Poslední dobou hodně pracuju. Moc pracuju. Příšerně moc pracuju!!!
Mám dovolenou a přesto pracuju.
A tak jsem jela včera autem a hezky mi hráli z rádia a udělala rozhodnutí.
Jinak bych Vás ráda informovala, že VESMÍR funguje, že to, co si přejeme, se stává skutečností. Že naše vůle mění realitu tak, jak si ji přejeme. Když je to za dobrým účelem a lidí s podobným přáním se najde víc, myslím, že vesmírný síly makají rychlej.
Vraťmě se lehce do reality, aneb zjistila jsem, že:
- si ženy přejí epidurál proto, že nemají dostatečnou psychickou podporu při porodu, nevěří si a bojí se bolesti
- lidi neví, KDO JE TO PORODNÍ ASISTENTKA A KDO JE TO DULA, mísí tyto dvě profese a jejich kompetence!!!
Dovolte mi tedy znovu zopakovat KDO JE TO PORODNÍ ASISTENTKA:
Porodní asistentka je zdravotník, specialista na péči o ženu v průběhu normálního (nekomplikovaného) těhotenství, porodu a šestinedělí, včetně péče o zdravého novorozence a kojence do věku šesti týdnů. Podle nových právních předpisů (2004) mohou porodní asistentky v ČR - podobně jako v ostatních zemích EU - pracovat samostatně, tj. bez odborného dohledu a bez indikace lékaře v případě fyziologického těhotenství, porodu a šestinedělí. Do jejich náplně práce patří rovněž ošetřovatelská péče o ženu na úseku gynekologie.
Porodní asistentka je průvodkyní těhotenstvím:
- Porodní asistentka potvrdí nebo diagnostikuje těhotenství.
- Provází ženu a její blízké v průběhu celého těhotenství (poskytuje informace, upozorňuje na možná rizika, připravuje ženy k porodu).
- Provádí, doporučuje a předepisuje vyšetření nutná ke sledování fyziologického těhotenství.
- Sleduje stav plodu v děloze, rozpoznává možná rizika.
- V případě zjištění rizika předává ženu do péče lékaře gynekologa – porodníka.
Porodní asistentka vede normální (fyziologický porod):
- Má oprávnění vést samostatně fyziologické porody.
- Pečuje o ženu ve všech dobách porodních.
- V případě identifikace komplikací přivolá lékaře nebo doprovází ženu do zdravotnického zařízení.
Porodní asistentka pečuje o matku a dítě po porodu:
- Ošetřuje porodní a poporodní poranění pečuje o ženu bezprostředně po porodu.
- Poskytuje fyziologickou péči dítěti bezprostředně po porodu včetně prvního ošetření.
- Provádí návštěvy v rodinách po porodu.
Zákon 424/2004 Sb. o činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků vymezuje činnosti porodní asistentky.
Kdo je to DULA:
"Dula" je speciálně vyškolená žena /absolvuje kurz/, která doprovází ženu při porodu a poskytuje jí psychickou i fyzickou podporu. Smyslem její práce je přispívat k tělesné i duševní pohodě matek a novorozenců a celé nové rodiny.
Dula“ je starý řecký název, který se dnes používá pro speciálně vyškolenou ženu, která nabízí oporu rodící matce a její rodině. Stěžejním bodem práce duly je doprovázení a poskytování zejména emocionální podpory v těhotenství, během porodu a v šestinedělí. Pomáhá vytvořit takovou atmosféru při porodu, kdy se žena cítí bezpečně, může se uvolnit a plně se soustředit na samotný porod. Zná rodičku i její přání a představy týkající se porodu a může jí proto poskytnout specifický druh podpory. Dula posiluje sebedůvěru ženy a pomáhá jí lépe zvládnout zákroky, které jsou nepříjemné, snižuje svou přítomností strach a napětí. Dula chápe a respektuje fyziologii porodu i emocionální potřeby rodící ženy. Uznává porod jako jeden z klíčových okamžiků v životě ženy. Uvědomuje si, že způsob, jakým žena a dítě porod prožijí, je pro oba velmi zásadní a důležitý v mnoha rovinách.
Dula neposkytuje zdravotnické služby. Doplňuje práci lékařů a porodních asistentek, avšak nezasahuje do jejich kompetencí. Je připravena ženu doprovázet jak při porodu v nemocnici, tak v porodním domě nebo při porodu v domácnosti.
A TEĎ POZOR!!!
Může se stát, že v ČR narazíte na porodní asistentku - vystudovanou, která ale oficiálně-legálně pracuje jen jako DULA. Samostatně pracující porodní asistentky v ČR musí být ale zaregistrované jako "nestátní zdravotnické zařízení". Pokud porodní asistentka není registrovaná jako nestátní zdravotnické zařízení, nemůže pracovat samostatně a vykonávat svou profesy v rámci všech svých kompetencí. Jde-li pak k porodu doma jako DULA - jde pouze o psychickou podporu ženy a nesmí vykonávat jakékoli zdravotnické výkony - jako např. poslech ozev dítěte, vyšetřovat těhotnou ženu apod.!!! Dula za porod nepřebírá žádnou zodpovědnost.
Porodní asistentka, která jde k porodu doma, by měla být plně vybavena - především by měla mít přístroj pro poslech srdečních ozev dítěte, měla by mít sterilní nástroje pro případné sešití porodního poranění a také základní vybavení - ambuvak a odsávačku pro případnou resuscitaci dítěte!
Informujte se vždy dopředu, jaké vybavení Vaše porodní asistentka má. Bohužel toto neupravuje v ČR žádný zákon a sama jsem se setkala s rodiči, kteří o tom vůbec informování nebyli!
Obecně si myslím, že Duly, které v zahraničí spíše pomáhají ženě po porodu v domácnosti a porodní asistentce při porodu s praktickými věcmi, v ČR přebraly část kompetencí porodních asistentek, kterých je v terénu prostě nedostatek.
Jejich nezastupitelná úloha je při porodech v porodnici, kdy jsou vzhledem k vytíženosti porodní asistentky ženě velkou psychickou podporou! Porodní asistentky z Rakouska byly naprosto šokované tím, že u nás můžou Duly vést kurzy předporodní přípravy, těhotenská cvičení apod.! Zdá se, že v ČR může vykládat ženám o porodu téměř kdokoli...
UFF.
J.
středa 17. listopadu 2010
pondělí 1. listopadu 2010
Pro Matěje
Moc vás zdravím,
a prosím Vás o podporu pro Matěje.
http://www.promateje.cz/
Konto Matěj - Nadace rozvoje občanské společnosti
O celém případu vím od mojí sestřenice Věrky, protože rodiče postiženého chlapečka jsou její kamarádi a sestřenice je s nimi v blízkém kontaktu.
Matěj byl zdravý tříletý kluk, když podstoupil operaci krčních mandlí v dětské nemocnici FN Brno. Po operaci se vyskytly komplikace - krvácení a tak byl Matěj znovu operován.
Po druhé operaci byl převezen na standardní oddělení, kde s ním mohla být jeho matka. Došlo však k novému krvácení, chlapeček zkolaboval, nedýchal a doslova umíral matce v náručí. Než přivolaná sestra zavolala lékaře a ten anesteziologicko resuscitační tým, uběhl drahocenný čas, kdy chlapeček nedýchal. Resuscitace trvala 35 minut. Postižení mozku je tak velké, že Matějovi nedávali lékaři šanci na přežití.
Celý příběh si můžete přečíst na těchto stránkách: http://www.promateje.cz/
O případu informovala i média.
Po této tragické události už děti po operaci krčních mandlí nejsou ve FN BRNO umísťovány na standardní oddělení, ale na jednotku intenzivní péče.
Děkuji a přeji pěkné podzimní dny!
J.
a prosím Vás o podporu pro Matěje.
http://www.promateje.cz/
Konto Matěj - Nadace rozvoje občanské společnosti
O celém případu vím od mojí sestřenice Věrky, protože rodiče postiženého chlapečka jsou její kamarádi a sestřenice je s nimi v blízkém kontaktu.
Matěj byl zdravý tříletý kluk, když podstoupil operaci krčních mandlí v dětské nemocnici FN Brno. Po operaci se vyskytly komplikace - krvácení a tak byl Matěj znovu operován.
Po druhé operaci byl převezen na standardní oddělení, kde s ním mohla být jeho matka. Došlo však k novému krvácení, chlapeček zkolaboval, nedýchal a doslova umíral matce v náručí. Než přivolaná sestra zavolala lékaře a ten anesteziologicko resuscitační tým, uběhl drahocenný čas, kdy chlapeček nedýchal. Resuscitace trvala 35 minut. Postižení mozku je tak velké, že Matějovi nedávali lékaři šanci na přežití.
Celý příběh si můžete přečíst na těchto stránkách: http://www.promateje.cz/
O případu informovala i média.
Po této tragické události už děti po operaci krčních mandlí nejsou ve FN BRNO umísťovány na standardní oddělení, ale na jednotku intenzivní péče.
Děkuji a přeji pěkné podzimní dny!
J.
úterý 26. října 2010
Zajímavé dokumenty
Nějtěžší volba
V působivém dokumentu Dagmar Smržové vystupují ženy, kterým byla v těhotenství prenatálně diagnostikována těžká vada plodu a stály před rozhodnutím, jestli svoje dítě donosí a nebo těhotenství ukončí potratem. Všechny sledované hrdinky se nakonec rozhodly své dítě přijmout se vším všudy a případně s ním i přečkat odchod z tohoto světa. Ženy popisují cestu, kterou zvolily a dopady jejich rozhodnutí na ně samotné i jejich blízké okolí. Režisérka zkoumá především etickou a duchovní rovinu tématu a její pohled je mimořádně osobní. Dokument je jedinečný především nápaditým vizuálním zpracováním a naprostou otevřeností, s jakou pronikáme do intimního světa sledovaných žen. Film je také kritickou úvahou o výhodách a nevýhodách prenatální diagnostiky a o přístupu zdravotníků k matkám s tímto problémem.
(oficiální text distributora)
Zachraňte Edwardse
Český dokument, realizovaný v produkci HBO Česká republika a filmové a televizní společnosti Febio, líčí zápas o postižené dítě, který už několik let vede manželský pár ze Zlína. Marcel a Šárka Sladkowští se během těhotenství dozvědí, že očekávané mimino má příznaky genetické vady, označované jako Edwardsův syndrom. Pár odmítne potrat, který jim doporučuje většina odborníků, a žena při komplikovaném porodu přivede dítě na svět. Juliána se narodí s rozštěpem patra a dalšími zdravotními handicapy. Nastávají starosti, jak postižené děťátko udržet při životě a vštípit mu elementární dovednosti...
(oficiální text distributora)
V působivém dokumentu Dagmar Smržové vystupují ženy, kterým byla v těhotenství prenatálně diagnostikována těžká vada plodu a stály před rozhodnutím, jestli svoje dítě donosí a nebo těhotenství ukončí potratem. Všechny sledované hrdinky se nakonec rozhodly své dítě přijmout se vším všudy a případně s ním i přečkat odchod z tohoto světa. Ženy popisují cestu, kterou zvolily a dopady jejich rozhodnutí na ně samotné i jejich blízké okolí. Režisérka zkoumá především etickou a duchovní rovinu tématu a její pohled je mimořádně osobní. Dokument je jedinečný především nápaditým vizuálním zpracováním a naprostou otevřeností, s jakou pronikáme do intimního světa sledovaných žen. Film je také kritickou úvahou o výhodách a nevýhodách prenatální diagnostiky a o přístupu zdravotníků k matkám s tímto problémem.
