Jaké to je být porodní asistentkou v ČR
Vzhledem k probíhajícím mediálním kauzám týkajících se domácích porodů a k mým osobním zkušenostem při pokusech o zřizování soukromé praxi porodní asistentky, bych se ráda vyjádřila k problematice nejen domácích porodů, ale celkově k postavení profese porodní asistentky v ČR.
Jako porodní asistentka pracuji 2,5 roku. Během této praxe jsem měla možnost se seznámit s různými poskytovateli gynekologicko-porodnické péče. Přibližně rok jsem pracovala v menší okresní porodnici v Boskovicích a rok na velkém perinatologickém pracovišti Fakultní nemocnice Brno, kde se soustředí všechny rizikové porody a také porody předčasné. Během studia porodní asistence na Masarykově Univerzitě v Brně jsem měla možnost odjet na semestrovou stáž do německého Göttingenu. V současné době pracuji v menší okresní porodnici ve Vyškově, jako zřejmě jediná externí porodní asistentka v ČR. Mohu tedy pečovat o své klientky během porodu ve zdravotnickém zařízení. Tato porodnice je velmi nakloněna přirozenému vedení porodu a má nejnižší procento císařských řezů v kraji.
Systém péče o těhotnou ženu je v ČR nastaven tak, že těhotná žena navštěvuje celé těhotenství svého lékaře a ke konci těhotenství je předána do péče zdravotnického zařízení, ve kterém chce porodit. Po porodu se péče tříští mezi pediatra, dětskou sestru, gynekologa, laktační poradkyni atd. Pro mnoho žen je tato zažitá praxe výměny ošetřujícího a lékařského personálu v průběhu těhotenství stresujícím faktorem. Přitom i česká legislativa pamatuje na možnost komplexní péče o ženu v těhotenství, při a po porodu porodní asistentkou (viz Zákon č. 424/2004 Sb. vymezující činnosti porodní asistentky). Bohužel tento zákon je prakticky ignorován všemi dotčenými státními úřady i lékařskou veřejností. Proto nezaškodí si část jeho znění připomenout:
Zákon č. 424/2004 Sb.
§ 5
Porodní asistentka
(1) Porodní asistentka vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 a dále poskytuje a zajišťuje bez odborného dohledu a bez indikace základní a specializovanou ošetřovatelskou péči těhotným, rodícím ženám a šestinedělkám prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Přitom zejména
a) poskytuje poučení o životosprávě v těhotenství a při kojení, přípravě na porod, ošetření novorozence a o antikoncepci; poskytuje rady a pomoc v otázkách sociálně-právních, popřípadě takovou pomoc zprostředkuje,
b) provádí návštěvy v rodinách těhotných, šestinedělek a gynekologicky nemocných, sleduje jejich zdravotní stav,
c) podporuje a edukuje ženu v péči o novorozence, včetně podpory kojení a předcházení jeho komplikacím,
d) diagnostikuje těhotenství, předepisuje, doporučuje nebo provádí vyšetření nutná ke sledování fyziologického těhotenství, sleduje ženy s fyziologickým těhotenstvím, poskytuje jim informace o prevenci komplikací; v případě zjištěného rizika předává ženu do péče lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru gynekologie a porodnictví,
e) sleduje stav plodu v děloze všemi vhodnými klinickými i technickými prostředky, rozpoznává u matky, plodu nebo novorozence příznaky patologií, které vyžadují zásah lékaře, a pomáhá mu v případě zásahu; při nepřítomnosti lékaře provádí neodkladná opatření,
f) připravuje rodičky k porodu, pečuje o ně ve všech dobách porodních a vede fyziologické porody, včetně případného nástřihu hráze; v neodkladných případech vede i porody v poloze koncem pánevním; neodkladným případem se rozumí vyšetřovací nebo léčebný výkon nezbytný k záchraně života nebo zdraví,
g) ošetřuje porodní a poporodní poranění a pečuje o šestinedělky,
h) zajišťuje přejímání, kontrolu a uložení léčivých přípravků, manipulaci s nimi a jejich dostatečnou zásobu,
i) zajišťuje přejímání, kontrolu a uložení zdravotnických prostředků a prádla, manipulaci s nimi, jejich dezinfekci a sterilizaci a jejich dostatečnou zásobu.
(2) Porodní asistentka poskytuje bez odborného dohledu a bez indikace ošetřovatelskou péči fyziologickým novorozencům prostřednictvím ošetřovatelského procesu a provádí jejich první ošetření, včetně případného zahájení okamžité resuscitace.
(3) Porodní asistentka pod přímým vedením lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru gynekologie a porodnictví
a) asistuje při komplikovaném porodu,
b) asistuje při gynekologických výkonech,
c) instrumentuje na operačním sále při porodu císařským řezem.
(4) Porodní asistentka se podílí pod odborným dohledem porodní asistentky se specializovanou způsobilostí v oboru nebo všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí v oboru, případně zaměření, v souladu s diagnózou stanovenou lékařem na poskytování vysoce specializované ošetřovatelské péče. Přitom zejména vykonává činnosti podle § 4 odst. 1 písm. b) až i).
(5) Porodní asistentka dále vykonává činnosti podle § 4 odst. 1, 3 a 4 u těhotných a rodících žen, šestinedělek a pacientek s gynekologickým onemocněním.
1. Péče porodní asistentky o ženu v těhotenství
Dle kompetencí porodní asistentky daných v ČR zákonem č. 96/2004 Sb. mohou poradnu v těhotenství vést i porodní asistentky v ČR, o čemž většina lékařů - gynekologů a porodníků nemá ani tušení. Školy pro porodní asistentky o této skutečnosti povětšinou mlčí a studentky se o tomto tématu dozvědí jen velmi okrajově. Přitom péče o těhotnou ženu by měla být jedním z pilířů práce porodní asistentky. Bez pravidelného sledování ženy v těhotenství nemůžeme být kvalitními poskytovateli péče při porodu. Když u nás vyjdou studentky porodní asistence ze školy, většina z nich není schopná ani pohmatem přes břicho určit přesnou polohu děťátka v děloze, což je jedna z nejdůležitějších informací, kterou porodní asistentka musí vědět. Mě to naučily až porodní asistentky v Německu.
Péče porodní asistentky v ČR v těhotenství nemá žádné mantinely, žádná doporučené postupy ani standardy. Profesní organizace UNIPA doporučuje řídit se doporučeními WHO (Světové zdravotnické organizace). Dále se soukromé porodní asistentky řídí doporučenými postupy České gynekologicko-porodnické společnosti pro lékaře a především standardy péče porodních asistentek zemí, které je mají dávno vypracované – Anglie, Německo, Rakousko, Nizozemí, Švýcarsko… Porodní asistentky v ČR, které pečují o ženu v těhotenství, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Většinou úzce spolupracují s přátelsky nakloněným lékařem – gynekologem. Péči porodní asistentky v těhotenství si žena musí hradit sama. Nevztahuje se na ni zdravotní pojištění, což považuji za diskriminaci porodních asistentek v ČR. Při tom zájem žen o těhotenskou poradnu vedenou porodní asistentkou ženy mají - viz průzkum Porodního domu U čápa:
http://www.pdcap.cz/Texty/Vyzkum/Pruzkum.html.
Navrhuji proto:
- rozšířit učební osnovy pro studentky porodní asistence o téma – vedení poradny v těhotenství porodní asistentkou,
- vypracovat standardy této péče – ve spolupráci s lékaři vypracovat standardy pro porodní asistentky, (spolupráce profesních organizací UNIPA, ČKPA a ČGPS), inspirovat se v zemích, kde tato péče běžně funguje (Německo, Anglie, Švýcarsko, Rakousko, severské státy…),
- zařadit tuto péči do sazebníku výkonů porodní asistentky, hrazených ze zdravotního pojištění.
2. Péče o ženu při porodu
Kompetence porodních asistentek v ČR jsou omezené i ve většině porodnic. Porodní asistentka je odborník na fyziologicky probíhající porod. Přesto i když porod probíhá normálně a porodní asistentka reálně porod v porodnici vedla, je za něj zodpovědný lékař. Pokud tedy lékař navrhuje nějaký zásah do přirozeného běhu porodu a porodní asistentka s ním nesouhlasí, v podstatě nemá jinou možnost než lékaře poslechnout. Jen malé porodnice fungují ještě tak, že porodní asistentka volá lékaře jen v případě komplikací. Ve velkých zařízeních je tendence zásahů do porodu daleko větší – což s sebou nese vyšší medikaci porodu, více indukovaných porodů, tedy i větší procento císařských řezů.
Považuji za základní právo ženy ve fungující demokratické společnosti, svobodně si zvolit místo k porodu. Stejného názoru je i Světová zdravotnická organizace. Z výzkumů:
http://www.cmaj.ca/content/early/2009/08/31/cmaj.081869.full.pdf+html,
http://guidance.nice.org.uk/CG55)
http://de.wikipedia.org/wiki/Hausgeburt#Studien_und_Fakten_zur_Sicherheit_der_Hausgeburt
jednoznačně vyplývá, že péče porodní asistentky mimo zdravotnické zařízení (doma či v porodním domě) je stejně bezpečná, jako porod ve zdravotnickém zařízení. Světová zdravotnická organizace doporučuje péči porodní asistentky:
http://www.who.int/making_pregnancy_safer/documents/strenthening_midwifery_toolkit/en/index.html.
Čili debata o tom, zda porody doma ano nebo ne, je ve světě již dávno překonaná, což mnozí lékaři i laici odmítají připustit. Možná by stačilo, kdyby zajeli do zahraničí na krátkou stáž, přečetli si doporučení Světové zdravotnické organizace nebo vyhledali pár studií… A jezdit nemusí vůbec nikam daleko – stačí do Rakouska či Německa. Ženy si zde mohou vybrat péči porodní asistentky v porodních domech (v Německu je jich cca 150, viz http://www.geburtshaus.de/geburtshaussuche.html) nebo doma. Německo si také striktně hlídá průběžné hodnocení péče, kterou porodní asistentky poskytují mimo zdravotnická zařízení:
http://www.quag.de/content/publikationen.htm "Außerklinische Geburtshilfe in Deutschland Qualitätsbericht 2009" Im Auftrag der „Gesellschaft für Qualität in der außerklinischen Geburtshilfe e.V.“).
Během 10 let se v Německu ukázala péče porodní asistentky mimo porodnici stejně bezpečná, jako porod v porodnici!: http://de.wikipedia.org/wiki/Hausgeburt#Studien_und_Fakten_zur_Sicherheit_der_Hausgeburt).
Další informace o porodech vedených porodní asistentkou mimo zdravotnické zařízení zde: Gesellschaft für Qualität in der außerklinischen Geburtshilfe e.V. (http://www.quag.de/).
Myslím, že v tomto ohledu je třeba, aby se česká společnost učila především toleranci – toleranci k menšinám – k lidem, kteří se rozhodnou přivést své dítě na svět doma, k lidem, kteří odmítají očkování svých dětí, ale i toleranci k menšinám etnickým či náboženským. Nutno dodat, že i taková péče musí mít svá pravidla. V ČR dosud žádný zákon ani vyhláška s péčí porodní asistentky u domácího porodu nepočítá! Možná, kdyby laici věděli, za jakých podmínek tuto péči soukromé porodní asistentky jsou nuceny vykonávat, vznikl by tlak na politiky, aby s tímto stavem začalo Ministerstvo zdravotnictví opravdu něco dělat.
a) Porodní asistentky v ČR nemají zákonem či vyhláškou dané vybavení nutné k vedení porodu doma a k případné resuscitaci dítěte. V praxi to vypadá tak, že si každá porodní asistentka bere vybavení dle svého vlastního uvážení – většinou dle zahraničních doporučení, či doporučení profesní organizace UNIPA. Řada rodičů o této skutečnosti není vůbec informována. Stát tak naprosto nechrání ženy a jejich děti při porodu v domácím prostředí! Jsou i ženy, které nenašly porodní asistentku, která by je při porodu doma mohla doprovázet, a rodily jen s dulou, která není zdravotník, a měla by u porodu poskytovat pouze emocionální či fyzickou podporu.
b) Porodní asistentky v ČR nemohou podávat žádné léky, tzn. ani lokální anestetika, pro případné umrtvení tkáně při ošetřování porodního poranění. Lokální anestetika jsou totiž jen na předpis lékaře, tudíž si je soukromé porodní asistentky zajišťují na černo. V zemích, kde je porod doma běžnou nabídkou péče, mohou porodní asistentky podávat samostatně určitou skupinu léků a také si je samostatně na recept objednat.
c) Porodní asistentky v ČR nemohou podávat uterotonika (léky na stažení dělohy) a infuze v případě poporodního krvácení, jelikož jsou opět na předpis lékaře. V případě náhlého poporodního krvácení jsou to léky první pomoci. Bez těchto léků by opravdu neměla soukromá porodní asistentka k porodu doma vůbec jít.
d) V ČR neexistuje přehled diagnóz, které určují, zda těhotná je tzv. nízkoriziková – může tedy rodit doma či v porodním domě, anebo vysokoriziková – měla by rodit již primárně ve zdravotnickém zařízení. Soukromé porodní asistentky v ČR se tedy řídí zahraničními doporučeními – např. seznam diagnóz Nizozemských porodních asistentek.
e) Reálně žádná porodní asistentka v ČR k porodům doma chodit nemůže. I když má porodní asistentka ve svých kompetencích vedení fyziologického porodu (bez specifikace prostředí), příslušné úřady a po odvolání Ministerstvo zdravotnictví opakovaně porodním asistentkám odmítají vydat tzv. plnou registraci - vztahující se právě na vedení fyziologického porodu. Pokud chce porodní asistentka v ČR pracovat soukromě, musí se registrovat jako nestátní zdravotnické zařízení. Splnit podmínky zákona a vyhlášky není až tak obtížné, ale jelikož zákon vůbec nepočítá s tím, že porodní asistentka může vykonávat svou profesi v domácím prostředí – tedy vést porody doma, Ministerstvo zdravotnictví souhlas k plné registraci – k vedení fyziologického porodu, prostě nevydává.
V ČR se několik porodních asistentek soudí s Ministerstvem zdravotnictví, právě kvůli tomu, že jim nebyla vydána plná registrace k výkonu povolání.
V září roku 2010 vyšla vyhláška, která počítá se zdravotnickým zařízením vedeným porodní asistentkou (= porodní dům). Podmínky, které vyhláška stanoví, jsou natolik vágní a nesplnitelné, že zatím žádný porodní dům v ČR nevznikl, i když by si to mnoho žen i porodních asistentek přálo. Když jsem sama volala na Krajský úřad jihomoravského kraje – odbor zdravotnictví – sdělila mi paní úřednice tuto větu: „Ale my vám porodní dům povolíme jenom v porodnici!“ I úředníci nemají jasno v tom, za jakých podmínek tedy může toto zdravotnické zařízení fungovat.
V Německu funguje přibližně 150 porodních domů, vedou se přesné statistiky úrovně této poskytované péče a stále vychází tato péče jako bezpečná alternativa k porodu v porodnici. Péči zde poskytují porodní asistentky individuálně, porody zde probíhají v klidném až domácím prostředí a ženy mají zaručen klidný a nikým a ničím nerušený průběh porodu. Několik hodin po porodu žena odchází domů, kde ji i novorozence pravidelně kontroluje její soukromá porodní asistentka.
Předesílám, že péče porodní asistentky po celé šestinedělí a při kojení je plně hrazena z veřejného zdravotního pojištění. V ČR mají ženy hrazeny 3 návštěvy porodní asistentky po porodu, a to pouze na doporučení lékaře.
V ČR neexistuje spolupráce mezi lékaři ve zdravotnickém zařízení a soukromou porodní asistentkou. V ostatních zemích vše funguje na bázi spolupráce. Např. v Anglii dává soukromá porodní asistentka vědět do nejbližší porodnice, že jede k porodu doma a kam. Lékař je chápán jako partner, se kterým porodní asistentka konzultuje případný přesun do porodnice. V ČR se případný přesun do porodnice považuje za exemplární případ selhání porodní asistentky. Často si soukromé porodní asistentky vyslechnou přednášku lékaře, jak jsou nezodpovědné a hazardují se životy ženy i dítěte, případně tuto asistentku ani nevpustí dovnitř a už vůbec je nezajímá průběh porodu před příjezdem do zdravotnického zařízení, tedy dokumentace soukromé porodní asistentky.
Takto by ale tato péče neměla být chápána! Porodní asistentka pečuje o ženu do té doby, dokud vše probíhá fyziologicky – normálně. Při zjištění jakéhokoli problému či patologie, by měla být stoprocentně schopna poskytnout ženě či novorozenci profesionální první pomoc a dále předat ženu co nejrychleji do péče lékaře. V zahraničí jezdí často k porodům doma 2 porodní asistentky nebo porodní asistentka a dula, aby byla zajištěna co nejrychlejší a nejkvalitnější první pomoc.
