"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

pátek 30. listopadu 2007

Za prvé a za druhé!


Tak za prvé - se omlouvám za faktickou chybu v minulém příspěvku. Ony se mi ty naše elektrárny trošku popletly, ale to už na výletě, a tak mi to zůstalo... Byly to přece Dukovany a ne Temelín! (Mohla jsem vás jenom vyzkoušet, kdo na to přijde nejdřív, že...) Takže Jituš tuto vědomostní soutěž vyhrála.
Za druhé - je to blbý, ale nemůžu najít káblík k foťáku, tak sem prostě nemůžu dát fotky. Je to teprve ve fázi, kdy čekám, že se káblík někde objeví. Už týden. Na takových normálních místech jsem už hledala, další fáze - hledání na méně pravděpodobných místech, nastane příští týden a poslední bude, že ten káblík půjdu koupit.

Tento týden jsem zjistila:
- že zvládnu vstát v 5:30 po 5 hodinách spánku
- že kafe bez mlíka nebo šlehačky se prostě nedá pít
- že babičky u porodu jsou prostě krásně dojatý
- že císařský řez mi (ani ne moc vzdáleně) připomínal zabijačku se šťastným koncem
- že když píšu maily střídavě v angličtině a ve španělštině, píšu španělskoanglicky
- že mě baví mluvit s úplně cizíma lidma
- že ať budu mít v peněžence jakékoli množství peněz, do týdne jsou pryč.
A že prý mi to víc sluší bez brýlí a mám nosit kontaktní čočky.

Byly jsme s Marťou v kině, na filmu Angel. Nechoďte na něj. Po první půlhodině jsme si našly ten správný úhel pohledu a celý jsme ho braly jako parodii. Od té doby jsme se docela často smály. Kolem sedící diváci také. Prostě jsem si nějak nedokázala představit, že tohle někdo natočil a myslí to smrtelně vážně (např. stím, že je to romantické drama)! Dalo se to vydržet snad jen díky popcornu, limonádě... a ono se tam (ve Špalku) tak pěkně sedí...

Hihi Pindin komentář nezklamal.
Když už sem nemůžu dát fotky svoje, přidám sem nějaké Linduščiny z Brazílie - mozaikové srdíčko a moře.
Hezký víkend všem! J.

pondělí 26. listopadu 2007

Mandej

V sobotu jsme vyjeli na ten slíbený narozeninový výlet. Komentář mi sem určitě napíše Pinďa, ona nějak nebyla spokojena s celkovým vedením akce:) HIH. No už se na něj moc těším (na ten komentář). Vyjeli jsme směr Mohelno, kde jsme nechali auťáka a šli přes Mohelenskou step a dál kolem řeky na Templštejn. Zjistili jsme, že 7 km kolem řeky vám vyjde tak na 3 hodinový výlet a to musíte jít ještě zpátky! Viděli jsme rybičky ve vodě, stepní rostliny, borovice, hadec, kameny porostlý jiskřivě zeleným mechem. Taky srnky, jedna šplhala neuvěřitelně hbitě do stráně. A v dálce chladící věže Temelína. Byli jsme báječně unavení.
Právě jsem pátrala po pěkném odkazu o zřícenině Templštejna a našla jsem tu zajímavou informaci, že to byl jeden z hradů, který založili ve 13. století templáři. Je to jedna ze dvou dochovaných templářských staveb na Moravě. Podle pověsti se ve hradní studni nachází poklad a na hradě straší přízraky mrtvých rytířů. A na jiném webu někdo psal, že mají pod Templštýnem chatu a vždycky první středu v měsíci přesně o půnoci, vyjíždí rytíři z hradu směrem na Hrubšice, Jamolice a zpět. Dotyčný prý slyšel řinčení kopyt a brnění!!! Tak si to představte, tam první středu v měsíci přespat. To by se určitě mělo vyzkoušet.

Jinak jsem minulý týden ošetřovala dvě novorozeňata! A prosím úplně sama, pod dohledem, samozřejmě. Byla jsem z toho celá rozechvělá. Narodil se Filípek a Vanessa, a byli hnedka krásně růžoví, nelíbilo se jim kapání do očí, a tvářili se, jakoby tady na tom světě všemu rozuměli. Při tom ošetřování jsem teda vždycky na něco zapomněla. Jednou jsem mimču neotiskla na papír pro rodiče nožičku, tak jsem ho zas musela vybalit a vždycky jsem jim zapomněla kápnout do očiček. Taky mě jedna maminka pochválila, že ju krásně podporuju při těch kontrakcích a to mě potěšilo, protože jsem zatím v podstatě nedostala pořádnou zpětnou vazbu.
Znáte Szidi Tobias? Já s ní teďka jezdím v autě. Je to boží:)
J.

