"Já bych chtěla být... princezna!"

Je to tak asi měsíc, co mě napadají samé báječné věci. Třeba: čím bych tak ještě mohla být, kromě porodní asistentky. Vezmu to popořádku. Tak nejdřív jsem vymyslela, že bych mohla být celkem dobrá zpěvačka. Asi tři hodiny jsem seděla a zkoušela vymyslet nejdřív text a potom i melodii písničky. Řeknu vám, že jak jsem vymyslela nějakej nápěv, tak mi nešel vůbec z hlavy a už mi potom nešlo vymyslet nic jinýho. Takže jsem skončila na jedné kraťoulilinké písničce, o jedné sloce, protože ke druhé mi chyběly zase slova... Melodie byla vtíravá, text melancholický a teskný. To mi tak pomalu docházelo, že takhle to asi dál nepůjde. Budu muset být zpěvačka, které hudbu skládá někdo jinej, třeba jako Szidi Tobias. Jenže, kde sehnat tak hezký textíky a hudbu a šikovný muzikanty, že...
Tvůrčí ambice mě neopustily a založily jsme tedy divadelní čtveřici. Momentálně částečně troskotáme na tom, že se nám hra, kterou hrajeme, moc nelíbí a tak hledáme novou, a taky na tom, že se nám divadelní zkoušky čím dál častěji zvrhávají v taneční večírky s vínem, tancem a čokoládou.
Zkoušela jsem taky fotit, ale na pěkný fotky je můj OLYMPUS mju digital 500 moc "digitální". Taky bych mohla zase znova hrát na klavír - šansony, nebo chodit do sboru, do keramiky, nebo psát filmový scénáře (todle jsem ještě nezkoušela, protože nejdřív musím zjistit, jak se takovej filmovej scénář píše... Zatím mi to připadá pořád jako dobrej nápad, kterej se musí vyzkoušet). Co já vím, co mě ještě napadne.
Poslední nápad ze včerejška je, že bych mohla předčítat hry v rozhlase. Včera jsem ségře do 1:30 v noci předčítala Ramona od ŠABACHA. Řezaly jsme se smíchy až do konce knížky! Jsem v tom vážně dobrá! Tak, berete mě?:)
J.

Moudra

"Poprvé je všechno jinak, podruhé, jak chce maminka, a potřetí, jak dítě poručí..."
Úsloví, které kdysi kolovalo mezi porodními babičkami

Čínský termín pro těhotnou ženu je "žena, která má uvnitř štěstí".

"Vše již bylo řečeno, ale protože nikdo neposlouchal, musíme začít znovu."
André Gide

"Musel jsem zapomenout na všechno, co jsem se naučil. Musel jsem se vrátit k úplným začátkům, jít zpět k podstatě přirozenosti a nechat konkrétní tělo, konkrétní ženu a konkrétní těhotenství fungovat jejich vlastní rychlostí."
Dr. Tom Brewer

PODVACÁTÉŠESTÉ???!!!

Já se letos na to nějak necítím. Tak dvacetpětkrát už to tady bylo a mně se to zdá akorát. Lidí jak psů, a když někde začnou hrát Marry... tak já prchám. Dneska to zkusila Marťa dokonce zazpívat, ale včas jsem ji zastavila. Když se řekne "koleda" naskakuje mi husí kůže.
S dárkama je to se mnou letos taky bída. Já vám nevím, co se to se mnou děje. Zatím jsem koupila sice 5 dárků, ale všechny pro sebe. Pod stromeček je nedám, ale všechno co si kupuju v prosinci, tak to beru jako dárek.
Tak si říkám, kdy ta vánoční nálada přijde. Na Svoboďáku prodávaj kalhotky, taky jsem tam zahlídla reklamní stánek brněnskýho okruhu, tam by mi moc nepomohli... Kývací Santa v životní velikosti mě na Mikuláše vyděsil na Masaryčce. Celkem mě to zmátlo! Čekala jsem všechno. Čerta, ďábla, andělíčky, Mikulajdu - no problem! Ale SANTA... Trochu zmatek těm dětem (a mně) v tom dělají... Tak jsem si v tom chtěla udělat pořádek a vygooglovala jsem, že Mikulajda je předobrazem Santy, ale to už je totální maglajs!!! Zabřednout do téhle tematiky dál, kdo ví, co bych se dozvěděla. Příště začne ten červenej dědula chodit i na Mikuláše a mě trefí!
Ehm pečení cukroví je u nás trošilinku problém, protože na to nikdo nemá čas. O sněhu si můžu leda tak nechat zdát (Antarktida je prý cca za 6 let fuč...).
A tak se chytám jenom pomalinku na háček. V neděli jsem zapálila druhou adventní.
J.

