"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

pondělí 31. října 2011

2. Porodní příběh - Barunka

Vzhledem k tomu, jak silným zážitkem pro mě byl druhý porod, omluvíte mě doufám, když vám kromě fotek vnutím i celý porodní příběh.
Krásné porody totiž existují!
11.8. 2011 se nám narodila Barunka (pro milovníky exaktních údajů: 48 cm, 3740 g). Porod byl úžasný, hotový porod snů:
Barunka mě nechala krásně vyspat, po odtoku plodové vody (v 6 h ráno) jsme na první kontrakce nečekali v neosobní nemocnici, ale doma, pod dohledem naší báječné porodní asistentky a dlouholeté kamarádky Culdy - Jany Růžičkové. Trošku jsme jim pomohly speciálním vyvolávacím koktejlem a procházkou do okolní přírody. Během procházky začaly kontrakce (cca ve 13 h), tak jsme nasedli do auta a frčeli do Vyškova, v tamní porodnici totiž naše porodní bába pracuje. V autě jsme se dokonce docela nasmáli! Ve Vyškově jsme okamžitě přešli na nejkrásnější porodní pokojíček (příjem 14h; žádné papírování se nekonalo), kde se 14.45 narodila Barunka. Zcela přirozeně, bez jakýchkoli zásahů a takřka bez mého poranění. Okamžitě se krásně přisála a 2 hodiny jsem ji měla u sebe nahulatou na holém těle. Nádhera!






Jája/Jana, Petr, Terezka a Barunka

1. Porodní příběh - Anežka

Anežka

Elišku jsem rodila akutním císařským řezem, takže pro tento porod jsem měla v podstatě jenom jeden porodní bod a to porodit přirozeně. Během těhotenství jsem se zmítala mezi potřebou najít si vlastní porodní asistentku, se kterou budu v porodnici (cisařský řez u Elišky přisuzuji zejména nepříliš vlídnému personálu, jehož chování mi dost zastavovalo porod), a mezi tím - nechat to koňovi, že stejně to neovlivním atd. Nakonec mi hodně dopomohla náhoda a zjistila jsem, že porodní asistentka Jana Růžičková aktuálně pracuje v porodnici ve Vyškově a přesně tuto službu mi může nabídnout. Obrátila jsem se tedy na ni a domluvily jsme se. Rodit jsem tedy měla ve Vyškově, což je porodnice od nás vzdálená asi 25minut jízdy autem.
Při předporodních kontrolách v porodnici jsem byla dost nadšená. Personál vstřícný, s brněnskými porodnicemi se to nedalo srovnávat. Jediný, ale pro mě dost podstatný háček byl v tom, že po císařském řezu nechtěli nechat přenášet mimo hospitalizaci. Vyvolání zamítali kvůli jizvě, takže jsem byla upozorněna na to, že nejpozději 3.den po termínu mě preventivně hospitalizují. Při představě, že budu přenášet stejně jako u Eldy (11dní), mě dost chytaly deprese a měla jsem chuť se na to všechno vykašlat…
Mimčo jsme tedy už asi týden před termínem porodu přemlouvali, jak to šlo, ale bylo neoblomné a opustit byteček nehodlalo. Podle kontrol bylo sice vše připravené, zátku už jsem téměř neměla, ale mimčo se stejně drželo zuby nehty:) V den termínu jsem se tedy uchýlila k mé poslední naději – riciňáku. Koktejl jsem si namíchala asi v 16h a čekala, co bude. Po necelých 3h se dostavily první pohyby střev a na několikrát jsem úspěšně vyprázdnila vše, co tam bylo. Občas mi zatvrdlo břicho, ale ani to nebolelo a pravidelnost žádná. V 21h začínal v telce Dr. House tak jsem si řekla, že se mrknu a uvidíme. Tvrdnutí břicha stále přetrvávalo, ale i když bylo trochu cítit, tak bylo dost nepravidelné a celkově mi přišlo, že k ničemu nepovede. Po Housovi jsem se tedy smířila s tím, že nebudu patřit mezi šťastné ricinové rodičky a šla spát. Jak jsem ulehla, tak se tvrdnutí najednou zpravidelnilo, bylo i trochu víc cítit, občas jsem musela trochu prodýchat, ale pořád nic, co by mě přimělo nespat. Asi po hodině „spánku“ jsem došla k závěru, že ty blbý poslíčky půjdu rozehnat do vany, ať se aspoň vyspím. Asi hodinu jsem se máčela ve vaně, blbí poslíčci nijak neustupovali, ale já už sem byla tak skeptická, že jsem si porod ani trochu nepřipouštěla. Šla jsem si teda zase lehnout a mezi kontrakcemi pospávala asi do jedné v noci. Pak jsem šla na další vanu a po ní jsem už došla k závěru, že možná by to přeci jen porod být mohl, ale že to bude asi na dlouho. Kontrakce byly pravidelné asi po 3min., ale trvaly asi jen necelou minutu a to se mi zdálo být dost krátké (u Eldy jsem měla kontrakce po 5 min s tím, že trvaly i 2 nebo 3minuty). Tak jsem klikala „contraction master“, občas odběhla na WC nebo do sprchy a pořád odkládala zavolání porodní asistentce (měla jsem strach, že jsou to poslíčci, a že ji budu zbytečně burcovat ;-)) Někdy po půl čtvrté jsem zjistila, že trochu krvácím tak jsem došla k závěru, že kvůli tomu bychom jeli do porodnice tak jako tak a porodní asistentce jsem zavolala. Ta mi potvrdila, že teda to asi porod bude a ať vyrazíme. Vzbudila jsem manžela, ten chvilku nechápal, co myslím tím, že pojedeme do porodnice, ale nakonec se probral a vylezl:) Asi během půl hodiny přenesl spící Eldu o patro výš k švagrovcům, přestěhoval tam psa apod. Já jsem ještě narychlo sbalila nějakou tašku pro Eldu a vyrazili jsme.