V zahraničí se také přísně sleduje další vzdělávání soukromých porodních asistentek. Každý rok absolvují několik přezkoušení z nácviku resuscitace novorozence a život ohrožujících stavů při porodu (Anglie, Německo, Austrálie, Nový Zéland, Rakousko a další). Na Novém Zélandě jsou PA schopné novorozence dokonce i zaintubovat a poskytnout první pomoc na lékařské úrovni.
Navrhuji proto:
• vypracovat zákony a vyhlášky tak, mohly porodní asistentky poskytovat bezpečnou péči ženám a novorozencům v jakémkoli prostředí – tzn. i u porodu doma či v porodním domě,
• vytvořit expertní skupinu porodních asistentek, které by se podílely na vzniku nových vyhlášek, zákonů a standardů péče,
• určit skupinu léků, které mohou porodní asistentky objednávat bez lékařského předpisu a podávat při stavech ohrožujících život rodičky či dítěte,
• vypracovat přesný seznam diagnóz, k určení, které ženy mohou rodit jen s porodní asistentkou doma či v porodním domě, rozdělit těhotné na nízkorizikové – které by spadaly do péče porodní asistentky a vysokorizikové – do péče lékaře,
• přizpůsobit další vzdělávání porodních asistentek jejich konkrétní práci v terénu – pravidelné semináře a školení pro porodní asistentky, které pečují o ženu při porodu doma, pravidelné přezkoušení,
• zařadit vedení porodu doma či porodu v porodním domě se soukromou porodní asistentkou do základního studia porodních asistentek,
• vždy používat „evidence based medicine“ – tzn. pracovat na základě posledních a nejnovějších výzkumů v porodní asistenci,
• vzdělávat se v zahraničí, tam kde tato péče již léta funguje.
3. Péče o ženu a novorozence po porodu
Péče o ženu a novorozence po porodu je v Německu plně v rukou porodní asistentky. Na oddělení šestinedělí se péče netříští mezi novorozenecké sestry a porodní asistentky. Matka a dítě je chápana jako jedna neoddělitelná jednotka, a tak se o každou ženu a dítě stará jedna porodní asistentka.
Oddělní fyziologických novorozenců zde prostě nejsou. Každá matka má dítě u sebe, není jí nikam odnášeno a přísně se sleduje separace matek a jejich dětí. Plně v zahraničí podporují tzv. bonding po porodu (kontakt kůže na kůži) několik hodin po porodu a to i po porodech císařským řezem. Často může první dny po porodu s ženou a dítětem trávit v porodnici i otec a celkově jsou tomu zdravotnická zařízení přizpůsobena.
Ženy v ČR volí často porod doma z toho důvodu, že zažily porod v porodnici a z nějakého důvodu /z provozních – „musíme dítě zvážit a změřit, jinak ho nemůžeme zanést do počítače“, absurdních „musíme dítě zahřát v inkubátoru“ a jiných „musíte si odpočinout“/ jim bylo dítě po porodu odnášeno a byl narušován první kontakt po porodu. Pravděpodobnost separace – oddělování matek od dětí je v domácím prostředí snížena na nulu. V ČR někteří zdravotníci stále nepochopili, že jediný, kdo má za dítě právní zodpovědnost je jeho rodič. Dítě patří matce a otci. Nikomu jinému. Jako zdravotníci bychom měli tuto vazbu podporovat a ne ji nějakým způsobem narušovat.
Zdravotnická zařízení v ČR zkrátka musí upravit podmínky svého fungování pro to, aby:
• byl plně podporován bonding po porodu a to ne jen u porodů, kdy si to žena přeje, ale u VŠECH porodů, i císařským řezem! Jelikož ze všech studií jasně vychází celková prospěšnost pro matku i dítě,
• byla snížena separace matek od novorozených dětí na minimum, a to i v případě, kdy musí být dítě např. ozařováno z důvodu novorozenecké žloutenky. Dávno již existují zářiče, které mohou být převezeny přímo na pokoj matky, nebo mohou být umístěny do postýlky pod dítě.
• byl rodičům umožněn co největší a neomezený přístup k dítěti v případě hospitalizace a při jakémkoli lékařském či sesterském ošetření či vyšetření dítěte
• byla plně respektována a tolerována rozhodnutí rodičů ohledně péče o dítě – nekoupání, nestříhání pupečníku, použití vlastní kosmetiky, kojení dle individuálních potřeb dítěte, neočkování apod. (právo na informovaný souhlas se vztahuje na všechny úkony, které personál s dítětem provádí!)
• Pokud si rodiče přejí opustit zdravotnické zařízení dříve po porodu, než je běžné (tzv. ambulantní porody), mělo by zdravotnické zařízení trvat na kontrole ženy i dítěte soukromou porodní asistentkou.
4. Vstupem do Evropské Unie se ČR zavázala plnit podmínky Směrnice Rady č. 80/155/EHS, která ve svém čl. 4 stanoví:
Členské státy musí zajistit, aby porodní asistentky byly přinejmenším oprávněny zahájit a provozovat následující činnost:
• poskytovat správné informace a rady k plánovanému rodičovství;
• diagnostikovat těhotenství a monitorovat normální těhotenství; provádět vyšetření nezbytná ke sledování průběhu normálního těhotenství;
• předepisovat nebo doporučovat vyšetření, potřebná pro co nejrychleji možnou diagnózu rizikového těhotenství;
• vypracovat program přípravy na rodičovství a dokončit přípravu a narození dítěte, včetně porad k hygieně a výživě;
• provádět spontánní porody včetně eventuálně potřebné epiziotomie a v naléhavých případech i porod v poloze pánevní;
• rozpoznávat varovné příznaky abnormality u matky a kojence, které si budou vyžadovat odeslání k lékaři a asistovat přitom podle potřeby lékaři;
• vyšetřit a pečovat o novorozence;
• pečovat o matku v poporodním období a sledovat její vývoj, poskytovat jí potřebné rady k péči o kojence, aby tak matce umožnila zajistit optimální vývoj;
• uplatňovat léčbu, předepsanou lékařem;
• vést všechny potřebné evidence.
Jaká je realita v ČR?
Samostatná činnost porodních asistentek byla sice zákonem č. 96/2004 Sb. uznána, ale existence této nové samostatné zdravotnické profese se již nepromítla do souvisejících zákonů.
I přes doporučení evropských expertních misí:
• Nedošlo k vytvoření profesní samosprávy porodních asistentek, komory porodních asistentek apod. Vliv na přijímání a schvalování nových zákonů týkajících se vlastní profese, mají porodní asistentky jen velmi malý.
• Ministerstvo zdravotnictví brání vykonávání komplexní činnosti samostaným porodním asistentkám, omezuje jejich registraci pouze na některé činnosti, apod.
• Dosud nedošlo k vytvoření standardů péče v porodní asistenci!
• Nedostatečná veřejná diskuse při schvalování nových předpisů o porodní asistenci má za následek mylnou představu na straně mnoha odborníků z řad lékařské veřejnosti o nepřípustnosti samostatného vedení porodu porodní asistentkou, bez přítomnosti lékaře, případně mimo zdravotnické zařízení ústavní péče.
• Orgány příslušné k registraci zdrav. zařízení odmítají udělit registraci alternativním zařízením porodních asistentek tzv. porodním domům. Podmínky Vyhlášky č. 221/2010 Sb. (o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení) jsou natolik přísné a také vágní, že by takové zařízení úřady schválily jen v areálu nemocnice. Dosud se v ČR nenašla žádná nemocnice, která by existenci porodního domu ve svém objektu schválila.
• Okruh činností, které mohou být hrazeny porodním asistentkám z veřejného zdravotního pojištění, je uveden ve vyhlášce č. 493/2005 Sb. Jediným výkonem (v kapitole 921), který může být samostatně působící porodní asistentce vykázán na účet veřejného zdravotního pojištění, je úkon č. 06211, „Návštěva těhotné nebo matky v šestinedělí ženskou sestrou. Obvykle 1krát v těhotenství, 3krát v šestinedělí.“ Kromě této návštěvní služby žádné další výkony popsány ve vyhlášce nejsou. Výkony odpovídající dalším kompetencím podle Směrnice č. 80/155/EHS, jako například vedení poradny v těhotenství, vedení spontánního porodu, poradnu při kojení a v šestinedělí je možno nalézt pouze v kapitole popisující výkony lékaře. Tyto výkony nemohou porodní asistentky pojišťovně účtovat, jejich pacientky si je proto musí hradit samy. Toto řešení brání autonomní volbě rodiček, zvyšuje náklady zdravotnického systému, a celkově diskriminuje porodní asistentky v komunitní péči.
5. Závěr:
Pokusila jsem se lehce nastínit problematiku profese porodní asistentky v ČR tak, jak ji vidím já. Tuto situaci považuji dále za neudržitelnou. Ministerstvo, lékaři i celá veřejnost by měli pochopit, že celá problematika se netýká otázky: „POROD DOMA: ano – ne“. Jde spíše o to, zda mají lékaři, veřejnost a Ministerstvo zdravotnictví zájem, začlenit profesi Porodní asistence mezi profesionální poskytovatele péče o ženu v těhotenství, při porodu a v šestinedělí.
„Umožníme v naší demokratické republice existenci soukromým porodním asistentkám tak, aby mohly poskytovat ženám a jejich dětem bezpečnou péči v těhotenství, při a po porodu a to v jakémkoli prostředí?“
Bc. Jana Růžičková, porodní asistentka
28. prosince, 2011
středa 28. prosince 2011
úterý 20. prosince 2011
Podpora umělé výživy novorozenců v Bohunicích
Vážený pane profesore Ventrubo,
jsem 10 dní čerstvým otcem u Vás v Bohunicích porozené dcery. Porod proběhl z mého pohledu i z pohledu maminky velmi kvalifikovaně a citlivě bez zbytečných zásahů pod vedením asistenta Hrubana. Trochu byl problém s čekáním v neútulné čekárně cca (4,5 hodiny) až se uvolní rodící kóje, protože bylo plno. S tím se asi při omezené kapacitě nedá nic dělat. Plni dojmů z dobře odvedené práce porodního týmu jsme se přestěhovali na nadstandardní pokoj na oddělení šestinedělí. Zde bych řekl se situace zásadně změnila a to v naprosto zásadní věci čímž je přístup ke kojení. Na tomto oddělení po naší zkušenosti bohužel jednoznačně převažuje snaha personálu o zjednodušení si práce. Dítěti je v podstatě ihned aplikována umělá výživa naprosto bez důrazu na přirozenou snahu čerstvou maminku rozkojit. Dostali jsme instrukci že kojit se má max. 10 minut každé tři hodiny a ihned začít dávat příkrm z umělého mléka, který se pak má postupně zvyšovat. Prošel jsem si informace o kojení na smysluplných serverech typu ww.kojení.cz nebo Laktační liga plus jsem konzultoval bohužel až sedmý den celou situaci s několika laktačními poradkyněmi. Bohužel k Vaší tíži všechny oslovené laktační poradkyně se shodly na tom, že Bohunice jsou tímto špatným postupem vyhlášené. My jsme toto bohužel nevěděli a věřili jsme personálu, že je vše v pořádku. Veškeré informace ať již na serverech anebo od poradkyň se jednoznačně shodují, že pro nastartování kojení je nutno dítě přikládat 12 - 16x denně!!! a ne jednou za tři hodiny na deset minut. Okamžitě jsme tedy sedmý den dítěti přestali dávat nutrilon a začali rozkojovací proces, který jak zde uvádím měl být započat právě v nemocnici!!! Opravdu vůbec nerozumím tomu, proč Vaše oddělení tenhle přirozený způsob rozkojení naprosto ignoruje a doporučuje maminkám vše proto, aby se tento proces pro další dny silně zkomplikoval. Jediné vysvětlení je pro mne snad to, že s umělou vyživou je méně starostí , děti po ní hezky spí, maminky nemají bolavé bradavky a děti hned přibírají na váze, takže celkové výstupní výsledky vypadají dobře a hlavně personál má všechno podstatně jednodušší!!!! Nicméně Vaše nemocnice tímto expeduje nerozkojené maminky a děti, které si od mala navyknou na lahvičky s umělým mlékem, takže rozkojení je potom velmi komplikované, protože děti nechtějí sát z prsu ale jednoduše z lahvičky. Lahvičku nám při odchodu doporučil personál. Považuji výše uvedené praktiky za naprosto nepřípustné a úplně v rozporu s přírodou, kdy každý ví, že dítě potřebuje mateřké mléko a ne náhražku jen kvůli dobrým výsledkům s váhou. Přikládám 10rad jak začít kojit pro vyškolení Vašeho personálu a tuto ztížnost rozesílám v kopiích všem známým, aby věděli, jak nesporně nevhodně a naprosto zbytečně Vaše oddělení šestinedělí vyrábí nerozkojené maminky s dětmi, co si navykají na umělou stravu a odnaučují se sát. Když si nyní zpětně vybavím, jak u výdejního okénka stála řada maminek pro umělou výživu, napadá mně jak neuvěřitelně nezodpovědně zacházíte s důvěrou lidí. Zde ještě přikládám některé dosti podobné příběhy silně nespokojených rodiček s Vaším oddělením, budu jen věřit, že prozřete a sjednáte okamžitou nápravu ve prospěch novorozenců.
Pavel Koudelka
jsem 10 dní čerstvým otcem u Vás v Bohunicích porozené dcery. Porod proběhl z mého pohledu i z pohledu maminky velmi kvalifikovaně a citlivě bez zbytečných zásahů pod vedením asistenta Hrubana. Trochu byl problém s čekáním v neútulné čekárně cca (4,5 hodiny) až se uvolní rodící kóje, protože bylo plno. S tím se asi při omezené kapacitě nedá nic dělat. Plni dojmů z dobře odvedené práce porodního týmu jsme se přestěhovali na nadstandardní pokoj na oddělení šestinedělí. Zde bych řekl se situace zásadně změnila a to v naprosto zásadní věci čímž je přístup ke kojení. Na tomto oddělení po naší zkušenosti bohužel jednoznačně převažuje snaha personálu o zjednodušení si práce. Dítěti je v podstatě ihned aplikována umělá výživa naprosto bez důrazu na přirozenou snahu čerstvou maminku rozkojit. Dostali jsme instrukci že kojit se má max. 10 minut každé tři hodiny a ihned začít dávat příkrm z umělého mléka, který se pak má postupně zvyšovat. Prošel jsem si informace o kojení na smysluplných serverech typu ww.kojení.cz nebo Laktační liga plus jsem konzultoval bohužel až sedmý den celou situaci s několika laktačními poradkyněmi. Bohužel k Vaší tíži všechny oslovené laktační poradkyně se shodly na tom, že Bohunice jsou tímto špatným postupem vyhlášené. My jsme toto bohužel nevěděli a věřili jsme personálu, že je vše v pořádku. Veškeré informace ať již na serverech anebo od poradkyň se jednoznačně shodují, že pro nastartování kojení je nutno dítě přikládat 12 - 16x denně!!! a ne jednou za tři hodiny na deset minut. Okamžitě jsme tedy sedmý den dítěti přestali dávat nutrilon a začali rozkojovací proces, který jak zde uvádím měl být započat právě v nemocnici!!! Opravdu vůbec nerozumím tomu, proč Vaše oddělení tenhle přirozený způsob rozkojení naprosto ignoruje a doporučuje maminkám vše proto, aby se tento proces pro další dny silně zkomplikoval. Jediné vysvětlení je pro mne snad to, že s umělou vyživou je méně starostí , děti po ní hezky spí, maminky nemají bolavé bradavky a děti hned přibírají na váze, takže celkové výstupní výsledky vypadají dobře a hlavně personál má všechno podstatně jednodušší!!!! Nicméně Vaše nemocnice tímto expeduje nerozkojené maminky a děti, které si od mala navyknou na lahvičky s umělým mlékem, takže rozkojení je potom velmi komplikované, protože děti nechtějí sát z prsu ale jednoduše z lahvičky. Lahvičku nám při odchodu doporučil personál. Považuji výše uvedené praktiky za naprosto nepřípustné a úplně v rozporu s přírodou, kdy každý ví, že dítě potřebuje mateřké mléko a ne náhražku jen kvůli dobrým výsledkům s váhou. Přikládám 10rad jak začít kojit pro vyškolení Vašeho personálu a tuto ztížnost rozesílám v kopiích všem známým, aby věděli, jak nesporně nevhodně a naprosto zbytečně Vaše oddělení šestinedělí vyrábí nerozkojené maminky s dětmi, co si navykají na umělou stravu a odnaučují se sát. Když si nyní zpětně vybavím, jak u výdejního okénka stála řada maminek pro umělou výživu, napadá mně jak neuvěřitelně nezodpovědně zacházíte s důvěrou lidí. Zde ještě přikládám některé dosti podobné příběhy silně nespokojených rodiček s Vaším oddělením, budu jen věřit, že prozřete a sjednáte okamžitou nápravu ve prospěch novorozenců.
Pavel Koudelka
čtvrtek 15. prosince 2011
Proč v ČR nemůžeme otevřít porodní dům?
mail adresovaný Krajskému úřadu - vedoucí odboru zdravotnictví JUDr. Haně Perutkové:
Dobrý den,
výhledově bychom s kolegyněmi rády otevřely v Brně Nestátní
zdravotnické zařízení porodní asistentky - s možností vedení porodu,
samzřejmě dle zákona s dodržením všech vyhlášek.