úterý 20. listopadu 2007

Pozvání

Drazí:)
přijměte, prosím, pozvání na "droboulinkou" oslavičku mých krásně zaoblených narozenin (šestka má takový moc pěkný tvar). A nejraděj bych je oslavila něčím zdraví prospěšným, takže vytáhněte už ze sklepa běžky, ze šuplíčku vosky, probuďte v sobotu ráno vaše drahé polovičky, kamarády, kamarádky... a potom šupajdy na vlak!
Odjíždí totiž 24.11. v 8:19 z hlavňáku či 8:30 z Kr. pole směr Nové Město na Moravě.

Na oslavu je třeba být řádně vybaven čepičkou s bambulkou, tu si prosím nezapomeňte.

A nebude-li dost sněhu (prý je tam 40 cm, ale kdo ví, jestli nám to neroztaje) půjdeme pěšky. Těším se a napište, jestli se na hlavňáku či ve vlaku setkáme..
Pápá Culda, Janička, Jaňula,...

PS: Doporučuju v Huse Lásky jedné plavovlásky, krásný představení! Byly jsme s Peťou a Marťou na premiéře, chtělo se nám tančit, zpívat, hrát si, smát se a blbnout celou první půlku představení. Druhá půlka mohla být krapánek svižnější, ale salát a dobroty po představení nám to vynahradily. V sobotu jsme si potom sjely největší kopec v Býkovicích na sáňkách a po tmě. Možná to spolu nesouvisí, ale určitě to do sebe zapadá!

pondělí 12. listopadu 2007

Jsem šikovná...

Sobota: Dojela jsem sama na chatu, naštípala trochu dřeva, zatopila jsem v krbu, uvařila si čajíček, pustila bojler, začalo sněžit! A protože jsem nemohla spát, udělala jsem si noční procházku pod hvězdama. Byla zima, nová asfaltka hladká a namrzlá jako sklo se mi postarala o zábavu. Po dlouhé době sama venku v zimě. Matně jsem tušila, jak jsou ty namrzlý stromy krásný. A taky že jo:) Ráno jako v pohádce!
Neděle: Cesta do Brna: vyjedu - nevyjedu, toť otázka. Nejdřív jsem neviděla nic přes namrzlý okna, potom přes mokrý brýle, pak mě začal studit sníh, kterej stihl napadnout na sedadlo, do bot a za krk. Pak prý jak nám ta technika usnadňuje život:) Po chvilce zkoušení různých rychlostí, to nejelo ani dopředu ani dozadu. Už jsem chtěla jít pro lopatu.. Ale ještě jednou jsem to zkusila a vybruslila ze závěje. Cesta do Brna průměrně 50km/h, pohodička s Gipsy Kings.
Na divadelní zkoušce jsme zjistili, že dát si víno před zkouškou je vražedný. Buďto se pořád smějete, nebo vám prostě nejde změnit tak rychle identitu, takže se při každé scéně musíte znova vžívat do vaší postavy a to někdy trvá zatraceně dlouho!
Slibuju sněhový fotky! J.

středa 7. listopadu 2007

Modlitba porodních babiček z 19. století

Já, bába po Bohu,
co mohu, pomohu,
co nemohu,
ponechám Pánu Bohu.

pondělí 5. listopadu 2007

Jindřich Štreit v Praze

Chytlo mě to někde uvnitř, docela, líbezně, prostě. Výstava fotek Jindřicha Štreita v Praze v Domě u Kamenného zvonu je krásná a kdo ji ještě neviděl, ať tam běží! Trochu mi ty fotky připomínají porod, možná můj pohled na porod je podobnej tomu, jak pan Štreit fotí. Dokáže vyfotit okamžik, kterej prostupuje něco něžnýho, prostýho, kde je láska a všude kolem třeba hnůj. Člověk si tak nějak uvědomí, co je na světě důležitý. Tady je máte:)




čtvrtek 1. listopadu 2007

Porod a GINGO


Ahooooj, musím vám napsat, že dneska jsem poprvé pomáhala jedné paní rodit:) Mám z toho neuvěřitelně pozitivní náladu a byl to krásnej zážitek! Narodil se Kubíček, porodní asistentka, která mě všechno učila byla úplně ta nejhodnější na světě! A potom jsem vyšla na Obilňák a tam krásně zbarvenej strom GINGO, musím ho jít co nejdřív vyfotit. A k tomu modrá obloha.
A pak ještě novinka o jednom zamilování..., no já vám řeknu, že dneska je zřejmě pozitivní den. Večer si dáme saunu a 2 deci a budeme se vznášet (teda já určitě)!
Krásný den přeju! Janička