Někdo mi nedávno poradil, že všechno to, co se mi poprvé na praxi v nemocnici nelíbilo, bych si měla sepsat. Asi se to lehce zapomene. A já bych nechtěla zapomenout, jaký to bylo, když jsem byla u prvních porodů, protože mám pocit, že jsem se cítila trochu jako ty mamky, co zrovna rodily. Tak tedy:
- nelíbilo se mi, že porodní asistentka nechala maminku dlouho ležet na špinavé podložce
- nelíbilo se mi, že PA nenabídla mamince porodní polohu vertikální, přestože se v ní viditelně cítila nejlépe
- měla bych zjistit, jestli si ty papíry - porodnickou křivku může PA brát s sebou na pokoj, aby pořád nelítala sem a tam, kvůli zapisování
- PA s maminkou moc nemluvila o jejích pocitech, přáních... nevytvořil se mezi nimi žádný vztah
- miminko nebylo do 30minut přiloženo k prsu, maminka nebyla motivována ke kojení během následující hodiny po porodu. Viditelně ani nevěděla, jaké výhody má kojení během prvních hodin po porodu a PA ji nepoučila.
- na chodbě se personál hlasitě směje, vše je slyšet do porodního pokoje, někdy zapomínají za sebou zavřít dveře od porodního boxu - zachování intimity!!!
- dítě po porodu často odnášeli zahřát na novorozenecké oddělení a často trvalo hodinu než ho donesli zpět. Maminka se několikrát ptala, kdy jí dítě donesou. PA mi naznačila, že nejde o nic jiného než o lenost sester na novor. odd.
Tak, teď si to jen zapamatovat:) A snažit se o změnu! J.
2 komentáře:
hojky, tak to si teda vsechno zapisuj, protoze az ja pujdu za tebou tak nechci cekam pul hodky na moje maly mimi :-) mas to tu pekne culdulinku!
Culdiánku,
to je dobrá cesta, psát si tyto první, praxí a rutinou nezkalené pocity. Dokud je duše citlivá a vnímavé i z té druhé strany. Protože rodící žena je vnímavá VŽDY, i když se to někdy v rámci "slušného chování" či "falešného hrdinství" snaží potlačit.
Mě zase při čtení tvých poznámek napadlo, podělit se touto cestou o svoje zážitky - jak víš, toto téma řeším vcelku dlouho, asi tak 28 let :))) A navíc mám grafomanské a lektorské sklony ;).
"PA s maminkou moc nemluvila o jejích pocitech, přáních... nevytvořil se mezi nimi žádný vztah"
- tohle je to, co mě na porodech v porodnicích vadí asi nejvíc. A přesně slyším samu sebe, jak jsem toto víckrát zmiňovala v souvislosti s mým názorem, že v porodnici (zatím) NELZE porodit přirozeně. Pro mě je prostě naprosto nepřirozené, že po tak jedinečném výkonu, zážitku, přerodu, kouzlu (...), jakým je porod dítěte, to se mnou ten, kdo mi byl nablízku, byl mým důvěrníkem v nejintimnějších chvílích, možná jako první viděl oči mého dítěte, neprožívá. A to ne že nějak intenzivně, ale VŮBEC. Navíc já osobně jsem cítila potřebu probrat svůj porod se ženou, která tam byla, která vše svým způsobem ovlivňovala. Např. z atmosféry na sále i z toho, co mi říkal David, by asi doktorka už dávno řezala nebo přinejmenším panikařila, ale ledová lady PA mi věřila. To jsem pochopila až při asi pátem "posledním" zatlačení. První a poslední úsměv jsem na ní doslova vyloudila. Jakož i jakousi pochvalu, po níž jsem dychtila jako nějaké byť jedinké zpětné vazbě...
Chápu, že mohla mít špatný den, chápu, že mohla být utahaná (pozdě večer, ale zas měla začátek noční), chápu, že třeba měla své pochybnosti, které skryla za neměnný výraz obličeje. Ale nechápu, že necítí obdobnou potřebu, už jen ze svého profesního zájmu zjistit, jak jsem se cítila já jako rodička, které věci mě znejisťovaly, které mě uklidňovaly, co mi pomáhalo skutečně, co jen zdánlivě.
No a takhle bych se mohla rozepsat asi u každého bodu z tvých poznámek. A napsala bych toho i víc, jen aby to zase někoho neodradilo od čtení, ty mé eposy :)
Ale přece jen ještě k tomu "odnášení dětí zahřát" - to byl jeden z důvodů, proč jsem si nevybrala Obilňák. Tam to PA na prohlídce sálů pro těhotné výslovně zmiňovala jako běžnou praxi. A ta by mi velmi vadila. Dnes už vím, že bych si dítě dokázala uhájit, jako jsme to ostatně dokázali i v Bohunicích :).
Ahojky D.
Okomentovat