Na stoličce s hvězdičkou!:)

Dneska jsem vedla krásný porod na porodní stoličce:)


Bez poranění, maminka rodila potřetí, tak to šlo krásně!

Jináč si za těch 12 hodin v práci sednu jenom k jídlu, asi tak na 10 minut... Dneska jsem si nestihla sníst ani sváču!!! U počítače a papírů to nepočítám, to je děsná věc ta dokumentace... Rodíme zkrátka od rána do večera, žádná flákárna to v Boskovicích není. Dneska jsme měly asi 5 porodů, jeden z toho císař a jsme tam do 16:00 tři a pak už jen dvě a to si pak ještě uklízíme pokoje. Si nějak zatím nedovedu představit ty noční po jedné...

Ale úplně nejlepší bylo, když jsem po tom hezkým porodu sedla po práci do auta, pustila na plný perdy Sheryl Crow a vyjela domů. To je skoro lepší než být zhulená - si tak představuju, a asi tak podobný, jako být zamilovaná:))) Ale musím si dávat pozor na rychlost:), mám tendenci, k tomu všemu, jet jako šílená...

Porodním stoličkám zdar:)

J.

První pracovní den... v Boskovicích:)!

...jsem pomohla na svět prvnímu chlapečkovi, jmenuje se Jan a byl moc krásný:) Byl to vlastně první normální - fyziologický porod, u kterého jsem ten den byla, takže jsem neměla moc přehled o tom, jak jsou zvyklý co dělat. Lehce jsem improvizovala, za vydatné pomoci sanitárky, která mě nasměrovala, kudy pro rukavice, zástěru a další nemocniční nezbytnosti...
Docela se mi všechno podařilo, tak jsem měla radost. Sanitárka na mě spiklenecky mrkala očkem:) Byla jsem docela mile překvapená, že mě tam nechaly všechno dělat samotnou. Asistentka, se kterou jsem ten den sloužila, byla moc milá a říkala, že se mám na všechno ptát třeba desetkrát, že má svatou trpělivost. Má!
Z provozních věcí byla pro mě novinka, že tuším kolem 16:30 odchází sanitárka, která vše po porodu umývá a uklízí, a tak to dělají porodní asistentky. V noci a o víkendech umýváme po porodu všechny nástroje, uklízíme všechny věci, převlíkáme a umýváme postel. Zkrátka připravíme pokoj pro novou maminku, akorát prý uklizečka umyje zem.

Nejlepší je, že jsem do 15 minut autem na chatě (http://www.bykovice.cz/):) Mám i krásně rozepsané služby, takže kamarádíčkové, můžete za mnou dojet, vykoupat se v bazénku, jít na houby, na třešně... Je tu krásně:) Pá J.

България 2009

Jak se všechno přihodilo úplně jinak...

Dneska den začal hezky. Kolem 00.30 se mi podařilo vymyslet proslov k promoci. Měl pointu, byl jemně vtipný, lehce dojemný, vygradovaný, takový, jaký jsem ho chtěla mít. Nemohla jsem usnout a tak jsem dočetla moc milou knihu S elegancí ježka od Muriel Barberyové. Závěr knihy mě natolik překvapil, že jsem nestačila ani brečet na místě, kde bych to normálně u sebe očekávala. Den začal prostě od začátku JINAK. A myslím, že to všechno souvisí s tím, jak skončila ta kniha.

Ráno jsem vyžehlila bílé šaty od kamarádky, hledala silonky bez puštěného očka, umyla si vlasy, zamotala do nich fén, pak se mi ho podařilo vymotat a další fénování jsem vzdala, lehce jsem vlasy přelakovala, vytáhla jsem červené střevíčky a našla červené náušnice, které v uších vypadají jako třešně v létě, vytiskla jsem promoční projev, fialový svetřík a k tomu sáčko růžový, jako jsou ty růže u nás na dvoře.
Čekám na sestřičku, která slíbila, že dojde za půl hodiny, řekne mi, jak jsem krásná, že mi to sluší a že se určitě nepřeřeknu...

