"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

pátek 27. března 2009

Až to udělám...

Na začátku června dělám bakalářky a nemůžu se zbavit myšlenek na plánování zbytku měsíce června, teda jako na dobu mezi bujarou oslavou konce studia a nástupem do zaměstnání 1. 7. 2009.
Dneska jsem konečně našla to, co jsem hledala. Pojedu na koni z Orliček do Westernového městačka u Boskovic: viz Kudrna. Kromě toho jsem chtěla navštívit kamarádku ve Finsku nebo v Izraeli, ale když mě ty daleký destinace zkrátka poslední dobou nepřitahujou...

Čtu druhej díl Tobiáše Lolnesse - Elíšiny oči. Já vím, je to pro děti, ale já prostě na víc momentálně nemám, intelektuálně mě to naprosto uspokojuje. Občas to prokládám čtením Reflexu.

Nejoblíbenější - tady a teď:
  • jídlo: salát se sušenýma rajčátkama, olivovým olejem, mozzarelou, bazalkou a spoustou zeleniny.
  • muzika: A love song for Bobby Long.
  • činnost: spaní.
  • restaurace: Rebio - Špalíček.
  • nápoj: kafé s mléčnou pěnou v Sausalitu nebo ode mě.
  • věc: Šemík! (sorry Šemíku, doufám, že u sv. Anny ještě pořád čekáš...).
  • část dne: mezi 10-11 hodin dopoledne.
Já příště budu aji vtipná...

J.

neděle 22. března 2009

Porodní dům vyhrál - Juhuuuuu!!!!!

I-DNES: Porodnice bez doktorů uspěla u soudu, má šanci dostat registraci.

I-HNED: Precedens: Rodit se nemusí jen v porodnicích, řekl soud. Porodní dům uspěl ve sporu s ministerstvem zdravotnictví. V Česku tak svitla naděje, že porody bude možné "oficiálně" provádět i mimo nemocnice a porodnice.

LIDOVKY: Soud se zastal 'přirozených' porodů.

České noviny: Porodní dům uspěl ve sporu s ministerstvem.

i-DNES: Porodní dům uspěl ve sporu s ministerstvem zdravotnictví.

Týden: Porodní dům uspěl ve sporu s ministerstvem zdravotnictví.

Více se také dočtete na stránkách Porodního domu U čápa.


Zuzana Štromerová, BSc., ředitelka Porodního domu U čápa, Praha:

Co to znamená pro porodní asistentky?
Jaký je dlouhodobý význam soudního rozsudku:

* Pro společnost Porodní dům U čápa, o.p.s.:

o Svitla naděje, že získání registrace pro poskytování služeb vykonávaných porodními asistentkami bez limitace, je reálné a časově o krůček blíže.
o Úsilí a finanční prostředky širokého okruhu spolupracovníků nebyly investovány marně.
o Svitla naděje, že i Česká republika bude moci zdravým rodícím ženám nabídnout porodní dům, ve kterém se také budou rodit děti.

* Pro porodní asistentky:

o Vzhledem k tomu, že každá porodní asistentka v České republice je registrována jako nestátní zdravotnické zařízení a tudíž se na ni vztahují stejné podmínky pro získání registrace, jako pro porodní dům, svitla naděje, že i registrace ostatních porodních asistentek budou udělovány na základě právních kroků, nikoli individuálních správních uvážení jednotlivých krajských úřadů, jak tomu bylo dosud (a jak to při čtení odůvodnění rozsudku negativně hodnotila paní předsedkyně soudu).

* Pro těhotné a rodící ženy, žijící v České republice:

o Svitla naděje, že pokud budou zdravé a budou si chtít vybrat jiné místo pro porod svého dítěte než porodnici, seženou porodní asistentku snáze, než tomu bylo dosud.
o Budou moci v praxi oficiálně využít právo na svobodnou volbu místa porodu a poskytovatele péče, a že stát zdravým rodícím ženám, které si vybraly pro svůj porod jiné místo než nemocnici, péči neupře.

* Pro společnost jako takovou:

o Rozsudek je signálem, že spor malého subjektu s velkým správním orgánem nemusí být pro malý subjekt a priori prohraný, pokud je malý subjekt postupuje podle platných zákonů.
o Rozšíření nabídky služeb zvýší kvalitu a efektivitu nabízené porodnické péče.
o Česká republika v praxi naplní provádění směrnice č. 36/2005 ES (která nahradila směrnici č. 80/155 EHS).

