Mezidruhové přátelství

 

 

 

 

Co je dneska nového...

- Dostala jsem krysu! Spí se mnou a má dva tesáky jako bobr.
- Náš děkan dostal zřejmě spásnou myšlenku, abychom jako ten začátek semestru nepřepískli..., tak nám na tuto středu udělil děkanské volno. Já ho miluju...:)
- V neděli večer jsem byla na masáži. To nebyla masáž, to byl teror!!!, dobrovolně podstoupenej. Paní masérka říkala, že když to bude hodně bolet mám aspoň dýchat. Hehe. Dýchejte, když máte pocit, že je to vaše poslední hodinka...
- Uděláme si takovej průzkum.... - hledejte v pravým sloupečku.
- Zjistila jsem, že nejlepší nakládaný hermelín je vždycky ten VÁŠ!!!
- Týjo dneska jsem byla na cvičení s takovou tyčí co vypadá jako oštěp, držíte ji uprostřed a jelikož vona má na koncích závaží, stačí ji trošku rozkmitat a to je právě účel "hry". Kmitat s tou tyčí a prej se vám posilujou "hluboko" uložený svaly. Já jsem si teda spíš chvilkama připadala jako docela normální magor...
- Zkoušela jsem vyfotit Zebru..., ale jako fakt to líp nešlo.
J.

Mimoušci

Tento týden mám zážitky hlavně z praxe v porodnici na Obilňáku. Ve středu jsme byly na praxi na oddělení, kde jsou nedonošení mimoušci, kteří už zvládnou sami dýchat. Mám z toho takové zvláštní pocity. Jednak je pro mě nepochopitelné to, že je to jedno z nejlepších perinatologických pracovišť a nemají tam vůbec na NIC, ale vážně na NIC peníze. Papučky pro děti si sestřičky pletou sami, oblečení i povlečení na peřinky dostávají od maminek, nebo od rodičů, sami si je perou a žehlí přímo na oddělní. Nemocnice na takové věci nepřispívá. Plinky si rodiče taky kupují sami. Okna by potřebovaly vyměnit, absolutně netěsní. A to se tam kvůli mimouškům neustále topí - je tam tak 28 stupňů... Inkubátory by ještě aspoň 2 potřebovali, stejně tak přístroje, které snímají srdeční a dechovou frekvenci, a taky okysličení mimča v inkubátoru. Nechápu to z jednoho důvodu. Všude vidím, kam se vráží miliony, staví se, opravuje se, píšou se projekty na nejrůznější granty, utrácí se... Ale na tyhle mrňousky není dost peněz???
Péče sestřiček je ale vynikající. Myslím, že ten materiální nedostatek děti nepociťujou.
Taky je to placení za pobyt v nemocnici za tyhle miminka postavený na hlavu. Ty děti, třeba dvojčátka tam jsou třeba i 3 měsíce, no není to málo, když za den rodiče platí 120 Kč. To ten náš stát rodinám vážně "ulehčuje"... Ještě když by zároveň byla přijata i maminka, protože by děti chodila kojit, tak to máte 180 Kč. Kdyby aspoň polovinu z té částky dostalo oddělení a mohlo tak z těchto peněz zlepšovat podmínky pro pacienty! Jinak vlastně nechápu, na co se ty peníze vybírají, když to není pro to, aby se zlepšila péče a prostředí v nemocnici.

Vzhledem k tomu, že jsem si zřejmě v břišních tancích namohla krční páteř, byl tenhle týden asi tak dvakrát náročnější, než by normálně mohl být. Doprava se dívám tak, že otáčím celým tělem. Zatím je to každej den horší a horší. Kdybyste někdo měl nějakej nápad, co s tím, tak napište. Začíná to být na pováženou kruťácký.

J.

Začal semestr: NO FREE TIME!

Díky stresu, kterej jsem měla už týden z toho, že začne semestr, mám TIK v levém oku, spoustu nových záděrů na prstech a dělá mi problém se soustředit na přítomný okamžik, což se projevuje tím, že na mě mluvíte, já kývám, ale vzápětí zjistíte, že vůbec nevím, co se mi snažíte sdělit.
Převážně je moje roztržitost způsobena tím, že myslím na to, jak zvládnu TAKHLE žít celej tento semestr a jestli to náhodou nebude mít nějaký vedlejší účinky: vstávat v pondělí a v úterý v 7, středa, čtvrtek, pátek v 6, celej den pobíhat mezi školou, která se odehrává asi tak na 5 místech ve městě, knihovnou (20 hodin týdně), a nemocnicema (3ks). Mezitím musím stihnout každej den vyvenčit Immouška, naobědvat se (po 3 dnech tuším, že tohle bude největší problém), pít (nesnáším, když s sebou musím tahat půl kila vody). K tomu jsem si připravila pro sebe úterní Břišní tance v Lužánkách (je to super, doporučuju) a saunu ve čtvrtek.
Suma sumárum mě večer máte šanci zastihnout doma: v pondělí kolem 19, úterý 21:30, ve středu jednou za 14 dní už v 17!!! - jinak v 19:30, čtvrtek 22:15, pátek 19:30. Tipuju, že v tento čas už budu ale úplně nepoužitelná (v pondělí by se ještě o nějakým kafíčku dalo vyjednávat:).
Jako, já potřebuju určitou míru stresu k aktivitě, ale něco mi říká, že jestli mi ještě ke všemu dají v práci nějakou PRÁCI (jak mi před měsícem slíbili), tak to už bude mít fatální důsledky...