Volám sestře asi za hodinu: "Čoveče, tvoje pojetí o půl hodině je o dost jiný než to moje!!!" Sestra se omlouvá, ale nepřijde. Prý nestíhá.

Volá maminka: "Já jsem myslela, že té bílé budeš mít dost v nemocnici... To si vážně chceš vzít ty bílý šaty na promoci???" Já: "Jo a za 5 minut odcházím..."

Celý to promoční divadýlko jsem tentokrát hrála bez velkých problémů a po proslovu, který měla slečna za zdravotní sestry a mluvila neustále o cihličkách, zdích a stavění baráků jsem nabyla i jisté sebedůvěry, že to bude docela fajn na závěr říct něco normálního... Slečna se uklonila, potlesk, už jsem se chystala vykročit k pultíku... když v tom... hudba, trubky, gestikuluju něco na ty milé dámy ze studijního, které mají organizaci toho divadla na starosti... rozhazují jen tak rukama a krčí rameny, někdo se zvedá, někdo odchází, odcházíme všichni. Spolužačky se na mě smutně ohlíží.

Tak jsme si přečetly ten můj textík v zákulisí. A bylo nám to všem trošku líto...

A já jsem musela hledat další smysl v týhle celý události, kterou jsem si jaksi bez toho proslovu nedokázala užít.

Ještě jsem čelila pár poznámkám o tom, proč mám šaty svojí kamarádky a odpovídala jsem natolik nabroušeně, že po chvíli už se mě nikdo neptal na nic.

Vypila jsem babiččino Martini, snědla jsem báječnýho lososa a všechny ty podivný pocity z celýho dne se pomalu rozpouštěly s tím jak plynul čas...

Co dělat
Tváří v tvář nicotě
Než hledat
Věčnost
V načmáraných poznámkách

Paloma /Muriel Barberyová: S elegancí ježka/

J.

Kalíšek podruhé

Drahé:) Z kalíšku jsem nadšená! A to jakože DOST!

Pár praktických rad:
1. Kalíšek před použitím vyvařte cca 5minut ve vodě.
2. Šťopku jsem ustřihla a bylo to dobře.
3. Se zaváděním jsem neměla žádný problém!!!:)
4. Vytahování je malinečko napínavější...
5. Kalíšek je úžasný v tom, že ho můžete používat při plavání, spaní, sportování... Vlastně během jakékoli aktivity:)
6. V Brně jsem ho koupila na Josefské 1 v obchůdku Brána k dětem.
7. Vylití a vymytí kalíšku doporučují na letáku max po 12 hodinách, záleží však na síle krvácení...
8. S kalíškem mě to baví:)

A tak se ze mě stala Kališnice...

J.

A + A = :)

Děckááá! Bakalářka - navržené hodnocení - dvakrát za A:)!
Pro zvědavé k přečtení tu: Kompetence porodní asistentky - vývoj a současnost.

Teďka už jen 4. 6. držte řádně palce:)

PS: Lets dance:)

J.

Menstruační kalíšek

Už dlouho přemýšlím, jakou tu máme další variantu k těm různě poigelitovaným, škrábavým vložkám s křídelky nebo bez křídýlek, které mi způsobily už pár nemilých škrábanců a zrad. Hledala jsem variantu, která by byla EKOLOGICKÁ, levná a po všech stránkách příjemnější. Kamarádka mi doporučila látkové vložky z přírodního materiálu , ale přiznám se, že na to praní prostě nemám čas. Tuto variantu jsem tedy prozatím zavrhla.
Další variantou, která přicházela v úvahu byl menstruační kalíšek. Po tom, co mi ho kamarádka včera vynachválila do nebes:), neváhám a zítra ho jdu zhánět! Dámy, dám vám vědět, jak tento pokus dopadne...

