Stín větru, dvě deci, copánky, Mezipatra, divadlo...

Tak se mi zdá, že těch zážitků za jeden týden je trošku moc. Začnu Stínem větru. Knížka to je odpočinková, ale báječně napínavá, a je tam ode všeho trochu - tajemství, láska, Barcelona, knížky... no zkrátka máte-li chuť na něco napínavého před spaním, vřele doporučuju! Viki si stěžovala na překlad, ale to posuďte sami... Athena Alchazidu učí španělštinu a portugalštinu na fildě.
Áááááá začínají MEZIPATRA (8. český gay & lesbický filmový festival) a mají krásný reklamní pohledy (ve Steinerovi je mají jen tak k rozebrání), na kterých je naprosto parádních pár vět:

Třináctero buřiče (dle oscara Wildea):
1. Spokojíš se s nejlepším.
2. Odoláš všemu kromě pokušení.
3. Pochlubíš se vlastním peřím.
4. Uklidníš hladiny vlnami.
5. Ostny vyhladíš do ostra.
6. Staneš se uměleckým dílem...
7. ... nebo je alespoň oblékneš.
8. Umlčíš představivostí veřejné mínění.
9. Budeš vždy mírně nepravděpodobná/-ý.
10. Budeš respektovat dějiny jejich přepisováním.
11. Nezastřeš nudu studem.
12. Překážky budeš milovat jako sůl.
13. Neposlušností a buřičstvím zaručíš pokrok.

Tak doufám, že mi nevyprodají lístky na dnešní zahajovací film Výbor ťuťu ňuňu cecíků:)
Copak tu máme dál. Jo! Dvě deci po sauně, to vám má děsně euforizující účinky. Můžou potvrdit kamarádi sanovači... Doporučuju. A báječně se potom spí!
S kamarádkou jsme se rozhodly založit malé amatérské divadlo. Teda ona se rozhodla a já do toho jdu taky. Už máme vybranou hru! Hledáme ještě jednu ženskou a jednoho kluka, co by si taky čistě pro radost chtěli zahrát divadlo. Hrát neumíme! Tudíž to bude velká legrace. A trénovat budeme v neděli večer, tak neváhejte a přidejte se, máte-li chuť.
Popadla mě dnes zase taková touha po copáncích. Zjistila jsem, že ve většině kadeřnictví na vás budou koukat jako na exota, když jim sdělíte, že chcete uplést na hlavě 6 copánků a zalepit je lepidlem. Takže vám doporučuju kadeřnictví Estréss na Kounicové, naproti stadionu. Tam už jsou na tyhle požadavky celkem zvyklí:)
A ještě tu mám jednu kulturní zprávičku a to že ve dnech 9.-11.11 se koná 9. festival divadla Líšeň, program mi připadá moc prímovní!
Tak přeju pěkný víkend, a usmívejte se, plačte, nebo se stavějte na hlavu. Protože to je život:)

Když máme radost!

 

Tohle děláme, když máme radost:) Peťula a já:)

Nemoc

V úterý mě přepadla nemoc, a už tři dny s ní horlivě bojuju. Taky mě to už moc nebaví. Citron, med, čaj...a tak pořád dokola. Ani nemůžu do sauny:( Na nemoci je nejlepší to, že jak je vám líp, tak si můžete číst:) Ležím 3 dny a přečetla jsem 3 knížky, jedna lepší než druhá. První z nich je od Margaret Atwoodové. A přečetla jsem od ní knížku Slepý vrah. Neuvěřitelně dlouhý příběh, ale taky napínavý, plný nevyřčených slov. Nemohla jsem se ubránit a na hlavní hrdinku jsem byla čím dál víc naštvaná a místy mi příběh připadal až nereálný. To jak málo ty postavy bojovaly za svůj osud, za svou svobodu.
Druhá knížka se jmenuje Židovská tragédie a napsal ji vrchní rabín Richard Feder. Je to ta nejsmutnější knížka, kterou jsem kdy četla. Je to totiž všechno pravda a to si musím pořád a pořád opakovat. Stalo se to všechno jen 31 let předtím, než jsem se narodila (to mě fascinuje). Lidi nebyli jiní než dnes. 15. července (píše pan rabín Feder) rožněte v oknech 2 svíčky. Jednu na památku dětí, které nacisti v koncentrácích v tento den zplynovali a druhou na památku všem statečným matkám, které šly dobrovolně se svými dětmi na smrt. Tolik bych si přála, aby se už nikdy nic podobného neopakovalo...
Třetí knížka byla od mého oblíbeného autora Jonathana Safrana Foera - Příšerně nahlas a k nevíře blízko. Musím říct, že mě zaujala o něco míň než Naprosto osvětleno. Možná ji přečtu někdy podruhé...
Jo tak nějak mám pocit, že když tolik čtu, koukám se na svůj život jako na příběh. Příběh má začátek a konec. Buďto dobrej nebo špatnej. A to není dobrý koukat na život jako na příběh. Protože život často nemá pointu, nekončí ani dobře, ani špatně, jestli vůbec.. Ale neubráním se tomu, že si někdy jako v nějakým příběhu zkrátka připadám. Je to takový hodně dobrodružný...

