Viděla jsem, jak padá hvězda, meteor, ohnivá koule. Letěla přes celou oblohu. Myslela jsem zprvu, že je to letadlo, letadlo, který letí rychleji než tryskáč a nevydává žádnej zvuk, je ale dost divný letadlo. Pak jsem snila, že to jsou tajemný bytosti z vesmíru. Chtěla jsem, aby mi daly nějaký znamení. Říkala jsem si, že telepatii určitě ovládají, takže musí přece vědět, že by stačilo, aby mi poslaly signál, jako že o mě ví:) Nic víc. Hvězda letěla dobrých 15 sekund, takže mi hlavou frčela jedna bizardnější myšlenka za druhou. Asi ve 13 sekundě začala hvězda chladnout, světlo slábnout a tehdy mi došlo, že je to opravdu meteor, kámen z vesmíru. A všechno tady mi od té doby zase začalo připadat neskutečný - já, stromy a jejich odrazy na zdech, všechny ostatní hvězdy miliardy let od nás, naše Země koulící se obrovským prázdným prostorem, to, že mluvím, že vidím, že je mi zima na nohy. A to jsou boží pocity:) Takový jako vynořit se z vody a poprvé uvidět svět.
J.
1 komentář:
tyhle stavy, kdy v klidu nasakuju svět okolo mám taky. souhlas, je to boží. a hřeje to. :-)
Okomentovat