Africká

Je to změna, když vedle tebe leží nějakej... hroch!
Terezka

Pár nových poznatků:

- Něco je špatně. Vdávají se mi kamarádky a nedávají mi o tom vědět.
- Maminkám je naštěstí úplně jedno, jestli si na službě připadám odporně nevyspalá a stejně tak i vypadám. Je jim v podstatě úplně jedno jak vypadám. Za to je miluju.
- K lití vody do odstřikovačů potřebuji trychtýř.
- Řidič sanitky má o 3 tisíce vyšší nástupní plat než já.
- Krém na dětskou prdýlku mi zabírá na akné.
- Vtípky ozývající se na srazu porodních asistentek jsou tak sprostý, že by se i banda nadržených vojínů červenala.
- Nevěřím, že budou za 18 dní Vánoce. Pro jistotu jsem si dneska koupila pár knih pod stromeček, abych tam našla to, co tam najít chci.
- Nesnáším, když se v druhé době porodní na porody spěchá.
- Jíst pravidelně při nepravidelném střídání nočních a denních služeb je pěkná volovina a vůbec to nejde. Tak jím furt.
- Internetová kamarádství jsou super:)
- Všechny porodní asistentky u nás odmítly očkování proti "té" chřipce. Jestli to sem přijde, budem všecky na hromadě a můžem zavřít porodní sál...
- Dovolená na konci listopadu má tu výhodu, že se ocitnete ubytovaní v horské chatě pro 60 lidí sami, dostanete místo standartního pokoje mezonetový apartmán a ráno se vás zeptají, co byste si tak nejraději dali k snídani:)
- Rodící ženy prožívají svůj porod dramatičtěji, mají-li s sebou svou matku.
- Jela bych k moři.
- Za dva roky mi bude třicet. Poslednich 8 let jsem se někde zadrhla. Mám pocit, že je mi pořád tak lehce přes dvacet.
- 90% mých spolužaček porodních asistentek nebere hormonální antikoncepci.

Přeju hezké sny z jedné - zatím poklidné noční. J.

Blízké setkání třetího druhu - již schváleno Petruškou ke zveřejnění:)

Dnes odpoledne /1. 10. 09/ jsem šla po České, podvečerní sluníčko hezky svítilo, Brno plné mládeže, barev a podzimního burčákového rozjaření. Z dálky vidím, že se ke mně blíží kamarádka Čumi. Jásám, mávám, bouřlivě ji zdravím:

"Ahoj Čumíííí, jak se máááš?:)"
Při její druhé, také nápadně rozjařené odpovědi "Dobře", zjišťuji:
1. Tohle není Čumi!!!
2. Nevím, kdo to je.
3. Ale vodpovídá statečně...

A hraje se dál:
"A jak se máš ty?" Směje se na mě tahle neznámá dívka a já s poněkud ztuhlým úsměvem na rtech odpovídám, že dobře a nevím, jestli mám svou odpověď dál rozvádět.

Dotyčná je vytrvalá, kouká mi zpříma z očí do očí a já jen marně doufám, že mi pomůže tento bláznivý rozhovor co nejdříve ukončit. Vyditelně čeká, co ze mě ještě vypadne. Její přítel tohle celé divadlo sleduje s naprosto nechápajícím výrazem ve tváři.

Je dobrá, nehodlá to jen tak vzdát. Nechá mě v tom a ptá se:

"Co novýho?" Můj mozek pracuje na plný obrátky, co jí tak ze svýho života mám sdělit a vzpomenu si na jednu tajnou informaci, kterou zaručeně můžu sdělit komukoli cizímu...
"Víš, že Petruška je těhotná??? Ale je to tajný!"
"Tý jo, no to nevím!" Valí na mě očiska tahle holka a já si tak v duchu říkám, že kdyby to věděla, to by mě vážně hodně překvapilo...
Údiv hraje teda bezvadně, já začínám vypadávat z role, cítím, že rudnu a že tenhle rozhovor budu muset zatraceně rychle ukončit, jinak to skončí fakt ale fakt blbě...
"A kam valíte?" Měním téma...
"Jdeme někam na jídlo. Liv zítra odjíždí do Berlína, tak se jdeme rozloučit..." Hm, ty jo nečekala jsem, že mě sejme taky takovou podpásovkou... Vycítím, že přichází chvíle, kdy bych tenhle parádní rozhovor mohla dovézt do jakž takž ucházejícího konce.
"Tak to přeju dobrou chuť! Mějte se!"

