Včera jsem běhala kalužema a blátem naboso v sandálkách, popálila se od kopřiv a pořezala od ostružin, šla lesem do hrozného kopce, kam přede mnou lezli jen koně, jedla první třešně a lesní jahody, zapíchla si klacek mezi prsty, stála po kotníky v potoce, viděla srnku na 10 metrů, objevila novou lesní pěšinu v údolí, žužlala jsem trávu v puse, byla jsem zpocená a špinavá, dostala jsem při tom spoustu bláznivých nápadů, chtěla jsem najít cvrčka, který cvrkal u cesty, ale pak jsem to zavrhla, měla jsem za uchem vlčí mák, říkala jsem si, že nohy jsou k tomu, aby nejen chodily, ale taky běhaly - tak proč tak málo lidi běhají???, viděla jsem jednu mrňavou muchomůrku tygrovanou a jednu velkou zelenou holubinku. Úplně mě omráčila atmosféra v údolí navečer, když jedinej člověk široko daleko jsem jenom já.
Budu to muset dělat častej.
J.
5 komentářů:
No to je proste bomba, to musel byt uzasnej zazitek:-) Jani, ze ty ses stastnej clovek? Pa Lindusa
ta fotka je skvělá!!!
Jo ta fotka je boží! Nutno podotknout, že jsem ji nefotila...
J.
Ach, to znělo tak dobře...
Najednou mi na chvilku bylo patnáct
a svět byl celej můj...
Pinďa
Četla jsem si jeden ze starších příspěvků a narazila na citát z knihy, u kterého bylo uvedeno "neznámý autor". Tím autorem je Richard Bach, citát je z knihy Příručka Mesiáše, která byla vlastně součástí jeho nádherné knihy Iluze.
Zdravím. :)
Okomentovat