"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

pátek 25. července 2008

Uvidět svět...

Viděla jsem, jak padá hvězda, meteor, ohnivá koule. Letěla přes celou oblohu. Myslela jsem zprvu, že je to letadlo, letadlo, který letí rychleji než tryskáč a nevydává žádnej zvuk, je ale dost divný letadlo. Pak jsem snila, že to jsou tajemný bytosti z vesmíru. Chtěla jsem, aby mi daly nějaký znamení. Říkala jsem si, že telepatii určitě ovládají, takže musí přece vědět, že by stačilo, aby mi poslaly signál, jako že o mě ví:) Nic víc. Hvězda letěla dobrých 15 sekund, takže mi hlavou frčela jedna bizardnější myšlenka za druhou. Asi ve 13 sekundě začala hvězda chladnout, světlo slábnout a tehdy mi došlo, že je to opravdu meteor, kámen z vesmíru. A všechno tady mi od té doby zase začalo připadat neskutečný - já, stromy a jejich odrazy na zdech, všechny ostatní hvězdy miliardy let od nás, naše Země koulící se obrovským prázdným prostorem, to, že mluvím, že vidím, že je mi zima na nohy. A to jsou boží pocity:) Takový jako vynořit se z vody a poprvé uvidět svět.

J.

1 komentář:

spaceIL řekl(a)...

tyhle stavy, kdy v klidu nasakuju svět okolo mám taky. souhlas, je to boží. a hřeje to. :-)