3. porodní příběh: Eminka

S průběhem prvního porodu jsem sice bezprostředně byla spokojená (ba přímo nadšená, to ty hormony :-D ), ale postupně mi začlo docházet, že příště to budu chtít jinak… Pokud možno bez popohánění, oblbováků…prostě přirozeně. Jako nejlepší řešení mi přišlo mít u porodu vlastní porodní asistentku. Dostala jsem z více zdrojů tip na Janču, a když jsme se sešly, byla jsem nadšená a na porod se o to víc těšila. Ve hře bylo Brno, ale když jsem zjistila, že bude pracovat ve Vyškově, nebylo co řešit.

V den termínu mě vzbudily (23:30) divné bolesti břicha (následek speciálního nápoje ;-)), několikrát jsem se snažila je zaspat, až jsem usoudila, že to fakt nepůjde a místo toho jsem chodila, kroutila pánví a přemýšlela, jestli z toho bude porod nebo ne :-D Rozhodovala jsem se tak dlouho, že jsem manžela budila při kontrakcích po 2 minutách, to už jsem hodinu předtím informovala PA, že se něco děje. Přesun do auta byl tak překotný, že jsme zapomněli foťák :-( V autě jsem prodýchala pár kontrakcí, mezi další doběhla do porodky (2:10), kde už čekala naše nadšená PA :-) Rychle vyšetřit mezi kontrakcí, tak prý lem a na 8cm!! Manžel mezitím donesl tašky a běžel přeparkovat a prý má spěchat, bude to rychle :-D Mezi kontra jsem odsvištěla na porodní box a že mi musí aspoň kousek natočit monitor, tak jsem si lehla na lůžko na bok. Potom doběhl manžel, tak jsem vydržela pár kontrakcí, zdálo se mi, že se prodloužil interval, i manžel mi to později říkal, bála jsem se, aby se to nezastavilo, ale najednou když PA byla zrovna pryč, pěkná bolest a rupla voda a už mě to nutilo tlačit! PA jsem říkala, že bych chtěla zkusit rodit v kleče, jak jsme se o tom bavily spolu na schůzce, tak mi rychle odpojila monitor, přestavěla lůžko, já se mezi kontra přetočila, chytla madla a tlačila jsem jak o život, měla jsem pocit, že to vůbec nejde!! Ona mě povzbuzovala, že super, že mám ještě přitlačit, že to jde skvěle, no já si v duchu nadávala, jak tam tu chudinu malou dusím, bolest strašná, řvala jsem snad na celou porodku (naštěstí byla noc), ona furt jak mi to skvěle jde :-D Najednou mi bliklo něco ze Stadelmann a začla jsem řvát „ven, ven vééén…“, to se PA zjevně líbilo, páč mě začla povzbuzovat ještě víc :-D a hlavička byla venku a pak už šel i ten zbytek na další zatlačení… To bylo ve 2:40 :-) Ukázala mi ji mezi nohama, já se přetočila na záda a dala mi ji na břicho… za pár minut přišel Dr. zkontrolovat poranění (jen oděrka) a novorozenecká sestra, že si malou na chvíli odnese na ošetření, tak jsme to s manželem zkoušeli, že jsme ji chtěli mít u sebe hnedka celý ty dvě hodiny, ona to vysvětlovala jaksi kvůli nějakému odesílání dat... PA nakonec řekla, že to bude jen chvilička (byly jsme tak i domluvené, že tento malý ústupek uděláme)…Tak jak dotepal pupečník, sestra odnesla malou vedle, byla pryč opravdu jen pár minutek, manžel tam byl s ní a přinesla ji zpět jen zabalenou v našich plínách, ručníku, tak jsem si ji dala bříškem na prsa, PA nás ještě přikryla naší dekou a plachtou co tam měli, ať je malá s teple a 2 hodiny jsme se ňuchaly, zkoušely přisávat, prostě krása, držet to nahatý tělíčko pokrytý mázkem.. pak jsem zjistila, že dokonce odešlo i trochu smolky :-D



Jsem ráda, že mi porod vyšel v podstatě tak, jak jsem si představovala, i když jsem měla myšlenky na ambu i domporod, tak jsem pak byla ráda, že rodím v porodnici a zůstávám tam :-D Za rozhodnutí mít vlastní PA u porodu jsem strašně ráda, byl to pro mě úžasný pocit, mít u porodu svého člověka :-)