát si, smát se a blbnout celou první půlku představení. Druhá půlka mohla být krapánek svižnější, ale salát a dobroty po představení nám to vynahradily. V sobotu jsme si potom sjely největší kopec v Býkovicích na sáňkách a po tmě. Možná to spolu nesouvisí, ale určitě to do sebe zapadá!

Na sv. Martina v Býkovicích

Jsem šikovná...

Sobota: Dojela jsem sama na chatu, naštípala trochu dřeva, zatopila jsem v krbu, uvařila si čajíček, pustila bojler, začalo sněžit! A protože jsem nemohla spát, udělala jsem si noční procházku pod hvězdama. Byla zima, nová asfaltka hladká a namrzlá jako sklo se mi postarala o zábavu. Po dlouhé době sama venku v zimě. Matně jsem tušila, jak jsou ty namrzlý stromy krásný. A taky že jo:) Ráno jako v pohádce!
Neděle: Cesta do Brna: vyjedu - nevyjedu, toť otázka. Nejdřív jsem neviděla nic přes namrzlý okna, potom přes mokrý brýle, pak mě začal studit sníh, kterej stihl napadnout na sedadlo, do bot a za krk. Pak prý jak nám ta technika usnadňuje život:) Po chvilce zkoušení různých rychlostí, to nejelo ani dopředu ani dozadu. Už jsem chtěla jít pro lopatu.. Ale ještě jednou jsem to zkusila a vybruslila ze závěje. Cesta do Brna průměrně 50km/h, pohodička s Gipsy Kings.
Na divadelní zkoušce jsme zjistili, že dát si víno před zkouškou je vražedný. Buďto se pořád smějete, nebo vám prostě nejde změnit tak rychle identitu, takže se při každé scéně musíte znova vžívat do vaší postavy a to někdy trvá zatraceně dlouho!
Slibuju sněhový fotky! J.

Modlitba porodních babiček z 19. století

Já, bába po Bohu,
co mohu, pomohu,
co nemohu,
ponechám Pánu Bohu.

Jindřich Štreit v Praze

Chytlo mě to někde uvnitř, docela, líbezně, prostě. Výstava fotek Jindřicha Štreita v Praze v Domě u Kamenného zvonu je krásná a kdo ji ještě neviděl, ať tam běží! Trochu mi ty fotky připomínají porod, možná můj pohled na porod je podobnej tomu, jak pan Štreit fotí. Dokáže vyfotit okamžik, kterej prostupuje něco něžnýho, prostýho, kde je láska a všude kolem třeba hnůj. Člověk si tak nějak uvědomí, co je na světě důležitý. Tady je máte:)

Porod a GINGO

Ahooooj, musím vám napsat, že dneska jsem poprvé pomáhala jedné paní rodit:) Mám z toho neuvěřitelně pozitivní náladu a byl to krásnej zážitek! Narodil se Kubíček, porodní asistentka, která mě všechno učila byla úplně ta nejhodnější na světě! A potom jsem vyšla na Obilňák a tam krásně zbarvenej strom GINGO, musím ho jít co nejdřív vyfotit. A k tomu modrá obloha.
A pak ještě novinka o jednom zamilování..., no já vám řeknu, že dneska je zřejmě pozitivní den. Večer si dáme saunu a 2 deci a budeme se vznášet (teda já určitě)!
Krásný den přeju! Janička

Stín větru, dvě deci, copánky, Mezipatra, divadlo...

Tak se mi zdá, že těch zážitků za jeden týden je trošku moc. Začnu Stínem větru. Knížka to je odpočinková, ale báječně napínavá, a je tam ode všeho trochu - tajemství, láska, Barcelona, knížky... no zkrátka máte-li chuť na něco napínavého před spaním, vřele doporučuju! Viki si stěžovala na překlad, ale to posuďte sami... Athena Alchazidu učí španělštinu a portugalštinu na fildě.
Áááááá začínají MEZIPATRA (8. český gay & lesbický filmový festival) a mají krásný reklamní pohledy (ve Steinerovi je mají jen tak k rozebrání), na kterých je naprosto parádních pár vět:

Třináctero buřiče (dle oscara Wildea):
1. Spokojíš se s nejlepším.
2. Odoláš všemu kromě pokušení.
3. Pochlubíš se vlastním peřím.
4. Uklidníš hladiny vlnami.
5. Ostny vyhladíš do ostra.
6. Staneš se uměleckým dílem...
7. ... nebo je alespoň oblékneš.
8. Umlčíš představivostí veřejné mínění.
9. Budeš vždy mírně nepravděpodobná/-ý.
10. Budeš respektovat dějiny jejich přepisováním.
11. Nezastřeš nudu studem.
12. Překážky budeš milovat jako sůl.
13. Neposlušností a buřičstvím zaručíš pokrok.