Otáčím se, prchám, ona mi věnuje ještě jeden nádherný vševědoucí úsměv, on vypadá, že prožil blízké setkání třetího druhu...

Já asi taky!

J.

Ze života vyvolených

Poselství šamanů - Rozhovory s léčiteli a medicinmany 21. století, Gaseko von Lüpke

"Bolest probouzí ducha a volá po změně."

"Příroda a její zdraví vždy těsně souvisí se zdravím lidským, je jeho integrální součástí. Vnější krajiny přírody se vždy odrážejí ve vnitřních krajinách duše. Sever může zastupovat vnitřní chlad, strnulost, ústup nebo smrt. Hory, řeky či duchové zvířat se mohou proměnit v lék."

"Moderní společnost se nechala polapit určitým věroučným systémem. Vypadá to, jako by všichni upřeně hleděli na jedinou větev stromu poznání a neuvědomovali si, že na kmeni toho stromu se nachází bezpočet dalších větví s nekonečným množstvím listů. Upne-li se však člověk na jedinou větev, začne-li ji považovat za nejdůležitější a poměřuje-li všechno jen podle ní, pak celý zbytek stromu odumře. Výsledkem je, že všichni na světě stejně myslí, stejně se oblékají, modlí se ke stejnému bohu a zpívají stejné písně. Už brzy se však stane, že na mrtvém stromě bude viset jediná větev a i ta bude zvolna usychat. To je plánovaná sebevražda!"


"Teprve v okamžiku, kdy člověk zná své stíny, může beze strachu vykročit kupředu a vést skutečně pravdivý život. Předtím však musí tak dlouho rozbíjet své staré masky, až se z hlubin ozve lidský hlas a řekne: "Vezmi mě takového, jaký jsem."

"Hovořit s kameny nebo je přimět k řeči dokáže vlastně každý člověk. Ne každý však má životní filozofii, která to umožňuje. Životní filozofie, jíž se necháváme vést, je totiž alfou a omegou všech způsobů života."

"Každý člověk, který chápe podstatu života, plyne. Podle chuti může šustit jako listí, nechat se unášet jako moréna, ale může také chvíli zůstat ležet bez hnutí. Nic mu přece neuteče, kam spěchat? My nomádi máme skvělé pojetí času. Život nám připadá krásný a nekonečně dlouhý."

"My Tuvinci smýšlíme o životě jinak: život je všechno, co prožíváme. Patří k němu i bolest, hlad, mráz, žízeň. Tak to zkrátka je. Když zplodím dítě, nechci mu upírat právo na hlad, žízeň, bolest a slzy. Chci, aby zažilo všechno, co je člověku dáno."

"To nejdůležitější, co můžeme pro druhého člověka udělat, je naslouchat mu. Dobrých, pozorných a nápomocných posluchačů je však dnes poskrovnu, takže se tomuto umění musíme znovu učit."

"...všechno na světě má nějaký smysl, všechno je od původu dobré, i lidé jsou od původu dobří a ze správné cesty je může svést pouze psychická újma."

"Svět není někde venku mimo nás, my jej neseme v sobě."

PS: Tak já jdu plynout jako voda.

J.

Plný signál v Býkovicích

Hlásím plný signál:) S těma bytama se přenáší i nějaký vlny euforie...:)

