Tapas

Byly jsme na festivale Unijazz v Boskovicích. Největší hudební zážitek, při kterým nás mrazilo v zádech, občas jsem se přistihla, že zírám s mírně otevřenou pusou a dělala jsem jakoby nic, když mi tekly po tváři dvě slzy, byl koncert Marty Topferové v Synagoze. Hrála na latinskoamerickou kytarku Cuatro, doprovázeli ji dva sympaťáci na housle a basu. Má mírně zastřený silný hlas, zpívá španělsky a latinsko-americké rytmy má zkrátka v krvi. Hraje s naprostou jistotou a samozřejmostí, s lehkostí. Jak poprvé projela struny na kytaře, bylo mi jasný, že takovej talent už dlouho neuslyším. Pusťte si ukázky z Flor Nocturna - my to cédo máme:) heč!


A chci do Španělska. A tancovat! V nějakým menším městečku - třeba Toledo - to je celkem jedno..., večer v místním báru. Tancovat s místníma černovlasýma kořeňama na ty jejich španělský rytmy, co mě fakt berou. A k tomu by mohla hrát Marta, a já bych ji sem tam doprovázela při nějakým lehkým dvojhlase. A připíjeli bysme si tím silným, kořeněným, jižním vínem, objednávali bysme Tapas, pokaždé jiný a potom koukali venku na hvězdy, jak jsou velký, blízko a nádherný.

J.