(oficiální text distributora)
Zachraňte Edwardse
Český dokument, realizovaný v produkci HBO Česká republika a filmové a televizní společnosti Febio, líčí zápas o postižené dítě, který už několik let vede manželský pár ze Zlína. Marcel a Šárka Sladkowští se během těhotenství dozvědí, že očekávané mimino má příznaky genetické vady, označované jako Edwardsův syndrom. Pár odmítne potrat, který jim doporučuje většina odborníků, a žena při komplikovaném porodu přivede dítě na svět. Juliána se narodí s rozštěpem patra a dalšími zdravotními handicapy. Nastávají starosti, jak postižené děťátko udržet při životě a vštípit mu elementární dovednosti...
(oficiální text distributora)
neděle 17. října 2010
čtvrtek 7. října 2010
Plním svá předsevzetí!
Porodní asistentky a jejich místo u porodů císařským řezem - jaké je místo porodních asistentek při porodech císařským řezem? Pokud k císařskému řezu dojde, jak mohou porodní asistentky ženám pomáhat? Patří k úkolům porodních asistentek s nastávajícími matkami o problematice operativních porodů hovořit v předporodních kursech? Odpovídá Bc. Jana Růžičková, porodní asistentka gynekologicko-porodnického oddělení FN Brno - Obilní trh - časopis Miminko 9, 2010
Přibývá žen, které nerodí své děti normální cestou, nýbrž císařským řezem v epidurální anestezii či celkové narkóze na operačních sálech, a tedy plně v režii lékařů. Jaké místo při těchto porodech zaujímají PA? Stojí i tady rodičkám po boku?
Předně musíme rozlišit, jde-li o plánovaný (primární) císařský řez, kdy je důvod k výkonu znám již v předstihu (např. z důvodu nepravidelného uložení děťátka v děloze či nepravidelné uložení placenty, popř. pro celkové onemocnění ženy) nebo o akutní (sekundární) císařský řez, kdy dojde k náhlému ohrožení zdraví nebo života matky či dítěte až během porodu. V prvním případě je úkolem porodní asistentky připravit ženu po fyzické stránce k plánované operaci, informovat ji o průběhu předoperační přípravy i o délce operace a podpořit ji také psychicky, protože operace je vysoce stresující jak pro matku, tak pro dítě. Pokud je možná epidurální anestezie a žena si ji vybrala, porodní asistentka by po sekci měla ženě umožnit okamžitý kontakt s děťátkem. U akutního císařského řezu je to jiné. Obvykle jde vše velmi rychle. O náhle vzniklé situaci informuje ženu lékař a úkolem porodní asistentky je ji k výkonu co nejrychleji fyzicky připravit, tj. oholit místo k řezu, zabandážovat končetiny, zavést katetr do močového měchýře atd. Kromě toho by porodní asistentka měla dát ženě také najevo svou blízkost a účast - uklidňovat ji a ubezpečit, že i tatínek dítěte, je-li přítomen, zůstane v blízkosti operačního sálu. A v případě, že je miminko v pořádku a maminka zatím nemůže, porodní asistentka podporuje při prvním kontaktu s děťátkem otce.
Během operace otec nemůže být přítomen přímo na sále?
V tomto případě to má každé zdravotnické zařízení jinak. Např. v porodnici v Boskovicích, kde jsem pracovala, bylo možné, aby byl tatínek přítomen i během operace. A pokud byla žena pouze v epidurální anestezii, byl s ní po celou dobu výkonu. Ve Fakultní nemocnici Brno, kde pracuji nyní, toto bohužel možné není. V každém případě ale otcové mohou maminky nahradit v kontaktu "kůže na kůži" ihned po vybavení a ošetření děťátka. Jakmile je dítě na světě, měl by to být - pokud maminka nemůže - tatínek, kdo poprvé děťátko pochová a je s ním v bezprostředním kontaktu. V českých porodnicích si o to ale muži musejí jasně říci, není to zatím standardní.
Kde je místo PA v čase bezprostředně po operaci?
Po operaci porodní asistentka, která byla přítomna na operačním sále, většinou zajišťuje administrativní záležitosti. Po tom, co je žena vzbuzena z anestezie, je převezena na oddělení operační gynekologie a je předána do péče další porodní asistentky či ženské sestry. Úkolem porodní asistentky v pooperačním období je zajistit léčbu bolesti, kontrolovat krvácení, ránu, fyziologické funkce, kontrolovat zavinování dělohy, hradit ztráty tekutin, informovat ženu o dalším průběhu hospitalizace. Ale především umožnit ženě kontakt s děťátkem a zajistit časné přiložení miminka k prsu. Separace matek od dětí by i po císařském řezu měla být co nejkratší, a to tím spíš, že po náročných porodech s řadou stresujících zákroků miminka sají méně často a u matek se opožďuje nástup tvorby mléka, což vede k problémům při kojení.
Co následuje později?
Žena by měla být porodní asistentkou poučena a podporována v časné rehabilitaci a cvičení v šestinedělí. Nadále jsou u ženy sledovány fyziologické funkce, stav operační rány, zavinování dělohy apod. Porodní asistentka by měla být ženě k dispozici pro každý dotaz. Bohužel se u nás péče o ženu a dítě v šestinedělí tříští mezi dětské sestry pečující o dítě a porodní asistentky pečující o ženu. Považuji to za chybu v systému. Matka a dítě by měly být chápány jako neoddělitelná jednotka, o kterou pečuje jedna porodní asistentka, s níž matka navazuje blízký kontakt a má ji k dispozici i po návratu z porodnice. Tento model jsem zažila při svém studijním pobytu v Německu, je doslova úžasný.
Považujete za vhodné, aby porodní asistentky s nastávajícími matkami o císařských řezech hovořily v kurzech předporodní přípravy? Do jaké hloubky?
V současnosti je císařský řez velmi rozšířený. Je proto důležité ženy informovat, že císařský řez není jen nějakou banální operací a že má i svá rizika. Je třeba připomínat, že normální porod je pro ženu i dítě podstatně méně zatěžující a z psychologického hlediska nesmírně důležitý. Naštěstí u nás není možný císařský řez na přání ženy. K rozhodnutí o operačním vedení porodu musí být vždy lékařská diagnóza, což je dle mého názoru zcela oprávněné. Riziko stonání, komplikací, ba dokonce i úmrtí maminek je po sekci až 6x vyšší než po normálním porodu. Nové výzkumy také ukazují na riziko pro děti - např. při poporodní adaptaci na samostatný život nebo pozdější riziko cukrovky. To je jen pár příkladů. Pokud možno je žádoucí držet se zásady: Když porod běží normálně, nezasahujeme do něj, a pomůžeme jen tehdy, když si příroda neví rady. Též považuji za důležité s budoucími maminkami hovořit i o psychologickém významu vaginálního porodu, a to jak pro maminku, tak pro dítě. Císařský řez by měl zůstat v záloze jako vynikající, ale pořád jen nouzové řešení.
Proč se babyblues a poporodní deprese po CŘ vyskytují častěji než po spontánních porodech?
Je dokázáno, že časná separace matek a dětí, prožité operační trauma a celý nesnadný porodní zážitek může negativně ovlivnit vztah ženy k dítěti nebo k partnerovi. Ženy po sekcích také mívají sníženou důvěru ve své rodičovské schopnosti - bezpochyby s tím souvisí, že po operaci nejsou schopné se samostatně o dítě postarat, takže děti jsou standardně umísťovány na novorozenecká oddělení. Často je zpožděn nástup laktace, nebo je problematický. To všechno může vést ke vzniku poporodní deprese. Ženám po císařském řezu by proto měla být věnována zvýšená pozornost a podpora. Bonding by měl být umožněn od prvního okamžiku, kdy to žena fyzicky zvládne. To bohužel v ČR není standardní a zajisté to souvisí s tím, že profese porodních asistentek dosud nebyla plně rehabilitována, takže podpora směrem od ženy k ženě prostě často chybí. Ze zkušenosti ze zahraničí vím, že míra separace dětí a matek je jedním z důležitých faktorů v hodnocení kvality péče o ženu v porodnici, na který tamní porodní asistentky velmi dbají a dělají vše proto, aby pooperační separace byla snížena opravdu na minimum.
Přibývá žen, které nerodí své děti normální cestou, nýbrž císařským řezem v epidurální anestezii či celkové narkóze na operačních sálech, a tedy plně v režii lékařů. Jaké místo při těchto porodech zaujímají PA? Stojí i tady rodičkám po boku?
Předně musíme rozlišit, jde-li o plánovaný (primární) císařský řez, kdy je důvod k výkonu znám již v předstihu (např. z důvodu nepravidelného uložení děťátka v děloze či nepravidelné uložení placenty, popř. pro celkové onemocnění ženy) nebo o akutní (sekundární) císařský řez, kdy dojde k náhlému ohrožení zdraví nebo života matky či dítěte až během porodu. V prvním případě je úkolem porodní asistentky připravit ženu po fyzické stránce k plánované operaci, informovat ji o průběhu předoperační přípravy i o délce operace a podpořit ji také psychicky, protože operace je vysoce stresující jak pro matku, tak pro dítě. Pokud je možná epidurální anestezie a žena si ji vybrala, porodní asistentka by po sekci měla ženě umožnit okamžitý kontakt s děťátkem. U akutního císařského řezu je to jiné. Obvykle jde vše velmi rychle. O náhle vzniklé situaci informuje ženu lékař a úkolem porodní asistentky je ji k výkonu co nejrychleji fyzicky připravit, tj. oholit místo k řezu, zabandážovat končetiny, zavést katetr do močového měchýře atd. Kromě toho by porodní asistentka měla dát ženě také najevo svou blízkost a účast - uklidňovat ji a ubezpečit, že i tatínek dítěte, je-li přítomen, zůstane v blízkosti operačního sálu. A v případě, že je miminko v pořádku a maminka zatím nemůže, porodní asistentka podporuje při prvním kontaktu s děťátkem otce.
Během operace otec nemůže být přítomen přímo na sále?
V tomto případě to má každé zdravotnické zařízení jinak. Např. v porodnici v Boskovicích, kde jsem pracovala, bylo možné, aby byl tatínek přítomen i během operace. A pokud byla žena pouze v epidurální anestezii, byl s ní po celou dobu výkonu. Ve Fakultní nemocnici Brno, kde pracuji nyní, toto bohužel možné není. V každém případě ale otcové mohou maminky nahradit v kontaktu "kůže na kůži" ihned po vybavení a ošetření děťátka. Jakmile je dítě na světě, měl by to být - pokud maminka nemůže - tatínek, kdo poprvé děťátko pochová a je s ním v bezprostředním kontaktu. V českých porodnicích si o to ale muži musejí jasně říci, není to zatím standardní.