Okamžitý dopad rozsudku

Okamžitý dopad rozsudku v podstatě nebude žádný. Ještě nějakou dobu potrvá, než správní orgány uplatní rozsudek v praktickém životě. Magistrát bude čekat na podnět od MZČR. MZČR pravděpodobně podá proti rozsudku kasační stížnost, takže se tím řešení případu pravděpodobně protáhne o několik let.

Do získání nového rozhodnutí od Magistrátu hl.m. Prahy se v činnosti porodního domu nic změnit nemůže.

Přesto považuji soudní rozsudek za první významný krok vpřed!

Výzva do budoucna:

1. Je třeba ozřejmit správním a politickým orgánům ČR, že případ porodního domu není soukromým zájmem nebo jen věcí porodních asistentek, ale přímo se týká uplatnění práva žen na informovanou volbu místa porodu, typu péče a poskytovatele péče. Pod rouškou ochrany bezpečí rodících žen a rodících se dětí stát zastírá, že stále rostoucímu okruhu žen upírá jakoukoli péči. Pokud se v současné době žena rozhodne rodit mimo nemocnici – porodnici, stát jí neposkytne doslova a do písmene žádnou péči a žádnou pomoc. Věřím, že rozruch okolo případu porodního domu pomůže nastartovat plodnou diskusi na toto téma.

2. Je třeba brát v úvahu ekonomickou efektivitu porodnické péče. Bylo by třeba vypracovat odbornou ekonomickou studii, která by z ekonomického hlediska určila optimální péči pro zdravé ženy. Velká Británie začala silně podporovat komunitní centra vedená porodními asistentkami právě z ekonomických důvodů.

3. Je třeba oživit výuku mediků a studentek porodní asistence právě v oblasti normálního přirozeného porodu, aby se nedomnívali, že se během normálního, nemedikovaného porodu může kdykoli cokoli náhle stát.

4. Je třeba více poukazovat na osvědčené praxe v zahraničí – porodní asistentky, které poskytují péči během porodu v domácím prostředí, stejně tak, jako porodní domy nebo centra vedená porodními asistentkami, jsou normální součástí zdravotnických systémů členských států Evropské Unie.

Krásný den! J.

sobota 21. března 2009

Příšerky na bále

Příšerky byly na bále. Příšerný bál pořádala Adamsnovic rodina a na něm jsme zkrátka nemohly chybět. A vskutku jsme neprohloupily. Mě zpočátku nejvíce uchvátily místní lidové ceny příšerných potravin. Chlebík s česnekajdou za 5 Kč, buchtička za 10 Kč, minerálka za 10 Kč, vínečko za 15 Kč nebo tak nějak... Příšla jsem totiž naprosto vyhladovělá z porodního sálu. Čtyři chlebíčky s pomazánečkou to spravily.
Množství příšer naprosto předčilo všechna moje očekávání. Víly, upíři, upířice, čerti, Václav Klaus - ten byl obzvláště odporný, mrtvé nevěsty, oběšenci, čarodějnice, drak, nejrůznější havěť, mrtvolky a podobné nestvůrky řádily na bále jako pominutí.


Příšerná jsem byla i já:



Příšerné jsme byly všechny:



Fotodokumentace ZDE.

Všem příšerám Good night! J.

pátek 13. března 2009

Ráno

Šlápla mi kočička někam hluboko do břišní dutiny a já se probudila. Měla v úmyslu mě ještě políbit na tvář, ale to jsem razantně odmítla, tak se jen přitulila a zabrala mi půlku postele. Kočky se s tím zkrátka nepářou... Koukla jsem se z okna, výhled na východ. Kdybych měla v pokoji výhled na východ, myslím, že vstávám radši. V dálce komíny a střechy v ranním oparu ozářený sluncem. Na stromech kapky rosy. Zahrada. Vyjela jsem kolem řeky z Obřan do centra. Na kole. Na řece kačenky, jezy a lidi, co u nich stojí a koukají do vln. Slunko čerstvý a prudký pralo do těch podivných staveb kolem řeky. Neměla jsem foťák:( Když jsem dojela před 8 do centra, město už bylo probuzený a v plným proudu. Děcka šly do školy. Na přechodu se na nás vrhla sanitka, začala houkat jen pár metrů od křižovatky. Porušila jsem cestou několik pravidel silničního provozu. Cítila jsem se přes to všechno, co jsem cestou viděla krásnýho, krapánek mizerně. A ve sprše jsem na to všechno zase zapomněla.

