"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

pondělí 23. června 2008

50 km + trojice + dvě kola

Děckááá!!! My jsme uběhli a ujeli Pálavský koloběh!!! 50 km ve trojici - jeli jsme na dvou kolech a třetí vždycky běžel. Mohli jsme se střídat, kdy jsme chtěli, mohli jsme jít na zmrzlinu, mohli jsme fotit, mohli jsme trhat třešně ze stromů. Mohli jsme to vzdát, ale my jsme řekli: NE! Jediné co jsme museli, bylo projet kontrolním bodem na kopci Výhon, a nesměli jsme podvádět a jet na štangli.
Před startem jsme se nenechali zastrašit trénovanými jedinci (kterých tam bylo pravda požehnaně), trošku nás totiž vyděsilo, když si začali protahovat svaly, odhalovat svá trénovaná těla... a tak jsme si šli dát ledňáka.


První 3 km z hradu běželi všichni. Na náměstí ve Věstonicích jsme čapli svoje kola a tradá... směr Mariánské údolí. Na první půlce trasy (cca 24 km) jsme se každý vystřídali dvakrát. To jsem ještě zvládla běžet. Ve druhé půlce jsem vyzkoušela nějakolik stylů: běh indiánský, běh šontací, chůzoběh, rychlochůze - ale to už jsme byli kilák od Mariánskýho...
Vždycky, když jsem seděla na kole, připadalo mi, že to přece ujedem, že je to v pohodě. Ale jak na mě došla řada na běh, nastaly krušnější chvíle. Bylo nádherně, slunko peklo, máky a třešně se červenaly, asfalt tekl, Pavel běžel neuvěřitelně rychle (občas jsme ho s Marťou na tom kole honily) a Martinka mě šokovala svým výkonem! Ve druhé půlce trasy mě začaly nehorázně bolet nohy. Jooo trénink má něco do sebe... Do cíle jsme dorazili přesně za 6 hodin 39 minut.


Mám teďka takovej charakteristickej styl chůze - takový kačení řekněme. No a jestli mě teďka někde potkáte, vězte, že s váma ráda zajdu na kafe - který je max 50 metrů od našeho baráku a nesmí tam být schody. V sobotu večer jsem chtěla odjet autem na chatu a vážně jsem uvažovala o tom, jestli budu schopná zmáčknout pedál...:)
Hezký léto a hurá a třikrát sláva našemu TEAMU!
J.

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Hurá hurá hurá!

A koukám, že teď tvoříme nadále team - a to - zvláštně se pohybujích jedinců, zvláště pokud jsou v cestě schody;-)
M.

Anonymní řekl(a)...

Cheche - team teda rozhodne jsme. Dnes me nohy boli oproti vcerejsku docela pekelne. Kazdopadne to ale za to stalo! Juchuuu. Jedeeem!!! :)
P.

Anonymní řekl(a)...

Teda gratuluju, to já bych nedala ani ve snu. Leda bych měla v týmu dva maratónce, kteří by se v běhu střídali sami :-))). A já bych jela celou dobu na kole...
Tož sportu zdar, koloběhu zvláště!

Vrbka

Tashi řekl(a)...

Tak tedy gratuluji k uspesnemu dokonceni zavodu, skoda, ze uz jsem musel odjet z cile a nemohl pockat. Preji zdarnou a rychlou regeneraci behaciho a sedaciho ustroji. ;o)
Tashi - fotograf.