Můžete nám prosím poslat - jelikož Vyhláška zní velmi vágně, jak
daleko tedy toto zdrav. zařízení od porodnice musí být vzdálené?
Vyhláška hovoří jen o 15 minutách do kterých je třeba zahájit operační
řešení porodu - ale je jasné, že pokud se pustíme do tohoto také
finančně náročného projektu, rády bychom tedy věděly, přesnější
informaci. Máme v možnosti prostory na Slovákové - ulice, které jsou
přesně 450 m od perinatologického centra - porodnice na Obilním trhu.
Můžete nám poslat přesnější požadavky, které na toto zařízení budete klást?
Za odpovědi děkuje zdraví porodní asistentka Bc. Jana Růžičková
Vážená paní bakalářko,
bez uvedení konkrétních podmínek fungování Vašeho zdravotnického zařízení se nemohu závazně vyjádřit, nicméně jsem vzdálenost od porodnice konzultovala telefonicky s jejím zástupcem, který se vyjádřil, že vyhláškou stanovenou lhůtu prakticky celou spotřebuje porodnice na přípravu rodičky k operaci. Pokud bychom tedy vycházeli z tohoto stanoviska, nebylo by možné podmínky vyhlášky splnit jinak, než umístěním Vašeho zařízení přímo v areálu porodnice. Pokud byste měla zájem podmínky pro případné porodní centrum blíže konzultovat, kontaktujte mě, prosím, na tel.č. 54165 2175.
S pozdravem
Perutková
Dobrý den,
výhledově bychom s kolegyněmi rády otevřely v Brně Nestátní
zdravotnické zařízení porodní asistentky - s možností vedení porodu,
samzřejmě dle zákona s dodržením všech vyhlášek.
Můžete nám prosím poslat - jelikož Vyhláška zní velmi vágně, jak
daleko tedy toto zdrav. zařízení od porodnice musí být vzdálené?
Vyhláška hovoří jen o 15 minutách do kterých je třeba zahájit operační
řešení porodu - ale je jasné, že pokud se pustíme do tohoto také
finančně náročného projektu, rády bychom tedy věděly, přesnější
informaci. Máme v možnosti prostory na Slovákové - ulice, které jsou
přesně 450 m od perinatologického centra - porodnice na Obilním trhu.
Můžete nám poslat přesnější požadavky, které na toto zařízení budete klást?
Za odpovědi děkuje zdraví porodní asistentka Bc. Jana Růžičková
Vážená paní bakalářko,
bez uvedení konkrétních podmínek fungování Vašeho zdravotnického zařízení se nemohu závazně vyjádřit, nicméně jsem vzdálenost od porodnice konzultovala telefonicky s jejím zástupcem, který se vyjádřil, že vyhláškou stanovenou lhůtu prakticky celou spotřebuje porodnice na přípravu rodičky k operaci. Pokud bychom tedy vycházeli z tohoto stanoviska, nebylo by možné podmínky vyhlášky splnit jinak, než umístěním Vašeho zařízení přímo v areálu porodnice. Pokud byste měla zájem podmínky pro případné porodní centrum blíže konzultovat, kontaktujte mě, prosím, na tel.č. 54165 2175.
S pozdravem
Perutková
středa 14. prosince 2011
Zachraňme porodnice: názory primářů - www.babyweb.cz
Co odpověděl MUDr. Josef Eim, primář Vyškovské porodnice - www.babyweb.cz:
1.) Jaký je Váš názor názor na návrh zrušit tzv. nízkokapacitní porodnice pouze dle jediného kritéria, tj. uskutečněných porodů za rok?
2.) Co by podle Vás zrušení malých porodnic způsobilo v českém porodnictví z hlediska péče o těhotné a rodící ženy? ...
1.) Kvalita porodní péče je po desetiletí jeden z nejlépe vedených a dokumentovaných ukazatelů lékařské péče v naší zemi a je každoročně centralizována, rozborována a vyhodnocována na perinatologických kongresech následující rok. Pokud hlavní argument pro rušení porodnice je údajné bezpečí rodiček a novorozenců a malé porodnice jsou považovány za nebezpečné, prosím sečtěte sledované parametry za 2, 3 nebo 5 let a můžete sestavit žebříčky porodnic podle perinatální úmrtnosti a dalších parametrů na validních tisícihlavých souborech. Malé porodnice poskytují vysoce bezpečnou péči, a které z nich ne – tyto řešme!
Jako primář malé porodnice charakterizované jedněmi z nejlepších výsledků péče (viz dostupné statistiky) jsem zásadně proti tomuto schematickému řešení. Rakousko mělo před 10 lety podobný trend a nyní s velkými obtížemi otevírají nové malé porodnice s rodinným přístupem, pochopitelně pro fyziologická těhotenství.
Jedním ze zásadních argumentů, který naopak prokazuje nebezpečnost velkých klinických porodnic, je výskyt HIE, tedy hypoxicko-ischemické encefalopathie novorozenců, jejichž nárůst je na klinických pracovištích fakticky o 100 % vyšší než v malých porodnicích – pokud budete porovnávat porody dětí vážících více než 2 000 gramů, u nichž jsou stejné možnosti porodu ve velkých a malých porodnicích. Výskyt HIE roste a na růstu se podílejí perinatální centra oproti malým porodnicím v poměru 0,91 promile v perinatologických centrech vůči 0,40 promile v malých porodnicích. To je více než jedenkráte tolik. Velmi pravděpodobně to může souviset s přetížeností perinatálních center, jíž jsme svědky po léta – viz problematika registrací v pražských porodnicích atd.
Argumentů je mnoho, jako člen akreditační komise Ministerstva zdravotnictví dva roky aktivně vysvětluji, že to není dobře, a nikdo nechce slyšet, viz zápisy ze zasedání Akreditační komise gynekologicko-porodnické za poslední dva roky.
2.) Porovnejte finanční náklady na jeden fyziologický porod v klinických pracovištích a v malých nemocnicích a zjistíte prodražení péče, porovnejte počty císařských řezů a zjistíte, že další zvýšení % SC v CR bez jakéhokoli efektu na výsledky perinatální péče a řadu dalších fakt, jako zhoršení dostupnosti porodního místa, zvýšení počtu domácích porodů, horší dostupnost rodinných porodů atd.
1.) Jaký je Váš názor názor na návrh zrušit tzv. nízkokapacitní porodnice pouze dle jediného kritéria, tj. uskutečněných porodů za rok?
2.) Co by podle Vás zrušení malých porodnic způsobilo v českém porodnictví z hlediska péče o těhotné a rodící ženy? ...
1.) Kvalita porodní péče je po desetiletí jeden z nejlépe vedených a dokumentovaných ukazatelů lékařské péče v naší zemi a je každoročně centralizována, rozborována a vyhodnocována na perinatologických kongresech následující rok. Pokud hlavní argument pro rušení porodnice je údajné bezpečí rodiček a novorozenců a malé porodnice jsou považovány za nebezpečné, prosím sečtěte sledované parametry za 2, 3 nebo 5 let a můžete sestavit žebříčky porodnic podle perinatální úmrtnosti a dalších parametrů na validních tisícihlavých souborech. Malé porodnice poskytují vysoce bezpečnou péči, a které z nich ne – tyto řešme!
Jako primář malé porodnice charakterizované jedněmi z nejlepších výsledků péče (viz dostupné statistiky) jsem zásadně proti tomuto schematickému řešení. Rakousko mělo před 10 lety podobný trend a nyní s velkými obtížemi otevírají nové malé porodnice s rodinným přístupem, pochopitelně pro fyziologická těhotenství.
Jedním ze zásadních argumentů, který naopak prokazuje nebezpečnost velkých klinických porodnic, je výskyt HIE, tedy hypoxicko-ischemické encefalopathie novorozenců, jejichž nárůst je na klinických pracovištích fakticky o 100 % vyšší než v malých porodnicích – pokud budete porovnávat porody dětí vážících více než 2 000 gramů, u nichž jsou stejné možnosti porodu ve velkých a malých porodnicích. Výskyt HIE roste a na růstu se podílejí perinatální centra oproti malým porodnicím v poměru 0,91 promile v perinatologických centrech vůči 0,40 promile v malých porodnicích. To je více než jedenkráte tolik. Velmi pravděpodobně to může souviset s přetížeností perinatálních center, jíž jsme svědky po léta – viz problematika registrací v pražských porodnicích atd.
Argumentů je mnoho, jako člen akreditační komise Ministerstva zdravotnictví dva roky aktivně vysvětluji, že to není dobře, a nikdo nechce slyšet, viz zápisy ze zasedání Akreditační komise gynekologicko-porodnické za poslední dva roky.
2.) Porovnejte finanční náklady na jeden fyziologický porod v klinických pracovištích a v malých nemocnicích a zjistíte prodražení péče, porovnejte počty císařských řezů a zjistíte, že další zvýšení % SC v CR bez jakéhokoli efektu na výsledky perinatální péče a řadu dalších fakt, jako zhoršení dostupnosti porodního místa, zvýšení počtu domácích porodů, horší dostupnost rodinných porodů atd.
pondělí 12. prosince 2011
úterý 6. prosince 2011
Od Labutě: http://prolabute.blogspot.com/
Od alternativy k mainstreamu
Nedávno jsem zhlédla na České televizi besedu Jaroslava Duška, která se mimo jiné týkala také přirozených porodů, jedné české ženy, která se rozhodla rodit v Belgii a situaci v českých porodnicích. Pro zájemce ke zhlédnutí zde.
Abych pravdu řekla, nepadala jsem v úžas nad vymoženostmi belgické porodnice, naopak mi klesala čelist při popisování českých poměrů. Ačkoliv jsem si dobře vědoma toho, že místo od místa se podmínky liší a vlastně je to hlavně o lidech, nemohu si odpustit srovnání s dánským systémem a mou osobní zkušeností.
Těhotná jsem byla dvakrát, oba porody byly hodně jiné, ale k oběma došlo na území Severního království. Velice dobře vím, že nemám osobní zkušenost s českým systémem a tak tento článek prosím berte jako popis toho, jak to chodí v Dánsku s akcentem na to, co udivuje česky vychovanou matku.
Těhotenství
V průběhu těhotenství se nemusíte ani jednou potkat s gynekologem. Ve chvíli, kdy na vás zablikají dvě čárky na těhotenském testu, se objednáte k praktickému lékaři, který provede základní vyšetření a odkáže vás do péče porodních asistentek.
Porodní asistentky jsou v drtivé většině ženy (myslím, že jsem někde četla, že v celém království působí čtyři porodní asistenti) a jejich povolání je z hlediska pohledu společnosti poměrně dost vážené.
Počet návštěv v těhotenství závisí na tom, zda jste těhotná poprvé, nebo už máte nějaké zkušenosti. Jedná se o zhruba tři až pět návštěv.
Hlavní náplní těchto setkání je povídání o tom, jak se máte a jaké máte okolo těhotenství pocity (což je zajímavé hlavně poprvé). Mimo to je vám také vyšetřena moč, zvážíte se, změříte tlak a potom vám porodní asistentka rukama prohmatá břicho a odhadne velikost miminka (což je mimochodem mnohem přesnější metoda než ultrazvuk) a poslechne tlukot jeho srdce.
Pokud máte zájem, na ultrazvuk zajdete dvakrát. Ve dvanáctém a dvacátém týdnu těhotenství. Tam vám miminko různě přeměří, aby zjistili, zda se dobře vyvíjí a když budete hodní a budete chtít, dozvíte se i pohlaví dítěte. Abych pravdu řekla, podívaná to moc není, pokud vás teda nezajímají ledviny, mozek, srdce, proudění krve a jiné pochody v těle nenarozeného dítěte.
U všech konzultací s porodní asistentkou, či lékařem je vítaný i otec dítěte, případně další osoby...
Je-li vše v pořádku a nenaskytne-li se žádný důvod k dalším vyšetřením, těhotenství jste statečně přestála a můžete se těšit k porodu...
Porod
Rodila jsem dvakrát. Jednou v malé porodnici v okresním městě s výhledem na jezero a měsíc v úplňku, podruhé v největší porodnici v zemi s výhledem do křoví. Jeden porod trval padesát hodin a druhý tři. Jednou jsem porodila dceru a podruhé syna. Každý porod byl úplně jiný a přece by se našly styčné body, kudy povedu nit provázející dánským porodnictvím.
Tak za prvé zapomeňte na kleště a skákání na břicho. To jsou metody, které zde patří ke stejné minulosti jako kovářské kleště na trhání zubů. Minimálně se provádějí i nástřihy (neznám nikoho, komu ho dělali) a pokud je to možné, neprovádějí se císařské řezy (znám jednu).
Každá žena si může zvolit polohu, ve které chce rodit. Přiznám se, že jsem lenoch a tak jsem obě děti porodila v leže... A v mnoha porodních pokojích jsou i vany.
Další důležitá věc je, že pokoj, na který vás přijmou, je i pokojem, na kterém porodíte, takže žádné "hekárny" a "sály". U porodu není přítomen doktor, ale pouze porodní asistentka a vaši blízcí (pokud si to přejete samozřejmě).
Porodní asistentka se s vámi po příjmu pobaví o tom, jak si asi svůj porod představujete a tuto představu se vám snaží naplnit. Pravda, občas to není možné a občas je i to doslovné plnění docela drsné. Poprvé jsem chtěla rodit do vody, což jsem se nakonec rozhodla vzdát, když jsem si po 42 hodinách kontrakcí nechala píchnout epidurál (později jsem toho trochu litovala, ale v té situaci, kdy jsem se za téměř dva dny otevřela na pět centimetrů a zdaleka neviděla světlo na konci tunelu, to bylo pochopitelné). Porodní asistentka se mě přitom snažila celou dobu povzbudit a přesvědčit, že to mám ještě chvíli vydržet. Výhodou epidurálu tenkrát bylo to, že jsem si trochu odpočinula a za pár hodin byla připravená porodit, což proběhlo opět zcela bez tlumení bolesti (nepočítám-li akupunkturní jehly v hlavě, které mi při procesu stejně vypadaly...)
Když jsem rodila v noci, bylo samozřejmostí přítmí a intimní atmosféra (jestli teda může být intimní ženský řev), ve dne to bylo trošku méně romantické jednak proto, že můj muž nebyl u porodu a pak taky proto, že se nám to krapet komplikovalo a bylo třeba zavolat doktora, aby kontroloval malého, jestli je v pořádku.
Na druhou stranu napodruhé dostála porodní asistentka mému přání porodit bez tlumení bolesti do puntíku. Ani když jsem na ni řvala, že chci epidurál, nepovolila a nechala mne poctivě trpět až do konce...
Při prvním porodu jsem dcerku tlačila téměř tři hodiny a tak mi v závěru porodní asistentky přistavily na povzbuzení zrcadlo, abych viděla, jak se mé miminko dere na svět (tenkrát jsem ještě neznala pohlaví). Ačkoliv se nejednalo o zrovna estetickou podívanou, to že jsem viděla na vlastní oči, jak se má dcera narodila, patří bezkonkurenčně k nejsilnějším zážitkům mého života. Kluka jsem neviděla, ale zato se narodil na dvě kontrakce.
Po porodu hlavičky se čekalo až se dítě přirozeně natočí a vyjde ven.
Po porodu
Ve chvíli, kdy dítka vyklouzly ven, byly bleskově osušeny suchou plínou a okamžitě přiloženy na hruď, kde jsme se na sebe podívali a začli kojit. Při prvním porodu stříhal pupeční šňůru muž, při druhém porodní bába (sice jsem si přála, aby počkala na muže, který čekal s dcerou ve vedlejším pokoji, ale pupeční šňůra byla moc krátká a synek by nedosáhl ke zdroji...). Placentu mi po porodu ukázaly a diskrétně zlikvidovaly (nemůžu si nepoložit otázku "Co se děje se všema těma placentama?").
Na měření a vážení se nikterak nepospíchá, času je dost třeba druhý den, nebo za pár hodin. Z lékařského hlediska je beztak irelevantní, jestli novorozenec měří 49 nebo 50 centimetrů. Kontrola zdravotního stavu novorozence probíhá v matčině náruči a pokud je všechno v pořádku, můžete si být jisti tím, že vaše miminko nikdo cizí do ruky brát nebude.
Pokud jste prvorodička, můžete zůstat nějaký ten den v nemocnici, kde vám porodní asistentky vysvětlí, jak s miminem zacházet, jak kojit a dohlídnou na váš zdravotní stav. Já byla v porodnici dva dny a muž byl celou dobu na pokoji se mnou. Dostal vlastní postel a akorát za jídlo si musel připlatit.
Druho a vícerodičky rodí ambulantně. Což znamená, že pokud je vše v pořádku, pár hodin po porodu jdete domů. Abych pravdu řekla, nejdřív mě to vyděsilo, po zkušenosti s vyčerpáním po prvním porodu jsem si nedokázala představit, že se za čtyři hodiny sbalím a odjedu domů, kde se budu starat o domácnost a dvě děti. V praxi to pak kupodivu proběhlo zcela přirozeně a byla jsem ráda, že jsme byli všichni brzo spolu doma. Naštěstí s domácností nám přijela na tři dny pomoct babička.
