Tobiáš Lolness - Timothée de Fombelle

"Z pohledu andělů jsou koruny stromů možná kořeny napájející se z nebes."
Rainer Maria Rilke

Díval se na nebe poseté hvězdami. Těžko najít černější a zářivější noc než tu dnešní, co snášela své cákance mezi obrovské rezavé listy.
Když na nebi není měsíc, hvězdy tancují, říkal si. Taky si opakoval: "Jestli je v ráji nebe, určitě není tak hluboké a tak smutné..."

Myslím, že surová míza patří našemu stromu. Myslím, že strom žije díky ní. Použít jeho krev by znamenalo uvést svět v nebezpečí. Každý se může pokusit objevit to, co já. ... Opakuji, že stačí dobře se dívat na květ nebo pupen, abyste pochopili, jak to funguje.

Tobiáš hledal toho druhého. Ale v téhle jeskyni po někom takovém nebylo ani stopy. Žádný legrační brouk, kterého by Tobiáš mohl honit kolem ohně. V jednu chvíli se zase vrátil k plísni. Nějakou dobu doufal, že si z ní udělá společníka, je přece živá jako on. Roste jako on. Možná má někde v té své hromadě dokonce i duši.
Ale když s ní několik hodin srdečně rozmlouval jako starý přítel, došlo mu, že takhle by mu za týden začalo strašit v hlavě. Dal se do křiku: "Tobiáši! Přestaň mluvit s tou hromadou plísně! Přestaň!"
Hlas se mu dlouho vracel ozvěnou. Cítil se líp. Přesto se plísni krátce omluvil, vysvětlil jí, že proti ní nic nemá, vždyť mu prokazuje velké služby, ale že s ní už mluvit nebude.

"Víš," pokračovala Elíša, "když jsem poprvé potkala chrousta, křičela jsem strachy. Myslela jsem, že umřu, jen proto, že mi říkali, že chrousti jedí děti. Chrousti dělají rámus a trochu ohryzávají naše větve, ale neublížili by ani mouše! Člověk vždycky nesmí věřit tomu, co se říká."

Jakmile jaro vystrčilo růžky, Tobiáš vystrčil ven svůj nos.
Už nemyslel, cítil.
Už nepřemýšlel, dýchal.

Existuje smutné pravidlo zbloudilého chodce:
1. Když zabloudíme, jdeme rychleji.
2. Jenomže každý krok nás vzdaluje od domova.
3. Takže bloudíme ještě víc.

Má sice vzduch, vodu a všechny ty cajky, ale potřebuje něco tvořit. V rohu jeskyně si připravil novou paletu a dal do ní hrst plísně, kterou si odebral z jídla. Od nynějška se Tobiáš bude věnovat tvorbě. Na zdi jeskyně začal kreslit svět, který znal. Namaloval strom.