Tak doufám, že mi nevyprodají lístky na dnešní zahajovací film Výbor ťuťu ňuňu cecíků:)
Copak tu máme dál. Jo! Dvě deci po sauně, to vám má děsně euforizující účinky. Můžou potvrdit kamarádi sanovači... Doporučuju. A báječně se potom spí!
S kamarádkou jsme se rozhodly založit malé amatérské divadlo. Teda ona se rozhodla a já do toho jdu taky. Už máme vybranou hru! Hledáme ještě jednu ženskou a jednoho kluka, co by si taky čistě pro radost chtěli zahrát divadlo. Hrát neumíme! Tudíž to bude velká legrace. A trénovat budeme v neděli večer, tak neváhejte a přidejte se, máte-li chuť.
Popadla mě dnes zase taková touha po copáncích. Zjistila jsem, že ve většině kadeřnictví na vás budou koukat jako na exota, když jim sdělíte, že chcete uplést na hlavě 6 copánků a zalepit je lepidlem. Takže vám doporučuju kadeřnictví Estréss na Kounicové, naproti stadionu. Tam už jsou na tyhle požadavky celkem zvyklí:)
A ještě tu mám jednu kulturní zprávičku a to že ve dnech 9.-11.11 se koná 9. festival divadla Líšeň, program mi připadá moc prímovní!
Tak přeju pěkný víkend, a usmívejte se, plačte, nebo se stavějte na hlavu. Protože to je život:)

Když máme radost!

 

Tohle děláme, když máme radost:) Peťula a já:)

Nemoc

V úterý mě přepadla nemoc, a už tři dny s ní horlivě bojuju. Taky mě to už moc nebaví. Citron, med, čaj...a tak pořád dokola. Ani nemůžu do sauny:( Na nemoci je nejlepší to, že jak je vám líp, tak si můžete číst:) Ležím 3 dny a přečetla jsem 3 knížky, jedna lepší než druhá. První z nich je od Margaret Atwoodové. A přečetla jsem od ní knížku Slepý vrah. Neuvěřitelně dlouhý příběh, ale taky napínavý, plný nevyřčených slov. Nemohla jsem se ubránit a na hlavní hrdinku jsem byla čím dál víc naštvaná a místy mi příběh připadal až nereálný. To jak málo ty postavy bojovaly za svůj osud, za svou svobodu.
Druhá knížka se jmenuje Židovská tragédie a napsal ji vrchní rabín Richard Feder. Je to ta nejsmutnější knížka, kterou jsem kdy četla. Je to totiž všechno pravda a to si musím pořád a pořád opakovat. Stalo se to všechno jen 31 let předtím, než jsem se narodila (to mě fascinuje). Lidi nebyli jiní než dnes. 15. července (píše pan rabín Feder) rožněte v oknech 2 svíčky. Jednu na památku dětí, které nacisti v koncentrácích v tento den zplynovali a druhou na památku všem statečným matkám, které šly dobrovolně se svými dětmi na smrt. Tolik bych si přála, aby se už nikdy nic podobného neopakovalo...
Třetí knížka byla od mého oblíbeného autora Jonathana Safrana Foera - Příšerně nahlas a k nevíře blízko. Musím říct, že mě zaujala o něco míň než Naprosto osvětleno. Možná ji přečtu někdy podruhé...
Jo tak nějak mám pocit, že když tolik čtu, koukám se na svůj život jako na příběh. Příběh má začátek a konec. Buďto dobrej nebo špatnej. A to není dobrý koukat na život jako na příběh. Protože život často nemá pointu, nekončí ani dobře, ani špatně, jestli vůbec.. Ale neubráním se tomu, že si někdy jako v nějakým příběhu zkrátka připadám. Je to takový hodně dobrodružný...

Jan Skácel

Chci to slyšet

Na dně každé písně,
i té nejsmutnější,
na dně každé sklénky
něco tiše cinká.

Někdy víc
a jindy jenom málo.

Chci to slyšet.
Bůhví co mne nutí,
ale musím čekat na cinknutí,
jinak by se moje srdce bálo.

