LUKÁŠEK Grénar - 28. 7. 2008 v 11.27

Uvidět svět...

Viděla jsem, jak padá hvězda, meteor, ohnivá koule. Letěla přes celou oblohu. Myslela jsem zprvu, že je to letadlo, letadlo, který letí rychleji než tryskáč a nevydává žádnej zvuk, je ale dost divný letadlo. Pak jsem snila, že to jsou tajemný bytosti z vesmíru. Chtěla jsem, aby mi daly nějaký znamení. Říkala jsem si, že telepatii určitě ovládají, takže musí přece vědět, že by stačilo, aby mi poslaly signál, jako že o mě ví:) Nic víc. Hvězda letěla dobrých 15 sekund, takže mi hlavou frčela jedna bizardnější myšlenka za druhou. Asi ve 13 sekundě začala hvězda chladnout, světlo slábnout a tehdy mi došlo, že je to opravdu meteor, kámen z vesmíru. A všechno tady mi od té doby zase začalo připadat neskutečný - já, stromy a jejich odrazy na zdech, všechny ostatní hvězdy miliardy let od nás, naše Země koulící se obrovským prázdným prostorem, to, že mluvím, že vidím, že je mi zima na nohy. A to jsou boží pocity:) Takový jako vynořit se z vody a poprvé uvidět svět.

J.

V čajovně

Klaním se mladému měsíci

Shrnula jsem
oken clonu,
dívala se
na nov měsíce.
Klaním se,
mladý měsíci!
Seběhnu po stupních
do sadu dolů.
V sadě mém dole
neslyší nikdo
můj do šepotu
utajený hlas.

Jen severní vítr -
jak rozechvělá dlaň -
rozpíná šat můj a pás.

/Li Tuan, překlad Bohumil Mathesius/

Tapas

Byly jsme na festivale Unijazz v Boskovicích. Největší hudební zážitek, při kterým nás mrazilo v zádech, občas jsem se přistihla, že zírám s mírně otevřenou pusou a dělala jsem jakoby nic, když mi tekly po tváři dvě slzy, byl koncert Marty Topferové v Synagoze. Hrála na latinskoamerickou kytarku Cuatro, doprovázeli ji dva sympaťáci na housle a basu. Má mírně zastřený silný hlas, zpívá španělsky a latinsko-americké rytmy má zkrátka v krvi. Hraje s naprostou jistotou a samozřejmostí, s lehkostí. Jak poprvé projela struny na kytaře, bylo mi jasný, že takovej talent už dlouho neuslyším. Pusťte si ukázky z Flor Nocturna - my to cédo máme:) heč!


A chci do Španělska. A tancovat! V nějakým menším městečku - třeba Toledo - to je celkem jedno..., večer v místním báru. Tancovat s místníma černovlasýma kořeňama na ty jejich španělský rytmy, co mě fakt berou. A k tomu by mohla hrát Marta, a já bych ji sem tam doprovázela při nějakým lehkým dvojhlase. A připíjeli bysme si tím silným, kořeněným, jižním vínem, objednávali bysme Tapas, pokaždé jiný a potom koukali venku na hvězdy, jak jsou velký, blízko a nádherný.

J.

...sami se rozhodneme, kdy nás něco bude bolet.

/z knížky Per Petterson - Jít krást koně/

Baby kolika (pro mamku a baby, co jsem dneska potkala):

Baby kolika postihuje 15-40 % kojených i nekojených dětí. Objevuje se nejčastěji ve 2-3 týdnu života a spontánně vymizí mezi 3-4 měsícem, s tím jak se děti začnou více hýbat, vyzraje trávicí trakt a posílí se břišní svaly. Probíhá v návaznosti na jídlo, nejčastěji pozdě odpoledne a večer. Dítě pláče více jak 3 hodiny denně, nejméně 3 dny v týdnu.