O co že to vlastně jde:



Trocha historie: Menstruační pohárky se ve světě používají již od třicátých let minulého století. První menstruační pohárek vyrobila a patentovala americká výtvarnice Leona Chalmersová již v roce 1937. Ženám se její pohárek moc nelíbil. Údajně byl příliš tvrdý a těžký a ženy také nebyly ochotné vkládat si něco do vagíny. Nejen z tohoto důvodu, ale také kvůli nedostatku výrobní suroviny (gumy) po druhé světové válce se na trhu neudržel. V roce 1987 byl v USA vyvinutý pohárek s názvem The Keeper z přírodního kaučuku. Ten však způsoboval některým ženám alergické reakce. Silikonový zdravotně nezávadný kalíšek The Mooncup se začal vyrábět na přelomu tisíciletí.

Menstruační kalíšek - Mooncup byl v březnu 2003 na mezinárodní výstavě “Natural Trade Show” zvolen týmem nezávislých maloobchodníků jako “Nejlepší nový výrobek”. Vegetariánská společnost schválila Mooncup v květnu 2004 a členové “Vegan society” ho odhlasovali jako nejlepší výrobek životního prostředí (The best environmentally friendly product).


Jak se používá: Kalíšek vypadá podobně jako jakýsi nepropustný trychtýř. Je vyrobený z měkkého silikonu a zavádí se do pochvy. V kalíšku se pak shromažďuje odtékající krev. Kalíšek díky silikonu pevně přilne k poševní stěně, takže žádnou krev nepropustí. Dokáže pojmout až 30 ml tekutiny, a to je asi třetina celkového množství za celý menstruační cyklus. Doporučuje se kalíšek vyprazdňovat 3-4 krát za 24 hodin. S pohárkem lze bez problémů sportovat (plavat, běhat, lyžovat, potápět se atd.), cestovat i spát.

Po vyjmutí se kalíšek omyje a zavede znovu. Na silikon, ze kterého se kalíšek vyrábí, nepřilnou žádné bakterie a tudíž se ani nemohou množit. Po každé menstruaci by žena měla kalíšek vyvařením sterilizovat, podobně jako například dudlík.

(Vložky ani tampóny navíc nejsou sterilizované, jak se mnoho žen mylně domnívá. Výrobci je mimo jiné napouštějí nejrůznějšími absorpčními, deodoračními a bělícími látkami, které mohou narušit vaginální prostředí.)

Asi největší předností kalíšku je fakt, že se může používat opakovaně, a tím je šetrný k životnímu prostředí. Každá žena za svůj život použije asi deset až patnáct tisíc kusů vložek nebo tampónů. To je ohromné množství odpadu. Jeho umělohmotné části se nerozloží přirozenou cestou a zvětšují už tak obrovské množství odpadu na skládkách. Do vložek a tampónů ženy také investují nemalé finanční prostředky. Náklady na menstruační kalíšek se vrátí průměrně za půl roku jeho používání. Cena se pohybuje kolem 600 Kč. Životnost kalíšku je 10 let!!!

Menstruační kalíšek je dostupný ve dvou velikostech:

1. Velikost A má průměr 46 mm a délku 50 mm. Velikost A je doporučena pro ženy, které již prodělaly porod vaginální cestou a také pro všechny ženy po třicítce.

2. Velikost B má průměr 43 mm a délku 50 mm. Velikost B se doporučuje ženám, které ještě nerodily, nebo které prodělaly porod císařským řezem a je jim pod 30 let.

Obě velikosti jsou zakončeny 21 mm dlouhým stonkem, za který lze kalíšek vytáhnout. Stonek si můžete zastřihnout na Vám vyhovující délku. /Kamarádka mi říkala, že tu stopku postupně zastřihla celou/.

Mooncup neobsahuje žádné superabsorbční látky, deodoranty ani bělidla. Je z antialergenního materiálu a nenarušuje zdravé vaginální prostředí a mikroflóru. Je vhodný i pro ženy s citlivou pokožkou nebo ženy trpící exémy. Není spojen se syndromem toxického šoku. Hladký povrch kalíšku nebrání samočisticím a ochranným mechanismům sliznice pochvy.