PS: Dnes v PSYCHOLOGII - naše vyučující psycholožka: "Život není spravedlivej... ale ŽIVOT není SPRAVEDLIVEJ!... zapamatujte si, že ŽIVOT NENÍ SPRAVEDLIVEJ!!!"

(Já jí stejně nevěřím.)

J.

Těhuláctví - 17. týden (Peťulo mám tě:)

Mimi měří asi 18 cm a váží cca 185 g. (Tyhle údaje o růstu a váze píše každej autor úplně jinak. Berte je tedy s rezervou.) Okolo míchy se začíná vytvářet myelinový obal – ochranná tuková vrstva kolem nervových válek, která usnadňuje předání zpráv do mozku a z mozku. Oči začínají být citlivé na světlo. Dítě může vnímat některé barvy a světlá místa, která přicházejí přes břišní stěnu. Oči jsou stále ještě pevně zavřeny a schovány za očními víčky a to až do 26. t. t. Mimi reaguje na světelné změny změnou srdečního tepu. Začíná období rychlého růstu, protože se začíná pod kůží ukládat tuk, který pomáhá dítěti udržovat teplo a dodává mu energii. Na hlavě přibývá vlasů, obočí a řas. Dítě má miniaturní nehty na prstech rukou a nohou. Jeho srdíčko přečerpá až 24 litrů krve za den. Mimi zkouší dýchat, hrudník se pohybuje a plíce začínají "vydechovat" plodovou vodu.

Těhuláctví - 16. týden

Mimi je teďka zhruba 16 cm dlouhé, váží asi 100 g. Vyvíjí se hmat a začínají také fungovat chuťové pohárky. Mimčo se seznamuje s chutí plodové vody, v níž se vznáší a kterou polyká. Různé testy prokázaly, že polykání se zintenzivňuje sladkou chutí a zeslabuje hořkou nebo kyselou. Začínají se tvořit základy trvalých zubů. Původně chrupavčitá tkáň kostry se zpevňuje ukládáním vápníku (kostnatění). Jsou vytvořeny klouby na nohách a rukách. Hlavním informačním kanálem se stává sluch. Mimčo uklidňuje maminčin hlas, vnímá hudbu a hlasy z okolí. Dítě je velmi aktivní - převaluje se, dělá kotrmelce a kope.

Šaman severoamerického indiánského kmene Čerokí:
"Vybíráme si rodinu, ve které se mohou rozvinout naše dovednosti a ve které můžeme dokončit svůj cyklus učení. Svou rodinu slyšíme a vnímáme, ještě když jsme v říši své matky. Již tehdy cítíme kvality myslí svých rodičů a přímo reagujeme na myšlenky směřované k naší matce. Proto je velmi důležité, aby těhotné ženy obklopovalo neagresivní, co nejklidnější prostředí plné lásky."

Ptačí story

Máme asi 2 roky kanára (FILIP II.). Opeřence jsme měli doma přesně od té doby, co jsme uměly (já i ségra) říct kombinaci slov "žvíže" a "chci". Střídali se u nás kanárci, andulky a zebřičky. Málokterej z nich zahynul přirozenou smrtí, většinou někdo otevřel okno, když byl pták venku z klece a tak si letěli za "svobodou". FILIP I., kterýho jsem měla před FILIPEM II., byl moc šikovnej. Moc se mě nebál, lítal po pokojíčku (kde to asi po týdnu začalo ani ne moc vzdáleně připomínat voliéru), zpíval, trefil do klece, byl kamarádskej a zvědavej, zkrátka inteligentní zvíře. Dopadlo to s ním stejně jako vždy. Ségra nechala otevřený dveře, svítilo sluníčko a pták frrr... koukal na nás ze dvora z třešně. Vypadal spokojeně. Přestože jsem ho potom hledala půl dne v celým bloku domů (mám prolezlej každej dvorek), ptáka už jsem nespatřila. Naše sousedy evidentně dost pobavilo, co všechno jsem schopná udělat pro jednoho kanárka a naznali, že k opeřencům zřejmě tíhnu silnou citovou vazbou, takže zhruba za týden se z verandy ozvalo známý kanáří pípání a ve staré kleci... novej kanár!