"A JE TO!!!"

A pak, že strašidla nejsou!!!

Nebyla tu náhodou... PARTY???

Protancovali jsme noc!!!
Vzbudila jsem se v jiné posteli (mamčiné), v jiném pokoji a pak to začalo být zajímavý. Hodiny ukazovaly 13:00. Prošla jsem celým bytem, koukala jsem do talířků se zbytky oschlých sýrů, pustila jsem Szidi Tobias, prázdné skleničky na stole mi připomněly, že jsme je s VIKI před úsvitem všechny dopily. A hlavně jsem prohledala celý byt, protože mě zajímalo, jestli tu jsem sama. Chvíli mi trvalo, než jsem tomu uvěřila (musela jsem se kouknout, jestli tu nejsou navíc nějaký boty..). No a tak mi bylo jasný, že tohle teda sama neuklidím... Když Viki přišla, dělala jsem pro nás pravej pomerančovej džusík v rámci zlepšení fyzické kondice:) A všechno jsem dělala hodně, ale opravdu hodně, pomalu. Viki díky! Bez tebe bych tu myslím seděla mezi všema talířkama, ubrouskama, zbytkama jídel... ještě teďka.
Uklízela jsem, přátelé, až do 17:30! Ale mám tu teďka hezky, můžete zase přijít! Na návštěvu. Jen, prosím, po jednom, až do odvolání.

A teď trochu čísel:
- bylo nás tu kolem 25
- rozbili jsme jenom 2 skleničky:)
- nechali jste tu jenom jedny rukavice - pletené, šedé a Petruška brýle
- snědli jsme 1,7 kg rajčat, a 1,5 kg paprik
- v 6:30 jsme tancovaly na poslední písničku
- zbyl mi tu obrovský hrnec uvařených brambor - cca 7kg

Party se nad očekávání vydařila, díky všem! J.

PS: Zítra jdu koupit káblík od foťáku, takže budou i fotky!

Olivier Follmi, Henri Cartier-Bresson

Dostala jsem krásný diář na plánování samých pěkných věcí, kde jsou nádherný fotky od pana Oliviera Follmi. Stojí za to, podívat se na jeho stránky! J.





Moje milovaná Paříž a další fotky od Henri Cartier-Bresson(a):

Nalačno...

Pralinky, pravý belgický, nalačno, když máš hlad, docela velkej hlad! Uááááá - báječná chuť, to vychutnáš jako nikdy:) Ale snědla jsem je všechny... Nepočítejte s tím, že když jíte pralinky nalačno, něco vám zbyde.

Něco na na knihovnické téma: Medieval helpdesk.

Dneska v První pomoci:
Já: "Paní magistro, kolikrát jsem chyběla? Já si to nepamatuju... Já mám pocit, že mockrát."
Mgr: "Jojo, podíváme se... Tááák Růžičková, no já tady mám dvakrát. Souhlasí to?"
Já: "Super!"
Mgr: "Takže souhlasí."

Mgr: "No mě jedna porodní asistentka před porodem chlácholila, že když to šlo dovnitř, půjde to i ven..."