Izrael מְדִינַת יִשְרָאֵל‎,

Svatej obrázek

1. Tento týden budu mít na té naší staré chajdě, kde momentálně pobývám, internet. Neuvěřitelný výkon mého tatínka. Vyhrožovala jsem mu, že jestli to tento týden nebude, tak volám do O2 a zaplatím jim, kolik budou chtít, když mi to tam do 24 hodin namontujou. Tatínek se smiloval nad mojí peněženkou (zřejmě tušil, že by to mělo nějaké následky i pro něj), změřil a zakreslil... Bude anténka, bude internet:)
2. V práci je legrace. Smějeme se a u toho rodíme, rodíme a smějeme se potom, a když se nesmějeme, jde do tuhýho. Měly jsme tu rychlé porody, dlouhé táhnoucí se porody, úplně vyčerpávající porody, legrační porody, úžasný porody, porody s kamarádkou, porody s budoucími tatínky, porody na stoličce, na boku, na posteli, na koze, 1 porod do vody. Maminky nás mají rády a dávají nám kafé, bonboniéry a víno. A jedna říkala, že by si mě tam měly zarámovat jako svatej obrázek. To mi přišlo jako nejlepší nápad, takže tady udělám nástěnku, kde budeme viset všechny.
3. Když jedu do práce na denní - svítá. Když jedu domů - zapadá. Jedu rychle a povětšinou mi připadá v těchto chvílích život skvělej. To tak auťáky dělají aji s váma?
4. Naposledy mi nepřipadal skvělej při sledování 2 hodinovýho romantickýho připitomělýho filmu Pýcha a předsudek.
5. Myšák je oproti všem izraelskejm kočkám, kterých jsem tam za 10 dní viděla požehnaně, TLUSTÝ VYPASENÝ KOCOUR!!!
6. Ano Spaceile, taky sbíráme švestky, jabka a svítí na nás podzimní slunko a je to boží:) Taky sušíme švestky a křížaly, pečeme štrůdly a sousedům chodíme na ořechy! Jo a pijeme burčák!!! (Eště mi ale nikdo nedal naštěstí podepsat žákovskou. To by mě asi taky vzalo...)
7. Do Brna jezdím do kaváren, na kocerty, za kamarádkou, za kamarádem, na rande, do divadla, na dobrý jídlo. Utrácím za knížky, za oblečení a za boty. Do Brna bych měla jezdit míň, jinak se z toho minusu na účtu nevyhrabu:)
8. Čtu o šamanech.
9. Začala jsem běhat, protože mě začly příšerně bolet záda. Tím jsem způsobila menší pozdvižení v Býkovicích. Tatínka se pak v hospodě ptali, jestli běhám závodně nebo co to jako má být. Tatínek říkal: "Ne, vona jenom tak blbne..."
10. Ještě plánuju na kopci udělat oheň a nějakej šamanskej rituál. Ale to už ti vesničani asi nerozdýchají...

Hezké babí léto!:) J.

Moje děti

Sofie
Jan
Adam
Oliver
Dan
Karolina
Silvie
Kevin
Darina
Anna
Valentýna
Kryštof
Emma Agnes
Tadeáš
Jan
Simona
Emílie
Simona
Nela
Tobiáš
Daniel
Karolína
Tereza
Zuzana
Tomáš
Tobiáš
Elen
Vojtěch

Reflex versus porody doma

V chatrčích rodí divoši - Reflex 35/2009

Domorodičky vracejí úder I.
Domorodičky vracejí úder II.

A zajímavé komentáře:

Je domácí porod opravdu nezodpovědné riziko? Rád bych k tématu nejprve dodal několik osobních poznámek. Moje manželka i já jsme oba lékaři a máme čtyři děti, z nichž první se narodilo ve věhlasné univerzitní porodnici, další dvě v porodnici ve Vrchlabí (s tehdejším primářem Kavanem) a poslední doma (s Ivanou Königsmarkovou). Zážitky z prvního porodu a předporodní péče v druhém těhotenství ve fakultní nemocnici v nás zanechaly natolik frustrující dojem, že jsme postupně zvolili snad z biomedicínského hlediska méně bezpečné, ale emočně nesrovnatelně přívětivější okolnosti porodu v experty proklínané Vrchlabské porodnici a nakonec doma. Za skvělý lidský i profesionální přístup bych chtěl Ivaně Königsmarkové i primáři Kavanovi tímto také znovu poděkovat.

Naše příznivá zkušenost může být šťastnou shodou okolností, vždyť řada předních českých porodníků má na věc opačný názor. Je tedy domácí porod opravdu tak nezodpovědné riziko? K odpovědi na tuto otázku je dobré posoudit dostupná data v lékařské literatuře a nenechat se svést k nepodloženým a dogmatickým závěrům. Johnson publikoval data týkající se 5418 žen z USA, které plánovaly rodit doma s certifikovanou porodní asistentkou. Tato studie prokázala, že úmrtnost novorozenců při porodu a po něm v domácím prostředí byla srovnatelná s porody v nemocnici, ale byla spojena s nižším počtem lékařských zásahů a podstatně nižšími ekonomickými náklady. Janssenová publikovala podobné výsledky, týkající se 862 plánovaných domácích porodů v Kanadě. Ve Skotsku zjistil Symon celkově dvojnásobně zvýšené riziko úmrtí novorozenců v systému porodních asistentek než u žen rodících v nemocnici (1,0 oproti 0,5 %), ale u žen s nízkým rizikem komplikací byly tyto výsledky srovnatelné a řada dalších parametrů (jako je např. četnost kojení a poranění porodních cest) byla příznivější u žen v péči porodních asistentek.