Kde je místo PA v čase bezprostředně po operaci?
Po operaci porodní asistentka, která byla přítomna na operačním sále, většinou zajišťuje administrativní záležitosti. Po tom, co je žena vzbuzena z anestezie, je převezena na oddělení operační gynekologie a je předána do péče další porodní asistentky či ženské sestry. Úkolem porodní asistentky v pooperačním období je zajistit léčbu bolesti, kontrolovat krvácení, ránu, fyziologické funkce, kontrolovat zavinování dělohy, hradit ztráty tekutin, informovat ženu o dalším průběhu hospitalizace. Ale především umožnit ženě kontakt s děťátkem a zajistit časné přiložení miminka k prsu. Separace matek od dětí by i po císařském řezu měla být co nejkratší, a to tím spíš, že po náročných porodech s řadou stresujících zákroků miminka sají méně často a u matek se opožďuje nástup tvorby mléka, což vede k problémům při kojení.
Co následuje později?
Žena by měla být porodní asistentkou poučena a podporována v časné rehabilitaci a cvičení v šestinedělí. Nadále jsou u ženy sledovány fyziologické funkce, stav operační rány, zavinování dělohy apod. Porodní asistentka by měla být ženě k dispozici pro každý dotaz. Bohužel se u nás péče o ženu a dítě v šestinedělí tříští mezi dětské sestry pečující o dítě a porodní asistentky pečující o ženu. Považuji to za chybu v systému. Matka a dítě by měly být chápány jako neoddělitelná jednotka, o kterou pečuje jedna porodní asistentka, s níž matka navazuje blízký kontakt a má ji k dispozici i po návratu z porodnice. Tento model jsem zažila při svém studijním pobytu v Německu, je doslova úžasný.
Považujete za vhodné, aby porodní asistentky s nastávajícími matkami o císařských řezech hovořily v kurzech předporodní přípravy? Do jaké hloubky?
V současnosti je císařský řez velmi rozšířený. Je proto důležité ženy informovat, že císařský řez není jen nějakou banální operací a že má i svá rizika. Je třeba připomínat, že normální porod je pro ženu i dítě podstatně méně zatěžující a z psychologického hlediska nesmírně důležitý. Naštěstí u nás není možný císařský řez na přání ženy. K rozhodnutí o operačním vedení porodu musí být vždy lékařská diagnóza, což je dle mého názoru zcela oprávněné. Riziko stonání, komplikací, ba dokonce i úmrtí maminek je po sekci až 6x vyšší než po normálním porodu. Nové výzkumy také ukazují na riziko pro děti - např. při poporodní adaptaci na samostatný život nebo pozdější riziko cukrovky. To je jen pár příkladů. Pokud možno je žádoucí držet se zásady: Když porod běží normálně, nezasahujeme do něj, a pomůžeme jen tehdy, když si příroda neví rady. Též považuji za důležité s budoucími maminkami hovořit i o psychologickém významu vaginálního porodu, a to jak pro maminku, tak pro dítě. Císařský řez by měl zůstat v záloze jako vynikající, ale pořád jen nouzové řešení.
Proč se babyblues a poporodní deprese po CŘ vyskytují častěji než po spontánních porodech?
Je dokázáno, že časná separace matek a dětí, prožité operační trauma a celý nesnadný porodní zážitek může negativně ovlivnit vztah ženy k dítěti nebo k partnerovi. Ženy po sekcích také mívají sníženou důvěru ve své rodičovské schopnosti - bezpochyby s tím souvisí, že po operaci nejsou schopné se samostatně o dítě postarat, takže děti jsou standardně umísťovány na novorozenecká oddělení. Často je zpožděn nástup laktace, nebo je problematický. To všechno může vést ke vzniku poporodní deprese. Ženám po císařském řezu by proto měla být věnována zvýšená pozornost a podpora. Bonding by měl být umožněn od prvního okamžiku, kdy to žena fyzicky zvládne. To bohužel v ČR není standardní a zajisté to souvisí s tím, že profese porodních asistentek dosud nebyla plně rehabilitována, takže podpora směrem od ženy k ženě prostě často chybí. Ze zkušenosti ze zahraničí vím, že míra separace dětí a matek je jedním z důležitých faktorů v hodnocení kvality péče o ženu v porodnici, na který tamní porodní asistentky velmi dbají a dělají vše proto, aby pooperační separace byla snížena opravdu na minimum.
pátek 1. října 2010
Nová vyhláška č. 221 ze dne 30. června 2010 o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení počítá s existencí porodního domu!:)
2.10.2. Pracoviště porodní asistentky, kde jsou vedeny fyziologické porody
Pracoviště musí být situováno tak, aby bylo možno zahájit
a) provedení porodu císařským řezem nebo operaci směřující k ukončení porodu nejdéle do 15 minut od zjištění komplikace porodu a
b) péči o patologického novorozence bezprostředně po porodu, a to ve zdravotnickém zařízení ústavní péče, které splňuje požadavky na vybavení uvedené v části I. a v části II. bodech 1.8 a 1.18 přílohy č. 4 k této vyhlášce.
Zřizuje se místnost pro vedení porodu, místnost pro péči o ženu a novorozence po porodu a sprcha. Mástnost pro vedení porodu musí mít minimální plochu 15 m2, podlahy, stropy i stěny musí být odolné proti poškození při pravidelném čištění, mytí a dezinfekci. Místnost pro péči o ženu a novorozence po porodu musí mít minimální plochu na 1 lůžko 5 m2, minimální plocha místnosti činí 8 m2.
Vybavení místnosti pro vedení porodu:
a) porodní lůžko pro porodní místo nebo jiné vhodné zařízení pro vedení fyziologického porodu,
b) operační svítidlo u porodního místa,
c)sterilní svorka nebo gumička na pupečník,
d) sterilní nůžky,
e) kardiotokograf,
f) pulzní oxymetr,
g) odsávačka,
h) laryngoskop a pomůcky k zajištění dýchacích cest,
i) lůžko pro ženu po porodu,
j) prostor a plocha pro ošetřování novorozenců,
k) váha pro novorozence,
l) páskový metr,
m) zdroj medicinálního kyslíku.
Celá ke ztažení: ZDE.
Pracoviště musí být situováno tak, aby bylo možno zahájit
a) provedení porodu císařským řezem nebo operaci směřující k ukončení porodu nejdéle do 15 minut od zjištění komplikace porodu a
b) péči o patologického novorozence bezprostředně po porodu, a to ve zdravotnickém zařízení ústavní péče, které splňuje požadavky na vybavení uvedené v části I. a v části II. bodech 1.8 a 1.18 přílohy č. 4 k této vyhlášce.
Zřizuje se místnost pro vedení porodu, místnost pro péči o ženu a novorozence po porodu a sprcha. Mástnost pro vedení porodu musí mít minimální plochu 15 m2, podlahy, stropy i stěny musí být odolné proti poškození při pravidelném čištění, mytí a dezinfekci. Místnost pro péči o ženu a novorozence po porodu musí mít minimální plochu na 1 lůžko 5 m2, minimální plocha místnosti činí 8 m2.
Vybavení místnosti pro vedení porodu:
a) porodní lůžko pro porodní místo nebo jiné vhodné zařízení pro vedení fyziologického porodu,
b) operační svítidlo u porodního místa,
c)sterilní svorka nebo gumička na pupečník,
d) sterilní nůžky,
e) kardiotokograf,
f) pulzní oxymetr,
g) odsávačka,
h) laryngoskop a pomůcky k zajištění dýchacích cest,
i) lůžko pro ženu po porodu,
j) prostor a plocha pro ošetřování novorozenců,
k) váha pro novorozence,
l) páskový metr,
m) zdroj medicinálního kyslíku.
Celá ke ztažení: ZDE.
pondělí 20. září 2010
Konference aktivní rodičovství
Těhotenství, porod a péče o rodinu citlivé k matce, otci a dětem a šetrné k přírodě. Alternativní přístupy, různé pohledy. Přednášky, workshopy, informace, praktické ukázky, promítání filmů, setkání. Otevřeno široké veřejnosti.
Konference Aktivní rodičovství
vědomé • kontaktní • ekologické • přirozené
Pořádá Nesehnutí, Brána k dětem a katedra Environmentálních studií FSS MU.
23.10.2010 | 9.30 – 19.00
FSS MU, Joštova 10, Brno
Cena:
Pátek: jednotná cena 80,-
Sobota: celodenní 180,- při platbě předem na účet/ na místě: 200,-
Sborník z konference 2009 ke stažení: ZDE.
Konference Aktivní rodičovství
vědomé • kontaktní • ekologické • přirozené
Pořádá Nesehnutí, Brána k dětem a katedra Environmentálních studií FSS MU.
23.10.2010 | 9.30 – 19.00
FSS MU, Joštova 10, Brno
Cena:
Pátek: jednotná cena 80,-
Sobota: celodenní 180,- při platbě předem na účet/ na místě: 200,-
Sborník z konference 2009 ke stažení: ZDE.
čtvrtek 2. září 2010
Oheň
Včera, když zapadlo slunce jsem přijela z práce. Hodila jsem kabelku na zem, vzala sirky, dala je do kapsy a šla jsem ven. Venku u popelnic jsem si vzpomněla, že nemám papír, naštěstí tam byl zbytek nějakého starého nábytku z kterého jsem pár papírů utrhla. Na kopci foukalo, slyšela jsem auta z dálnice. Koukala jsem prvně na západ, kde ještě poslední paprsky slunce ozařovaly oblohu. Z východu přicházela temnota a pomalu sametově halila všechno do své všeobjímající náruče. 100 metrů ode mě přes louku začínal les. Šla jsem tam a vzala první dříví a klacky do náruče. Vrátila jsem se zpátky na místo, odkud vidím nejvíc oblohy a kraje. Krabička sirek byla skoro plná, papír chytil asi na třicáté škrtnutí. Během mého snažení rozdělat oheň se všude kolem šířila čím dál větší tma.
Byl to spíš takový menší plamínek, než oheň. Přesně takový, jako život miminka, které maminka 9 měsíců nosila, přišla a já jsem marně hledala známý rychlý tlukot srdíčka na kardiotokografu. Místo rychlého tlukotu jsem slyšela jen ticho.
Byl to chlapeček a byl krásný, vážil přes 4 kg, vypadal jakoby spinkal. Rodiče měli dlouhý čas pro to, se s ním rozloučit, pochovat. V našem zdravotnictví nevídaný pokrok, za který jsem byla nesmírně vděčná naší staniční por. as. Kameníkové.
Já jsem se s ním loučila tam na kopci u ohně. Zpívala jsem cokoli, co mě napadlo, až jsem skončila jen u melodie.
A ta byla nejkrásnější.
J.
Byl to spíš takový menší plamínek, než oheň. Přesně takový, jako život miminka, které maminka 9 měsíců nosila, přišla a já jsem marně hledala známý rychlý tlukot srdíčka na kardiotokografu. Místo rychlého tlukotu jsem slyšela jen ticho.
Byl to chlapeček a byl krásný, vážil přes 4 kg, vypadal jakoby spinkal. Rodiče měli dlouhý čas pro to, se s ním rozloučit, pochovat. V našem zdravotnictví nevídaný pokrok, za který jsem byla nesmírně vděčná naší staniční por. as. Kameníkové.