Jan Skácel

Chci to slyšet

Na dně každé písně,
i té nejsmutnější,
na dně každé sklénky
něco tiše cinká.

Někdy víc
a jindy jenom málo.

Chci to slyšet.
Bůhví co mne nutí,
ale musím čekat na cinknutí,
jinak by se moje srdce bálo.

Doškolování lékařů v gynekologii a porodnictví

Při jednom internetovém bloudění jsem narazila na tyto stránky: www.levret.cz. Najdete tam plné znění různých časopisů, články, odkazy, dokonce celé knihy. No zkrátka spoustu informací i pro porodní báby. Jen musíte být přihlášení:) A tak jsem zkusila požádat o heslo a ono to vyšlo. Takže, kdybyste se chtěli do té databáze podívat, tak vám to heslo ráda poskytnu. Stačí napsat maila! J.

V Café 99

Minulý týden jsem zjistila, že mám volné 3 hodiny, a tak jsem je využila k příjemnému "nicnedělání". Po cestě jsem měla Café 99 - a tak jsem si vychutnala alžír, ovocný hrnek a REFLEX k tomu. Zaujal mě článek o hormonální antikoncepci. Zatím žádný doktor, který nás učil, neřekl o hormonální antikoncepci nic pozitivního. Obzvláště kardiologové od sv. Anny nám několikrát říkali, že by ji nepředepsali nikomu ze své rodiny. Holt ono to každodenní dopování hormonama s sebou nějaký rizika nese a není jich zrovna málo. On už selský rozum tak nějak napovídá, že tělo tak jak funguje, funguje správně a nejlíp, jak může. Jak začneme zasahovat do jeho chodu antibiotikama nebo hormonama, tak se nám to za čas vrátí. A tak hlasuju pro všechny jiný metody antikoncepce, jen pro ty prášky se mi ruka zvednout nechce. Když si představím, jak malinký množství hormonu stačí na všechny ty ženský (či mužský) pochody v těle, tak mi to připadá svým způsobem docela úžasný a tajuplný. A do tajných věcí se dost často nemá strkat nos! J.

To je náš Imíček v Býkovicích:)

Abych nezapomněla...

Někdo mi nedávno poradil, že všechno to, co se mi poprvé na praxi v nemocnici nelíbilo, bych si měla sepsat. Asi se to lehce zapomene. A já bych nechtěla zapomenout, jaký to bylo, když jsem byla u prvních porodů, protože mám pocit, že jsem se cítila trochu jako ty mamky, co zrovna rodily. Tak tedy:
- nelíbilo se mi, že porodní asistentka nechala maminku dlouho ležet na špinavé podložce
- nelíbilo se mi, že PA nenabídla mamince porodní polohu vertikální, přestože se v ní viditelně cítila nejlépe
- měla bych zjistit, jestli si ty papíry - porodnickou křivku může PA brát s sebou na pokoj, aby pořád nelítala sem a tam, kvůli zapisování
- PA s maminkou moc nemluvila o jejích pocitech, přáních... nevytvořil se mezi nimi žádný vztah
- miminko nebylo do 30minut přiloženo k prsu, maminka nebyla motivována ke kojení během následující hodiny po porodu. Viditelně ani nevěděla, jaké výhody má kojení během prvních hodin po porodu a PA ji nepoučila.
- na chodbě se personál hlasitě směje, vše je slyšet do porodního pokoje, někdy zapomínají za sebou zavřít dveře od porodního boxu - zachování intimity!!!
- dítě po porodu často odnášeli zahřát na novorozenecké oddělení a často trvalo hodinu než ho donesli zpět. Maminka se několikrát ptala, kdy jí dítě donesou. PA mi naznačila, že nejde o nic jiného než o lenost sester na novor. odd.

Tak, teď si to jen zapamatovat:) A snažit se o změnu! J.

Poprvé!

Říkám si, jaké vymyslím oslovení - něco jako: Milý virtuální světe! A ono mě taky nic jinýho nenapadá. Tak tedy ještě jednou: Milý virtuální světe! Ahoooj! Jsem tu, moje písmenka posílám do světa, mám svůj první BLOG, hurá a třikrát sláva! Momentálně mi jde hlava kolem z chystání sbírky "Postavme školu v Africe", potom taky z barevných javorů - umí se vážně vyfiknout, a taky z neustálého pobíhání mezi školou a knihovnou. Za chvíli poběžím zase do kina - jdeme s Vikoušem na český film s příšerným názvem Gympl. Kdyby to nebyla Viki, tak na to nikdy nejdu... Na víkend frčím do Prahy na konferenci "Laktační ligy". Těším se na vlak, Prahu a něco novýho. Tak hezký večer! J.