Každý dánský otec má po porodu dítěte nárok na dva týdny dovolené a tak se může spolupodílet na plynulém přechodu od jednoho dítěte ke dvěma, třema a tak dále. Myslím, že i díky tomu, že na mne nebyly v průběhu porodu páchány žádné lékařské zákroky, jsem se velice rychle zregenerovala (čtyři hodiny po druhém porodu jsem seděla v autě, bez problému...) a tak byla schopná zase velice rychle zajet do běžného života.
S každým porodem jsem si sáhla až kousek za hranici toho, co jsem si doposud myslela, že zvládnu. Rozhodně to nebylo lehké, ale i přesto na oba porody vzpomínám ráda a kdybych si to mohla ještě někdy zopakovat, nezlobila bych se...
Osobně nechápu, proč je v Česku tak velký problém předat kompetence porodu matkám a porodním asistentkám. Studie ze "Západní" Evropy prokazují, že rodičky jsou spokojenější, množství lékařských zákroků klesá, lékaři jsou odpočatější a lépe zvládají práci u komplikovaných porodů a potom pro stát je to mnohem levnější.
Momentálně je v Česku aktuální soud s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou a návrh nového zákona, který defakto ruší povolání porodních asistentek. Abych pravdu řekla, nad obojím mi zůstává rozum stát.
Tento článek jsem napsala hlavně proto, abych poukázala na fakt, že to, co se v Česku považuje za nezodpovědnost, nevzdělanost a záležitost pološílených žen s krajně alternativním pohledem na svět, může být v jiné zemi zcela normální, bezpečný a taky i trochu nudný (debata o porodech se tady nevede a dokonce ani ženy nemají zrovna velkou potřebu sdělovat si zážitky z porodu...bylo to totiž...přirozené, normální...) mainstream.
P.S.: Ještě před prvním porodem jsem žertovala, že poprvé budu rodit v nemocnici standardně, podruhé ambulantně a potřetí doma. Nevím, jestli se mi to vyplní, každopádně domácí porody patří k samozřejmé nabídce porodnic a jsou umožněny všem ženám, které si tak přejí a jejich těhotenství probíhá normálně.
Nedávno jsem zhlédla na České televizi besedu Jaroslava Duška, která se mimo jiné týkala také přirozených porodů, jedné české ženy, která se rozhodla rodit v Belgii a situaci v českých porodnicích. Pro zájemce ke zhlédnutí zde.
Abych pravdu řekla, nepadala jsem v úžas nad vymoženostmi belgické porodnice, naopak mi klesala čelist při popisování českých poměrů. Ačkoliv jsem si dobře vědoma toho, že místo od místa se podmínky liší a vlastně je to hlavně o lidech, nemohu si odpustit srovnání s dánským systémem a mou osobní zkušeností.
Těhotná jsem byla dvakrát, oba porody byly hodně jiné, ale k oběma došlo na území Severního království. Velice dobře vím, že nemám osobní zkušenost s českým systémem a tak tento článek prosím berte jako popis toho, jak to chodí v Dánsku s akcentem na to, co udivuje česky vychovanou matku.
Těhotenství
V průběhu těhotenství se nemusíte ani jednou potkat s gynekologem. Ve chvíli, kdy na vás zablikají dvě čárky na těhotenském testu, se objednáte k praktickému lékaři, který provede základní vyšetření a odkáže vás do péče porodních asistentek.
Porodní asistentky jsou v drtivé většině ženy (myslím, že jsem někde četla, že v celém království působí čtyři porodní asistenti) a jejich povolání je z hlediska pohledu společnosti poměrně dost vážené.
Počet návštěv v těhotenství závisí na tom, zda jste těhotná poprvé, nebo už máte nějaké zkušenosti. Jedná se o zhruba tři až pět návštěv.
Hlavní náplní těchto setkání je povídání o tom, jak se máte a jaké máte okolo těhotenství pocity (což je zajímavé hlavně poprvé). Mimo to je vám také vyšetřena moč, zvážíte se, změříte tlak a potom vám porodní asistentka rukama prohmatá břicho a odhadne velikost miminka (což je mimochodem mnohem přesnější metoda než ultrazvuk) a poslechne tlukot jeho srdce.
Pokud máte zájem, na ultrazvuk zajdete dvakrát. Ve dvanáctém a dvacátém týdnu těhotenství. Tam vám miminko různě přeměří, aby zjistili, zda se dobře vyvíjí a když budete hodní a budete chtít, dozvíte se i pohlaví dítěte. Abych pravdu řekla, podívaná to moc není, pokud vás teda nezajímají ledviny, mozek, srdce, proudění krve a jiné pochody v těle nenarozeného dítěte.
U všech konzultací s porodní asistentkou, či lékařem je vítaný i otec dítěte, případně další osoby...
Je-li vše v pořádku a nenaskytne-li se žádný důvod k dalším vyšetřením, těhotenství jste statečně přestála a můžete se těšit k porodu...
Porod
Rodila jsem dvakrát. Jednou v malé porodnici v okresním městě s výhledem na jezero a měsíc v úplňku, podruhé v největší porodnici v zemi s výhledem do křoví. Jeden porod trval padesát hodin a druhý tři. Jednou jsem porodila dceru a podruhé syna. Každý porod byl úplně jiný a přece by se našly styčné body, kudy povedu nit provázející dánským porodnictvím.
Tak za prvé zapomeňte na kleště a skákání na břicho. To jsou metody, které zde patří ke stejné minulosti jako kovářské kleště na trhání zubů. Minimálně se provádějí i nástřihy (neznám nikoho, komu ho dělali) a pokud je to možné, neprovádějí se císařské řezy (znám jednu).
Každá žena si může zvolit polohu, ve které chce rodit. Přiznám se, že jsem lenoch a tak jsem obě děti porodila v leže... A v mnoha porodních pokojích jsou i vany.
Další důležitá věc je, že pokoj, na který vás přijmou, je i pokojem, na kterém porodíte, takže žádné "hekárny" a "sály". U porodu není přítomen doktor, ale pouze porodní asistentka a vaši blízcí (pokud si to přejete samozřejmě).
Porodní asistentka se s vámi po příjmu pobaví o tom, jak si asi svůj porod představujete a tuto představu se vám snaží naplnit. Pravda, občas to není možné a občas je i to doslovné plnění docela drsné. Poprvé jsem chtěla rodit do vody, což jsem se nakonec rozhodla vzdát, když jsem si po 42 hodinách kontrakcí nechala píchnout epidurál (později jsem toho trochu litovala, ale v té situaci, kdy jsem se za téměř dva dny otevřela na pět centimetrů a zdaleka neviděla světlo na konci tunelu, to bylo pochopitelné). Porodní asistentka se mě přitom snažila celou dobu povzbudit a přesvědčit, že to mám ještě chvíli vydržet. Výhodou epidurálu tenkrát bylo to, že jsem si trochu odpočinula a za pár hodin byla připravená porodit, což proběhlo opět zcela bez tlumení bolesti (nepočítám-li akupunkturní jehly v hlavě, které mi při procesu stejně vypadaly...)
Když jsem rodila v noci, bylo samozřejmostí přítmí a intimní atmosféra (jestli teda může být intimní ženský řev), ve dne to bylo trošku méně romantické jednak proto, že můj muž nebyl u porodu a pak taky proto, že se nám to krapet komplikovalo a bylo třeba zavolat doktora, aby kontroloval malého, jestli je v pořádku.
Na druhou stranu napodruhé dostála porodní asistentka mému přání porodit bez tlumení bolesti do puntíku. Ani když jsem na ni řvala, že chci epidurál, nepovolila a nechala mne poctivě trpět až do konce...
Při prvním porodu jsem dcerku tlačila téměř tři hodiny a tak mi v závěru porodní asistentky přistavily na povzbuzení zrcadlo, abych viděla, jak se mé miminko dere na svět (tenkrát jsem ještě neznala pohlaví). Ačkoliv se nejednalo o zrovna estetickou podívanou, to že jsem viděla na vlastní oči, jak se má dcera narodila, patří bezkonkurenčně k nejsilnějším zážitkům mého života. Kluka jsem neviděla, ale zato se narodil na dvě kontrakce.
Po porodu hlavičky se čekalo až se dítě přirozeně natočí a vyjde ven.
Po porodu
Ve chvíli, kdy dítka vyklouzly ven, byly bleskově osušeny suchou plínou a okamžitě přiloženy na hruď, kde jsme se na sebe podívali a začli kojit. Při prvním porodu stříhal pupeční šňůru muž, při druhém porodní bába (sice jsem si přála, aby počkala na muže, který čekal s dcerou ve vedlejším pokoji, ale pupeční šňůra byla moc krátká a synek by nedosáhl ke zdroji...). Placentu mi po porodu ukázaly a diskrétně zlikvidovaly (nemůžu si nepoložit otázku "Co se děje se všema těma placentama?").
Na měření a vážení se nikterak nepospíchá, času je dost třeba druhý den, nebo za pár hodin. Z lékařského hlediska je beztak irelevantní, jestli novorozenec měří 49 nebo 50 centimetrů. Kontrola zdravotního stavu novorozence probíhá v matčině náruči a pokud je všechno v pořádku, můžete si být jisti tím, že vaše miminko nikdo cizí do ruky brát nebude.
Pokud jste prvorodička, můžete zůstat nějaký ten den v nemocnici, kde vám porodní asistentky vysvětlí, jak s miminem zacházet, jak kojit a dohlídnou na váš zdravotní stav. Já byla v porodnici dva dny a muž byl celou dobu na pokoji se mnou. Dostal vlastní postel a akorát za jídlo si musel připlatit.
Druho a vícerodičky rodí ambulantně. Což znamená, že pokud je vše v pořádku, pár hodin po porodu jdete domů. Abych pravdu řekla, nejdřív mě to vyděsilo, po zkušenosti s vyčerpáním po prvním porodu jsem si nedokázala představit, že se za čtyři hodiny sbalím a odjedu domů, kde se budu starat o domácnost a dvě děti. V praxi to pak kupodivu proběhlo zcela přirozeně a byla jsem ráda, že jsme byli všichni brzo spolu doma. Naštěstí s domácností nám přijela na tři dny pomoct babička.
Každý dánský otec má po porodu dítěte nárok na dva týdny dovolené a tak se může spolupodílet na plynulém přechodu od jednoho dítěte ke dvěma, třema a tak dále. Myslím, že i díky tomu, že na mne nebyly v průběhu porodu páchány žádné lékařské zákroky, jsem se velice rychle zregenerovala (čtyři hodiny po druhém porodu jsem seděla v autě, bez problému...) a tak byla schopná zase velice rychle zajet do běžného života.
S každým porodem jsem si sáhla až kousek za hranici toho, co jsem si doposud myslela, že zvládnu. Rozhodně to nebylo lehké, ale i přesto na oba porody vzpomínám ráda a kdybych si to mohla ještě někdy zopakovat, nezlobila bych se...
Osobně nechápu, proč je v Česku tak velký problém předat kompetence porodu matkám a porodním asistentkám. Studie ze "Západní" Evropy prokazují, že rodičky jsou spokojenější, množství lékařských zákroků klesá, lékaři jsou odpočatější a lépe zvládají práci u komplikovaných porodů a potom pro stát je to mnohem levnější.
Momentálně je v Česku aktuální soud s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou a návrh nového zákona, který defakto ruší povolání porodních asistentek. Abych pravdu řekla, nad obojím mi zůstává rozum stát.
Tento článek jsem napsala hlavně proto, abych poukázala na fakt, že to, co se v Česku považuje za nezodpovědnost, nevzdělanost a záležitost pološílených žen s krajně alternativním pohledem na svět, může být v jiné zemi zcela normální, bezpečný a taky i trochu nudný (debata o porodech se tady nevede a dokonce ani ženy nemají zrovna velkou potřebu sdělovat si zážitky z porodu...bylo to totiž...přirozené, normální...) mainstream.
P.S.: Ještě před prvním porodem jsem žertovala, že poprvé budu rodit v nemocnici standardně, podruhé ambulantně a potřetí doma. Nevím, jestli se mi to vyplní, každopádně domácí porody patří k samozřejmé nabídce porodnic a jsou umožněny všem ženám, které si tak přejí a jejich těhotenství probíhá normálně.
pondělí 5. prosince 2011
Odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 v případu Ivany Königsmarkové
Průběh porodu a péče poskytovaná Obžalovanou v průběhu porodu
Ve vztahu k samotnému průběhu porodu a jednotlivým krokům Obžalované jde především k posouzení jeho délky, zda šlo o postupující porod či nikoli, posuzování nízkorizikovosti rodičky, otázku významu odtoku plodové vody, monitorování stavu rodičky, poskytnutí informace a postupu při resuscitaci, dále jde o povinnost zdravotníka respektovat vůli pacienta. K těmto skutečnostem Obžalovaná uvádí následující:
(a) Délka porodu. První doba porodní trvala cca 9,5 hodiny (rodička volala Obžalované okolo 15.00, že začínají kontrakce, dítě se narodilo v 0.53 dalšího dne, jak vyplývá z protokolu z hlavního líčení), druhá doba porodní 30 minut. Tato délka odpovídá (i podle gynekologicko-porodnických standardů) normálnímu průběhu porodu. Tato délka nevypovídá o žádné abnormalitě. V této souvislosti Obžalovaná považuje za potřebné opravit nesprávný závěr Obvodního soudu, že první doba porodní začala v již 22. července 2009 v 12:00, neboť první doba porodní nastává příchodem tzv. produktivních kontrakcí. Usuzování Obvodního soudu na počátek první doby porodní pouze podle dilatace děložního hrdla na -1cm, která je běžná i před první dobou porodní, tak nemůže být relevantním údajem pro takový závěr.
(b) Otázka postupujícího, resp. protrahovaného porodu. Jako postupující porod je považován porod, kdy dochází k otevírání děložního hrdla rychlostí alespoň 1 cm/hod (i dle standardů ČGPS ČLS JEP) s tím, že k plnému otevření je nutné 10 cm, resp. 10 hodin. Porod paní P., od počátku produktivních kontrakcí, tedy takových, které způsobují otevírání děložního hrdla, trval 9,5 hodiny, nešlo tedy o protrahovaný nepostupující porod. Nedošlo k žádnému vybočení od normálu a indicii, že by šlo o patologický průběh.
(c) Odtok plodové vody. K odtoku plodové vody došlo přibližně 32 hodin před počátkem první doby porodní, celková doba od odtoku po porození dítěte trvala 43 hodin. Standardy WHO doporučují vyčkat bez zásahů do porodu 48 hodin. Tuto dobu tedy Obžalovaná nepřekročila, ba naopak. Stejně tak se při svém výslechu vyjádřil i MUDr. D. Není bez zajímavosti, že například švédská odborná doporučení přitom hovoří o 96 hodinách, přičemž Švédsko je země s nejnižší novorozeneckou úmrtností na světě a zároveň 3% podílem domácích porodů. Oproti tomu doporučení českých gynekologů hovoří o nutnosti vyvolávat porod do 24 hodin, přičemž po 12 ti hodinách je nutné preventivně podat antibiotika. Toto doporučení není nijak podložené žádnými exaktními výzkumy, a jde jen o postup obvykle praktikovaný v českých zdravotnických zařízeních. V této souvislosti je rovněž nutné upozornit, že podle zahraničních postupů je takový invazivní přístup označen jako škodlivý, pokud k tomuto postupu není indikace v podobě infekce. K prokázaní výše uvedeného též mohl sloužit výslech magistry XY.
Přesto Obvodní soud jako podklad pro svá rozhodnutí vyšel z výhradně z doporučení české gynekologické společnosti, aniž by bylo dostatečně argumentováno z jakých důvodu a současně bylo zamítnuto dokazování ožţalované. Riziko, které plyne z dřívějšího odtoku plodové vody, je riziko infekce, která může v konečném důsledku způsobit tíseň plodu. Projevy případné infekce je podle doporučení WHO třeba požadovaným způsobem sledovat, což Obţalovaná činila. To znamená, že doporučila rodičce měření tělesné teploty a kontrolovala barvu plodové vody. Teplota byla po celou dobu porodu v normě a plodová voda byla po celou dobu porodu čirá.
Z následných vyšetření matky i dítěte v porodnici se ukázalo, že infekce nebyla přítomna, jak jiţ správně Obžalovaná diagnostikovala v průběhu porodu. Chybí tedy jakákoli příčinná souvislost mezi dřívějším odtokem vody a následkem v podobě poškození zdraví dítěte (detailněji dále viz bod 2.6 níže).
(d) Monitorování průběhu porodu. Obžalovaná i v tomto bodě dodržela postup stanovený WHO. Vedle kontinuálního sledování rodičky, jejích projevů, zejména způsob dýchání a produktivity kontrakcí, jde především o monitoraci ozev plodu a zevní a vnitřní vyšetření. Pomocí vnitřního a vnějšího vyšetřování obžalovaná určovala polohu dítěte, jeho nastavení do porodních cest a rotaci. Vše odpovídalo normě.