Já jsem se s ním loučila tam na kopci u ohně. Zpívala jsem cokoli, co mě napadlo, až jsem skončila jen u melodie.
A ta byla nejkrásnější.
J.
středa 25. srpna 2010
Měsíc v nás
Program
http://mesicvnas.cz/home/
První ročník dialogu Měsíc v nás se koná v reprezentativních prostorech Kaiserštejnského paláce na Malostrankém náměstí 23/37 na Praze 1. Začíná v 18 hodin v pátek 19. listopadu a probíhá celou sobotu 20. listopadu. Program tvoří přednášky a besedy ve velkém sále, workshopy ve dvou menších sálech a permanentní projekce stejnojmenného filmu po celou dobu konání.
Těšit se můžete na Dianu Fabianovou (SK), Davida Ajilleze (ESP), Joannu Coleman (UK), Mgr. Michaela Mrowetz, MUDr. Jaroslava Rychlovského, Terezii Dubinovou, PhD., Barboru Nádvorníkovou, Mgr. Kateřinu Kramolišovou, Mgr. Denisu Palečkovou, Mgr. Ilonu Bittnerovou, MUDr. Helenu Máslovou, Mgr. Tamaru Mellisu, Terezu Taru a další.
Program zde bude průběžně upřesňován a doplňován. Konečná podoba zde bude uveřejněna začátkem září 2010.
Vstupné: Jednotné vstupné je 900kč. Je možné také přijít jen na pátek (300kč) či sobotu (600kč).
Prvních 100 přihlášených a zaplacených na pátek i sobotu obdrží dárek od fa Diochi.
Zvýhodněné vstupné nabízíme dívkám do 16ti let. (50% sleva)
PÁTEK 19.11.
18:00 dokumentární film Měsíc v nás režisérky Diany Fabiánové
20:00 – 22.00 panelová diskuse
Vstupné: 300kč
SOBOTA 20.11.
9:00 – 19.00 program v několika sálech, přednášky, workshopy, projekce filmu Hormonální akvárium, besedy s režisérkou, prodejní expozice. Bude upřesněno.
Vstupné: 600kč
čtvrtek 12. srpna 2010
Amálka Šabacká
Amálka je Lvice, narodila se v sobotu, doma, do vany, s "čepičkou štěstí" na hlavě.
Předala mi kousek klidu a nadpozemské krásy, kterou září. Narodila se další Princezna.
J.
Předala mi kousek klidu a nadpozemské krásy, kterou září. Narodila se další Princezna.
J.
... kdybyste měli definovat lásku, pak jediné dostatečně obsažné slovo, které by bylo schopné ji celou pojmout, by bylo "život". Láska je život ve všech jeho aspektech. A unikne-li vám láska, unikne vám život. Nenechte si je uniknout.
Leo Buscaglia
Přítel je ten, komu můžeme vylít celé své srdce, zrno i plevy, a přitom víme, že něha jeho rukou to přijme a proseje vše, a ponechá si to, co je hodnotné a laskavým dechem odfoukne zbytek.
Arabské přísloví
Nechť člověk překoná hněv láskou, nechť překoná zlo dobrotou, nechť překoná chtivost štědrostí a lež pravdou. Neboť nenávist nikdy neustává nenávistí, nenávist utichá láskou...
Guatama Buddha
Vždy lze nalézt něco krásného, budeme-li to hledat. Soustřeďte se spíš na krásu než na její opak. Tento pozitivní, milující postoj k životu a k lidem je celý částí božského kouzla, o jehož odhalení usilujeme. Pomáhá vám to vnímat božskou Přítomnost, která vám pomůže uvést do chodu boží kouzlo, jež uzdravuje.
White Eagle
Jakákoli forma náboženství je ta nejlepší.
Neem Karoli Baba - Maharadždži
Dar schopnosti oceňovat má velkou sílu. Naši partneři to potřebují daleko víc než různé hmotné dárky. Naše srdce potřebují alespoň jednoho člověka, který by prohlédl naše hry a zvyky a viděl tu bytost, kterou bychom měli být. Všichni potřebujeme někoho, kdo by stál při nás a viděl naši krásu. Když Bůh začne vidět naši krásu skrze lidské oči, začneme rozkvétat.
Z knihy Společná cesta - Joyce a Barry Vissell
pátek 6. srpna 2010
Duchovní porodní asistentka - Ina May Gaskin
Těhotné a rodící matky představují elementární síly, ve stejném smyslu jako zemská přitažlivost, bouřka, zemětřesení nebo hurikán. Abyste byli schopni porozumět toku jejich energie, musíte je na jedné straně milovat pro jejich velkolepost, na druhé straně je musíte studovat s přesností skutečného vědce.
Každý porod je svátost. Domnívám se, ž porodní asistentka musí být věřící, protože energie s níž pracuje, je posvátná. Musí ctít energii druhých lidí jako svátost.
Duchovní pojetí porodní asistence považuje každý porod za zrození Krista. Porodní asistentka má za úkol provést matku a dítě cestou zrození tak, aby byli živí a zdraví, a dbát na to, aby posvátnost porodu byla zachována. Porodní asistentka by měla slíbit, že věnuje veškerou svou energii matce a dítěti, které se rodí, a to až do chvíle, než si bude jista, že oba cestu bezpečně zvládli. To znamená, že pro ni musí být prospěch matky a dítěte na prvním místě.
Povinností duchovní porodní asistentky je milovat všechny děti, o které pečuje, stejnou měrou, bez ohledu na to, jak jsou velké, jaké mají tělo, barvu kůže nebo původ.
Všichni jsme jedno Tělo.
Dítě před vámi je úplně stejné jako vaše vlastní dítě. Všichni jsme jedno Tělo.
Říkám-li, že je porodní asistentka věřící, mám na mysli, že hlavní náplní jejího života je soucit. Víra je v její praxi na prvním místě. Ř9dí její každodenní rozhodnutí, prováděná z minuty na minutu. Nemůže to být pouhá teorie. Péče o druhé nemůže být prací na půl úvazku.
Během procesu zrození může dojít k úžasným fyzickým změnám, které nelze označit jinak, než jako zázračné. Tohle každodenní setkávání se se zázraky - a nikoli ve smyslu, který by je znehodnocoval, ale ve smyslu, který vyznává posvátnost události - by mělo být nástrojem, které porodní asistentka ve své profesi používá. Aby došlo k velkým změnám, stačí pár slov mezi účastníky porodu nebo způsob, jakým se porodní asistentka dotýká ženy či dítěte.
Aby v sobě dotek porodní asistentky nesl sílu, kterou by měl nést, je třeba, aby se ona sama udržovala ve stavu milosti. Stejně jako každý jogín, mnich nebo mniška by měla složit vnitřní duchovní slib, týkající se přístupu ke všem aspektům života. Jedině s takovým slibem bude její dotek účinný. Člověk, který žije podle kodexu odpovídajícího životu v pravdě a soucitu, úspěšně rozluštil a přijímá tajemství miliony let starého biologického procesu zrození nové lidské bytosti.
Jestliže porodní asistentka zjistí, že se sama nechová tak, jako bychom byli všichni jedno Tělo, měla by změnit své návyky a postoje a nahradit je lepšími. Porodní asistentka musí být neustále soucitná, mít otevřenou mysl a jasnou vizi, protože láska a duchovní vize jsou v jejích poslání hlavními nástroji. Musí si být vědoma toho, že má svobodnou vůli a že se může změnit, kdykoli bude potřeba. To je spirituální dovednost, kterou by měla stále ovládat, aby mohla úspěšně vykonávat své poslání, stejně jako atlet, který se chystá na olympijské hry, si musí udržovat dobrou fyzickou kondici, che-li se udržet na špici.
Tomu, kdo dobře rozumí principu Shakti /vtělení ženské tvořivé síly), je jasné, že porodní asistentce je schopnost vést sebe samu dána od Boha. Jsme dokonalým výkvětem nesčetných pokusů - každý živý člověk má zaručeně dlouhou a nepřerušenou linii předků, kteří byli schopni po několik milionů let rodit děti přirozeným způsobem. A my jsme byly vybrány jako nejlepší. Duchovně založená porodní asistentka tedy nikdy nezůstává bezradná a bezmocná. Používá Bohem danou a miliony let prověřenou intuici a porozumění. Těmito nástroji doplňuje a někdy nahrazuje nemocniční technologii, léky a vybavená.
Stanete-li se porodní asistentkou, vystavujete se nebezpečí, že budete mít často zraněné srdce, ale to je v pořádku, protože když k tomu dojde, vytryskne na povrch spousta lásky. Udělá to z vás ještě lepší porodní asistentku.
-Stephen-
Jedním z nejcennějších nástrojů porodní asistentky je dokonalá znalost těch nejjemnějších aspektů fyziologie lidského těla, což je doména jógy. Porodní asistentka musí u ženy navodit takový stav vědomí, který umožní neskutečně silné, krásné a účinné přeměny fyzické energie.
Při porodu musí být schopna pár vést. Podporuje všechny myšlenky a záměry, které by mohly mýt prospěšné, a všímá si, jestli partneři potřebují určité věci prohovořit. Učí je, jak mohou jeden druhému předat energii, potřebuje-li jeden nebo druhý pomoc. Aby mohla být takovou úspěšnou průvodkyní, musí skutečně znát a milovat svého manžela, být mu nejlepším přítelem a vědět, jak mu udělat radost. Jestliže žije v pevném, upřímném a milujícím vztahu, ví z vlastní zkušenosti, co dělá manželství šťastným, a její slova budou znít opravdově a důvěryhodně.
Porodní asistentka musí být horlivou studentkou fyziologie a medicíny. Bez ustání musí číst a hledat nové informace. Nikdy nesmí a nemůže dojít k závěru, že už ví vše, co by vědět měla. Nová informace, kterou se dozvěděla teprve včera, může už zítra někomu zachránit život.
Porodní asistentka musí hluboce milovat ostatní ženy. Musí vědět, že všechny ženy, včetně ní samotné, jsou občas stejně živelné jako počasí, jako příliv a odliv, a že potřebují vzájemnou pomoc a porozumění. Pro porodní asistentku není pojem "sesterská láska" prázdným výrazem.
V zenovém budhismu se hovoří o naší "původní tváři". Mistr zenu může studenta požádat: "Ukaž mi svou původní tvář." Porodní asistentka užívá v tomto směru absolutního privilegia, protože vidí původní tvář každého dítěte, kterému pomáhá na svět. Krása a čistota energetického pole vyzařující z každého dítěte, s nímž se zachází s úctou, je nezapomenutelný a podivuhodný zážitek.
"There has never been a valid scientific study which shows that the hospital is safer than the home for low risk women. Anything in print to the contrary is simply not true."
Marsden Wagner, M.D.
World Famous M.D. and WHO - World Health Organization - representative.
středa 4. srpna 2010
úterý 13. července 2010
středa 30. června 2010
středa 16. června 2010
God bless holidays!
