"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

úterý 26. srpna 2008

Čištění zubů

Snažila jsem se! Měla jsem i nápad, myšlenku, vtip, humor, žádné deprese!!! Chtěla jsem napsat o tom "pitomým řádu světa" (jak jsem ostatně slíbila), ale skončila jsem vždycky u toho, jak mě štve každodenní čištění zubů! Chtěla jsem od toho plynule přejít k těm vymyšlenostem naší západní evropské "vyspělé" společnosti, který mi lezou na nervy. Chtěla jsem napsat o tom, jak se mi protiví stereotyp, jak mám chuť hodit mobil z okna, protože proč bych měla být neustále "dostupná", proč bych si furt měla kupovat nový hadry, a měla být úspěšná, hubená, vdaná... nebo třeba svobodná, úspěšná, emancipovaná..., nebo já nevím jakej mustr ještě. Asi nejvíc mě myslím štvou právě ty zajetý koleje, podle kterých nemám chuť jet.
Vlastně se stereotypu bojím, vyhýbám se mu, bráním se mu ze všech sil. Když je ho na mě moc, tloustnu, nejsem radostná, jsem jako sevřená ve svěráku, nebo taky pověšená na háku za límec. A nestačím se dívat vůbec okolo sebe. Nestačím vnímat rychlost Zeměkoule, s jakou letí vesmírným prostorem. Nestačím sledovat Měsíc, že je každou noc jinej. A z okna se pak dívám a je mi smutno, protože vidím, jak se tam ohýbají trávy a stromy ve větru a dělají to, pro co jsou tady na Světě stvoření. A já ne.


Ale při tom psaní jsem zjistila, že mě jinak moc věcí neštve, a že se tomu "pitomýmu řádu světa" dá celkem v pohodě vyhnout.

Možná jsem si v hlavě vytvořila svůj vlastní svět, a ten, kterej je tady, se snažím napasovat do toho mýho vytvořenýho obrazu. A ty dva obrazy do sebe momentálně skoro zapadají, o což mně právě jde! Někdy o sebe třeskne ten můj svět s tím světem okolo, přesně do sebe zapadnou, z čehož pak vznikají krásný věci.

A ty jsou potřeba. Bez debat!

Wiki: Rychlost oběhu Země je v průměru asi 30 km/s, což stačí k uražení vzdálenosti zemského průměru (~12 700 km) za 7 minut a vzdálenosti Země–Měsíc (384 000 km) za 4 hodiny.

J.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

"...jak se tam ohýbají trávy a stromy ve větru a dělají to, pro co jsou tady na Světě stvoření. A já ne." A proč neděláš k čemu jsi stvořená ty? Víš to?

Jaňula řekl(a)...

Dělám:) Přece jsem psala, jak se cítím, když mě přepadne stereotypní hnusná depka... Ty to tak nemáš? J.

Anonymní řekl(a)...

Snažím se tomu bránit, myslím si, že mě se tyto tlaky netýkají. Ale trochu mám strach, že jen zavírám oči před realitou a že stejně jako masy podléhám reklamě a snažím se být podle formy abych byl oblíbený. Ale stejně bych neutíkal. Je to hrozně zajímavá myšlenka, k čemu jsme byli stovřeni. Co je náš úkol, cíl. Co je to to nejpřirozenější co když budeme dělat si můžeme říct, že kráčíme svou cestou, svobodni, přirozeně... ale to je na dlouhou debatu...