K nemocnici jsme dojeli 4:45, zaparkovali jsme na vzdálenějším parkovišti a pomalou procházkou jsme se vydali k porodnici. Porodní asistentka už na nás čekala, mile nás přivítala a vyšetřila mě. Byla jsem otevřená asi na 5 centimetrů, tak konstatovala, že jsme přijeli úplně akorát. Natočila monitor, který byl ukázkový a probudila doktorku. Ta mi ještě narychlo udělala ultrazvuk, aby zkontrolovala jizvu po císaři. Vše bylo v pořádku, tak jsme se přesunuli na porodní pokoj. Porodní sál byl moc pěkný, uprostřed byla veliká vana, tak jsem si ji napustila a válela se v ní. Kontrakce byly stále po 3min, stále krátké jenom postupně přibývaly na síle. Asi po hodině jsem z vany vylezla. Porodní asistentka zkontrolovala srdíčko, zjistila, že jsem se zase o něco pootevřela a já jsem začala nastřídačku pochodovat po pokoji a prodýchávat v kleče. Kontrakce už začaly nabírat na síle, pomalu mě přecházel humor...:) To mohlo trvat tak hodinu, ale už ty časy nemám tak jisté… Zhruba po hodině nastala pro mě nejhorší část porodu. Kontrakce jak sviňa, já jsem visela na manželovi, řvala jak tur a myslela, že umřu. Zpětně si říkám, že v téhle době zhruba měly ve vedlejších místnostech poradny a monitory, tak si to museli ostatní pěkně vychutnávat - nechtěla bych tam zrovna sedět na preventivním monitoru ;-). Nicméně v tu chvíli mi to bylo dost fuk, a porodní asisntentka mě jenom podporovala, ať si zařvu a že je to super a že řvu fakt skvěle a tak :-D. Takhle jsme se dobrali plného otevření a mně se začalo chtít děsně tlačit. Při vyšetření mi odtekla plodová voda a to byla najednou úleva o 500%. Prvně jsem zkoušela tlačit na boku, mimčo ještě nebylo úplně dorotované, ale po pár kontrakcích na boku se dorotovala a já jsem se z boku ráda přesunula. Zkoušeli jsme v sedě , ale to mi moc nevyhovovalo, nakonec jsem si na hypermoderním porodním křesle přesunula do kleku a v něm už zůstala. Nevím, jak dlouho jsem tlačila, muž tvrdí, že celkem dlouho (možná hodinu nebo hodinu a půl), ale mně to bylo celkem jedno. Kontrakce už tolik nebolely a jediné po čem mé tělo toužilo, bylo tlačit, tak jsem teda tlačila. Dost dlouho jsem při tlačení jenom cítila, jak hlavička naráží úplně nahoře do hrdla, ale potom se to najednou zlomilo a asi na 2 nebo 3 zatlačení projela ven. Potom ještě jedna kontrakce na ramínka a pak už jsem cítila jenom šplouch a jak malá vyjíždí ven.





Anežka se narodila v 8:52. To byl ten nejkrásnější pocit na světě. Hned mi ji podali mezi nohama a pomohli mi otočit se na záda. Měla jsem ji v náručí a nevěřícně zírala, že ten porod jako fakt funguje!:), že to fakt jde porodit dítě. Jak dotepal pupečník, tak ho přestřihli, malou si narychlo vzali a osušili ji a odsáli (vypila dost plodovky tak potřebovala odsát - ještě den poté ji poblinkávala a bylo jí pořád dost, tak to asi bylo opravdu potřeba) a za pár minut (2-3 min) mi ji vrátili. Dala jsem si ji nahulatou na hrudník, zabalili ji do ručníků a dek a ňuchňaly jsme se. Oční kontakt ji teda moc nebral, spíš tak pospávala, ale asi po 45 min se probrala a zuřivě se přisála. Zůstala přisátá asi hodinu v kuse:) Někdy mezitím jsem porodila placentu a zvědavě jsme si ji prohlíželi. Porodní asistentka nám ukazovala, kde co je… Pak přišla doktorka a zkontrolovala poranění. Neměla jsem ani škrábanec (žehnám EPI-NU), takže moje největší porodní poranění je odřené koleno z tlačení v kleče ;-). Anežka měla 3775g 50cm, obvod hlavičky 34cm. Za celou dobu v porodnici byla odnesena na sále na 3minuty a pak na novorozeneckém odd. asi na 5minut, jinak celou dobu byla se mnou. Pokud bych se nerozhodla druhý den odejít ambulantně domů a nemusela vést tuhý boj s novorozeneckým oddělením, tak by můj dojem z porodu neměl ani jeden malý vroubek... Ale to už je jiná kapitola...

Markéta Z.