V čerstvě zveřejněné nizozemské studii bylo srovnáváno 321 307 žen s nízkým rizikem komplikací, které plánovaly rodit doma, s 163 261 žen, které plánovaly rodit v nemocnici. Mezi oběma skupinami nebyl žádný statisticky významný rozdíl ve výsledném riziku pro novorozence. Autoři této dosud rozsahem největší publikované studie uzavírají, že pro ženy s nízkým rizikem domácí porod nezvyšuje riziko perinatální mortality, pokud jsou porodní asistentky dobře vycvičeny a je dostupný dobře fungující systém spolupráce s nemocnicí. Závěrem lze říci, že plánovaný domácí porod nepředstavuje podle dostupných informací takové riziko, kvůli kterému by bylo třeba rodičky a jejich porodní asistentky stigmatizovat způsobem, jakým to činí někteří představitelé České gynekologické a porodnické společnosti a redaktor Reflexu.

Nakonec císařský řez je také pro novorozence bezpečnější, než přirozeně vedený porod v nemocnici. Mají proto tedy všechny ženy povinně rodit císařským řezem? Lze opravdu redukovat porod jen na akt bezpečného vynětí plodu z dělohy a vykázat jej (podobně jako smrt) pouze do nemocnice? Domácí porod nikdy nebude mainstream, ale vždy bude existovat skupina žen, které budou z legitimních důvodů trvat na porodu doma. Proč tyto ženy a jejich porodní asistentky zahánět do ilegality? Není lepší nabídnout jim co nejbezpečnější zázemí vlídného a fungujícího systému, založeného na respektu k rodičce a spolupráci lékařů a porodních asistentek, ve kterém existuje možnost poučené a svobodné volby?

S pozdravem Jakub Závada, Praha


Při čtení Vašeho neautorizovaného rozhovoru s Ivanou Königsmarkovou mě napadá řada otázek. Pokud doma rodí divoši, tak proč v Německu porod doma proplácí zdravotní pojišťovny? Proč je v Anglii stát povinen zabezpečit porodní asistentku pro ženu, která se rozhodne rodit doma? Proč v Rakousku existují porodní domy, kde je péče stejně „nenemocniční“ jako při domácím porodu?

Nepřipadá vám zvláštní, že vyspělejší země než ČR berou porody mimo zdravotnické zařízení jako něco normálního? Jak mám věřit Vašim článkům z ostatních oborů, když vidím, že o přirozených porodech nevíte NIC a nebrání Vám to publikovat a útočit? A zveřejnit rozhovor přes nesouhlas paní Königsmarkové považuji za neetické. Pojďte se v tématu vzdělat a diskutovat k věci, nebo o porodech nepište. Jsem z Vás zklamaná a mrzí mě, že se z Reflexu stal neseriózní a laciný časopis.

Kateřina Hájková

Flamenco

Včera jsme byli na závěrečném koncertu festivalu Iberica v Boskovicích. Lehce poprchalo. Flamencový koncert se konal na nádvoří Boskovického zámku a pořadatelé slibovali největší lahůdky. Přestože jsme měli lístky na stání, díky dešti se některá místa na sezení uvolnila a tak jsme měli celkem hezký výhled na pódium a byli pod střechou. Naprosto nám učarovala druhá půlka programu a to skupina Sergio Pamies Grupo. Míchali jazz a flamencové rytmy tak dokonale, že jsme vstávali ze židlí, já jsem občas zapomínala zavřít pusu... Publikum si okamžitě získala svým tanečním talentem Ana Calí (Ana Torcuato Gomez, 1976), která k té nádherné hudbě tančila či tleskala s naprostou jistotou. Přátelé já jsem se občas snažila pochopit systém, jak tleská, ale to prostě žádnej systém nemá, ona tleská, jak to cítí a to naprosto geniálně:) Jestli chcete vidět opravdový nefalšovaný Flamenco, tak jedině v jejím podání.