Doškolování lékařů v gynekologii a porodnictví

Při jednom internetovém bloudění jsem narazila na tyto stránky: www.levret.cz. Najdete tam plné znění různých časopisů, články, odkazy, dokonce celé knihy. No zkrátka spoustu informací i pro porodní báby. Jen musíte být přihlášení:) A tak jsem zkusila požádat o heslo a ono to vyšlo. Takže, kdybyste se chtěli do té databáze podívat, tak vám to heslo ráda poskytnu. Stačí napsat maila! J.

V Café 99

Minulý týden jsem zjistila, že mám volné 3 hodiny, a tak jsem je využila k příjemnému "nicnedělání". Po cestě jsem měla Café 99 - a tak jsem si vychutnala alžír, ovocný hrnek a REFLEX k tomu. Zaujal mě článek o hormonální antikoncepci. Zatím žádný doktor, který nás učil, neřekl o hormonální antikoncepci nic pozitivního. Obzvláště kardiologové od sv. Anny nám několikrát říkali, že by ji nepředepsali nikomu ze své rodiny. Holt ono to každodenní dopování hormonama s sebou nějaký rizika nese a není jich zrovna málo. On už selský rozum tak nějak napovídá, že tělo tak jak funguje, funguje správně a nejlíp, jak může. Jak začneme zasahovat do jeho chodu antibiotikama nebo hormonama, tak se nám to za čas vrátí. A tak hlasuju pro všechny jiný metody antikoncepce, jen pro ty prášky se mi ruka zvednout nechce. Když si představím, jak malinký množství hormonu stačí na všechny ty ženský (či mužský) pochody v těle, tak mi to připadá svým způsobem docela úžasný a tajuplný. A do tajných věcí se dost často nemá strkat nos! J.

To je náš Imíček v Býkovicích:)

Abych nezapomněla...

Někdo mi nedávno poradil, že všechno to, co se mi poprvé na praxi v nemocnici nelíbilo, bych si měla sepsat. Asi se to lehce zapomene. A já bych nechtěla zapomenout, jaký to bylo, když jsem byla u prvních porodů, protože mám pocit, že jsem se cítila trochu jako ty mamky, co zrovna rodily. Tak tedy:
- nelíbilo se mi, že porodní asistentka nechala maminku dlouho ležet na špinavé podložce
- nelíbilo se mi, že PA nenabídla mamince porodní polohu vertikální, přestože se v ní viditelně cítila nejlépe
- měla bych zjistit, jestli si ty papíry - porodnickou křivku může PA brát s sebou na pokoj, aby pořád nelítala sem a tam, kvůli zapisování
- PA s maminkou moc nemluvila o jejích pocitech, přáních... nevytvořil se mezi nimi žádný vztah
- miminko nebylo do 30minut přiloženo k prsu, maminka nebyla motivována ke kojení během následující hodiny po porodu. Viditelně ani nevěděla, jaké výhody má kojení během prvních hodin po porodu a PA ji nepoučila.
- na chodbě se personál hlasitě směje, vše je slyšet do porodního pokoje, někdy zapomínají za sebou zavřít dveře od porodního boxu - zachování intimity!!!
- dítě po porodu často odnášeli zahřát na novorozenecké oddělení a často trvalo hodinu než ho donesli zpět. Maminka se několikrát ptala, kdy jí dítě donesou. PA mi naznačila, že nejde o nic jiného než o lenost sester na novor. odd.

Tak, teď si to jen zapamatovat:) A snažit se o změnu! J.

Poprvé!

Říkám si, jaké vymyslím oslovení - něco jako: Milý virtuální světe! A ono mě taky nic jinýho nenapadá. Tak tedy ještě jednou: Milý virtuální světe! Ahoooj! Jsem tu, moje písmenka posílám do světa, mám svůj první BLOG, hurá a třikrát sláva! Momentálně mi jde hlava kolem z chystání sbírky "Postavme školu v Africe", potom taky z barevných javorů - umí se vážně vyfiknout, a taky z neustálého pobíhání mezi školou a knihovnou. Za chvíli poběžím zase do kina - jdeme s Vikoušem na český film s příšerným názvem Gympl. Kdyby to nebyla Viki, tak na to nikdy nejdu... Na víkend frčím do Prahy na konferenci "Laktační ligy". Těším se na vlak, Prahu a něco novýho. Tak hezký večer! J.