"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

pátek 13. března 2009

Ráno

Šlápla mi kočička někam hluboko do břišní dutiny a já se probudila. Měla v úmyslu mě ještě políbit na tvář, ale to jsem razantně odmítla, tak se jen přitulila a zabrala mi půlku postele. Kočky se s tím zkrátka nepářou... Koukla jsem se z okna, výhled na východ. Kdybych měla v pokoji výhled na východ, myslím, že vstávám radši. V dálce komíny a střechy v ranním oparu ozářený sluncem. Na stromech kapky rosy. Zahrada. Vyjela jsem kolem řeky z Obřan do centra. Na kole. Na řece kačenky, jezy a lidi, co u nich stojí a koukají do vln. Slunko čerstvý a prudký pralo do těch podivných staveb kolem řeky. Neměla jsem foťák:( Když jsem dojela před 8 do centra, město už bylo probuzený a v plným proudu. Děcka šly do školy. Na přechodu se na nás vrhla sanitka, začala houkat jen pár metrů od křižovatky. Porušila jsem cestou několik pravidel silničního provozu. Cítila jsem se přes to všechno, co jsem cestou viděla krásnýho, krapánek mizerně. A ve sprše jsem na to všechno zase zapomněla.

J.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

To byl asi Orísek :-)