Na klavír jim lehce pršelo, a já jsem si vzpomněla na jeden film, ve kterém vystupuje Španělka, tanečnice, učitelka Flamenca a vysvětluje svým žákyním - obyčejným americkým holkám pocity, který by při tančení Flamenca měly mít: "Představte si, že vás právě opusil manžel! Odešel s nějakou... o dvacet let mladší!! Nechal vás samotnou se čtyřma dětma! A vy na něj máte hroznej vztek, jakej je zbabělec, sobec a prevít! A vám se chce brečet a křičet zároveň, ale vy ne. Vy si stoupnete hezky zpříma, kouknete osudu do očí a začnete tančit. Tohle všechno musí být v tom tanci!" a přitom se tak rozčílí, že musí odběhnout do zákulisí osušit si oči...
A ten klavírista - úžasnej talent, a má i blog: http://blog.sergiopamies.com/ a to jejich cédo jsme si nesly s Evčou v tašce domů.
A až budeme mít hroznej vztek nebo prostě takovej podivnej tlak na hrudi, až bude potřeba ty emoce pustit ven, tak si ho pustíme a budeme tančit. Naše vlastní Flamenco..

J.

תֵּל-אָבִיב-יָפוֹ

Ty kudrlinky nahoře, to je hebrejsky Tel Aviv-Jaffa /Jarní pahorek/:) Druhé největší město v Izraeli, kam letí letadlo něco přes 3 hodiny z Prahy. 10 září poletím i já. Elinor mě pozvala, že se mnou procestuje Izrael. Budeme na to mít 10 dní, tak doufám, že mi připraví ty největší lahůdky:)


Teď už jen koupit průvodce, půjčit si nějaký dobrý foťák a přípravy na cestu bych měla za sebou...

PS: Já se těším.
Nechcete se někdo přidat???

Dnešní ráno

Porodní baba vstává v 5:40.
Co chvíli mě budil komár, takže jsem docela happy, že tu komáří líheň opouštím. Slunko vstává, na zahradě lehký opar, venku začíná být po ránu zima. Opatrně slezu 10 schodů do kuchyňoobýváku, myslím na to, že se nesmím hnedka po ránu zramovat a proto dodržuju všechny horolezecký doporučení - tzn. držím se pořád dvouma rukama zábradlí, třetí pevný bod v nedohlednu... Schody jsou dřevěný, lakovaný, docela příkrý, už jsem se na nich jednou skoro zapleštila...
5:45 stavím vodu na čaj a zároveň si čistím zuby. Lezu po schodech nahoru, abych se oblíkla a pak zase dolů.
6:00 zvoní na kapličce zvon, chystám si sváču a krajíček chleba mažu máslem. Radši snídám, neb nevím, co mě na porodním sále čeká a kdy si zase budu moct dát něco do úst...
6:15 bych měla startovat, ale hledám klíče.
6:18 startuju. Po ránu mě poslední dobou baví Vltava. Takovej pomalej rozjezd... Projíždím spící vesnicí, mávám dvěma romům, co jdou makat na stavbu. Úsměv. Žerůtky - Lysice - pak to rozjedu až na hlavním tahu na Svitavy. Občas mě po levé straně silnice zdraví dva čápi. Předjíždím "slimáky" a parkuju u kruháče před Boskovicema.
6:35 se oblíkám do modrobílýho. Sponku do vlasů, jmenovku, tužky v kapse.
6:40 nám Terezka předává službu. Na sále je klid. Měla krušnou noc s císařským řezem.
7:00 mi začíná pracovní den.
7:05 vaříme si kafe:)

Co dělat po termínu?

V Boskovicích je Kafírna. Jdu si tam takhle jednou sednout na kafe, slunko venku praží. A najednou mě zdraví maminka, co u nás byla ráno na kontrole a co prý má dělat pro to, aby jí porod nevyvolávali. Podarovala jsem ji pár radami a další den k nám přišla rodit, porod byl krásný a začal sám. Jelikož to byla už několikátá maminka, u které naše rady zabraly, napíšu je i Vám:

Máte-li /nastávající maminky/ po termínu a nechcete, aby vám porod byl vyvoláván, vyzkoušejte následující možnosti:

