"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

středa 12. září 2012

Porodní příběh z druhého břehu

Jsou 3 v noci. Nasedám ve Vyškově do auta. Paranoidní strach z přepadení na odlehlejším parkovišti u porodnice mě nutní dvakrát se ohlédnout. Spodní prádlo mám v tašce... Sedám za volant a vyjíždím směr domov, po dálnici na Brno. Myslí mi prochází obrazy, slova, přehrává se mi celý děj porodu. Slyším tlukot mého srdce, když se porod blížíl k závěru. Cítím na sobě znovu nervózní pohledy budoucího otce, dětské sestry i klidný pohled lékaře, kterého mám u porodu ráda. Narodila se Jasmínka, nesmírně šikovné děvčátko, jehož pravidelný tlukot srdce mě u porodu ujišťoval, že je vše v pořádku a že je dostatečně silná a porod zvládne. Pouštím si rádio. Jazz! Ne složitá muzika, ale jednoduchá a krásná. Na dálnici to můžu rozjet až k nepovoleným číslům... Na té dálnici, kde za bílého dne stojím v kolonách nebo hledám alternativní cesty do Vyškova, svištím černou tmou.
Vybavují se mi slova partnera: "Ona chce, abyste jí dovolila tlačit!" a já přicházím ženu ujistit, že žádné dovolení nepotřebuje, a ať dělá, co jí tělo říká. Vidím doširoka otevřené oči Jasmínky, když se dívá své mamince do očí. Mají stejnou pusinku, to se nedá přehlédnout. Nejraději u porodu sedím na porodní stoličce, poslouchám a čekám, podporuji slovem. Někdy vůbec netuším, co se v rodící ženě odehrává. Má zavřené oči, nesděluje pocity ani myšlenky, opakuje, že je unavená. Vím, že síly má ještě hodně. Nachází se v úplně jiném čase a prostoru. Jsem nesmírně vděčná za to, že pracuji v porodnici, kde nás u porodu nikdo neruší. Za 6 hodin do porodního pokoje nikdo jiný nevstoupil než partner a já. Mají rozsvícenou jednu svíčku, napuštěnou vanu, hraje CD nějaké mantrické hudby, ale velmi potichu a klidně. Opakování slov v mantrických písních mi přesně sedí k pravidelně přicházejícím silným kontrakcím. Silné kontrakce miluju:) Prosím rodiče, zda mi také to CD půjčí k mému porodu a oba se smějí. Navrhuji, že dám do vany trošku Jasmínu, když to má být Jasmínka, ale žena dává přednost čistému vzduchu a vodě bez vůní. Po nohách jí pořád teče růžová plodová voda. Utírám ji. Čekám na okamžik, kdy odloží brýle - vždycky přijde. Odcházím se napít čaje a promluvit s kolegyní, která má tuto noc službu. Těším se na futon do postele. Na večeři si v porodnici dávám instantní obilnou kaši s banánem, nasypu do ní cukr. Budu ho potřebovat. Dnes je na porodním sále hrozné vedro i v noci. Několikrát na to s kolegyní nadáváme. Pomáhám Jasmínce najít bradavku. Vždy, když na ni sáhnu, začne plakat. Chce si na všechno dojít sama. Jen jí upravím polohu a nechám ji být v klidu na mámě. Lékař i sestřička, které volám k porodu jsou velmi tiší a klidní. Sestřička ujišťuje rodiče, že pokud nebude třeba dítě ošetřovat, zůstane s nimi po celé dvě hodiny na porodním sále. Všechny obrazy se pořád střídají v mé hlavě, vím, co jsem měla udělat jinak a lépe. Děkuji za krásný porod. Ve 3:30 se tulím k muži do postele a rychle usínám.
J.