Tak. Potkala jsem kamaráda Tashiho a ten říkal, že je to tu samej porod a tím pádem "lehce" nuda. Poslední dobou už ani ten porod ne. Je třeba tuto situaci napravit, řekla jsem si právě teďka, na porodním sále, na jedné z posledních služeb v Boskovicích. Od července budu pomáhat na svět dětem na porodním sále Obilní trh.
Příjem zaměstnanců do instituce FN Brno je zpestřen několika záludnostmi. Chtěla bych vědět, jestli i po chlapech vyžadují absolvovat něco jako "gynekologickou" prohlídku. Když jsem se zdravotní sestry zeptala, z jakýho důvodu to vyžadují, povídala něco o nějaké vyhlášce /nechce se mi pátrat, jestli taková nějaká existuje/ a pak to zakončila tím, že se zaměstnavatel vlastně jistí, aby nepřijal těhotnou, což doplnila poznámkou, že je to vlastně diskriminace a hezky se na mě usmála...
Já jsem se na ni neusmívala vůbec, jelikož jsem čekala hodinu, než jsem se vůbec dostala na řadu. Úplně nejvíc miluju ty nápisy na dveřích: "Neklepejte, vyčkejte příchodu sestry!" A dále, že prostor je monitorován. Po 40 minutách nevraživých pohledů do kamery jsem to prostě nevydržela a zaklepala... Taky mě iritoval další nápis na dveřích: "Od 11-12:00 KPL" já tam byla chvíli před 11, tak jsem se docela obávala, že to znamená něco jako "Klidová Pauza Lékaře". Sestra mi vysvětlila, že je to jakási kontrola, že mám počkat v čekárně, na příjem pacientů, že to nemá vliv. Není tedy divu, že po hodině čekání jsem na ni byla tak protivná, jak to jenom dokážu. A já to náhodou občas dokážu!!!
Dál po mě vyžadovali výpis z lékařské dokumentace, což je ten nejsměšnější dokument, jakej o mě existuje. Nic na něm totiž není. K mojí praktické lékařce totiž nechodím, protože jsem k ní jaksi nepojala důvěru. Takže na tomto lejstru chybí všechny záznamy o operacích, úrazech, nálezech atd. Mojí paní doktorce je to však úplně fuk a ještě nikdy se mě na ty informace nepokusila ani zeptat. Já to naše zdravotnictví prostě nechápu...
No a taky jsem měla výborný zážitek z parkování. Zjistila jsem při něm, že už umím docela s přehledem couvat i 100 metrů úzkou uličkou lemovanou různě zaparkovanými auty. Já hloupá dívčina, zajela jsem na parkoviště u právnické fakulty. Do takové levé uličky, doufala jsem, že na konci bude výjezd. Můj předpoklad se jaksi zhatil. Jednak tam popojíždělo asi dalších 6 aut, za mnou čekaly další 2, všichni chtěli parkovat, protože šli na promoci, že ano. To jsem mohla předpokládat, že takhle v červnu tam bude nával...!!! Po 15 minutách jsem to nevydržela a slečnu v bílým favoritu za mnou jsem dotlačila k plynulému vycouvání z tohoto ztísněného prostoru. Byla taky dost dobrá... Zajela jsem pak směrem k Lerchové do slepé uličky, vpravo bylo místo, tak se mi podařilo podélně zaparkovat. Když jsem odcházela od auta, zastavila mě paní a říká: "A slečno, to budete těm policajtům vysvětlovat jak, že parkujete v protisměru v zákazu vjezdu???" Po zážitku s parkováním na parkovišti mi to ale bylo všechno FUK! a letěla jsem na Zahradníkovu k doktorce. Při návratu k autu jsem v zarostlém křoví objevila značku zákaz vjezdu a tak mi to nějak všechno docvaklo... Vůbec mi to parkování už docela jde:)
S milým se máme výborně. Po tom, co jsem se k Davymu nastěhovala a lehce přeorganizovala a zazelenila byt, bych řekla, že tam máme opravdu hezky a útulno:) Na oknech jsou kytky, na balkónu je stolek, v knihovně knížky, pračka pere, sedačka má nový přehoz, polštáře nový povlak, lampička je v obýváku,... Momentálně nám myslím chybí akorát to dobrý víno ze sklípku v ledničce, včera jsem si chtěla dát dvě deci a pusto a prázdno!!! A úplně ze všeho nejvíc se těšíme na dovolenou, protože oba prožíváme tak krásně hektické pracovní dny, že takhle člověk prostě nemůže vydržet moc dlouho fungovat normálně. Dejf miluje, když nechávám zbytky jídla ve výlevce, a mně obzvláště imponuje, že On s radostní nechává svoje oblečení všude po bytě... A úplně nejlepší to je, když jsme unavení a máme to výborné víno, je teplý večer a sedíme na balkónu, koukáme do hvězd a noci a vykládáme. Já o porodech - Dejf o plášťových konstrukcích. Střídání popisu nějakého porodnického zážitku s detailním popisem konstrukce speciálního trojskla je úplně největší bomba zážitek:)
Poletíme sem:
Já se těším na slaný moře, západy slunka a výlety autem, vítr a vodu. Mám nový sluneční brýle, první moje sluňáky!!! a na ty se taky těším a nový bílý, dlouhý, krásný šaty k moři.
God bless holidays:)
J.
Příjem zaměstnanců do instituce FN Brno je zpestřen několika záludnostmi. Chtěla bych vědět, jestli i po chlapech vyžadují absolvovat něco jako "gynekologickou" prohlídku. Když jsem se zdravotní sestry zeptala, z jakýho důvodu to vyžadují, povídala něco o nějaké vyhlášce /nechce se mi pátrat, jestli taková nějaká existuje/ a pak to zakončila tím, že se zaměstnavatel vlastně jistí, aby nepřijal těhotnou, což doplnila poznámkou, že je to vlastně diskriminace a hezky se na mě usmála...
Já jsem se na ni neusmívala vůbec, jelikož jsem čekala hodinu, než jsem se vůbec dostala na řadu. Úplně nejvíc miluju ty nápisy na dveřích: "Neklepejte, vyčkejte příchodu sestry!" A dále, že prostor je monitorován. Po 40 minutách nevraživých pohledů do kamery jsem to prostě nevydržela a zaklepala... Taky mě iritoval další nápis na dveřích: "Od 11-12:00 KPL" já tam byla chvíli před 11, tak jsem se docela obávala, že to znamená něco jako "Klidová Pauza Lékaře". Sestra mi vysvětlila, že je to jakási kontrola, že mám počkat v čekárně, na příjem pacientů, že to nemá vliv. Není tedy divu, že po hodině čekání jsem na ni byla tak protivná, jak to jenom dokážu. A já to náhodou občas dokážu!!!
Dál po mě vyžadovali výpis z lékařské dokumentace, což je ten nejsměšnější dokument, jakej o mě existuje. Nic na něm totiž není. K mojí praktické lékařce totiž nechodím, protože jsem k ní jaksi nepojala důvěru. Takže na tomto lejstru chybí všechny záznamy o operacích, úrazech, nálezech atd. Mojí paní doktorce je to však úplně fuk a ještě nikdy se mě na ty informace nepokusila ani zeptat. Já to naše zdravotnictví prostě nechápu...
No a taky jsem měla výborný zážitek z parkování. Zjistila jsem při něm, že už umím docela s přehledem couvat i 100 metrů úzkou uličkou lemovanou různě zaparkovanými auty. Já hloupá dívčina, zajela jsem na parkoviště u právnické fakulty. Do takové levé uličky, doufala jsem, že na konci bude výjezd. Můj předpoklad se jaksi zhatil. Jednak tam popojíždělo asi dalších 6 aut, za mnou čekaly další 2, všichni chtěli parkovat, protože šli na promoci, že ano. To jsem mohla předpokládat, že takhle v červnu tam bude nával...!!! Po 15 minutách jsem to nevydržela a slečnu v bílým favoritu za mnou jsem dotlačila k plynulému vycouvání z tohoto ztísněného prostoru. Byla taky dost dobrá... Zajela jsem pak směrem k Lerchové do slepé uličky, vpravo bylo místo, tak se mi podařilo podélně zaparkovat. Když jsem odcházela od auta, zastavila mě paní a říká: "A slečno, to budete těm policajtům vysvětlovat jak, že parkujete v protisměru v zákazu vjezdu???" Po zážitku s parkováním na parkovišti mi to ale bylo všechno FUK! a letěla jsem na Zahradníkovu k doktorce. Při návratu k autu jsem v zarostlém křoví objevila značku zákaz vjezdu a tak mi to nějak všechno docvaklo... Vůbec mi to parkování už docela jde:)
S milým se máme výborně. Po tom, co jsem se k Davymu nastěhovala a lehce přeorganizovala a zazelenila byt, bych řekla, že tam máme opravdu hezky a útulno:) Na oknech jsou kytky, na balkónu je stolek, v knihovně knížky, pračka pere, sedačka má nový přehoz, polštáře nový povlak, lampička je v obýváku,... Momentálně nám myslím chybí akorát to dobrý víno ze sklípku v ledničce, včera jsem si chtěla dát dvě deci a pusto a prázdno!!! A úplně ze všeho nejvíc se těšíme na dovolenou, protože oba prožíváme tak krásně hektické pracovní dny, že takhle člověk prostě nemůže vydržet moc dlouho fungovat normálně. Dejf miluje, když nechávám zbytky jídla ve výlevce, a mně obzvláště imponuje, že On s radostní nechává svoje oblečení všude po bytě... A úplně nejlepší to je, když jsme unavení a máme to výborné víno, je teplý večer a sedíme na balkónu, koukáme do hvězd a noci a vykládáme. Já o porodech - Dejf o plášťových konstrukcích. Střídání popisu nějakého porodnického zážitku s detailním popisem konstrukce speciálního trojskla je úplně největší bomba zážitek:)
Poletíme sem:
Já se těším na slaný moře, západy slunka a výlety autem, vítr a vodu. Mám nový sluneční brýle, první moje sluňáky!!! a na ty se taky těším a nový bílý, dlouhý, krásný šaty k moři.
God bless holidays:)
J.
sobota 29. května 2010
Zajímavý dokument Nejtěžší volba
Zajímavý dokument Nejtěžší volba uvede ČT2 17.6. ve 20:00 (režie Dáša Smržová). Film otevírá otazníky kolem prenatální diagnostiky a problematického zacházení s ní.
Předpremiéra proběhne 8.6. ve 14.00 hod v kině MAT na Karlově náměstí v Praze.
Je to film otevírající otazníky kolem prenatální diagnostiky a problematického zacházení s ní. Uvidíte velmi silné a otevřené příběhy čtyř žen, které byly postaveny před volbu nechat nebo nenechat si své dítě, i když se má narodit s postižením, nebo dokonce zemřít po porodu.
....................................................................
Amniocentéza
Amniocentéza je lékařský diagnostický úkon prováděný na těhotné ženě. Spadá do skupiny výkonů prenatálně diagnostických, majících za úkol diagnostiku nenarozených dětí. Provádí se ambulantně.