(e) Otázka vaginálního (vnitřního) vyšetření. Doporučení WHO varují před častým vnitřním vyšetřováním, zvlášť v případě odtoku plodové vody, neboť se zvyšuje riziko zavedení infekce. Stanoví, že počet vyšetření je nutné omezit na nezbytně nutný, obvykle jednou za 4 hodiny. Doporučují dokonce omezit vyšetření na jedno celkem, k potvrzení skutečnosti, že došlo k dilataci děložního hrdla. Obžalovaná rodičku vnitřně vyšetřila celkem třikrát od doby, kdy k porodu přijela, naposledy půl hodiny před porozením dítěte, kdy určila úplný zánik branky. Obžalovaná tedy postup dodržela. Soud zde navíc nesprávně zhodnotil, že rodička byla naposledy vyšetřena hodinu před narozením dítěte, myslel tím zjevně pouze vaginální vyšetření a k němu došlo navíc půl hodiny před porozením. Pro nepravdivý závěr soudu nelze najít žádné zdůvodnění, neboť dítě bylo nadále sledováno a to poslechem ozev plodu, a to až do konce porodu, opačné tvrzení z ničeho nevyplývá, nebylo nijak dokázáno. Obžalovaná tedy nerozumí tomu, na základě čeho soud dospěl k závěru o nesledování dítěte.
(f) Monitorace ozev plodu. Obžalovaná sledovala periodicky ozvy plodu po 15-30 minutách v první době porodní, ve druhé době porodní pak častěji, nicméně ta proběhla velmi rychle, znovu je třeba se ptát, na základě čeho došel Obvodní soud k tvrzení, že plod sledován nebyl. Tento postup opět odpovídá doporučením WHO. Ozvy plodu byly po celou dobu porodu v normě, nevykazovaly žádnou odchylku, cžţ i Obvodní soud vzal za prokázané (detailně viz bod 2.6 níže ohledně příčinné souvislosti). Ke sledování používá Obžalovaná přístroj Doppler. Pokud by se Obvodní soud vypořádal dostatečně s předloženými standardy WHO, musel by narazit na popis experimentu WHO, v němž se srovnávala kontinuální (běžná nemocniční praxe) a periodická monitorace ozev. Tento pokus vyšel ve prospěch periodického sledování s ohledem na zdraví dítěte a matky a doporučení tohoto postupu.
Z naměřených hodnot ozev plodu nevyplývala žádná informace o skutečnosti,žţe by dítě bylo v tísni. Ostatně i MUDr. D. potvrdil, že i při nemocniční péči a kontinuální monitoraci se nemusí nepříznivý stav projevit, a to ani u nízkorizikových rodiček. Tuto skutečnost potvrzují i Obžalovanou navržení a soudem zamítnutí odborníci lékaři, tedy že skutečně ani při využití všech dostupných metod nelze vždy určit, zda je dítě v pořádku, neboť se to navenek nijak neprojeví. Nelze tedy klást Obžalované za vinu, že případnou poruchu nezaznamenala, neboť byť jednala zcela v souladu s příslušnými odbornými doporučeními, nedošlo k projevu jakékoliv abnormality, která by indikovala změnu porodu z fyziologického na patologický. I vzhledem ke skutečnosti, že srdeční akce dítěte po narození nevykazovala výraznější výkyv, nelze usuzovat na to, že by k tomuto došlo v průběhu porodu. Z hlediska vědeckého zkoumání, nejsou dodnes ozřejměny všechny příčiny asfyxie (příkladem může být neprojevitelné poškození mozkových center), ani u nemocničních porodů se vždy vnějšně neprojeví a porod skončí s obdobnými následky. Obžalované nelze klást za vinu, že abnormalitu nediagnostikovala, když se žádným způsobem neprojevila.
(g) K otázce záznamu ozev plodu. Obvodní soud zpochybňuje záznam provedený Obžalovanou s tím, že není pravděpodobné, že by ozvy dítěte byly stále stejné bez fyziologické variability (140), jak vyplývá ze záznamu. Sama Obžalovaná ve své výpovědi uvedla, že ozvy nevybočovaly z normy, tedy byly v rozmezí 120-160. K tomuto je nutné podotknout, že způsob záznamu srdeční akce plodu do tzv. partografu, jak ho provádí Obžalovaná, je odlišný od nemocničního záznamu při kontinuálním sledování. Znamená to, že srdeční akce, která je v normě, se znamená křížky zaokrouhleně okolo příslušných ozev. V tomto případě se ozvy dítěte pohybovaly okolo 140 (142,148 atd.), proto je záznam takto proveden. Soud se nicméně vůbec nezabýval otázkou způsobu záznamu ozev plodu při domácím porodu, nikterak ji neřešil, neměl o tomto žádnou informaci, nicméně mu nebránilo, aby daný záznam prohlásil za nepravděpodobný.
(iv) Přítomnost mekonia na těle A. P.
Další skutečností, která nebyla v řízení před soudem prokázána v míře, která nevzbuzuje důvodné pochybnosti, je přítomnost mekonia na těle A.P. a v jeho dýchacím traktu. V této souvislosti Rozsudek vychází výhradně z výslechu svědkyně MUDr. H., kterou soud považoval za zcela důvěryhodnou. Obžalovaná považuje za nutné zdůraznit, že přítomnost mekonia na těle A. P., znečištěné plodové vody v jeho ústech a mekonia v nespecifikovaném místě dýchacího traktu A. P. byla v řízení tvrzena pouze MUDr. H. a to v příkrém rozporu se závěry ostatních osob (Obžalovaná, paní P., pan P., MUDr. S., MUDr. D.) s tím, že:
(a) Obžalovaná přítomnost mekonia na těle A. P. popírá, přičemž odkazuje na svou výpověď, dle níž po vypuzení novorozence z rodících cest dítěti ústy odsála nos a ústa, kde žádné mekonium nebylo přítomné a dále prováděla na hrudníku nepřímou masáž srdce (opět bez přítomnosti mekonia). Obžalovaná rovněž trvá na tom, že plodová voda byla po celou dobu čirá;
(b) paní P. shodně vypověděla, že plodová voda byla po celou dobu čirá, dále že „na lůžku si nevšimla žádného neobvyklého zabarvení. Dítě, když se narodilo, tak se pokakalo, a to už leželo na matraci vedle ní. Původně bylo dítě čistí a až potom, co bylo venku, tak se vykakalo. Paní P. rovněž shodně s Obžalovanou vypověděla, že po narození A. P. mu Obžalovaná ústy odsála nos a ústa, kde žádné mekonium nebylo přítomné a dále prováděla na hrudníku nepřímou masáž srdce (opět bez přítomnosti mekonia). Obžalovaná rovněž trvá na tom, že plodová voda byla po celou dobu čirá;
(c) pan P. vypověděl, že si nevšiml, že by byl A. nějak ušpiněný;
(d) žádný další ze svědků nemůže (ne)přítomnost mekonia potvrdit, neboť ti měli informace o údajné přítomnosti smolky pouze zprostředkovaně od MUDr. H. Z výpovědi MUDr. S. nicméně dále vyplývá podstatný fakt, a sice že při následném ošetřování a odsávání dýchacích cest A. P. v Ústavu pro matku a dítě v Podolí (dále jen „ÚPMD“) nebylo (!) mekonium v dýchacích cestách novorozence nijak zjištěno a ani se nijak nerozvíjelo ani jinak typické postižení plicního parenchymu;
28 Str, 15 Rozsudku: „(MUDr. H) mu vyčistila ústa, která byla plná znečištěné plodové vody, přestoţe jí tvrdili, ţe plodová voda byla čirá.... (MUDr. H.) Rouru vytáhla a byla ucpaná mekoniem.“
(e) další ze svědků, MUDr. D., vypověděl, že z medicínského hlediska není možné, aby novorozenec měl v dýchacích cestách či v plicích mekonium, pokud je plodová voda čirá.
Za této situace, kdy tři (!) očití svědci potvrzují skutečnost, že plodová voda nebyla od začátku porodu až do vypuzení novorozence z porodních cest znečištěná a že novorozenec se narodil neznečištěn, kdy další zdravotníci ÚPMD, kteří převzali A. P. do péče od rychlé záchranné služby, na jeho těle ani v jeho dýchacích cestách nenalezli žádnou stopu mekonia, a kdy jediná výpověď, která je se všemi výše uvedenými svědeckými výpověďmi v rozporu, je výpověď MUDr. H., není skutkový závěr, že novorozenec vdechl v důsledku tísně smolku, udržitelný, a lze jej jen stěží považovat za stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Na tomto místě Obžalovaná poukazuje na skutečnost, že tento případ není jediným, kdy MUDr. H. vypovídala v příkrém rozporu s výpověďmi Obžalované a výpověďmi dalších svědků. MUDr. H. v průběhu trestního řízení zejména opakovaně vypovídala, že při jejím příjezdu dítě nebylo ze strany Obžalované nijak resuscitováno. Z výpovědí Obžalované, a veškerých ostatních očitých svědků, tedy paní P. a pana P., přitom shodně vyplynulo, že Obţalovaná novorozence nepřetržitě (s výjimkou cca půl minuty, kdy Obžalovaná po telefonu mluvila s operátory rychlé záchranné služby) resuscitovala až do příjezdu rychlé záchranné služby. Pokud se výpověď MUDr. H. v takto zásadních bodech rozchází se shodnými výpověďmi Obžalované a dvou dalších svědků, měl by Obvodní soud se zvláštní pečlivostí hodnotit výpovědi této svědkyně a měl by si rovněž klást otázku její důvěryhodnosti a motivaci k podávání tak odlišných svědeckých výpovědí. To však Obvodní soud neučinil a beze zbytku vyšel z její výpovědi, aniž by se jakkoliv vypořádal se zásadními rozpory s výpověďmi ostatních svědků a dalšími okolnostmi, jak vyplynuly z provedeného dokazování (a zejména pak těmi uvedenými v bodech (a) až (e) výše).
2.2.3 Údajná nedostatečnost resuscitace ze strany Obžalované
V rovině skutkových zjištění k tomuto Obžalovaná dále uvádí, že resuscitace novorozence navíc patří mezi nejobtížnější, a to i pro zkušeného odborníka a že v souladu se svou povinností poskytnout první pomoc zahájila ihned po narození dítěte, které se nenadechlo, resuscitaci, která byla maximální možná za daných podmínek. Tuto skutečnost ostatně potvrzuje i MUDr. S., který výslovně uvedl, že by bez příslušného vybavení a druhého asistenta postupoval stejně, též by dítě odsál, dýchal z úst do úst a prováděl masáž srdce.
Jak z provedeného dokazování vyplynulo, Obžalovaná dítěti nejdříve stimulovala plosky nohou a záda, následně dítě pusou odsála (mělo čirý hlen), s dítětem dýchala z úst do úst a prováděla nepřímou srdeční masáž; tento postup potvrdila jediná svědkyně události, paní P. V průběhu resuscitace instruovala pana P., nechť zavolá záchrannou službu, s níž krátce mluvila, záchranná služba byla na místě přibližně za 5 minut. Současně vyzvala pana P., aby přinesl sklenici s vodou a na dítě trochu vody vstříkla, nikoli vylila sklenici, jak se uvádí v Rozsudku s tím, že by to pro něj mohl být impuls k nádechu v případě, že by šlo jen o obtížnější poporodní adaptaci. Toto probíhalo paralelně k řádně poskytované resuscitaci a bylo jen vedlejším pokusem. V Rozsudku Obvodní soud ovšem skutek interpretuje jako resuscitaci formou polévání vodou, k čemuž nelze nikde nalézt oporu46, nic takového z příslušných výpovědí nevyplývá a vyvolává tak pochybnosti o zaujatosti soudu a účelné interpretaci. Soudkyně rovněž toto jednání hodnotila i v průběhu výpovědi obžalované a označila toto jednání za „středověkou metodu“, aniž by ještě slyšel vysvětlení tohoto jednání, což mimo jiné vyvolává jisté pochybnosti o zaujatosti soudu.
Poté, co přijela záchranná služba, byl dítěti změřen tep (ještě před vlastní resuscitací záchranné služby), který odpovídal tepu fyziologického novorozence, stabilní 110-120 tepů/minutu bez výkyvů, což svědčí o odborně správně provedené resuscitaci. Pokud by dítě nebylo správně resuscitováno, pravděpodobně by již nežilo, resp. by mělo jiné hodnoty tepu. Postup Obžalované při provádění resuscitace byl tedy zcela správný a řádný, jak potvrzuje výpověď paní Podulky a záznam naměřené křivky, a jak lze i potvrdit doporučenými mezinárodními postupy pro resuscitaci.
Postup obžalované rozporuje lékařka záchranné služby, MUDr. H., která na místo přijela. Její závěry převzali bez dalšího ostatní lékaři (MUDr. S., znalci) jako fakt. MUDr. S. při své výpovědi tvrdil, že dítě bylo resuscitováno až záchrannou službou. Teprve na dotaz obhajoby, jak ke svému závěru dospěl, zda to nějak vyvodil ze stavu dítěte, přiznal, že tuto informaci má pouze od lékařky záchranné služby, stejně jako informaci o přítomnosti mekonia na těle novorozence. Rovněž znalci, včetně znaleckého posudku z patologie (!) s touto informací pracovali jako s danou bez dalšího kritického zkoumání.
Mezi další tvrzení MUDr. H. patří, že dítě leželo neresuscitováno pod otevřeným oknem, jak ukazuje plánek bytu, okno bylo zcela v jiné části pokoje než leželo dítě. Dále po dotazu uvádí, kde tedy v té době byla Obžalovaná. Místo, které uvedla, je podle plánku bytu buď zeď, případně by Obžalovaná musela stát na jiné válendě. Výpovědi lékařky záchranné služby jsou tedy nepravdivé a lze je vedle výpovědi Obžalované prokázat výpovědí paní P., plánkem bytu a záznamem křivky srdeční akce dítěte. Skutečnosti, které vedly lékařku záchranné služby k této nepravdivé výpovědi, mají, jak se Obžalovaná domnívá, původ v pochybení v případě resuscitace MUDr. H. Toto je Obžalovaná připravená prokázat doporučenými postupy pro resuscitaci novorozence a odborným vyjádřením. Soud se s nepravdivými tvrzeními MUDr. H. vypořádává odůvodněním, že na místě byl zmatek, což je poměrně svérázný způsob, především s ohledem na to, že na výpověď Obžalované pohlíží zcela jiným způsobem. Pokud byl na místě zmatek, což je velmi pravděpodobné, nijak to nebránilo MUDr. H. vypovědět v tomto smyslu. Tedy, že se buď na dotázané skutečnosti nepamatuje, případně že nedokáže přesně odpovědět, neb se na to nesoustředila. Nic takového se ovšem nestalo. MUDr. H. jednoznačně a nepravdivě vypověděla, že dítě bylo prakticky mrtvé a neresuscitované pod otevřeným oknem.
Znalecké posudky též spatřují pochybení Obžalované v nezajištění dostatečného tepla dítěte. Obžalovaná se skutečně v nastalou chvíli věnovala odsávání a dýchání s dítětem, a vzhledem k podmínkám a skutečnosti, že byla pro zajištění první pomoci sama, není v možnostech dělat více věcí najednou. V této souvislosti je důležitá skutečnost, že takto měla dítě v péči přibližně 5 minut. Ovšem poté, když přijela záchranná služba, tak se situace v tomto bodě nikterak nezměnila. MUDr. H.a ostatní přítomní převzali resuscitaci dítěte, nejprve jej přenesli na vedlejší kanape, kde jej napojili na EKG a dále jej resuscitovali. Teprve následně, přibližně po patnácti minutách, na návrh Obžalované dítě přenesli na kuchyňský stůl, kde ho dle výpovědi MUDr. H. přikryli. Z tohoto vyplývá mimo jiné závěr, že záchranná služba dítě nezateplila po dobu dalších patnácti minut, i když personální podmínky pro takové jednání byly o poznání příznivější. Bohužel se soud těmito podrobnostmi nikterak nezabýval, a tak ze stávajících výpovědí plyne pouze to, že dítě bylo po problematickém napojení na EKG přenesené na kuchyňský stůl. Nicméně i v soudem zaznamenané situaci platí to, že dítě v péči záchranné služby, a to dokonce více než jedné osoby (tedy měli lepší podmínky oproti možnostem obžalované) po dobu několika minut nezateplené. Je tedy namístě se ptát, proč znalci ve svých posudcích v tomto bodě označují jednání Obžalované jako nesprávné a resuscitaci provedenou ze strany lékařů záchranné služby a zejména MUDr. H. označují bez dalšího jako správnou, ačkoliv nebylo zabráněno ztrátě tepla po delší dobu.
Lze tedy uzavřít, že resuscitace dítěte Obžalovanou proběhla řádně, vzhledem k dostupným prostředkům, které měla. Žádné požadavky na vybavení porodní asistentky u nás v té době neexistovaly, nelze jí tedy přisuzovat k tíži, že je neměla.
