"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

sobota 3. ledna 2009

...už to přestávám vnímat...


2009 - frčí to, už to přestávám vnímat. Byli jsme 6 dní v Bělé pod Pradědem, kousek od vesnice v "zateplené" chatě u tábořiště. Pili jsme vodu z potoka, čůrali do sněhu a topili jako o život. První den jsme si po 4 hodinách topení v kamnech konečně sundali čepice a po 6 hodinách bundu. (My, kteří jsme doma zimní bundu vůbec nenašli a tudíž si ji nemohli vzít, jsme chvíli uvažovali o tom, jak by se jednoduše spacák dal předělat na zimní bundu...) Když jsem šla v noci na kadiboudu, bála jsem se převážně vlků a medvědů, v kadiboudě jsem se bála naprostého uvíznutí v mé fantazii - tedy v kadiboudě. V noci, když někdo musel ven, vracel se úplně omámenej z toho množství hvězd. (Koukám, že z chození na záchod mám hodně zážitků.)


Běžkování na hřebeni bylo pohádkový - nebe bylo dva dny modrý a bez mráčku, slunko se odráželo od bílýho sněhu a bodalo nás do očí. Martinka všechny fotila, Blažci se převážně líbali a hádali zároveň, P a P se taky líbali, Petruška zaměňovala chuť s hladem, David pořád všem připomínal - jak je všude kolem nádherně, Myška běhala tam a zpět, aby se záhřála. Já jsem prostě jela - do kopce a z kopce, a bylo mi to jedno, jestli nahoru nebo dolů. Měla jsem pocit, že dojedu, kamkoli si budu přát, chtěla jsem prostě jenom cítit bolest svalů, cítit zimu v konečcích prstů, pít teplej čaj z "plechovky" a kousat k tomu čokoládu, stanout na vrcholu Keprníku a na hřebeni se nechat odfouknout větrem - nejlíp se všema mýma kamarádama. A to se fakt stalo.


Přišla jsem ZASE na několik věcí:
- Kulka je větší než kulička a menší než koule.
- Z Keprníku jsou vidět Krkonoše a Sněžka.
- Nemá smysl se ptát, co chcou ostatní, protože se o tom (v naší skupině) bude další hodinu debatovat. Raději to rozhodni sám a udělej to - ušetříš sobě i ostatním čas a nervy.
- Hrát Krávy! - na tom se shodneme vždycky.
- Ne, NEJSEM geniální.
- Sauna JE geniální. Kontaktní čočky TAKY.
- Domluva trasy je báječná náplň večera, ale nemá vůbec žádný smysl.
- Dokážu si umýt vlasy a zbytek těla ve dvou litrech vody.
- S těmahle kamarádama přibírám rychlostí 2 kila za 5 dní.


Dobrou! J. (Fotky: Martinčiny)


PS: Večer jsem viděla na ČT2 pořad o tom, jak se tančí Argentinské tango v Praze. To se nedá vypovědět, jak to se mnou zamávalo, jak mě to připíchlo k sedačce a sejmulo všechny moje přebytečný masky.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Jůůů:) M.
PS:
Já přišla zas na toto:
Slovo nakosenost fakt existuje;-) Už už jsem chtěla přiznat barvu a uznat, že ne, ale pravidla čekého pravopisu tento tvar fakt znají;-)Takže ten bod nám, Hani, patří:-)
A ještě jsem přišla na to, že běžkování je supr i v těch úsecích, které člověk zdolává po kolenou a smíchy se nemůže zvednout;-)

PETA K řekl(a)...

Já jsem zase zjistil, že skvělého silvestra nedělá místo, ale lidi. Protože, stojíš-li v mrazu a mlze na poli, bez brýlí, tak stejně nevnímáš jestli jsi v Jeseníkách nebo na Šumavě, ale kdo vedle tebe stojí a že je to moc fajn. Taky že v kárvách umím nasbírat v jednom kole 53 stračen, ale umím taky vyhrát celou hru. :-) Díky Vám všem za několik báječně prožitých dní.