"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

sobota 10. září 2011

Modlitba (Pavla Vlasáková)

Dotýkej se mě, abych cítila sama sebe a své hranice,
dotýkej se mých očí, abych prohlédla, byla schopná vidět, kterou cestou se mám dát, abych viděla znamení, která se kolem mě dějí,
dotýkej se mých úst, abych říkala Pravdu, kterou znám,
dotýkej se mé hlavy, abych zahodila všechno zbytečné přemýšlení a vzpomněla si na své možnosti,
dotýkej se mých vlasů, abych zahodila všechna pouta a nalezla svou svobodu,
dotýkej se mých nohou, abych byla schopná kráčet pevně na zemi a po cestě, která je tu pro mě,
dotýkej se mých rukou, abych našla odvahu vzít do nich svůj vlastní život a zodpovědnost,
dotýkej se mojí duše, abych se stále setkávala se svou citlivostí a svým pravým já,
dotýkej se mého srdce, abych věděla, že milovat je krásná věc a že všechno, co srdcem cítím, je správné,
dotýkej se mě, abych vždycky vnímala svou krásu a vážila si ženy, ve kterou neustále rostu
dotýkej se mě, chci být natolik silná, abych dokázala být zranitelná.