Ve vztahu k samotnému průběhu porodu a jednotlivým krokům Obžalované jde především k posouzení jeho délky, zda šlo o postupující porod či nikoli, posuzování nízkorizikovosti rodičky, otázku významu odtoku plodové vody, monitorování stavu rodičky, poskytnutí informace a postupu při resuscitaci, dále jde o povinnost zdravotníka respektovat vůli pacienta. K těmto skutečnostem Obžalovaná uvádí následující:
(a) Délka porodu. První doba porodní trvala cca 9,5 hodiny (rodička volala Obžalované okolo 15.00, že začínají kontrakce, dítě se narodilo v 0.53 dalšího dne, jak vyplývá z protokolu z hlavního líčení), druhá doba porodní 30 minut. Tato délka odpovídá (i podle gynekologicko-porodnických standardů) normálnímu průběhu porodu. Tato délka nevypovídá o žádné abnormalitě. V této souvislosti Obžalovaná považuje za potřebné opravit nesprávný závěr Obvodního soudu, že první doba porodní začala v již 22. července 2009 v 12:00, neboť první doba porodní nastává příchodem tzv. produktivních kontrakcí. Usuzování Obvodního soudu na počátek první doby porodní pouze podle dilatace děložního hrdla na -1cm, která je běžná i před první dobou porodní, tak nemůže být relevantním údajem pro takový závěr.
(b) Otázka postupujícího, resp. protrahovaného porodu. Jako postupující porod je považován porod, kdy dochází k otevírání děložního hrdla rychlostí alespoň 1 cm/hod (i dle standardů ČGPS ČLS JEP) s tím, že k plnému otevření je nutné 10 cm, resp. 10 hodin. Porod paní P., od počátku produktivních kontrakcí, tedy takových, které způsobují otevírání děložního hrdla, trval 9,5 hodiny, nešlo tedy o protrahovaný nepostupující porod. Nedošlo k žádnému vybočení od normálu a indicii, že by šlo o patologický průběh.
(c) Odtok plodové vody. K odtoku plodové vody došlo přibližně 32 hodin před počátkem první doby porodní, celková doba od odtoku po porození dítěte trvala 43 hodin. Standardy WHO doporučují vyčkat bez zásahů do porodu 48 hodin. Tuto dobu tedy Obžalovaná nepřekročila, ba naopak. Stejně tak se při svém výslechu vyjádřil i MUDr. D. Není bez zajímavosti, že například švédská odborná doporučení přitom hovoří o 96 hodinách, přičemž Švédsko je země s nejnižší novorozeneckou úmrtností na světě a zároveň 3% podílem domácích porodů. Oproti tomu doporučení českých gynekologů hovoří o nutnosti vyvolávat porod do 24 hodin, přičemž po 12 ti hodinách je nutné preventivně podat antibiotika. Toto doporučení není nijak podložené žádnými exaktními výzkumy, a jde jen o postup obvykle praktikovaný v českých zdravotnických zařízeních. V této souvislosti je rovněž nutné upozornit, že podle zahraničních postupů je takový invazivní přístup označen jako škodlivý, pokud k tomuto postupu není indikace v podobě infekce. K prokázaní výše uvedeného též mohl sloužit výslech magistry XY.
Přesto Obvodní soud jako podklad pro svá rozhodnutí vyšel z výhradně z doporučení české gynekologické společnosti, aniž by bylo dostatečně argumentováno z jakých důvodu a současně bylo zamítnuto dokazování ožţalované. Riziko, které plyne z dřívějšího odtoku plodové vody, je riziko infekce, která může v konečném důsledku způsobit tíseň plodu. Projevy případné infekce je podle doporučení WHO třeba požadovaným způsobem sledovat, což Obţalovaná činila. To znamená, že doporučila rodičce měření tělesné teploty a kontrolovala barvu plodové vody. Teplota byla po celou dobu porodu v normě a plodová voda byla po celou dobu porodu čirá.
Z následných vyšetření matky i dítěte v porodnici se ukázalo, že infekce nebyla přítomna, jak jiţ správně Obžalovaná diagnostikovala v průběhu porodu. Chybí tedy jakákoli příčinná souvislost mezi dřívějším odtokem vody a následkem v podobě poškození zdraví dítěte (detailněji dále viz bod 2.6 níže).
(d) Monitorování průběhu porodu. Obžalovaná i v tomto bodě dodržela postup stanovený WHO. Vedle kontinuálního sledování rodičky, jejích projevů, zejména způsob dýchání a produktivity kontrakcí, jde především o monitoraci ozev plodu a zevní a vnitřní vyšetření. Pomocí vnitřního a vnějšího vyšetřování obžalovaná určovala polohu dítěte, jeho nastavení do porodních cest a rotaci. Vše odpovídalo normě.
(e) Otázka vaginálního (vnitřního) vyšetření. Doporučení WHO varují před častým vnitřním vyšetřováním, zvlášť v případě odtoku plodové vody, neboť se zvyšuje riziko zavedení infekce. Stanoví, že počet vyšetření je nutné omezit na nezbytně nutný, obvykle jednou za 4 hodiny. Doporučují dokonce omezit vyšetření na jedno celkem, k potvrzení skutečnosti, že došlo k dilataci děložního hrdla. Obžalovaná rodičku vnitřně vyšetřila celkem třikrát od doby, kdy k porodu přijela, naposledy půl hodiny před porozením dítěte, kdy určila úplný zánik branky. Obžalovaná tedy postup dodržela. Soud zde navíc nesprávně zhodnotil, že rodička byla naposledy vyšetřena hodinu před narozením dítěte, myslel tím zjevně pouze vaginální vyšetření a k němu došlo navíc půl hodiny před porozením. Pro nepravdivý závěr soudu nelze najít žádné zdůvodnění, neboť dítě bylo nadále sledováno a to poslechem ozev plodu, a to až do konce porodu, opačné tvrzení z ničeho nevyplývá, nebylo nijak dokázáno. Obžalovaná tedy nerozumí tomu, na základě čeho soud dospěl k závěru o nesledování dítěte.
(f) Monitorace ozev plodu. Obžalovaná sledovala periodicky ozvy plodu po 15-30 minutách v první době porodní, ve druhé době porodní pak častěji, nicméně ta proběhla velmi rychle, znovu je třeba se ptát, na základě čeho došel Obvodní soud k tvrzení, že plod sledován nebyl. Tento postup opět odpovídá doporučením WHO. Ozvy plodu byly po celou dobu porodu v normě, nevykazovaly žádnou odchylku, cžţ i Obvodní soud vzal za prokázané (detailně viz bod 2.6 níže ohledně příčinné souvislosti). Ke sledování používá Obžalovaná přístroj Doppler. Pokud by se Obvodní soud vypořádal dostatečně s předloženými standardy WHO, musel by narazit na popis experimentu WHO, v němž se srovnávala kontinuální (běžná nemocniční praxe) a periodická monitorace ozev. Tento pokus vyšel ve prospěch periodického sledování s ohledem na zdraví dítěte a matky a doporučení tohoto postupu.
Z naměřených hodnot ozev plodu nevyplývala žádná informace o skutečnosti,žţe by dítě bylo v tísni. Ostatně i MUDr. D. potvrdil, že i při nemocniční péči a kontinuální monitoraci se nemusí nepříznivý stav projevit, a to ani u nízkorizikových rodiček. Tuto skutečnost potvrzují i Obžalovanou navržení a soudem zamítnutí odborníci lékaři, tedy že skutečně ani při využití všech dostupných metod nelze vždy určit, zda je dítě v pořádku, neboť se to navenek nijak neprojeví. Nelze tedy klást Obžalované za vinu, že případnou poruchu nezaznamenala, neboť byť jednala zcela v souladu s příslušnými odbornými doporučeními, nedošlo k projevu jakékoliv abnormality, která by indikovala změnu porodu z fyziologického na patologický. I vzhledem ke skutečnosti, že srdeční akce dítěte po narození nevykazovala výraznější výkyv, nelze usuzovat na to, že by k tomuto došlo v průběhu porodu. Z hlediska vědeckého zkoumání, nejsou dodnes ozřejměny všechny příčiny asfyxie (příkladem může být neprojevitelné poškození mozkových center), ani u nemocničních porodů se vždy vnějšně neprojeví a porod skončí s obdobnými následky. Obžalované nelze klást za vinu, že abnormalitu nediagnostikovala, když se žádným způsobem neprojevila.
(g) K otázce záznamu ozev plodu. Obvodní soud zpochybňuje záznam provedený Obžalovanou s tím, že není pravděpodobné, že by ozvy dítěte byly stále stejné bez fyziologické variability (140), jak vyplývá ze záznamu. Sama Obžalovaná ve své výpovědi uvedla, že ozvy nevybočovaly z normy, tedy byly v rozmezí 120-160. K tomuto je nutné podotknout, že způsob záznamu srdeční akce plodu do tzv. partografu, jak ho provádí Obžalovaná, je odlišný od nemocničního záznamu při kontinuálním sledování. Znamená to, že srdeční akce, která je v normě, se znamená křížky zaokrouhleně okolo příslušných ozev. V tomto případě se ozvy dítěte pohybovaly okolo 140 (142,148 atd.), proto je záznam takto proveden. Soud se nicméně vůbec nezabýval otázkou způsobu záznamu ozev plodu při domácím porodu, nikterak ji neřešil, neměl o tomto žádnou informaci, nicméně mu nebránilo, aby daný záznam prohlásil za nepravděpodobný.
(iv) Přítomnost mekonia na těle A. P.
Další skutečností, která nebyla v řízení před soudem prokázána v míře, která nevzbuzuje důvodné pochybnosti, je přítomnost mekonia na těle A.P. a v jeho dýchacím traktu. V této souvislosti Rozsudek vychází výhradně z výslechu svědkyně MUDr. H., kterou soud považoval za zcela důvěryhodnou. Obžalovaná považuje za nutné zdůraznit, že přítomnost mekonia na těle A. P., znečištěné plodové vody v jeho ústech a mekonia v nespecifikovaném místě dýchacího traktu A. P. byla v řízení tvrzena pouze MUDr. H. a to v příkrém rozporu se závěry ostatních osob (Obžalovaná, paní P., pan P., MUDr. S., MUDr. D.) s tím, že:
(a) Obžalovaná přítomnost mekonia na těle A. P. popírá, přičemž odkazuje na svou výpověď, dle níž po vypuzení novorozence z rodících cest dítěti ústy odsála nos a ústa, kde žádné mekonium nebylo přítomné a dále prováděla na hrudníku nepřímou masáž srdce (opět bez přítomnosti mekonia). Obžalovaná rovněž trvá na tom, že plodová voda byla po celou dobu čirá;
(b) paní P. shodně vypověděla, že plodová voda byla po celou dobu čirá, dále že „na lůžku si nevšimla žádného neobvyklého zabarvení. Dítě, když se narodilo, tak se pokakalo, a to už leželo na matraci vedle ní. Původně bylo dítě čistí a až potom, co bylo venku, tak se vykakalo. Paní P. rovněž shodně s Obžalovanou vypověděla, že po narození A. P. mu Obžalovaná ústy odsála nos a ústa, kde žádné mekonium nebylo přítomné a dále prováděla na hrudníku nepřímou masáž srdce (opět bez přítomnosti mekonia). Obžalovaná rovněž trvá na tom, že plodová voda byla po celou dobu čirá;
(c) pan P. vypověděl, že si nevšiml, že by byl A. nějak ušpiněný;
(d) žádný další ze svědků nemůže (ne)přítomnost mekonia potvrdit, neboť ti měli informace o údajné přítomnosti smolky pouze zprostředkovaně od MUDr. H. Z výpovědi MUDr. S. nicméně dále vyplývá podstatný fakt, a sice že při následném ošetřování a odsávání dýchacích cest A. P. v Ústavu pro matku a dítě v Podolí (dále jen „ÚPMD“) nebylo (!) mekonium v dýchacích cestách novorozence nijak zjištěno a ani se nijak nerozvíjelo ani jinak typické postižení plicního parenchymu;
28 Str, 15 Rozsudku: „(MUDr. H) mu vyčistila ústa, která byla plná znečištěné plodové vody, přestoţe jí tvrdili, ţe plodová voda byla čirá.... (MUDr. H.) Rouru vytáhla a byla ucpaná mekoniem.“
(e) další ze svědků, MUDr. D., vypověděl, že z medicínského hlediska není možné, aby novorozenec měl v dýchacích cestách či v plicích mekonium, pokud je plodová voda čirá.
Za této situace, kdy tři (!) očití svědci potvrzují skutečnost, že plodová voda nebyla od začátku porodu až do vypuzení novorozence z porodních cest znečištěná a že novorozenec se narodil neznečištěn, kdy další zdravotníci ÚPMD, kteří převzali A. P. do péče od rychlé záchranné služby, na jeho těle ani v jeho dýchacích cestách nenalezli žádnou stopu mekonia, a kdy jediná výpověď, která je se všemi výše uvedenými svědeckými výpověďmi v rozporu, je výpověď MUDr. H., není skutkový závěr, že novorozenec vdechl v důsledku tísně smolku, udržitelný, a lze jej jen stěží považovat za stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Na tomto místě Obžalovaná poukazuje na skutečnost, že tento případ není jediným, kdy MUDr. H. vypovídala v příkrém rozporu s výpověďmi Obžalované a výpověďmi dalších svědků. MUDr. H. v průběhu trestního řízení zejména opakovaně vypovídala, že při jejím příjezdu dítě nebylo ze strany Obžalované nijak resuscitováno. Z výpovědí Obžalované, a veškerých ostatních očitých svědků, tedy paní P. a pana P., přitom shodně vyplynulo, že Obţalovaná novorozence nepřetržitě (s výjimkou cca půl minuty, kdy Obžalovaná po telefonu mluvila s operátory rychlé záchranné služby) resuscitovala až do příjezdu rychlé záchranné služby. Pokud se výpověď MUDr. H. v takto zásadních bodech rozchází se shodnými výpověďmi Obžalované a dvou dalších svědků, měl by Obvodní soud se zvláštní pečlivostí hodnotit výpovědi této svědkyně a měl by si rovněž klást otázku její důvěryhodnosti a motivaci k podávání tak odlišných svědeckých výpovědí. To však Obvodní soud neučinil a beze zbytku vyšel z její výpovědi, aniž by se jakkoliv vypořádal se zásadními rozpory s výpověďmi ostatních svědků a dalšími okolnostmi, jak vyplynuly z provedeného dokazování (a zejména pak těmi uvedenými v bodech (a) až (e) výše).
2.2.3 Údajná nedostatečnost resuscitace ze strany Obžalované
V rovině skutkových zjištění k tomuto Obžalovaná dále uvádí, že resuscitace novorozence navíc patří mezi nejobtížnější, a to i pro zkušeného odborníka a že v souladu se svou povinností poskytnout první pomoc zahájila ihned po narození dítěte, které se nenadechlo, resuscitaci, která byla maximální možná za daných podmínek. Tuto skutečnost ostatně potvrzuje i MUDr. S., který výslovně uvedl, že by bez příslušného vybavení a druhého asistenta postupoval stejně, též by dítě odsál, dýchal z úst do úst a prováděl masáž srdce.
Jak z provedeného dokazování vyplynulo, Obžalovaná dítěti nejdříve stimulovala plosky nohou a záda, následně dítě pusou odsála (mělo čirý hlen), s dítětem dýchala z úst do úst a prováděla nepřímou srdeční masáž; tento postup potvrdila jediná svědkyně události, paní P. V průběhu resuscitace instruovala pana P., nechť zavolá záchrannou službu, s níž krátce mluvila, záchranná služba byla na místě přibližně za 5 minut. Současně vyzvala pana P., aby přinesl sklenici s vodou a na dítě trochu vody vstříkla, nikoli vylila sklenici, jak se uvádí v Rozsudku s tím, že by to pro něj mohl být impuls k nádechu v případě, že by šlo jen o obtížnější poporodní adaptaci. Toto probíhalo paralelně k řádně poskytované resuscitaci a bylo jen vedlejším pokusem. V Rozsudku Obvodní soud ovšem skutek interpretuje jako resuscitaci formou polévání vodou, k čemuž nelze nikde nalézt oporu46, nic takového z příslušných výpovědí nevyplývá a vyvolává tak pochybnosti o zaujatosti soudu a účelné interpretaci. Soudkyně rovněž toto jednání hodnotila i v průběhu výpovědi obžalované a označila toto jednání za „středověkou metodu“, aniž by ještě slyšel vysvětlení tohoto jednání, což mimo jiné vyvolává jisté pochybnosti o zaujatosti soudu.
Poté, co přijela záchranná služba, byl dítěti změřen tep (ještě před vlastní resuscitací záchranné služby), který odpovídal tepu fyziologického novorozence, stabilní 110-120 tepů/minutu bez výkyvů, což svědčí o odborně správně provedené resuscitaci. Pokud by dítě nebylo správně resuscitováno, pravděpodobně by již nežilo, resp. by mělo jiné hodnoty tepu. Postup Obžalované při provádění resuscitace byl tedy zcela správný a řádný, jak potvrzuje výpověď paní Podulky a záznam naměřené křivky, a jak lze i potvrdit doporučenými mezinárodními postupy pro resuscitaci.