J.

středa 4. března 2009

Nevhodnej typ...

Už se nedivím některým lidem, že někomu zaplatí za napsání diplomky, bakalářky a podobných volovin. Já, když to píšu, tak trpím. Jsem detailista. Čtu si v sekundární literatuře, zaujme mě nějaká ptákovina, absolutně od tématu a o té si čtu dalších 30 minut. V lepším případě. V tom horším ji narvu do té bakalářky, ať to stojí, co to stojí. Další den mažu a zjistím, že jsem za den napsala jednu stránku. Mám k psaní čehokoli povinnýho odpor. Povětšinou mi takový díla připadají nepublikovatelný a nikdy s nima nejsem spokojená. Nedokážu systematicky pracovat, ani systematicky plánovat, ani systematicky třídit informace. Systematicky dokážu dělat třeba kafe.

Jsem prostě absolutně nevhodnej typ na psaní bakalářek.

Kafe teďka piju docela často...

J.

úterý 3. března 2009

Svobodnej pocit

- Viděla jsem na vlastní oči pana Cuketku! Ochutnával irskou kávu a k tomu hrál nádhernej džezík:)
- Zapomněla jsem dvakrát otočit kalendář. Týdenní. Si příště pořídím měsíční, protože týdenní frekvence je prostě moc rychle...
- Od minulé neděle se snažím cvičit každej den Yengar jogu. Celkem úspěšně (vynechala jsem z 10 dnů 3krát, jednou to mám omluvený - byla jsem plavat), záda nebolí, je mi fajn:)
- Propadla jsem vášni "orgasmických koulí". Tak jim doma říkáme. Vyrábí je firma Lindt a podezíráme je, že je napouští nějakejma drogama, protože když je doma nemáme, každá na ně několikrát denně myslíme. Po pár dnech to některá z nás nevydrží a koupí je. Nejlepší jsou NOIR:)!
- Ráda někdy NEuklízím. Teďka s velkou chutí.
- Dvěma lidem jsem nestihla dát od Vánoc dárek.
- Nesnáším vstávání. Než vstanu tak dokážu třeba hodinu přemýšlet o tom, jestli vůbec mám opravdu vstát. Když vstát musím, tak se to o tu hodinu posune, takže vstanu, ale děsně se těším, až o tom budu moct zase hodinu přemýšlet...
- Oblíbila jsem si slovo Žůva!
- Říkaly mi dvě holky z Čech, že nechápou, jak si můžu dovolit s takovým přízvukem zcela beztrestně jezdit do Prahy.
- Řídím ráda auto, protože si tam můžu pustit jakou chci hudbu. NAHLAS! Patrně bych mohla řídit tedy jakýkoli dopravní prostředek. Kdyby tam mohla hrát hudba... NAHLAS!
- Zažila jsem po dlouhé době společné ráno s rodiči. Musela jsem si potom dát silné kafé s hodně mlíkem, musela jsem o tom všem povykládat, musela jsem se tomu zasmát. Teprve potom jsem se s tím dokázala vyrovnat a začít hezký den.
- V Korálkovém obchodě u nás na Slovákové se dá platit kartou. KATASTROFA pro moje konto...
- Zjistila jsem, že nejlepší, co jsem mohla kdy udělat bylo, že jsem se narodila mojí mamince. Maminka je nejen nejlepší maminka, ale je taky nejlepší sponzor. Jestli budou moje děti studovat tak dlouho jako já a sestra, tak je přerazím.


Byla jsem za tmy na kopci. Koukala jsem se na vesnici dole pode mnou. Seděla jsem na takovým polínku, co se mi zrovna hodilo k sednutí. Prostě tam bylo, asi ne náhodou. Cítila jsem přítomnost lesa za mnou, jako silnou temnou postavu, tichou a moudrou, krutou a stálou. Trochu mě na tom lese vždycky děsí ta stálost, že ten les tam je pořád. Připadá mi to děsně magický, že já jsem pořád na jiných místech, ale ten les, kopec, tráva... tam jsou pořád. Na opuštěných místech mě nejvíc baví pocit, že když se rozhodnu, tak tam můžu zůstat třeba navždycky. Asi by mě někdo hledal, ale ten svobodnej pocit, že tam můžu sedět nebo ležet třeba celou noc, mě prostě baví.

Dobrou! J.