"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

středa 26. března 2008

Týden na horách - BACK IN BRNO

Švýcaři jsou zvláštní patroni. Tak třeba schovávaj kuchyň do skříně, skoro jsme ji nenašli, stejně tak jsme nemohli objevit další dvě postele. Ty se ukrývaly v minipředsíňce sklopené ke zdi tak, že je nebylo vůbec vidět. Taky jim připadá normální, že 4 lidi mají týden obývat prostor asi tak 6 metrů čtverečních, společně se stolem, stolečkem, sedačkou, křeslem a čtyřma židlema. Není divu, že se Honza chodil pravidelně venčit na procházky (říkal vždycky, že jde nakoupit), Evička předstírala, že musí překládat matematickou knihu a Jirka vydržel někdy i hodinu koukat do stropu a pít čaj. Já jsem si povětšinou vzala sušený plnotučný mlíko a míchala z něj nápoje neuvěřitelných účinků, po kterých se báječně dá dělat jedna z mých oblíbených činností: "smát se v posteli". Pak teprve začala opravdová legrace. Jináč jsme si užili krásných výhledů na hory, ochutnávali sníh, kterej nám odskakoval od lyží, mžourali do ostrýho alpskýho sluníčka, nechali se záměrně vozit sedačkovou lanovkou, když nás boleli nohy. Jednou jsem kvůli Evičce nedobrovolně vystoupila z vleku, jela jsem s Holanďanem, kterej mi řekl vtip a já ho nepochopila, tak mi musel říct, že to byl vtip. Viděla jsem Matterhorn , půjčila jsem kytaru namol opilým Pražákům, plavala jsem sama v bazéně a skákala bombu, taky se mi líbila servírka v místní restauraci. A hráli jsme na kytáru a zpívali a říkali jsme, že paříme a pařila s náma i Evička (cca do 1 v noci) - zapřísáhlá abstinentka, protože to naše paření bylo děsně dobrý!!! Co mě fakt těší je, že už mě nikdo nebude budit v 6 ráno a potom v pravidelných intervalech 15 minut říkat: "Vstávejte!"


Ještě se taky musím zmínit o jízdě autobusem. Nevím, kterej blbec vymyslel něco jako dopravu "dálkovým autobusem". Podezírám takový lidi, že tím "dálkovým autobusem" ujeli nanejvejš 200 km, dělali přestávky každejch 20 minut, vypili u toho hektolitry alkoholu a potom to prohlásili za dopravní prostředek vhodnej na dálkový tratě. Jak si jinak může někdo myslet, že člověk může na prostoru 25*25 cm + 10*25 cm na nohy, vydržet sedět dýl jak dvě hodiny??? Po pěti hodinách jízdy jsem dost pochybovala o tom, že to naše civilizace někam dotáhne, když používáme k dopravě ve 21. století takovýhle mučící dopravní prostředky a ještě se u toho tváříme, že je to úplně normální! Cestou tam na mě táhlo a byla mi zima, cestou zpátky na nás kapalo ze střechy. Když jsme na to upozornili řidiče, říkal, že na něj taky kape, že musíme počkat, až ten sníh ze střechy odtaje... Ať žije moderní a technicky vyspělá Evropa! God bless horses!
J.

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Hele a byla ta servírka Thajka?
Bob

Jaňula řekl(a)...

Thajky nežeru, tadle byla takovej francouzskej typ!:)
J.

spaceIL řekl(a)...

smát se v posteli!!! :-D

Anonymní řekl(a)...

tak co culdo? uz mas Thajku?

ja jel 15hodin autobusem a mockrat bych to uz opakovat nechtel ;) hawran

Jaňula řekl(a)...

Čaute, co máte pořád s těma Thajkama??? Jsem v sauně zaspala něco důležitýho koukám...
J.