Postup obžalované rozporuje lékařka záchranné služby, MUDr. H., která na místo přijela. Její závěry převzali bez dalšího ostatní lékaři (MUDr. S., znalci) jako fakt. MUDr. S. při své výpovědi tvrdil, že dítě bylo resuscitováno až záchrannou službou. Teprve na dotaz obhajoby, jak ke svému závěru dospěl, zda to nějak vyvodil ze stavu dítěte, přiznal, že tuto informaci má pouze od lékařky záchranné služby, stejně jako informaci o přítomnosti mekonia na těle novorozence. Rovněž znalci, včetně znaleckého posudku z patologie (!) s touto informací pracovali jako s danou bez dalšího kritického zkoumání.
Mezi další tvrzení MUDr. H. patří, že dítě leželo neresuscitováno pod otevřeným oknem, jak ukazuje plánek bytu, okno bylo zcela v jiné části pokoje než leželo dítě. Dále po dotazu uvádí, kde tedy v té době byla Obžalovaná. Místo, které uvedla, je podle plánku bytu buď zeď, případně by Obžalovaná musela stát na jiné válendě. Výpovědi lékařky záchranné služby jsou tedy nepravdivé a lze je vedle výpovědi Obžalované prokázat výpovědí paní P., plánkem bytu a záznamem křivky srdeční akce dítěte. Skutečnosti, které vedly lékařku záchranné služby k této nepravdivé výpovědi, mají, jak se Obžalovaná domnívá, původ v pochybení v případě resuscitace MUDr. H. Toto je Obžalovaná připravená prokázat doporučenými postupy pro resuscitaci novorozence a odborným vyjádřením. Soud se s nepravdivými tvrzeními MUDr. H. vypořádává odůvodněním, že na místě byl zmatek, což je poměrně svérázný způsob, především s ohledem na to, že na výpověď Obžalované pohlíží zcela jiným způsobem. Pokud byl na místě zmatek, což je velmi pravděpodobné, nijak to nebránilo MUDr. H. vypovědět v tomto smyslu. Tedy, že se buď na dotázané skutečnosti nepamatuje, případně že nedokáže přesně odpovědět, neb se na to nesoustředila. Nic takového se ovšem nestalo. MUDr. H. jednoznačně a nepravdivě vypověděla, že dítě bylo prakticky mrtvé a neresuscitované pod otevřeným oknem.
Znalecké posudky též spatřují pochybení Obžalované v nezajištění dostatečného tepla dítěte. Obžalovaná se skutečně v nastalou chvíli věnovala odsávání a dýchání s dítětem, a vzhledem k podmínkám a skutečnosti, že byla pro zajištění první pomoci sama, není v možnostech dělat více věcí najednou. V této souvislosti je důležitá skutečnost, že takto měla dítě v péči přibližně 5 minut. Ovšem poté, když přijela záchranná služba, tak se situace v tomto bodě nikterak nezměnila. MUDr. H.a ostatní přítomní převzali resuscitaci dítěte, nejprve jej přenesli na vedlejší kanape, kde jej napojili na EKG a dále jej resuscitovali. Teprve následně, přibližně po patnácti minutách, na návrh Obžalované dítě přenesli na kuchyňský stůl, kde ho dle výpovědi MUDr. H. přikryli. Z tohoto vyplývá mimo jiné závěr, že záchranná služba dítě nezateplila po dobu dalších patnácti minut, i když personální podmínky pro takové jednání byly o poznání příznivější. Bohužel se soud těmito podrobnostmi nikterak nezabýval, a tak ze stávajících výpovědí plyne pouze to, že dítě bylo po problematickém napojení na EKG přenesené na kuchyňský stůl. Nicméně i v soudem zaznamenané situaci platí to, že dítě v péči záchranné služby, a to dokonce více než jedné osoby (tedy měli lepší podmínky oproti možnostem obžalované) po dobu několika minut nezateplené. Je tedy namístě se ptát, proč znalci ve svých posudcích v tomto bodě označují jednání Obžalované jako nesprávné a resuscitaci provedenou ze strany lékařů záchranné služby a zejména MUDr. H. označují bez dalšího jako správnou, ačkoliv nebylo zabráněno ztrátě tepla po delší dobu.
Lze tedy uzavřít, že resuscitace dítěte Obžalovanou proběhla řádně, vzhledem k dostupným prostředkům, které měla. Žádné požadavky na vybavení porodní asistentky u nás v té době neexistovaly, nelze jí tedy přisuzovat k tíži, že je neměla.
Jde to i jinak: http://www.ijinak.cz/
Jsme obyčejné ženy, maminky, které se zajímají o české porodnictví. Současná situace nás vážně znepokojuje. Zvláště nově připravovaný zákon o zdravotních službách a rozhodnutí soudu v případu porodní asistentky Ivany Königsmarkové.
V období těhotenství, porodu a šestinedělí chceme pro sebe a pro své děti odpovídající péči hrazenou ze zdravotního pojištění. Chceme, aby ČR neprodleně sladila naši legislativu se směrnicí 80/155/EU, tak jak vyplývá z jejich povinností jako členského státu.
Péče porodní asistentky je efektivní, bezpečná, šetrná pro matku a dítě a přitom levná pro systém. Tato péče by přitom měla být provázána s dalšími odborníky, kteří jsou třeba, a měla by být automatická a na vysoké úrovni.
Přejeme si, aby o nás v těhotenství pečovala jedna osoba – porodní asistentka. Chceme, aby nás doprovázela u porodu v místě, které si zvolíme. Chceme též, aby mohla o nás a naše dítě pečovat i v šestinedělí, protože tento způsob péče byl opakovaně prokázán jako efektivní, bezpečný a šetrný pro matku i dítě.
Naším přáním rovněž je, aby se v České republice pečovalo o těhotné a rodící ženy podle nejnovějších poznatků moderní vědy a aby matka a dítě byly v rámci této péče chápány jako neoddělitelná jednotka.
Více ZDE.
V období těhotenství, porodu a šestinedělí chceme pro sebe a pro své děti odpovídající péči hrazenou ze zdravotního pojištění. Chceme, aby ČR neprodleně sladila naši legislativu se směrnicí 80/155/EU, tak jak vyplývá z jejich povinností jako členského státu.
Péče porodní asistentky je efektivní, bezpečná, šetrná pro matku a dítě a přitom levná pro systém. Tato péče by přitom měla být provázána s dalšími odborníky, kteří jsou třeba, a měla by být automatická a na vysoké úrovni.
Přejeme si, aby o nás v těhotenství pečovala jedna osoba – porodní asistentka. Chceme, aby nás doprovázela u porodu v místě, které si zvolíme. Chceme též, aby mohla o nás a naše dítě pečovat i v šestinedělí, protože tento způsob péče byl opakovaně prokázán jako efektivní, bezpečný a šetrný pro matku i dítě.
Naším přáním rovněž je, aby se v České republice pečovalo o těhotné a rodící ženy podle nejnovějších poznatků moderní vědy a aby matka a dítě byly v rámci této péče chápány jako neoddělitelná jednotka.
Více ZDE.
Otevřený dopis od porodní asistentky Ivany Konigsmarkové:
Otevřený dopis Vážené kolegyně a kolegové, porodní asistentky, lékařky a lékaři oboru gynekologie a porodnictví, pravděpodobně neušlo Vaší pozornosti usnesení Městského soudu v Praze ve věci odvolání proti rozsudku, který vydal Obvodní soud pro Prahu 3 a kterým jsem byla odsouzena k odnětí svobody na dobu dvou let, s ...podmínečným pětiletým odkladem, zákazu činnosti po dobu pěti let a zaplacení nákladů ve výši téměř tři milióny korun na zdravotní péči dítěte, které mělo po porodu doma adaptační problémy a 20 měsíců po té zemřelo. Toto rozhodnutí není výsledkem spravedlivého posouzení mé viny, ale důsledkem bezprecedentního, téměř mafiánského, snažení Ministerstva zdravotnictví ČR ve spolupráci s vedením ČGPS a její Perinatologické sekce. (Vyjádření mých právních zástupců můžete najít zde). Již od roku 1997 se snažím o komunikaci mezi zástupci lékařů a porodních asistentek, v roce 2000 jsem na kongresu ČGPS dala návrh na vytvoření pracovní komise při MZČR, ve které by byli zastoupeni všichni, kteří poskytují péči ženě a jejím dětem, zástupci psychologů, pojišťoven právníků, ale i zástupci spotřebitelů péče, tedy žen, rodiček. MZČR i odborná společnost trvale všechny snahy bojkotují. Od roku 1997 jsme žádali o schůzku každého ministra ve funkci, bohužel žádný neměl na porodní asistentky a ženy čas. Několikrát jsme vyvolali jednání z vlastní iniciativy. Pokaždé to dopadlo stejně. Zástupci lékařů se nedostavili, z pojišťoven poslali ty, kteří neměli rozhodovací pravomoce. Po velkém úsilí se podařilo uskutečnit v červnu 2009 na MZČR seminář „Porody v Česku“. Zápis, který pořídilo samo MZČR, naleznete zde. Přestože jednání dospělo k závěru, že by bylo vhodné vytvořit pracovní skupinu, vyznělo opět bez odezvy. Namísto toho si MZČR nechalo vypracovat právní analýzu o možnostech stíhání porodních asistentek a žen, které se rozhodly porodit doma, u advokátní kanceláře bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce. (Tiskovou zprávu ligy lidských práv můžete nalézt zde). NIKDY jsem neprosazovala návrat porodů do domácnosti. Nicméně ty ženy, které se pro takový porod rozhodnou, by měly, podle mého názoru, mít nárok na poskytnutí odborné péče. Všechny dostupné odborné studie jasně prokazují, že domácí porod je pro nízkorizikové rodičky přimejmenším stejně bezpečný jako porod v porodnici, přičemž tyto porody vykazují potřebu méně medicínských zásahů, méně traumat pro matku i dítě, lepší výsledky, pokud jde o kojení. Budete-li mít zájem, ráda Vám tyto studie poskytnu. V současné době se připravuje uzavření cca jedné třetiny porodnic. To je záležitost, která se týká mnohých z Vás. Co budete dělat? Kde najdete uplatnění? Jednal s Vámi někdo o tom? Co budou dělat Vaše klientky? Nežádám Vás tímto o podporu ani nehledám zastání, jen prosím o zamyšlení nad situací. Ruku na srdce, komu se v praxi nepřihodilo, že by dítě po zcela bezproblémovém porodu mělo podobné problémy a přestože byly po ruce všechny prostředky pro zajištění péče, nepodařilo se dítěti pomoci?
Přeji Vám klidný Advent 2011, hodně zdraví, štěstí, klidu, úspěchů v práci, samé spokojené maminky a zdravé děti.
V Praze, 3. prosince 2011 Ivana Königsmarková, porodní asistentka
Přeji Vám klidný Advent 2011, hodně zdraví, štěstí, klidu, úspěchů v práci, samé spokojené maminky a zdravé děti.
V Praze, 3. prosince 2011 Ivana Königsmarková, porodní asistentka
čtvrtek 1. prosince 2011
3. porodní příběh: Eminka
S průběhem prvního porodu jsem sice bezprostředně byla spokojená (ba přímo nadšená, to ty hormony :-D ), ale postupně mi začlo docházet, že příště to budu chtít jinak… Pokud možno bez popohánění, oblbováků…prostě přirozeně. Jako nejlepší řešení mi přišlo mít u porodu vlastní porodní asistentku. Dostala jsem z více zdrojů tip na Janču, a když jsme se sešly, byla jsem nadšená a na porod se o to víc těšila. Ve hře bylo Brno, ale když jsem zjistila, že bude pracovat ve Vyškově, nebylo co řešit.
V den termínu mě vzbudily (23:30) divné bolesti břicha (následek speciálního nápoje ;-)), několikrát jsem se snažila je zaspat, až jsem usoudila, že to fakt nepůjde a místo toho jsem chodila, kroutila pánví a přemýšlela, jestli z toho bude porod nebo ne :-D Rozhodovala jsem se tak dlouho, že jsem manžela budila při kontrakcích po 2 minutách, to už jsem hodinu předtím informovala PA, že se něco děje. Přesun do auta byl tak překotný, že jsme zapomněli foťák :-( V autě jsem prodýchala pár kontrakcí, mezi další doběhla do porodky (2:10), kde už čekala naše nadšená PA :-) Rychle vyšetřit mezi kontrakcí, tak prý lem a na 8cm!! Manžel mezitím donesl tašky a běžel přeparkovat a prý má spěchat, bude to rychle :-D Mezi kontra jsem odsvištěla na porodní box a že mi musí aspoň kousek natočit monitor, tak jsem si lehla na lůžko na bok. Potom doběhl manžel, tak jsem vydržela pár kontrakcí, zdálo se mi, že se prodloužil interval, i manžel mi to později říkal, bála jsem se, aby se to nezastavilo, ale najednou když PA byla zrovna pryč, pěkná bolest a rupla voda a už mě to nutilo tlačit! PA jsem říkala, že bych chtěla zkusit rodit v kleče, jak jsme se o tom bavily spolu na schůzce, tak mi rychle odpojila monitor, přestavěla lůžko, já se mezi kontra přetočila, chytla madla a tlačila jsem jak o život, měla jsem pocit, že to vůbec nejde!! Ona mě povzbuzovala, že super, že mám ještě přitlačit, že to jde skvěle, no já si v duchu nadávala, jak tam tu chudinu malou dusím, bolest strašná, řvala jsem snad na celou porodku (naštěstí byla noc), ona furt jak mi to skvěle jde :-D Najednou mi bliklo něco ze Stadelmann a začla jsem řvát „ven, ven vééén…“, to se PA zjevně líbilo, páč mě začla povzbuzovat ještě víc :-D a hlavička byla venku a pak už šel i ten zbytek na další zatlačení… To bylo ve 2:40 :-) Ukázala mi ji mezi nohama, já se přetočila na záda a dala mi ji na břicho… za pár minut přišel Dr. zkontrolovat poranění (jen oděrka) a novorozenecká sestra, že si malou na chvíli odnese na ošetření, tak jsme to s manželem zkoušeli, že jsme ji chtěli mít u sebe hnedka celý ty dvě hodiny, ona to vysvětlovala jaksi kvůli nějakému odesílání dat... PA nakonec řekla, že to bude jen chvilička (byly jsme tak i domluvené, že tento malý ústupek uděláme)…Tak jak dotepal pupečník, sestra odnesla malou vedle, byla pryč opravdu jen pár minutek, manžel tam byl s ní a přinesla ji zpět jen zabalenou v našich plínách, ručníku, tak jsem si ji dala bříškem na prsa, PA nás ještě přikryla naší dekou a plachtou co tam měli, ať je malá s teple a 2 hodiny jsme se ňuchaly, zkoušely přisávat, prostě krása, držet to nahatý tělíčko pokrytý mázkem.. pak jsem zjistila, že dokonce odešlo i trochu smolky :-D
Jsem ráda, že mi porod vyšel v podstatě tak, jak jsem si představovala, i když jsem měla myšlenky na ambu i domporod, tak jsem pak byla ráda, že rodím v porodnici a zůstávám tam :-D Za rozhodnutí mít vlastní PA u porodu jsem strašně ráda, byl to pro mě úžasný pocit, mít u porodu svého člověka :-)
V den termínu mě vzbudily (23:30) divné bolesti břicha (následek speciálního nápoje ;-)), několikrát jsem se snažila je zaspat, až jsem usoudila, že to fakt nepůjde a místo toho jsem chodila, kroutila pánví a přemýšlela, jestli z toho bude porod nebo ne :-D Rozhodovala jsem se tak dlouho, že jsem manžela budila při kontrakcích po 2 minutách, to už jsem hodinu předtím informovala PA, že se něco děje. Přesun do auta byl tak překotný, že jsme zapomněli foťák :-( V autě jsem prodýchala pár kontrakcí, mezi další doběhla do porodky (2:10), kde už čekala naše nadšená PA :-) Rychle vyšetřit mezi kontrakcí, tak prý lem a na 8cm!! Manžel mezitím donesl tašky a běžel přeparkovat a prý má spěchat, bude to rychle :-D Mezi kontra jsem odsvištěla na porodní box a že mi musí aspoň kousek natočit monitor, tak jsem si lehla na lůžko na bok. Potom doběhl manžel, tak jsem vydržela pár kontrakcí, zdálo se mi, že se prodloužil interval, i manžel mi to později říkal, bála jsem se, aby se to nezastavilo, ale najednou když PA byla zrovna pryč, pěkná bolest a rupla voda a už mě to nutilo tlačit! PA jsem říkala, že bych chtěla zkusit rodit v kleče, jak jsme se o tom bavily spolu na schůzce, tak mi rychle odpojila monitor, přestavěla lůžko, já se mezi kontra přetočila, chytla madla a tlačila jsem jak o život, měla jsem pocit, že to vůbec nejde!! Ona mě povzbuzovala, že super, že mám ještě přitlačit, že to jde skvěle, no já si v duchu nadávala, jak tam tu chudinu malou dusím, bolest strašná, řvala jsem snad na celou porodku (naštěstí byla noc), ona furt jak mi to skvěle jde :-D Najednou mi bliklo něco ze Stadelmann a začla jsem řvát „ven, ven vééén…“, to se PA zjevně líbilo, páč mě začla povzbuzovat ještě víc :-D a hlavička byla venku a pak už šel i ten zbytek na další zatlačení… To bylo ve 2:40 :-) Ukázala mi ji mezi nohama, já se přetočila na záda a dala mi ji na břicho… za pár minut přišel Dr. zkontrolovat poranění (jen oděrka) a novorozenecká sestra, že si malou na chvíli odnese na ošetření, tak jsme to s manželem zkoušeli, že jsme ji chtěli mít u sebe hnedka celý ty dvě hodiny, ona to vysvětlovala jaksi kvůli nějakému odesílání dat... PA nakonec řekla, že to bude jen chvilička (byly jsme tak i domluvené, že tento malý ústupek uděláme)…Tak jak dotepal pupečník, sestra odnesla malou vedle, byla pryč opravdu jen pár minutek, manžel tam byl s ní a přinesla ji zpět jen zabalenou v našich plínách, ručníku, tak jsem si ji dala bříškem na prsa, PA nás ještě přikryla naší dekou a plachtou co tam měli, ať je malá s teple a 2 hodiny jsme se ňuchaly, zkoušely přisávat, prostě krása, držet to nahatý tělíčko pokrytý mázkem.. pak jsem zjistila, že dokonce odešlo i trochu smolky :-D
Jsem ráda, že mi porod vyšel v podstatě tak, jak jsem si představovala, i když jsem měla myšlenky na ambu i domporod, tak jsem pak byla ráda, že rodím v porodnici a zůstávám tam :-D Za rozhodnutí mít vlastní PA u porodu jsem strašně ráda, byl to pro mě úžasný pocit, mít u porodu svého člověka :-)
pondělí 31. října 2011
2. Porodní příběh - Barunka
Vzhledem k tomu, jak silným zážitkem pro mě byl druhý porod, omluvíte mě doufám, když vám kromě fotek vnutím i celý porodní příběh.