Doporučuje se:
1. Vynechat ve stravě matky na čas kravské mléko a mléčné výrobky, nadýmavou stravu (čerstvé pečivo, zelí, kapusta, květák, luštěniny), citrusové plody a vody s vysokým obsahem CO2. Pokud to nepomůže mléko opět zařadit.
2. Mohou pomoci masáže bříška:
Mlýnek: Kroužíme celou dlaní kolem pupíčku ve směru hodinových ručiček. Podporujeme tak peristaltiku a harmonizujeme tok energie:)
Vodní mlýn: Ruce položíme nad sebe a suneme dlaněmi střídavě od hrudní kosti přes pupík k podbřišku. Tato masáž vyrovnává napětí v horní a dolní části krajiny břišní.
Protřásání nohou na uvolnění: Děťátko uchopíme nad kotníčky, nožky skrčíme a mírně protřepeme.
Tlak kolínek na břicho a uvolnění: Rukama obejmeme dětská lýtka a nožičky pevně skrčíme na bříško. Tlak uvolníme a nožičky protáhneme do lehu. Tlak a protažení musí být vždy ještě pro dítě příjemné. Sledujeme jeho reakce v očích, v mimice obličeje a v řeči celého těla.
Na masáže bříška kojence jsou k dispozici na trhu speciální olejíčky (např. od firmy Weleda, Nobilis tilia atd.)
3. Kontakt "skin to skin": při a po kojení přikládat nahulaté mimi na holou kůži matky (nesmí vám být oběma zima - zakrýt se můžete oba).
4. Popíjení čaje s kmínem, koprem a fenyklem matkou.
5. Nahřívání bříška teplými obklady.
6. Kojit ve svislejší poloze, nechat během kojení častěji odříhnout.
7. Mohou pomoci probiotické kapky nebo Baby calm kapičky. Jako poslední možnost se dá použít rektální rourka.
8. Úlevová poloha pro mimi je na bříšku na vašem předloktí (poloha na tygříka), nebo poloha na bříšku - dítě jen v pleně na nahém těle rodičů. Může pomoci kolébání a chování v klubíčku.

Poloha "na tygříka".


Chce to hlavně trpělivost a zkoušet, co na mimi nejvíc platí. Pokud dítě normálně přibírá, není potřeba se znepokojovat. Tohle období je zkrátka potřeba přečkat.

Tak hodně zdaru a málo bolavých bříšek!

J.

1,5 dne tábora = 15 hodin spánku

Navštívili jsme skautíky na tábořišti u Čáslavic. Bylo krásně, na nebi mráčci jako beránci, jenom ta jízda land-roverem mi nedělala na žaludek zrovna nejlíp... Od té doby, co jsem zahlásila bouři v gastrointestinálním traktu, se mě řidič - Libor každých pět minut ptal, jestli má zastavit a jestli už fakt budu zvracet. Měla jsem tak nadobro vyhrazené místo vepředu a ne vzadu - kde to hrozně hází a sedíte bokem ke směru jízdy. Já jako nic proti terénním vozům nemám, když zrovna nejedou terénem...:)



Tábořiště je parádní: za bukem je rybník, přímo na tábořišti studna, velká louka, na které táboří zároveň Pirátice a kluci z Divokýho západu. Jak jsme tak sledovali ten táborovej život: kluci, když se "mydlili" a sundávali tomu nejmladšímu boty, od kterých vzápětí ztratili tkaničky, holky, když zatápěly v kamnech a večer šly tajně ke klukům..., tak se nám to děsně líbilo. Seděli jsme u ohně do noci a koukali do uhlíků. Teepka oranžově zářily a na nich, jako na filmovým plátně, stíny postav a věcí hrály úplný stínový divadlo, a já v nich viděla vymalovaný býky, divoký koně a postavy indiánů s lukama, jak bývají vymalovaní na těch pravejch indiánskejch teepkách.
Přijeli jsme v neděli a já spala 15 hodin s jedinou pauzou chvíli před půlnocí, kdy jsem uznala za vhodné jít si vyčistit zuby.