Kamarádka mě upozornila na notnou dávku trpělivosti při prvních zaváděních kalíšku. Pár cyklů jí trvalo, než se to naučila, chce to cvyk. Ten komfort potom to prý bohatě vynahradí:)

Způsob zavedení:






Podrobnosti k používání kalíšku:

www.scoutdoor.cz
www.menstruacnikalisek.sk
www.ekozena.cz
www.kalisek.cz
www.dailymotion.com (instruktážní FILM - zavedení kalíšku anglicky:)

První dojmy budou tak do 14 dnů...:) Dobrou J.

Jiřina Prekopová

Byla jsem včera na přednášce paní Jiřiny Prekopové, téměř osmdesátileté paní psycholožky, která věnuje svůj život psychoterapii dětí, rodin a partnerů. Rozvinula metodu terapie pevného obětí, žije v Německu, píše knihy o výchově dětí. Je neskutečně vitální, optimistická, její 3 hodinová přednáška plynula jako voda v řece. Načala během přednášky několik témat o výchově dětí, partnerství, lásce, všechno mi do sebe zapadalo, jako lego barevný kostičky. Všechno se mi v hlavně spojovalo a hodilo se mi to do světa, jak ho vidím, nebo spíš cítím já. Zjistila jsem, že neumím často svoje myšlenky a pocity vyslovit, pojmenovat. Nevím, jestli je to tím, že jsem ženská, ale neumím ani dost dobře přesvědčovat, neumím ani učit. Zjistila jsem, že to ale docela často umím alespoň napsat:)



Základní poznatky z přednášky:

- Láska = MÁM SE/TĚ PŘESE VŠECHNO RÁDA!
- Nebezpečí, že podlehneme chybě, je nám dáno.
- Rodiče musí dělat chyby.
- První 3 roky života dítěte jsou jako JARO. Jsou nejdůležitějším obdobím v životě dítěte, kdy se tvoří základ všech jistot bezpodmínečné lásky, postojů, sebedůvěry, důvěry ve vlastní sílu i ve společenství.
- Nošení dětí v šátku - je vlastně taková TERAPIE pevným obětím odmalička.
- Při porodu dítě opouští jistoty, které doposud mělo a znalo - tep maminčina srdce, její dech, barvy, plodovou vodu, bezpečné teplé místo. Základní potřeba dítěte po porodu - přiložit miminko na bříško maminky, aby znovu slyšelo tep jejího srdce, cítilo její vůni, slyšelo její dech. Maminka instinktivně po porodu napodobuje vše, co dítě dělá. Napodobuje mimiku dítěte, polykání, hlas, zvuky, které vydává. Maminka je pro dítě zrcadlem.
- Děti potřebují nejen vidět JAK se rodiče hádají, ale tak JAK se smíří. Smíření je pro ně nejdůležitější částí sporu, ve kterém jsou jim prvním a hlavním vzorem rodiče. Rodiče při sporu mají dítěti předvést řešení:) Z krizí se vyrůstá.
- Žena je přizpůsobivá změnám, je stvořena pro "jiné stavy".
- Pro dítě musí být stejně důležitý tatínek i maminka.
- V pubertě už se nemá vychovávat! Základní otázka v pubertě: Kdo jsem? Odkud jsem? Kdo jste vy moji rodiče? "Děti" v tomto věku hledají a překračují hranice. Úkolem rodičů je doprovázet je na této cestě. Nevyčítat, nevysmívat se. "Přes všechny zlé časy jsem s tebou, chci to s tebou vydržet, mám tě pořád rád."

"Objímám tě, abys byl svoboden."

"Největší chybou ve výchově je, když rodiče nedají dítěti lásku. Láska je princip. Když dítě není milováno rodiči a necítí se být milováno, nedovolí si jít svou cestou. Nenaučí se od nich přijímat lásku a dávat ji dál. Některé děti mají to štěstí, že jsou třeba milovány babičkou, sousedkou nebo učitelkou, ale to už jsou okliky. Původně je Bohem myšleno, že dítě dostane lásku už v lůně maminky. Čili maminka je ta první, která lásku dítěti dává. Tatínek taky, ale ten přistupuje v daru lásky až o něco později."