Podstatou amniocentézy je nabodnutí amniové dutiny plodu a nasátí plodové vody pod kontrolou ultrazvuku. Plodová voda obsahuje buňky plodu a také látky, které mohou poukázat na přítomnost vrozené vývojové vady. Plodová voda se proto vyšetřuje především biochemicky a geneticky.
Pro genetickou analýzu se buňky ze vzorku množí v tkáňové kultuře a pak se analyzuje jejich genetická výbava. Vyšetřují se po obarvení optickým mikroskopem, kde mohou být vidět tzv. chromozomální aberace - t.j. změny počtu chromozomů. Nejznámější vadou vzniklou na podkladě změny počtu chromozomů je Downův syndrom.
Biochemicky je možno plodovou vodu vyšetřovat z hlediska přítomnosti a množství aminokyselin, hormonů, enzymy a metabolické produkty. Mnohé z těchto látek mohou poukázat na abnormální vývoj plodu.
Vyšetření se provádí mezi 16. a 20. týdnem od prvního dne poslední menstruace. Kultivace buněk trvá asi 14-21 dní. Senzitivita metody je 99-99,6%.
Amniocentéza je v České republice indikována především na základě podezřelých výsledků biochemického screeningu (např. triple test). Pokud tato vyšetření (obvykle prováděná z krve matky) prokáží nestandardní nálezy (např. zvýšená hladina α-fetoproteinů), amniocentéza může odpovědět na otázku, zdali je s vyvíjejícím se plodem všechno v pořádku. Vyšetření se doplňuje ještě ultrazvukem plodu. Stejně tak jsou k amniocentéze indikovány těhotné ženy nad 35 let a ženy s genetickou zátěží.
Mezi komplikace amniocentézy patří především indukce potratu, příp. nitroděložní infekce, vedoucí nejčastěji k témuž. Pravděpodobnost komplikací se pohybuje mezi 1:200 až 1:100.
Pokud amniocentéza prokáže závažné poškození plodu, lékař matce navrhuje ukončení těhotenství z „genetické indikace“. Žena toto doporučení může a nemusí uposlechnout.
Předpremiéra proběhne 8.6. ve 14.00 hod v kině MAT na Karlově náměstí v Praze.
Je to film otevírající otazníky kolem prenatální diagnostiky a problematického zacházení s ní. Uvidíte velmi silné a otevřené příběhy čtyř žen, které byly postaveny před volbu nechat nebo nenechat si své dítě, i když se má narodit s postižením, nebo dokonce zemřít po porodu.
....................................................................
Amniocentéza
Amniocentéza je lékařský diagnostický úkon prováděný na těhotné ženě. Spadá do skupiny výkonů prenatálně diagnostických, majících za úkol diagnostiku nenarozených dětí. Provádí se ambulantně.
Podstatou amniocentézy je nabodnutí amniové dutiny plodu a nasátí plodové vody pod kontrolou ultrazvuku. Plodová voda obsahuje buňky plodu a také látky, které mohou poukázat na přítomnost vrozené vývojové vady. Plodová voda se proto vyšetřuje především biochemicky a geneticky.
Pro genetickou analýzu se buňky ze vzorku množí v tkáňové kultuře a pak se analyzuje jejich genetická výbava. Vyšetřují se po obarvení optickým mikroskopem, kde mohou být vidět tzv. chromozomální aberace - t.j. změny počtu chromozomů. Nejznámější vadou vzniklou na podkladě změny počtu chromozomů je Downův syndrom.
Biochemicky je možno plodovou vodu vyšetřovat z hlediska přítomnosti a množství aminokyselin, hormonů, enzymy a metabolické produkty. Mnohé z těchto látek mohou poukázat na abnormální vývoj plodu.
Vyšetření se provádí mezi 16. a 20. týdnem od prvního dne poslední menstruace. Kultivace buněk trvá asi 14-21 dní. Senzitivita metody je 99-99,6%.
Amniocentéza je v České republice indikována především na základě podezřelých výsledků biochemického screeningu (např. triple test). Pokud tato vyšetření (obvykle prováděná z krve matky) prokáží nestandardní nálezy (např. zvýšená hladina α-fetoproteinů), amniocentéza může odpovědět na otázku, zdali je s vyvíjejícím se plodem všechno v pořádku. Vyšetření se doplňuje ještě ultrazvukem plodu. Stejně tak jsou k amniocentéze indikovány těhotné ženy nad 35 let a ženy s genetickou zátěží.
Mezi komplikace amniocentézy patří především indukce potratu, příp. nitroděložní infekce, vedoucí nejčastěji k témuž. Pravděpodobnost komplikací se pohybuje mezi 1:200 až 1:100.
Pokud amniocentéza prokáže závažné poškození plodu, lékař matce navrhuje ukončení těhotenství z „genetické indikace“. Žena toto doporučení může a nemusí uposlechnout.
úterý 18. května 2010
Přátelštější porodnictví chce prosadit Strana zelených
Jediná strana, která má v programu péči o těhotné ženy a přátelštější porodnictví je Strana Zelených. Dokonce se chtějí zasadit o zřízení samostatných porodních domů!!!: http://www.zeleni.cz/program/
Přátelštější porodnictví
Těhotenství, porod a doba po něm jsou zásadní pro další život a vývoj dítěte. Zasadíme se o příjemnější porodnická zařízení, pokud jde o přístup lékařů a sester k budoucím maminkám a tatínkům či z hlediska intimity prostředí, které by se mělo co nejvíce podobat domovu a nikoli nemocnici. Postavíme se proti rušení malých porodnic a za zřízení samostatných porodních domů se zaručenou kvalitou porodní péče, které v jiných zemích vykazují výborné výsledky. Strana zelených respektuje právo matky i novorozence na co nejpřirozenější porod. Chceme v souladu s rozšířenou evropskou praxí, aby porody mimo nemocnice byly běžně možné a pojišťovny je proplácely. Chceme umožnit alternativní přístup vždy, když si to žena přeje a zdravotní stav matky i dítěte to umožňuje. Chceme ustavit expertní skupinu, která navrhne reformu systému porodnické péče, složenou ze zástupců ministerstva zdravotnictví, parlamentu, lékařů, poskytovatelů i příjemců porodnické péče – včetně porodních asistentek, klientských občanských iniciativ a dalších expertů. Budeme iniciovat diskusi o potřebných změnách ve výuce na lékařských fakultách. Právo volby při očkování Očkování má nepopiratelný význam pro udržování zdravotního stavu populace, to však nemůže vést ke kriminalizaci rodičů, kteří například chtějí sami zvolit nejvhodnější dobu očkování pro své dítě. I v případě očkování musí existovat rozumná možnost volby.
Alternativní medicína
Zelení podporují změnu ve vnímání komplementární medicíny: alternativních metod, které mohou konvenční péči o zdraví doplňovat. Některé metody odvozené z jógy, právě tak jako akupunktura, akupresura nebo čínská medicína, případně i tradiční fytoterapie nebo homeopatie, jsou přínosem pro zdraví. Zelení navrhují komplementární metody, u nichž panuje shoda o pozitivním účinku na lidské zdraví, hradit ze zdravotnického připojištění. Zelení navrhnou certifikaci poskytovatelů léčebných či zdraví podporujících služeb.
Přátelštější porodnictví
Těhotenství, porod a doba po něm jsou zásadní pro další život a vývoj dítěte. Zasadíme se o příjemnější porodnická zařízení, pokud jde o přístup lékařů a sester k budoucím maminkám a tatínkům či z hlediska intimity prostředí, které by se mělo co nejvíce podobat domovu a nikoli nemocnici. Postavíme se proti rušení malých porodnic a za zřízení samostatných porodních domů se zaručenou kvalitou porodní péče, které v jiných zemích vykazují výborné výsledky. Strana zelených respektuje právo matky i novorozence na co nejpřirozenější porod. Chceme v souladu s rozšířenou evropskou praxí, aby porody mimo nemocnice byly běžně možné a pojišťovny je proplácely. Chceme umožnit alternativní přístup vždy, když si to žena přeje a zdravotní stav matky i dítěte to umožňuje. Chceme ustavit expertní skupinu, která navrhne reformu systému porodnické péče, složenou ze zástupců ministerstva zdravotnictví, parlamentu, lékařů, poskytovatelů i příjemců porodnické péče – včetně porodních asistentek, klientských občanských iniciativ a dalších expertů. Budeme iniciovat diskusi o potřebných změnách ve výuce na lékařských fakultách. Právo volby při očkování Očkování má nepopiratelný význam pro udržování zdravotního stavu populace, to však nemůže vést ke kriminalizaci rodičů, kteří například chtějí sami zvolit nejvhodnější dobu očkování pro své dítě. I v případě očkování musí existovat rozumná možnost volby.
Alternativní medicína
Zelení podporují změnu ve vnímání komplementární medicíny: alternativních metod, které mohou konvenční péči o zdraví doplňovat. Některé metody odvozené z jógy, právě tak jako akupunktura, akupresura nebo čínská medicína, případně i tradiční fytoterapie nebo homeopatie, jsou přínosem pro zdraví. Zelení navrhují komplementární metody, u nichž panuje shoda o pozitivním účinku na lidské zdraví, hradit ze zdravotnického připojištění. Zelení navrhnou certifikaci poskytovatelů léčebných či zdraví podporujících služeb.
sobota 15. května 2010
Desatero pro dobrý porodní zážitek - Mgr. Eliška Kodyšová, Porod jako příležitost
Desatero pro dobrý porodní zážitek
* zpracování vlastních obav a rozporuplných pocitů ohledně porodu a mateřství
* přiměřeně pozitivní, realistická a široká očekávání vzhledem k porodu
* kvalitní předporodní kurs
* pozornost věnovaná výběru porodnice a doprovázející osoby
* pozitivní a konstruktivní komunikace před porodem a při něm
* aktivní zapojení do rozhodování o tom, jaká vyšetření a zákroky budou provedeny
* porod s co nejméně rutinními intervencemi
* vědomá spolupráce s kontrakcemi a dítětem v průběhu porodu
* nerušený kontakt s novorozeným dítětem "tělo na tělo" od okamžiku narození
* integrace porodního zážitku do vašeho životního příběhu
Celý článek ZDE!
* zpracování vlastních obav a rozporuplných pocitů ohledně porodu a mateřství
* přiměřeně pozitivní, realistická a široká očekávání vzhledem k porodu
* kvalitní předporodní kurs
* pozornost věnovaná výběru porodnice a doprovázející osoby
* pozitivní a konstruktivní komunikace před porodem a při něm
* aktivní zapojení do rozhodování o tom, jaká vyšetření a zákroky budou provedeny
* porod s co nejméně rutinními intervencemi
* vědomá spolupráce s kontrakcemi a dítětem v průběhu porodu
* nerušený kontakt s novorozeným dítětem "tělo na tělo" od okamžiku narození
* integrace porodního zážitku do vašeho životního příběhu
Celý článek ZDE!
Chceme si vybrat, kdo nás bude rodit! - Zdravotnické noviny 13. 5. 2010
Mnohé ženy by raději u porodu asistentku než lékaře. Odpovědnost však podle zákona zatím nese vždy doktor.
Článek ZDE!
:) J.
Článek ZDE!
:) J.
úterý 4. května 2010
Porod doma v Praze - ukázka z DVD
Ukázka ZDE.