Mgr: "Společný sprchy jsou super! Já jsem si tak vybrala manžela!"

A takový my máme hodiny pořád... :) J.

Tohle mě dneska...

"To nemohu uvěřit!" řekla Alenka.
"Nemůžete?" řekla královna útrpně. "Zkuste to ještě jednou. Vdechněte zhluboka a zavřete oči."
Alenka se zasmála. "To není nic platno zkoušet," řekla, "člověk nemůže věřit nemožnostem."
"To jste asi neměla dosti cviku," řekla královna. "Když jsem byla ve vašich letech, cvičila jsem to každého dne půl hodiny. Božínku, někdy jsem věřila až i šesti nemožnostem před snídaní."
(Lewis Carrol - Alenčina dobrodružství za zrcadlem)

"Já nezpívám, protože jsem šťastný; jsem šťastný, protože zpívám."
Wiliam James

"Nebe a země jsou v nás."
Mahána Gándhí (Original Blessing - Původní požehnání)

"Ten, kdo tě vidí a nesměje se nahlas,
nebo neztichne, nebo se nerozpadne na kusy,
není nic jiného než cement
a kámen ve svém vlastním vězení.
Džáláuddín Rúmí

"Člověk není statický, je to bytost v procesu bytí. Čím více si umožňuje být, tím víc naplňuje své pravé poslání."
Rudolf Steiner


"Náboženské probuzení, které neprobouzí spáče k lásce, je probuzení marné."
Jessamyn West

"Každej s někým chodí, dokud nechodí s tebou."
Pavel Tuček (Samotáři)

Klarinet

Právě tu (v knihovně) někdo zahrál na klarinet. To vám řeknu, že není nic krásnějšího, než zvuk klarinetu v hale knihovny! Jasnej, temnej, jednoduchej. Hrajou ještě, musím poslouchat...

Mrkev!

Je 23:10. V těchto hodinách jím jenom v těchto případech: že jsem od oběda ještě nic nejedla nebo jsou k jídlu mořské plody či něco dobrého k vínu. Dneska jsem udělala výjimku. Našla jsem totiž na stole vzkaz: Dojez tu mrkev! a mně to připadalo jako dobrý nápad i přesto, že jsem dost vydatně jedla celý den. Byla famózní!

Konečně jsem taky zjistila, kterej časopis se dá číst. Teda spíš, kterej časopis mě baví číst a to tak, že zapomenu i na to, co se děje kolem a začnu se smát. No je to přece REFLEX! Jejich reklamní kampaň je krapánek šílená. Asi tím mě dostali. Už vím, co si přeju pod stromeček:)

Dneska odpoledne jsem si hrála: na prince, princeznu, kočku, pejska, taky na maminku kočku a na paní učitelku, na kněze a asi třikrát jsem se vdávala. Měla jsem k tomu skvělé spoluhráčky - dvě malé holčičky Aničku (5 let) a Alenku (3,5 roku), děti mojí sestřenice. Nejdřív se po mně obě plazily: "Tady máš břicho? A tady pusu a oko? A tady máš prso?" Takovýhle upřímný otázky vás leckdy úplně odzbrojí. Baví mě pozorovat děti, jak přemýšlí o světě. Jakoby člověk pronikal někam zpátky ke kořenům, k základům světa. A baví mě si s dětma hrát jejich hry. Připadá mi docela úžasný, že mě celkem klidně přibraly do svých "malých" představení. Určitě jim připadalo, že hraju podle nějakých zvláštních pravidel, ale braly to jako příjemné zpestření. Pro mě to znamenalo vymýšlet neustále další scénář hry, což je po hodině a půl hraní doooost náročný. Nejlepší byla hra s kouzelnou hůlkou, která nás všechny proměnila v pejsky, kočky, mě třeba v čarodějnici. A když už je to nebavilo, mávly hůlkou a byly jsme víly nebo taky zloději. Paráda! Při hraní je všechno možný.