- Kupte si v lékárně Pupalku dvouletou, dejte si ráno a večer 2 tobolky.
- Udělejte si procházku do přírody, vyjděte ven, tam kde je zeleno, kochejte se přírodou a po cestě vyšlapte několikatery schody/či nějaký ten kopec:)
- Večer si dejte teplou vanu, k tomu dva hlty červeného vína.
- Udělejte si "hezký večer s partnerem". Pohlavní styk po termínu doporučujeme! Sperma totiž obsahuje přirozené Prostaglandiny, které pomohou připravit porodní cesty k porodu. Jsou to látky, kterými by Vám porod v nemocnici vyvolávali uměle.
- Povídejte miminku, jak je tady na světě krásně, jak se na něj těšíte a co tu všechno uvidí. Zkuste ho přesvědčit, že to tady opravdu stojí za to:)

Pro zdárný průběh porodu je nejlepší, začne-li porod sám. Doporučuji konzultovat s Vašim lékařem, zda a jak moc je indukce porodu nutná. Buďte trpělivé, porod začne, až nadejde ten správný čas:)

(Těhotenství by měli lékaři směřovat k ukončení po ukončeném 41 týdnu gravidity. Viz: http://www.lubusky.com/ddp_8_poterminova-gravidita.html)

Držím palce!

PS: Dejte vědět, když Vám tyhle rady zaberou!

$50,000 Reward

The absence of science behind the safety of technological childbirth for the vast majority of women and babies allows me to make the following offer, which begins officially on December 25, 2005 (the publication date of the first e-book edition of Spontaneous Creation: 101 Reasons Not to Have Your Baby in a Hospital, Vol. 1):

I, Jock Doubleday, will pay $50,000.00 (fifty thousand U.S. dollars) to the first person who sends me by email, and in its entirety, a controlled comparative study published in a recognized industry journal from any country, in any time period, demonstrating hospital birth to be safer in any category (i.e., infant morbidity, infant mortality, maternal morbidity, or maternal mortality) for most mothers or babies than home birth with a midwife in attendance. The term "midwife" does not include Certified Nurse Midwives, who, because of their conventional medical training, and in spite of their good intentions, may bring the fear-based medical model of childbirth with them into the home, thus skewing home birth outcomes toward the technological. The sample size of the study in question must be, at minimum, 2,000 persons, with a minimum of 1,000 persons in each of two matched groups. The groups must be matched, at minimum, by age, socioeconomic status, nutritional history, nutrition during pregnancy (including the ratio of raw to cooked foods), drug history (including pharmaceuticals, cigarettes, alcohol, and vaccines), drug use during pregnancy (including pharmaceuticals, cigarettes, alcohol, and vaccines), and partner status. Any written claim to the $50,000.00 reward is also an agreement to pay the 501(c)3 California nonprofit corporation, Natural Woman, Natural Man, Inc., $100.00 (one hundred U.S. dollars), should the study attached to such claim be found to be either 1) irrelevant to the offer or 2) methodologically or structurally flawed and thus invalid. This offer has no expiration date unless and until superseded by a similar offer of higher monetary compensation made by Jock Doubleday.

Contact: director@SpontaneousCreation.org

Masáž hráze aneb prevence nástřihu (neboli epiziotomie)

Chcete-li se vyhnout při porodu nástřihu, můžete jako prevenci vyzkoušet tzv. masáž hráze. (Hráz - oblast mezi pochvou a konečníkem, která se při porodu hlavičky nejvíce napíná). Nedá se říct, že se na sto procent nástřihu vyhnete, z několika studií však vyšlo najevo, že se procento provedených nástřihů snížilo. Sama jsem se setkala s maminkou prvorodičkou, která masáž hráze prováděla a porodila bez nástřihu a bez poranění.

Masáž hráze se doporučuje provádět každý den, 4-6 týdnů před termínem Vašeho porodu. Napomůže hrázi, aby byla pružnou a při porodu se dostatečně rozvinula. Můžete ji provádět sama nebo s partnerem.

Upozornění: Objeví-li se výtok, herpes nebo jiný vaginální problém, je dobré s masáží přestat do doby, než se problém vyřeší. Masáž by mohla situaci zhoršit, eventuelně rozšířit infekci.

