Konečně jsem taky zjistila, kterej časopis se dá číst. Teda spíš, kterej časopis mě baví číst a to tak, že zapomenu i na to, co se děje kolem a začnu se smát. No je to přece REFLEX! Jejich reklamní kampaň je krapánek šílená. Asi tím mě dostali. Už vím, co si přeju pod stromeček:)
Dneska odpoledne jsem si hrála: na prince, princeznu, kočku, pejska, taky na maminku kočku a na paní učitelku, na kněze a asi třikrát jsem se vdávala. Měla jsem k tomu skvělé spoluhráčky - dvě malé holčičky Aničku (5 let) a Alenku (3,5 roku), děti mojí sestřenice. Nejdřív se po mně obě plazily: "Tady máš břicho? A tady pusu a oko? A tady máš prso?" Takovýhle upřímný otázky vás leckdy úplně odzbrojí. Baví mě pozorovat děti, jak přemýšlí o světě. Jakoby člověk pronikal někam zpátky ke kořenům, k základům světa. A baví mě si s dětma hrát jejich hry. Připadá mi docela úžasný, že mě celkem klidně přibraly do svých "malých" představení. Určitě jim připadalo, že hraju podle nějakých zvláštních pravidel, ale braly to jako příjemné zpestření. Pro mě to znamenalo vymýšlet neustále další scénář hry, což je po hodině a půl hraní doooost náročný. Nejlepší byla hra s kouzelnou hůlkou, která nás všechny proměnila v pejsky, kočky, mě třeba v čarodějnici. A když už je to nebavilo, mávly hůlkou a byly jsme víly nebo taky zloději. Paráda! Při hraní je všechno možný.
2 komentáře:
To mi tak připomíná: Culdi, přišla by sis někdy pohrát s Mikem? Nebo i s náma oběma? :))))))))) U nás frčí ježibaby ve všech podobách, pak taky piráti. A nově lovíme ryby...
Minimálně tisíckrát do hodiny se můžeš u nás proměnit v nejrůznější pohádkové bytosti, stačí jen mávnout hůlkou kouzelnou a nemusí to být zase kdovíjaká kouzelná hůlka, stačí tyč, která se nazývá hůlkou kouzelnou:-) Tím jsem chtěla říci, že by ses měla přijet proměňovat častěji. Donekonečna ted skládáme obrázky na magnetickou tabulku a fantazie také nemá mezí.
Okomentovat