A já jsem žila v domnění, že když jdu do lesa, tak se nemusím bát jedovatých hadů /zmijí kousnutí se dá přežít - jsem někde četla.../, ani jedovatých pavouků, ani divokých šelem, medvědů ani krokodýlů. Náš les je něco jako náš obývák. No a najednou zjistíte, že tu žijou hnusní jedovatí mrchožrouti, kteří patří mezi nejjedovatější pavoučáky v Evropě! A vyskytujou se na Květnici u Tišnova a tam jsem byla na procházce a hledala polodrahokamy a to můžu být ráda, že jsem toho Stepníka nepotkala. Tak se z toho obýváčku stává obýváček s pavoučkem, kterej mě klidně v noci může vlézt do spacáku a kousnout mě a ráno už se možná taky neprobudím.
A ještě ke všemu je prý zajímavej tím, že první potravou mláďat se stává jejich vlastní matka. To už je teda na mě moc...
Ne není, ještě něco: "Snaží se vypadat jako nějaká odporná beruška, to znamená, že používá kontrastní červené zbarvení s černými tečkami." To je fakticky děsivej pavoučák!!!
Fuj pavoučáci jedni jedovatí!
J.
1 komentář:
wow. hezkej. [ale v noci ve spacaku bych ho taky mit nechtela.]
Okomentovat