Jak masáž provádět:

Bezpodmínečně musíte mít čisté ruce a krátké nehty. Máte-li hrubší pokožku na konečcích prstů, raději použijte rukavice na jedno použití, předejdete tak vzniku případného poranění.
Posaďte se pohodlně do polohy v polosedě, s nohama pokrčenýma, mírně od sebe.
Zvlhčete prsty několika kapkami rostlinného oleje. Nepoužívejte dětský olejíček nebo minerální oleje, protože ty mohou tkáň vysušovat. Existují i již speciálně připravené olejíčky na masáž hráze, například od firmy Ellinor, Weleda apod. Olej na prsty nakapejte.
Vmasírujte jemně dostatečné množství oleje do hráze. Prsty by měly po tkáni jemně klouzat a snižovat vchod poševní.
Nejdřív použijte jen ukazováček, potom přidejte i prostředníček. Prsty by měly vniknout do pochvy až ke druhému kloubu. Přejíždějte od jedné strany ke druhé a vždy „na dně" stlačujte stěnu pochvy směrem dopředu a dolů. Masáž provádějte asi 3 minuty. Pomůžete tak uvolnění poševní tkáně, svalů obklopujících pochvu a kůži hráze.
Masáž zakončete asi minutovým mnutím kůže na hrázi mezi palcem a ukazovákem (palec je vně, ukazovák uvnitř pochvy). Zpočátku se bude kůže zdát velmi pevná, ale s postupujícím časem a opakováním masáže se stane jemnou a pružnou. Masáž by celkově neměla přesáhnout 4 - 5 minut.

Hurá všem porodům bez nástřihu:)

(Čerpáno z materiálů PA Milušky Kameníkové - staniční PA z porodního sálu Obilní trh, Brno)

Slavnostní otevírání Porčova mlýna

V Býkovicích se třem společníkům podařilo zrekonstruovat starý Porčův mlýn. Jedním z nich je můj tatínek. Slavnostní otevření bylo v sobotu, tudíž jsem celý pátek umývala na mlýně okna. V 7 jsem byla násilím vzbuzena a donucena pracovat, okna jsou dvojitá, mají 6 tabulek, dřevěná, všechen sajrajt na nich sakra dobře drží a studenou vodou dolů moc nejde. Byla jsem svědkyní prvního mletí mouky:) Všichni, kdo na mlýně v tu chvíli pomáhali, se přišli podívat, co z toho bude padat... No popravdě, zpočátku nepadalo nic... Je to celkem umění, seřídit všecky ty hejblátka tak, aby vám vypadla opravdovská mouka. Dva pánové kolem toho celý den běhali a my jsme potom nevěřícně strkaly prsty do první mouky:) Jeden pán z Ukrajiny, co na mlýně celou rekonstrukci pracoval, to komentoval slovy: "No, já du radši kopat hoši..." V 18:00 jsem to vzdala, nechala zbytek oken osudu světa a doma totálně odpadla.
Slavnostní otevření bylo veselé, spousta kapel, Buty zas jednou dojeli do Býkovic:) No řeknite, znáte ještě nějakou podobnou díru, kam jezdí hrát Mňága a Buty koncerty?:))))
Mlýn se za poslední týden proměnil do krásy, omítka se dodělávala poslední den, rýny, kytičky okolo a spousta jiných věcí taky, a tak jsme všichni v sobotu koukali, že se jim to vážně povedlo. Pohled na točící se mlýnský kolo je asi tak stejně hypnotizující, jako koukat do ohně.
V neděli posvětil pan farář nový křížek pod lípou u mlýna. Foukal vítr a byla modrá obloha, točilo se pivo celý den zdarma:)
Na mlýn se přijeďte podívat, bude fungovat jako muzeum, je tam krásná výstava o mlynářství a okolo nádherná příroda. A ty hříbky taky pořád rostou:)

Viki a mlýn byli i v televizi: www.rta.cz

Myšák - Nick: PES

Myšák do svých 3 měsíců nevěděl, co je to tráva. Bylo to typické městské domácí koťátko a tak teď objevuje svět za dveřmi. Myšák je rozmazlený kocourek, protože mu jeho bývalá panička jednou šlápla na packu a od té doby ho hladila s větší něžností než ostatní koťátka. Vrní, když je s mamkou na zahrádce, vrní, když je mu dobře a sedíte s ním na slunku a koukáte do zahrady, vrní, jak se dotknete jeho kožichu.
Jelikož jsme měli 16 roků pejska, maminka si na to ještě nedokázala zvyknout a tak jí občas unikne: "Kde je ten pes???" Myšák dostal tedy Nick Pes.

J.