FILIP II. má na hlavě zvláštní rozcuch, připomíná mi sedláka. Má chronicky nemocný nožičky, ale evidentně mu ta nemoc (rohovatění kůže) nevadí, tak ho nechci stresovat nějakým léčením. Neuměl vůbec lítat, teďka se zvládne vrátit do klece, když ho z ní téměř násilím vystrnadím. Podezřívám ho, že má snížený IQ, protože když přistane na zemi, dobrou půlhoďku sedí a vůbec se nehejbá. Už jsem se dost napřemýšlela, co proboha tak dlouho ten kanár řeší a je mi to pořád záhadou. Poslední dobou mi ho začalo být líto, že je tak sám. Naskytla se ovšem příležitost a donesla jsem domů v krabičce zebřičku - krásnou, mladou, je taková béžová a prý se ještě vybarví. Ptáci se po společně strávené noci na sebe tvářili děsně uraženě, a FILIP II. se od té doby začal pěkně vybarvovat.. Sledoval zebřičku ostřížím zrakem všude, kam se hnula. Když se opovážila sednout si vedle něho na bidýlko, nemilosrdně na ni útočil zobákem. Zebřička se statečně bránila a sem tam se jí podařilo svou pozici uhájit. Po týdnu občasných šarvátek vypadají jako manželé po 25 letech společného soužití. Ona: ví, že když si na něj pořádně otevře zobák, On udělá, co Ona chce. Ona: pochopila, že se docela dobře obejde bez jeho bidýlka, má přece 3 další...:) Za Něho mluvit moc nedokážu, protože mám prostě pocit, že On, narozdíl od ní, nepochopil vůbec nic...

J.

Voříšková...

Hermouši byli hmmmmmm... Báječnííííí!!! So recipe is here:
Namelete si malou misku vlašskejch voříšků, přidáte do nich hafo nadrcenýho česneku, hafo provensálskýho koření, trochu soli a trochu olivovýho oleje, smícháte a vrhnete se na hermouše. Hezky si je rozpůlíte či roztřetíte a část sýru vydlabete a zpracujete s ořechovou směsí. Potom směsí potřete půlky hermoušů, pokladete olivama či nakrájeným česnekem. Na zalití je úplně nejbáječnější použít panenskej olivovej olej, jako koření se nám báječně osvědčil takovej ten různěbarevnej pepř, provensál a hlavně drcený chilli. Tý jo, přečtěte si Possible health risks, když budete jíst too much of CHILLI!

Těhuláctví - trošku zrychlíme (jsem pozadu) 15. týden těhotenství

Dítě měří od temene po zadeček 104 - 114 mm a váží asi 50g. Kůže se nyní začíná povlékat lanugem (velmi jemným ochlupením), které mu pomůže regulovat tělesnou teplotu. Začíná se vyvíjet obočí a začínají růst vlásky na hlavě. Vyvíjí se sluchové ústrojí. Drobné kůstky ve středním uchu se začínají zpevňovat, ale protože dosud nejsou vyvinula mozková centra sluchu, dítě si není schopno zvuky, které slyší, uvědomit. Co nevidět začne mimi slyšet mamčin hlas, tlukot jejího srdce, zvuky ze žaludku a střev, šum krve proudící cévami.
Při výzkumech Dr. Alfreda Tomatise bylo zjištěno, že: "novorozeně je obvykle velmi neklidné, dokud nepromluví jeho matka. V tom momentě se dítě otočí směrem jejího hlasu. Novorozeně reaguje jen na určitý hlas, jediný hlas, kterému byl vystaveno ještě v děloze. Matky to samozřejmě instinktivně cítí a tak většina žen na světě dítě okamžitě přitiskne k prsu a tiše mu zpívá ukolébavky."



Vysoké frekvence (nad 8 000 Hz), které jsou tak vhodné pro rozvoj plodu, slyší dítě poprvé z matčina hlasu. Jsou v děloze filtrovány kostmi, tkáněmi a plodovou vodou matčina těla. Dítě slyší zvuky nejen svýma ušima, ale celým tělem, převážně kostrou jako celotělním rezonátorem. Tento nitroděložní dialog stojí na počátku jakéhokoliv naslouchání. Dítě slyší hlas matky a je jím tak frekvenčně vyživováno. Když matka zmlkne, plod naslouchá a čeká, kdy zase hlas přijde. Podle doktora Tomatise je ve vzájemném a co nejčastějším dialogu matky s dítětem položen základ veškerých dalších schopností komunikovat a učit se jak jazykům, tak sociálním dovednostem."

