Šlápla mi kočička někam hluboko do břišní dutiny a já se probudila. Měla v úmyslu mě ještě políbit na tvář, ale to jsem razantně odmítla, tak se jen přitulila a zabrala mi půlku postele. Kočky se s tím zkrátka nepářou... Koukla jsem se z okna, výhled na východ. Kdybych měla v pokoji výhled na východ, myslím, že vstávám radši. V dálce komíny a střechy v ranním oparu ozářený sluncem. Na stromech kapky rosy. Zahrada. Vyjela jsem kolem řeky z Obřan do centra. Na kole. Na řece kačenky, jezy a lidi, co u nich stojí a koukají do vln. Slunko čerstvý a prudký pralo do těch podivných staveb kolem řeky. Neměla jsem foťák:( Když jsem dojela před 8 do centra, město už bylo probuzený a v plným proudu. Děcka šly do školy. Na přechodu se na nás vrhla sanitka, začala houkat jen pár metrů od křižovatky. Porušila jsem cestou několik pravidel silničního provozu. Cítila jsem se přes to všechno, co jsem cestou viděla krásnýho, krapánek mizerně. A ve sprše jsem na to všechno zase zapomněla.
J.
1 komentář:
To byl asi Orísek :-)
Okomentovat