Celé video v délce 40 minut je možné zakoupit na adrese:
A centrum - vědomá a aktivní příprava na mateřství a rodičovství
Vítkova 10
186 00 Praha 8
www.materstvi.cz
Celé video v délce 40 minut je možné zakoupit na adrese:
A centrum - vědomá a aktivní příprava na mateřství a rodičovství
Vítkova 10
186 00 Praha 8
www.materstvi.cz
pondělí 3. května 2010
5. MAY - International day of the Midwife
The World Needs Midwives Now More Than Ever!
Midwife numbers must be expanded to achieve Millennium Development Goals 4, 5 and 6 by 2015 350,000 more midwives are needed!1
The UN Millennium Development Goals Report 2008 states: The high risk of dying in pregnancy or childbirth continues unabated in sub-Saharan Africa and Southern Asia … little progress has been made in saving mothers’ lives. Over 60% of women in these areas of the world still do not have skilled care during childbirth.
This report notes better progress for all of the MDG goals, apart from MDG5!2 Yet all the goals are linked: until poverty and hunger are reduced, until diseases such as HIV and malaria are controlled, until there is more equality between men and women, until every child completes primary education, until all women have access to reproductive healthcare - then mothers and babies will continue to die.
Midwives are key healthcare providers in achieving MDG 5: Improving Maternal Health3
That is the clear message coming from the WHO, UNFPA, UNICEF and the World Bank: the four UN agencies that have recently united to pledge increased support to countries with the highest maternal mortality rates.
They identified mortality in pregnancy and childbirth as the “highest health inequity in the world with over 99% of deaths occurring in the developing world”. They committed to work with governments and civil society organizations to address the “urgent need for skilled health workers, particularly midwives”.4
Midwives provide skilled newborn care to achieve MDG 4: Reduce Child Mortality5
Every year in sub-Saharan Africa and South Asia more than 1 million infants die within their first 24 hours of life due to lack of adequate health services, including midwifery care. The midwives of the world understand that every childbearing woman deserves to give birth within a safe and supported environment for herself and her baby. Skilled midwifery care includes emergency care for both mothers and their newborns.
Midwives are essential to achieve MDG 6: Combat HIV/AIDS, Malaria and Other Diseases
Thousands of pregnant women and hundreds of thousands of newborns die each year due to preventable disease. Throughout sub-Saharan Africa governments have recognized the primary role of midwives in reducing these devastating deaths. As essential frontline workers, midwives provide vaccines to newborns and children; they identify, counsel and treat pregnant women with HIV and AIDS, thus preventing mother-to-child transmission of HIV; they also provide anti-malarial drugs and bed nets to vulnerable pregnant women and their children, saving lives and promoting health.
The achievement of MDGs 4, 5 and 6 requires a global commitment to grow a strong, well educated midwifery workforce within functioning health service delivery systems.
The sense of urgency to achieve MDGs 4, 5 and 6 in the next six years is increasing daily. The ICM and the midwives of the world are committed to working with global partners to achieve these goals. The Confederation has grown to 91 member associations with 250,000 midwives in over 80 countries and has recently partnered with the UNFPA to strengthen midwifery education, regulation and associations in 40 low income countries. The ICM has also joined the White Ribbon Alliance (WRA) and Sarah Brown’s Maternal Mortality Campaign to increase public awareness and apply political pressure on the G8 and G20 to make maternal and newborn health a global priority. The ICM recognizes that health delivery systems must be strengthened and the midwifery workforce must be increased to stop the needless deaths of millions of women and their newborns who will die in the next six years if immediate action is not taken now.
The world needs midwives now more than ever!
For more information contact ICM President Bridget Lynch or ICM Secretary General Agneta Bridges at +31 70 3060520 or e-mail a.bridges@internationalmidwives.org.
1. The World Health Report: Make every mother and child count. World Health Organization, 2005.
2. The Millennium Development Goals Report 2008. New York, USA: UN, 2008
3. MDG 5 Target: Reduce by three quarters, between 1990 and 2015, the maternal mortality ratio. UN, 2000.
4. Accelerating efforts to save the lives of women and newborns. WHO/UNFPA/UNICEF/World Bank. Joint statement: Sept. 2008.
5. MDG 4 Target: Reduce by two thirds, between 1990 and 2015, the under-five mortality rate. UN.
Ingeborg Stadelmann v Brně
ZDRAVÉ TĚHOTENSTVÍ, PŘIROZENÝ POROD
Ingeborg Stadelmann
17. – 19. 6. 2010
konferenční sál Pedagogické fakulty MU, Poříčí 31, Brno, učebna č.30
Program:
čtvrtek pro veřejnost (16 – 20 hod.) umění rodit, tajemství porodu, naučme se znovu rodit děti, láskyplný příchod na svět
pátek (9 –18 hod.) příprava k fyziologickému porodu, jak poznáme dobře připravenou ženu k porodu, problémy v posledních týdnech před porodem, termín porodu, vyvolání porodu přírodními prostředky
sobota (9 –18 hod.) přirozený porod, atmosféra při porodu, přístup k rodičce, pomoc při porodu alternativními metodami, doprovázení při porodu, šestinedělí, prostředky na hojení hráze, pánevní dno, bezpečnost domácího porodu, práce s ženou, která si nese traumata z předchozího porodu
Další info ZDE!
pátek 30. dubna 2010
1. Úryvek z připravované knihy: Aby porod nebolel /Zasvěcení ženy v matku a muže v otce/ - Lucie a Radek Groverovi
"Těhotenství otevírá vlastní porodní trauma ženy. A pokud se s ním nebude dále pracovat, tak se nějakým způsobem projeví během porodu. Nejdříve tedy žena musí vyléčit své vlastní porodní trauma - aby se vyhnula jeho opakování."
Elena Tonetti, film Porod jak ho neznáme
Opět jsem se pustila do hovorů se sebou, svým mužem a prostřednictvím kreseb i s děťátkem uvnitř mého těla. Soustředila jsem se velmi na své pocity. Uvědomila jsem si během pár dní důvody, onoho "zvláštního pocitu". Byla jsem příliš soustředěná na svého prvorozeného syna a obávala se, aby příchodem druhého dítěte nějak netrpěl. Uvědoměním tohoto svého dosavadního postoje, jsem obavy "pustila" a ujistila holčičku, že může bez obav přijít. Věřila jsem jí, sobě i pomyslnému vesmírnému scénáři.
Během těchto dní jsem se také defiunitivně rozhodla, že porodím doma. Postupně jsem vyloučila přítomnost porodní asistentky i duly. Zůstávala varianta poslední, asistence mého muže. Souhlasil.
Přišel den, kdy jsem cítila klid a uvolnění. Nebylo už třeba "vnitřních hovorů". Vyzvedla jsem synka dříve že školky i přesto, že už ho týden vyzvedávala kamarádka. Místo, kde jsme tehdy bydleli bylo od města vzdáleno 15 kilometrů a vraceli jsme se domů autobusem. V polovině cesty mne napadlo vystoupit. Šli jsme pěšky krásnou krajinou, kolem rybníků a polí. Domů jsme došli až k večeru. Poslední den synkova "jedináčkovství"...
Zvláštní euforie ve mne zůstala i následující den. Ráno jsem zaznamenávala lehké kontrakce, ale i tak jsem odjela do našeho obchůdku, který jsme s mužem provozovali.
Už doma jsem si všimla, že mám jakési návaly horka spolu s vlnami ještě větší euforie, které vrcholily salvou smíchu. Připadala jsem si chvílemi jako opilá.
Mírně mne pobolívá v podbřišku, což se v průběhu dne změní na jakési pravidelné tepání. Střídáme se s mužem za pultem, vyřizujeme střídavě běžné denní záležitosti včetně výběru kočárku. Když jsem v obchodě sama, prodýchávám kontrakce za regály s bylinnými čaji. Ve čtyři hodiny odpoledne mám kontrakce po pěti minutách. Rozhoduji se, že nebudu čekat do zavírací doby, ale pojedu autobusem napřed. Při představě přeplněného odpoledního autobusu mně napadá, jestli není k dispozici kamarádka s autem. Oznamuje mi, že je ve vedlejší budově a během několika minut už sedím vedle ní. Je kolem páté hodiny a kontrakce mají tříminutový interval. Kamarádce několikrát opakuji, že opravdu nechci do porodnice a že opravdu nechci, aby šla domů se mnou. Dává mi tedy alespoň vizitku své tety, která je porodní asistentka, a vysazuje mě před vraty. Držím v ruce onu kartičku a hledím na couvající auto a její starostlivý výraz v očích.
Je pryč. Zůstávám sama a odcházím do našeho prázdného domu. Zažívám nevšední pocity. Nemám strach. Naprosto přesně vím, co mám dělat - jakoby mé chování ovládal jakýsi autopilot.
Můj muž má ještě na starost vyzvednout syna, kolem sedmé by měli dorazit domů. Automaticky se pouštím do příprav všeho potřebného a v mezičase se prokřičívám kontrakcemi. Dávám vyvařit gumu a nůžky na podvázání pupeční šňůry, pouštím hudbu (a zase ji brzo vypínám, protože mne ruší v soustředění), nalévám do aromalampy vůni podporující děložní stahy (a zase ji vylévám, protože mi nedělá dobře), vařím konev čaje z maliníku, který rovněž podporuje stahy (a vůbec ho nepiji), napouštím vanu plnou vody a rozpouštím v ní sůl z Mrtvého moře, kterou muž dlouho sháněl (vlézám do vany, ale protože se tam nemohu hýbat, zase vylézám).
Stále všechno dělám naprosto automaticky. Jsem tak citlivá, že doslova vnímám každým kouskem těla. Moje mysl je neobvykle bystrá. Zažívám stav dosud nepoznané síly a jistoty. Vnímám místy náročné fyzické pocity a zároveň jakousi lehkost a klid uvnitř mne. Uvědomuji si, že kdyby byl někdo přítomen, měla bych tendence si stěžovat na tu "šílenou bolest", ale není žádný divák ani posluchač a tak nezbývá nic jiného, než se spolehnout sama na sebe a mít vše co nejdříve za sebou.
Soustředím se. Nechávám se vést tělem a co nejvíce se uvloňuji. Slaďuji rymus dechu s pohyby svého těla. Vnímám ve zpomaleném tempu. Vše se dává do pohybu. Bolest se mení v tlak a z mého těla se stává tunel, kterém jakási síla v intervalech vypuzuje děťátko směrem ven. Zvoní telefon a muž se ptá, zda má co nejrychleji přijet taxíkem. "Ne, ne," odpovídám. "Chci být teď sama, všechno je v pořádku." Dál pokračuji v souladu s "tlakem". Mezi kontrakcemi jsem bdělá, plná energie. Opírám se o vanu a pozoruji sama sebe v odrazu vodní hladiny. Je to velice zvláštní.
Je za deset minut sedm a autobus s mužem a synkem už by měl být na zastávce. Mezi kontrakcemi se jdu ještě podívat z okna, jestli už jdou, ale nikoho nevidím a tak se vracím zpátky do koupelny. Stojím opřená o vanu. Další mohutná vlna mne sráží na kolena. Mám pocit, že prasknu. Napadá mne, že při příští stahu už asi umřu. Stah přichází a s ním veliká úleva - po nohou mi teče plodová voda - odpočívám.