"Usmíření se s vlastními rodiči hraje v rodičovství důležitou roli. Než se partneři vezmou, měli by se smířit se svou maminkou a tatínkem, pochopit jejich příběh a přijmout je ve svém srdci. Lze jim říci: „Sice jsem od tebe, táto, mámo, nedostal všechno, co bych potřeboval, ale to podstatné ano. A já to beru s úctou a vděčností. A ten zbytek doženu sám s tou životní silou, kterou jsem od vás dostal.“ Tyto věty používám při usmiřování dětí s rodiči jako rituál. Jsou moc důležité.


Jiřina Prekopová

Ne na nějakou práci s pilkou...

Mamka říkala, že sem mám napsat, že: "NECVIČÍM KAŽDEJ DEN JÓGU!"

Uf, tak a jedem dál...

I přihodilo se mi několik zajímavých událostí. První z nich lehce iritující. Nastoupím do autobusu, sednu vedle sympatickýho mladíka, přede mnou 30 minut jízdy směr Černá Hora. Sympatický mladík si už v Krpoli začal kousat nehet. (Bylo mu tak 25 let). Po desíti minutách jsem mu měla velkou chuť s tím kousáním pomoct, po 15 minutách kousání pořád toho stejného prstu jsem se hocha chtěla zeptat, jestli nechce s tím zbytkem prstů pomoct, že ve dvou se to líp táhne. Pak jsem si říkala, že jsem asi dost málo tolerantní, a brala to jako tréning trpělivosti. Po 20 minutách jsem si přesedla. Borec to má asi jako prostředek pro zkrácení dlouhé chvíle... Já teda ne. Docela mě mrzí, že jsem se ho nezeptala...

Podařilo se mi udělat zkoušku za C, na které jsem řekla asi 3 slova: Poslední z nich bylo: "Nevím".

Druhá zajímavá událost byla, že jsem si kradla vlastní kolo za bílého dne. Inu půjčila jsem Šemíka jednomu kamarádovi, nutno říci v lehce podnapilém stavu... Svěřila jsem mu JEDINÝ klíček, který od toho kola mám. On, v domnění, že jich mám víc, přivázal mi kolo u Grandu k lavičce a odjel někam směr Praha s klíčkem v kapse. Ráno mi to došlo... Vydržela jsem asi týden bez Šemíka a po týdnu jsem se vzmohla k akci. Kousek od Grandu jsem uviděla kluky v pracovním, tak se ptám, jestli nemají náhodou pilku na železo. A oni se ptali na co. A já říkala, že musím odpilovat zámek u mýho kola... Oni se smáli a já zjistila, že toho jednoho znám. Ze skautu! A skauti nelžou:) Takže mi tu pilku půjčili! Normální velkou pilku s rukojetí. Suverénně jsem nakráčela k autobusáku s pilkou v ruce a začala pilovat. Ten zámek je ten úplně nejobyčejnější zámek na světě. Trvalo mi to tak 30 minut, lehce jsem se pořezala, ty železný piliny mi způsobily vyrážku na zápěstích, a ty ostré konce drátků mě dvakrát docela hluboce píchly do prstu. Asi to byl nějaký trest či podobenství. Nevím, jestli jsem se potila z toho, že co chvíli přijedou poldi a budou se mě ptát na nesmyslný otázky, co tam jako dělám s tou pilkou a já jim to budu vysvětlovat... nebo z toho, že to bylo tak fyzicky náročný. Když se mi to konečně podařilo, sedla jsem vítězoslavně na kolo, pilku zavěsila na řídítka a hladila je s láskou. Odpoledne jsme si dala v Sausalitu kafé a třepaly se mi ruce tak, že jsem ho skoro v jedné ruce neudržela. Porodní asistentky mají ruce jemné a něžné, ne na nějakou práci s pilkou...!

Dobrou:) J.

Dnes

16:05:20 Spadl mi mobil do záchodu...

16:05:22 Šáhla jsem pro něj...

18:42 A ještě pořád nejede...

J.

PS: "Život není od toho, abychom v něm byli permanentně šťastní!" Jana Růžičková