U miminka už je jasně rozlišitelné pohlaví.
Prvorodičky cítí první pohyby průměrně ve 20 týdnu těhotenství, ale za úplně nejranější je považován právě 14 týden. Nejčastěji je maminky popisují jako: chvění v břiše, motýli v žaludku, drobné údery a šťouchání, škubnutí, kručení v břiše, praskání bublin atd.

A ještě pár zajímavých odkazů:
Bavlněné plenky Popolini
Dost výživnej web o těhotenství, miminkách, maminkách atd.
A ještě jeden takovej podobnej, dělají ho doktoři a porodní asistentky z brněnských porodnic, skoro všechny znám:)

J.

My jsme nakládaly!

Jsou s oříškovou pastou, kterou jsem vymyslela. A jestli to bude dobrý, tak sem napíšu recept:)

Těhuláctví - jedeme dál! (14. týden těhotenství)

Dítě měří od temene po zadeček asi 80-93 mm a váží 25 g. Tímto týdnem začíná druhý trimestr těhotenství. Těhotenství už také začíná být konečně:) vidět na většině maminek (juchů - můžete si konečně pořídit ty krásný šatečky pro těhule)! Kůže na bříšku se začíná napínat. Některým maminkám se vytvoří tmavá pigmentová čára - linea negra. Mohou se měnit i dvorce bradavek - tmavnou, jsou větší.
Další zvětšování bříška provází větší chuť' k jídlu. Časté jsou (bohužel) problémy se zácpou. Příčinou je zvýšená hladina progesteronu, který způsobí zpomalení pohybů svalů střevní stěny. Nejjednodušším řešením je pít více vody a jíst potravu bohatou na vlákninu, zejména zeleninu a ovoce.
Rostoucí děloha mění i poměry v břiše. Žaludek a plíce jsou tlačeny nahoru, střeva zase dozadu k páteři. Miminko se začíná nacvičovat na svůj život mimo maminčino bříško. Začíná spát, budí se, cvičí, otáčí hlavou, kroutí prstíky a otevírá a zavírá pusinku. Také již čurá do plodové vody, kterou polyká. Hlava je ve srovnání se zbytkem těla stále ještě příliš velká. Tvoří přibližně jednu třetinu celkové délky. Pohlavní orgány jsou plně vyvinuty - děvčátka mají ve svých vaječnících přibližně 2 miliony vajíček, po porodu to bude už jen milion a v 17 letech asi 200 000. Oči se přesouvají více do středu obličeje (z počátku byly spíše po stranách). Krk je delší. Pokračuje vývoj očních víček, nehtů na rukou a nohou. Hlavu pokrývá trocha ochlupení. Dítě nacvičuje dýchací pohyby.

Co radí paní Ingeborg Stadelmann (z knihy Zdravé těhotenství, přirozený porod) na strie?:
“Chcete-li předejít striím začněte včas s masáží břicha (prsů, zadku, stehen). Jako masážní olej doporučuji rostlinné oleje z brutnákových semen, obilných klíčků nebo mandlový olej s příměsí levandule a neroli.”

PS:
1. Už vím, jak se fotí miminka v bříšku - používají k tomu speciální endoskopickou techniku (mají na to speciální optický vlákna i endoskopy)
2. Masážní olej Ti Peťo ráda namíchám - ingredience mám doma:) Jinak doporučuji oleje od formy Nobilis Tilia.
3. Máte-li nějakej těhotenskej dotaz, tak mi ho napište, já si o tom něco přečtu a pak vás poučím!

MAKOM

"Slovo makom pochází z hebrejštiny. Znamená místo, ale je spíš místo v srdci, místo, kde vzniká úradek. Představme si, že toto místo, toto srdce je různě dlouhými a různě pružnými nitkami přivázáno ke stálicím našich životů — ke skutečné krajině domova, k jazyku, k lidem, se kterými žijeme. Jak stárneme a měníme se, proměňuje se i délka a síla nitek-vztahů. Pak je nutné se na čas zastavit, zjistit, kde zrovna teď putuje či bloudí mé srdce a k čemu je vázáno. V kabale je význam slova makom ještě závažnější — představuje zde šesté nebe, kde se vše předurčuje. Vysoko nad pozemským děním se v šestém nebi vytvářejí semena událostí, jež teprve časem dozrají dole na zemi. Proto lidé pozorují různá zatmění, bouře a divné mraky a nechávají se zneklidňovat kometami. Uprostřed šestého nebe je temná propast Daat Berija, z níž vychází hlas, jež dává poznání."

(z předmluvy ke knize Makom. Kniha míst - Václav Cílek)

Finally: "I am in LOVE"!

 

PS: A kdybyste si na jaře říkali: "Sakra, Viki chodí v Culdinejch botech!" Není tomu tak! Zamilovaly jsme se totiž obě:) Ale my jsme tolerantní milovnice, kdyby Vás to taky někoho chytlo, dejte vědět... Můžem třeba založit FUN-CLUB!