Do koupelny vchází muž, mám šaty a v mezičasech neustále vše kolem sebe uklízím a tak nemám tušení v jaké fázi se porod nachází. Snaží se mě nerušit a tak mi jen potichu oznamuje, že syn chtěl zůsata neplánovaně u kamaráda. Přikývnu a on zase odchází. Nastává další tlak - cítím cosi tvrdého a nahmatávám temínko, opět tlak - protlačila se hlavička - snažím se nahmatat oči, ústa, ale nedokáži pohmatem nic rozeznat. V duchu se ptám, zda je miminko vůbec živé, když se mezi mýma nohama ozve zavrnění. "Viktorko ahoj," říkám. Poslední tlak a miminko mi klouže do rukou. Je sedm hodin a dvě minuty.
Má omotanou šňůru kolem krku a tak volám muže, který hned přichází, protože zavrnění miminka také zaslechl. Rychle pupečník přetahuje přes hlavičku. Holčička chvilku pláče, ale pak se přisaje k prsu. Všude je klid.
Placenta vychází po půl hodině, necháme dotepat pupeční šňůru a tu potom muž přestřihne. O hodinu později přijíždí domů syn. Neměříme, nevážíme, nekoupeme, neočkujeme... Všechen mázek z vlásků i tělíčka se během dvou dnů vstřebá. Dítě má krásnou vláčnou pokožku. Celou noc nespím a jsem připravená být k dispozici děťátku, ale necítím ani žádnou únavu. Jsem plná energie.
Druhý den ráno přichází zkontrolovat holčičku pediatrička. Je očividně překvapená mým stavem i holčičkou. Nikdy před tím doma narozené dítě neviděla. Tentýž den odpoledne absolvujeme s dcerkou v šátku rodinnou šestikilometrovou výpravu. Jsem fyzicky i psychicky ve výborné formě. Třetí den po porodu nemám sebemenší problém jezdit na kole.
Když doktorce o deset dní později ukazuji pupík děvčátka po odpadnutí pupeční šňůry, volá sestru a vše komentuje slovy: "Fakt to odpadne samo..."
Nový člen rodiny nenásilně vplul do našeho života. I běžné životní situace mají podobu dobře vymyšleného a načasovaného scénáře...
V průběhu dalších dní i měsíců nás dcera neustále fascinovala svým způsobem "samostatnosti" a přirozené inteligence. V souvislosti s ní jsem v sobě cítila i nadále velikou důvěru ve veškeré její konání i situace, které život přinášel. Pocity strachu a potřeba neustálé kontroly "aby se dítěti nic nestalo", tak jak jsem je znala ve spojitosti se synem, se vůbec nedostavovaly. Vnitřní klid, mír a jistota, že všechno je, jak má být.
Elena Tonetti, film Porod jak ho neznáme
Opět jsem se pustila do hovorů se sebou, svým mužem a prostřednictvím kreseb i s děťátkem uvnitř mého těla. Soustředila jsem se velmi na své pocity. Uvědomila jsem si během pár dní důvody, onoho "zvláštního pocitu". Byla jsem příliš soustředěná na svého prvorozeného syna a obávala se, aby příchodem druhého dítěte nějak netrpěl. Uvědoměním tohoto svého dosavadního postoje, jsem obavy "pustila" a ujistila holčičku, že může bez obav přijít. Věřila jsem jí, sobě i pomyslnému vesmírnému scénáři.
Během těchto dní jsem se také defiunitivně rozhodla, že porodím doma. Postupně jsem vyloučila přítomnost porodní asistentky i duly. Zůstávala varianta poslední, asistence mého muže. Souhlasil.
Přišel den, kdy jsem cítila klid a uvolnění. Nebylo už třeba "vnitřních hovorů". Vyzvedla jsem synka dříve že školky i přesto, že už ho týden vyzvedávala kamarádka. Místo, kde jsme tehdy bydleli bylo od města vzdáleno 15 kilometrů a vraceli jsme se domů autobusem. V polovině cesty mne napadlo vystoupit. Šli jsme pěšky krásnou krajinou, kolem rybníků a polí. Domů jsme došli až k večeru. Poslední den synkova "jedináčkovství"...
Zvláštní euforie ve mne zůstala i následující den. Ráno jsem zaznamenávala lehké kontrakce, ale i tak jsem odjela do našeho obchůdku, který jsme s mužem provozovali.
Už doma jsem si všimla, že mám jakési návaly horka spolu s vlnami ještě větší euforie, které vrcholily salvou smíchu. Připadala jsem si chvílemi jako opilá.
Mírně mne pobolívá v podbřišku, což se v průběhu dne změní na jakési pravidelné tepání. Střídáme se s mužem za pultem, vyřizujeme střídavě běžné denní záležitosti včetně výběru kočárku. Když jsem v obchodě sama, prodýchávám kontrakce za regály s bylinnými čaji. Ve čtyři hodiny odpoledne mám kontrakce po pěti minutách. Rozhoduji se, že nebudu čekat do zavírací doby, ale pojedu autobusem napřed. Při představě přeplněného odpoledního autobusu mně napadá, jestli není k dispozici kamarádka s autem. Oznamuje mi, že je ve vedlejší budově a během několika minut už sedím vedle ní. Je kolem páté hodiny a kontrakce mají tříminutový interval. Kamarádce několikrát opakuji, že opravdu nechci do porodnice a že opravdu nechci, aby šla domů se mnou. Dává mi tedy alespoň vizitku své tety, která je porodní asistentka, a vysazuje mě před vraty. Držím v ruce onu kartičku a hledím na couvající auto a její starostlivý výraz v očích.
Je pryč. Zůstávám sama a odcházím do našeho prázdného domu. Zažívám nevšední pocity. Nemám strach. Naprosto přesně vím, co mám dělat - jakoby mé chování ovládal jakýsi autopilot.
Můj muž má ještě na starost vyzvednout syna, kolem sedmé by měli dorazit domů. Automaticky se pouštím do příprav všeho potřebného a v mezičase se prokřičívám kontrakcemi. Dávám vyvařit gumu a nůžky na podvázání pupeční šňůry, pouštím hudbu (a zase ji brzo vypínám, protože mne ruší v soustředění), nalévám do aromalampy vůni podporující děložní stahy (a zase ji vylévám, protože mi nedělá dobře), vařím konev čaje z maliníku, který rovněž podporuje stahy (a vůbec ho nepiji), napouštím vanu plnou vody a rozpouštím v ní sůl z Mrtvého moře, kterou muž dlouho sháněl (vlézám do vany, ale protože se tam nemohu hýbat, zase vylézám).
Stále všechno dělám naprosto automaticky. Jsem tak citlivá, že doslova vnímám každým kouskem těla. Moje mysl je neobvykle bystrá. Zažívám stav dosud nepoznané síly a jistoty. Vnímám místy náročné fyzické pocity a zároveň jakousi lehkost a klid uvnitř mne. Uvědomuji si, že kdyby byl někdo přítomen, měla bych tendence si stěžovat na tu "šílenou bolest", ale není žádný divák ani posluchač a tak nezbývá nic jiného, než se spolehnout sama na sebe a mít vše co nejdříve za sebou.
Soustředím se. Nechávám se vést tělem a co nejvíce se uvloňuji. Slaďuji rymus dechu s pohyby svého těla. Vnímám ve zpomaleném tempu. Vše se dává do pohybu. Bolest se mení v tlak a z mého těla se stává tunel, kterém jakási síla v intervalech vypuzuje děťátko směrem ven. Zvoní telefon a muž se ptá, zda má co nejrychleji přijet taxíkem. "Ne, ne," odpovídám. "Chci být teď sama, všechno je v pořádku." Dál pokračuji v souladu s "tlakem". Mezi kontrakcemi jsem bdělá, plná energie. Opírám se o vanu a pozoruji sama sebe v odrazu vodní hladiny. Je to velice zvláštní.
Je za deset minut sedm a autobus s mužem a synkem už by měl být na zastávce. Mezi kontrakcemi se jdu ještě podívat z okna, jestli už jdou, ale nikoho nevidím a tak se vracím zpátky do koupelny. Stojím opřená o vanu. Další mohutná vlna mne sráží na kolena. Mám pocit, že prasknu. Napadá mne, že při příští stahu už asi umřu. Stah přichází a s ním veliká úleva - po nohou mi teče plodová voda - odpočívám.
Do koupelny vchází muž, mám šaty a v mezičasech neustále vše kolem sebe uklízím a tak nemám tušení v jaké fázi se porod nachází. Snaží se mě nerušit a tak mi jen potichu oznamuje, že syn chtěl zůsata neplánovaně u kamaráda. Přikývnu a on zase odchází. Nastává další tlak - cítím cosi tvrdého a nahmatávám temínko, opět tlak - protlačila se hlavička - snažím se nahmatat oči, ústa, ale nedokáži pohmatem nic rozeznat. V duchu se ptám, zda je miminko vůbec živé, když se mezi mýma nohama ozve zavrnění. "Viktorko ahoj," říkám. Poslední tlak a miminko mi klouže do rukou. Je sedm hodin a dvě minuty.
Má omotanou šňůru kolem krku a tak volám muže, který hned přichází, protože zavrnění miminka také zaslechl. Rychle pupečník přetahuje přes hlavičku. Holčička chvilku pláče, ale pak se přisaje k prsu. Všude je klid.
Placenta vychází po půl hodině, necháme dotepat pupeční šňůru a tu potom muž přestřihne. O hodinu později přijíždí domů syn. Neměříme, nevážíme, nekoupeme, neočkujeme... Všechen mázek z vlásků i tělíčka se během dvou dnů vstřebá. Dítě má krásnou vláčnou pokožku. Celou noc nespím a jsem připravená být k dispozici děťátku, ale necítím ani žádnou únavu. Jsem plná energie.
Druhý den ráno přichází zkontrolovat holčičku pediatrička. Je očividně překvapená mým stavem i holčičkou. Nikdy před tím doma narozené dítě neviděla. Tentýž den odpoledne absolvujeme s dcerkou v šátku rodinnou šestikilometrovou výpravu. Jsem fyzicky i psychicky ve výborné formě. Třetí den po porodu nemám sebemenší problém jezdit na kole.
Když doktorce o deset dní později ukazuji pupík děvčátka po odpadnutí pupeční šňůry, volá sestru a vše komentuje slovy: "Fakt to odpadne samo..."
Nový člen rodiny nenásilně vplul do našeho života. I běžné životní situace mají podobu dobře vymyšleného a načasovaného scénáře...
V průběhu dalších dní i měsíců nás dcera neustále fascinovala svým způsobem "samostatnosti" a přirozené inteligence. V souvislosti s ní jsem v sobě cítila i nadále velikou důvěru ve veškeré její konání i situace, které život přinášel. Pocity strachu a potřeba neustálé kontroly "aby se dítěti nic nestalo", tak jak jsem je znala ve spojitosti se synem, se vůbec nedostavovaly. Vnitřní klid, mír a jistota, že všechno je, jak má být.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)