J.

Na začátku Koloběhu...

... jsme byli vysmátí:)

Strážnice a Bílé Karpaty

O víkendu jsme byli s Kenzuem na výletě ve Strážnici a v Bílých Karpatech. Atmosférou na festivale jsem byla nadšená. Všude samé zpívání, tanec, barvy krojů a krásné hudební nástroje. Už jsem dlouho neviděla někoho nést basu přes "celú dědinu":) To zkrátka potěší. Holky v krojích se zapletenýma copama, domácí šulánky s makem, domečky s modrou podrovnávkou. Nebe se taky povedlo. Bylo mi jaksi teskno, že do toho světa úplně nepatřím, že nezpívám a netancuju a že ty písničky všecky taky neznám.



Společensky znavení jsme se potom vydali směrem ke hranicím do Bílých Karpat. Do listnatých lesů s vysokými štíhlými buky. Jsou tam rozlehlé louky, z kterých vidíte hory na Slovensku, kde se pase spousta srnek a srnců, kteří v noci štěkají jako psi. My jsme na Koválovské lúky došli v podvečer a to vám mě úplně dostalo. Kousek od nás stanovali nějaký kluk s holkou, který jsme šli pozdravit. Měli stan! Narozdíl od nás... Ale my jsme našli parádní boudu uprostřed louky. Kdyby začalo pršet, tak tam vlezem. O takovém místě na spaní jsem ani nesnila! Jen si ráno příště nedám spacák na východ - slunko vylezlo v 5:45 a já musela vstát, páč to probudilo všechny hmyzáky v okolí, který nás začali děsně štvát.


Po celou cestu do Vrbovců (po červené po hranici) jsem nadávala na dvě věci:
1. Nevím, co dělají ti značiči turistických značek, ale na Jižní Moravě na to kašlou. Tipuju, že vylezou k vinohradu do sklípku a dál už se jim nechce. Za vinohradama taky všechny značky ztrácí na své intenzitě, občas jde cesta jinudy, než ukazuje mapa, šipky (jakože cesta odbočuje) ty tam normálka nepoužívají. Úplně nejvíc mě dostalo, když jsem na ukazateli našla: "Krajem pole až k potoku." - kterým krajem a k jakýmu potoku, to už člověk musí vydedukovat sám. Pole to bylo kukuřičný se spoustou bodláků - v sandálkách mazec! U potoka další vzkaz: "Rozhraním polí až k celnici." Cesta žádná, kopřivy, hovada, vedro bez vody, žízeň a bolely mě nohy: "Sakra proč ta značka jde zrovna tudy, to mě chcou na posledním kilometru totálně odrovnat???" Skučela jsem jako dost.


2. Na cestě z Koválovských lúk do Vrbovců je jenom jedna studánka - a to na začátku u Kamenné boudy. Ráno jsme se k ní museli vrátit pro vodu, ale vidina další cesty bez vody byla dost otřesná. Naštěstí jsme narazili na kúzelnú babičku - na samotě v lese měla stavení, mluvila po slovácky, měla na sobě modré šaty a šátek, nabídla mi rybíz a říkala, že: "Já jinej vodě nevěřím, než tej našej z lesa." A ta voda byla nejlepší ze všech, co jsem na té cestě pila. Nechápu, proč tam není těch studánek víc. Po cestě byla spousta pramínků, z kterých tekla voda, ale nikdo tam už ty studánky asi nepotřebuje...


Po cestě jsme potkali jedno ježčí miminko a jednoho dospělého ježka, hodně vysoké a odporné a hnusné hmyzáky. Bála jsem se toho, že umřu žízní a že si něco udělám s kotníkem nebo Kenzu s tlapou a buďto bude muset on odnést mě, nebo já jeho, což ani v jednom případě není reálný. A Jižní Morava je stejně nejhezčí!

Letním výletům zdar! J.

PS: Ty pokřiky na závěr mě začínaj bavit!