Krásné porody totiž existují!
11.8. 2011 se nám narodila Barunka (pro milovníky exaktních údajů: 48 cm, 3740 g). Porod byl úžasný, hotový porod snů:
Barunka mě nechala krásně vyspat, po odtoku plodové vody (v 6 h ráno) jsme na první kontrakce nečekali v neosobní nemocnici, ale doma, pod dohledem naší báječné porodní asistentky a dlouholeté kamarádky Culdy - Jany Růžičkové. Trošku jsme jim pomohly speciálním vyvolávacím koktejlem a procházkou do okolní přírody. Během procházky začaly kontrakce (cca ve 13 h), tak jsme nasedli do auta a frčeli do Vyškova, v tamní porodnici totiž naše porodní bába pracuje. V autě jsme se dokonce docela nasmáli! Ve Vyškově jsme okamžitě přešli na nejkrásnější porodní pokojíček (příjem 14h; žádné papírování se nekonalo), kde se 14.45 narodila Barunka. Zcela přirozeně, bez jakýchkoli zásahů a takřka bez mého poranění. Okamžitě se krásně přisála a 2 hodiny jsem ji měla u sebe nahulatou na holém těle. Nádhera!
Jája/Jana, Petr, Terezka a Barunka
Krásné porody totiž existují!
11.8. 2011 se nám narodila Barunka (pro milovníky exaktních údajů: 48 cm, 3740 g). Porod byl úžasný, hotový porod snů:
Barunka mě nechala krásně vyspat, po odtoku plodové vody (v 6 h ráno) jsme na první kontrakce nečekali v neosobní nemocnici, ale doma, pod dohledem naší báječné porodní asistentky a dlouholeté kamarádky Culdy - Jany Růžičkové. Trošku jsme jim pomohly speciálním vyvolávacím koktejlem a procházkou do okolní přírody. Během procházky začaly kontrakce (cca ve 13 h), tak jsme nasedli do auta a frčeli do Vyškova, v tamní porodnici totiž naše porodní bába pracuje. V autě jsme se dokonce docela nasmáli! Ve Vyškově jsme okamžitě přešli na nejkrásnější porodní pokojíček (příjem 14h; žádné papírování se nekonalo), kde se 14.45 narodila Barunka. Zcela přirozeně, bez jakýchkoli zásahů a takřka bez mého poranění. Okamžitě se krásně přisála a 2 hodiny jsem ji měla u sebe nahulatou na holém těle. Nádhera!
Jája/Jana, Petr, Terezka a Barunka
1. Porodní příběh - Anežka
Anežka
Elišku jsem rodila akutním císařským řezem, takže pro tento porod jsem měla v podstatě jenom jeden porodní bod a to porodit přirozeně. Během těhotenství jsem se zmítala mezi potřebou najít si vlastní porodní asistentku, se kterou budu v porodnici (cisařský řez u Elišky přisuzuji zejména nepříliš vlídnému personálu, jehož chování mi dost zastavovalo porod), a mezi tím - nechat to koňovi, že stejně to neovlivním atd. Nakonec mi hodně dopomohla náhoda a zjistila jsem, že porodní asistentka Jana Růžičková aktuálně pracuje v porodnici ve Vyškově a přesně tuto službu mi může nabídnout. Obrátila jsem se tedy na ni a domluvily jsme se. Rodit jsem tedy měla ve Vyškově, což je porodnice od nás vzdálená asi 25minut jízdy autem.
Při předporodních kontrolách v porodnici jsem byla dost nadšená. Personál vstřícný, s brněnskými porodnicemi se to nedalo srovnávat. Jediný, ale pro mě dost podstatný háček byl v tom, že po císařském řezu nechtěli nechat přenášet mimo hospitalizaci. Vyvolání zamítali kvůli jizvě, takže jsem byla upozorněna na to, že nejpozději 3.den po termínu mě preventivně hospitalizují. Při představě, že budu přenášet stejně jako u Eldy (11dní), mě dost chytaly deprese a měla jsem chuť se na to všechno vykašlat…
Mimčo jsme tedy už asi týden před termínem porodu přemlouvali, jak to šlo, ale bylo neoblomné a opustit byteček nehodlalo. Podle kontrol bylo sice vše připravené, zátku už jsem téměř neměla, ale mimčo se stejně drželo zuby nehty:) V den termínu jsem se tedy uchýlila k mé poslední naději – riciňáku. Koktejl jsem si namíchala asi v 16h a čekala, co bude. Po necelých 3h se dostavily první pohyby střev a na několikrát jsem úspěšně vyprázdnila vše, co tam bylo. Občas mi zatvrdlo břicho, ale ani to nebolelo a pravidelnost žádná. V 21h začínal v telce Dr. House tak jsem si řekla, že se mrknu a uvidíme. Tvrdnutí břicha stále přetrvávalo, ale i když bylo trochu cítit, tak bylo dost nepravidelné a celkově mi přišlo, že k ničemu nepovede. Po Housovi jsem se tedy smířila s tím, že nebudu patřit mezi šťastné ricinové rodičky a šla spát. Jak jsem ulehla, tak se tvrdnutí najednou zpravidelnilo, bylo i trochu víc cítit, občas jsem musela trochu prodýchat, ale pořád nic, co by mě přimělo nespat. Asi po hodině „spánku“ jsem došla k závěru, že ty blbý poslíčky půjdu rozehnat do vany, ať se aspoň vyspím. Asi hodinu jsem se máčela ve vaně, blbí poslíčci nijak neustupovali, ale já už sem byla tak skeptická, že jsem si porod ani trochu nepřipouštěla. Šla jsem si teda zase lehnout a mezi kontrakcemi pospávala asi do jedné v noci. Pak jsem šla na další vanu a po ní jsem už došla k závěru, že možná by to přeci jen porod být mohl, ale že to bude asi na dlouho. Kontrakce byly pravidelné asi po 3min., ale trvaly asi jen necelou minutu a to se mi zdálo být dost krátké (u Eldy jsem měla kontrakce po 5 min s tím, že trvaly i 2 nebo 3minuty). Tak jsem klikala „contraction master“, občas odběhla na WC nebo do sprchy a pořád odkládala zavolání porodní asistentce (měla jsem strach, že jsou to poslíčci, a že ji budu zbytečně burcovat ;-)) Někdy po půl čtvrté jsem zjistila, že trochu krvácím tak jsem došla k závěru, že kvůli tomu bychom jeli do porodnice tak jako tak a porodní asistentce jsem zavolala. Ta mi potvrdila, že teda to asi porod bude a ať vyrazíme. Vzbudila jsem manžela, ten chvilku nechápal, co myslím tím, že pojedeme do porodnice, ale nakonec se probral a vylezl:) Asi během půl hodiny přenesl spící Eldu o patro výš k švagrovcům, přestěhoval tam psa apod. Já jsem ještě narychlo sbalila nějakou tašku pro Eldu a vyrazili jsme.
K nemocnici jsme dojeli 4:45, zaparkovali jsme na vzdálenějším parkovišti a pomalou procházkou jsme se vydali k porodnici. Porodní asistentka už na nás čekala, mile nás přivítala a vyšetřila mě. Byla jsem otevřená asi na 5 centimetrů, tak konstatovala, že jsme přijeli úplně akorát. Natočila monitor, který byl ukázkový a probudila doktorku. Ta mi ještě narychlo udělala ultrazvuk, aby zkontrolovala jizvu po císaři. Vše bylo v pořádku, tak jsme se přesunuli na porodní pokoj. Porodní sál byl moc pěkný, uprostřed byla veliká vana, tak jsem si ji napustila a válela se v ní. Kontrakce byly stále po 3min, stále krátké jenom postupně přibývaly na síle. Asi po hodině jsem z vany vylezla. Porodní asistentka zkontrolovala srdíčko, zjistila, že jsem se zase o něco pootevřela a já jsem začala nastřídačku pochodovat po pokoji a prodýchávat v kleče. Kontrakce už začaly nabírat na síle, pomalu mě přecházel humor...:) To mohlo trvat tak hodinu, ale už ty časy nemám tak jisté… Zhruba po hodině nastala pro mě nejhorší část porodu. Kontrakce jak sviňa, já jsem visela na manželovi, řvala jak tur a myslela, že umřu. Zpětně si říkám, že v téhle době zhruba měly ve vedlejších místnostech poradny a monitory, tak si to museli ostatní pěkně vychutnávat - nechtěla bych tam zrovna sedět na preventivním monitoru ;-). Nicméně v tu chvíli mi to bylo dost fuk, a porodní asisntentka mě jenom podporovala, ať si zařvu a že je to super a že řvu fakt skvěle a tak :-D. Takhle jsme se dobrali plného otevření a mně se začalo chtít děsně tlačit. Při vyšetření mi odtekla plodová voda a to byla najednou úleva o 500%. Prvně jsem zkoušela tlačit na boku, mimčo ještě nebylo úplně dorotované, ale po pár kontrakcích na boku se dorotovala a já jsem se z boku ráda přesunula. Zkoušeli jsme v sedě , ale to mi moc nevyhovovalo, nakonec jsem si na hypermoderním porodním křesle přesunula do kleku a v něm už zůstala. Nevím, jak dlouho jsem tlačila, muž tvrdí, že celkem dlouho (možná hodinu nebo hodinu a půl), ale mně to bylo celkem jedno. Kontrakce už tolik nebolely a jediné po čem mé tělo toužilo, bylo tlačit, tak jsem teda tlačila. Dost dlouho jsem při tlačení jenom cítila, jak hlavička naráží úplně nahoře do hrdla, ale potom se to najednou zlomilo a asi na 2 nebo 3 zatlačení projela ven. Potom ještě jedna kontrakce na ramínka a pak už jsem cítila jenom šplouch a jak malá vyjíždí ven.
Anežka se narodila v 8:52. To byl ten nejkrásnější pocit na světě. Hned mi ji podali mezi nohama a pomohli mi otočit se na záda. Měla jsem ji v náručí a nevěřícně zírala, že ten porod jako fakt funguje!:), že to fakt jde porodit dítě. Jak dotepal pupečník, tak ho přestřihli, malou si narychlo vzali a osušili ji a odsáli (vypila dost plodovky tak potřebovala odsát - ještě den poté ji poblinkávala a bylo jí pořád dost, tak to asi bylo opravdu potřeba) a za pár minut (2-3 min) mi ji vrátili. Dala jsem si ji nahulatou na hrudník, zabalili ji do ručníků a dek a ňuchňaly jsme se. Oční kontakt ji teda moc nebral, spíš tak pospávala, ale asi po 45 min se probrala a zuřivě se přisála. Zůstala přisátá asi hodinu v kuse:) Někdy mezitím jsem porodila placentu a zvědavě jsme si ji prohlíželi. Porodní asistentka nám ukazovala, kde co je… Pak přišla doktorka a zkontrolovala poranění. Neměla jsem ani škrábanec (žehnám EPI-NU), takže moje největší porodní poranění je odřené koleno z tlačení v kleče ;-). Anežka měla 3775g 50cm, obvod hlavičky 34cm. Za celou dobu v porodnici byla odnesena na sále na 3minuty a pak na novorozeneckém odd. asi na 5minut, jinak celou dobu byla se mnou. Pokud bych se nerozhodla druhý den odejít ambulantně domů a nemusela vést tuhý boj s novorozeneckým oddělením, tak by můj dojem z porodu neměl ani jeden malý vroubek... Ale to už je jiná kapitola...
Markéta Z.
Elišku jsem rodila akutním císařským řezem, takže pro tento porod jsem měla v podstatě jenom jeden porodní bod a to porodit přirozeně. Během těhotenství jsem se zmítala mezi potřebou najít si vlastní porodní asistentku, se kterou budu v porodnici (cisařský řez u Elišky přisuzuji zejména nepříliš vlídnému personálu, jehož chování mi dost zastavovalo porod), a mezi tím - nechat to koňovi, že stejně to neovlivním atd. Nakonec mi hodně dopomohla náhoda a zjistila jsem, že porodní asistentka Jana Růžičková aktuálně pracuje v porodnici ve Vyškově a přesně tuto službu mi může nabídnout. Obrátila jsem se tedy na ni a domluvily jsme se. Rodit jsem tedy měla ve Vyškově, což je porodnice od nás vzdálená asi 25minut jízdy autem.
Při předporodních kontrolách v porodnici jsem byla dost nadšená. Personál vstřícný, s brněnskými porodnicemi se to nedalo srovnávat. Jediný, ale pro mě dost podstatný háček byl v tom, že po císařském řezu nechtěli nechat přenášet mimo hospitalizaci. Vyvolání zamítali kvůli jizvě, takže jsem byla upozorněna na to, že nejpozději 3.den po termínu mě preventivně hospitalizují. Při představě, že budu přenášet stejně jako u Eldy (11dní), mě dost chytaly deprese a měla jsem chuť se na to všechno vykašlat…
Mimčo jsme tedy už asi týden před termínem porodu přemlouvali, jak to šlo, ale bylo neoblomné a opustit byteček nehodlalo. Podle kontrol bylo sice vše připravené, zátku už jsem téměř neměla, ale mimčo se stejně drželo zuby nehty:) V den termínu jsem se tedy uchýlila k mé poslední naději – riciňáku. Koktejl jsem si namíchala asi v 16h a čekala, co bude. Po necelých 3h se dostavily první pohyby střev a na několikrát jsem úspěšně vyprázdnila vše, co tam bylo. Občas mi zatvrdlo břicho, ale ani to nebolelo a pravidelnost žádná. V 21h začínal v telce Dr. House tak jsem si řekla, že se mrknu a uvidíme. Tvrdnutí břicha stále přetrvávalo, ale i když bylo trochu cítit, tak bylo dost nepravidelné a celkově mi přišlo, že k ničemu nepovede. Po Housovi jsem se tedy smířila s tím, že nebudu patřit mezi šťastné ricinové rodičky a šla spát. Jak jsem ulehla, tak se tvrdnutí najednou zpravidelnilo, bylo i trochu víc cítit, občas jsem musela trochu prodýchat, ale pořád nic, co by mě přimělo nespat. Asi po hodině „spánku“ jsem došla k závěru, že ty blbý poslíčky půjdu rozehnat do vany, ať se aspoň vyspím. Asi hodinu jsem se máčela ve vaně, blbí poslíčci nijak neustupovali, ale já už sem byla tak skeptická, že jsem si porod ani trochu nepřipouštěla. Šla jsem si teda zase lehnout a mezi kontrakcemi pospávala asi do jedné v noci. Pak jsem šla na další vanu a po ní jsem už došla k závěru, že možná by to přeci jen porod být mohl, ale že to bude asi na dlouho. Kontrakce byly pravidelné asi po 3min., ale trvaly asi jen necelou minutu a to se mi zdálo být dost krátké (u Eldy jsem měla kontrakce po 5 min s tím, že trvaly i 2 nebo 3minuty). Tak jsem klikala „contraction master“, občas odběhla na WC nebo do sprchy a pořád odkládala zavolání porodní asistentce (měla jsem strach, že jsou to poslíčci, a že ji budu zbytečně burcovat ;-)) Někdy po půl čtvrté jsem zjistila, že trochu krvácím tak jsem došla k závěru, že kvůli tomu bychom jeli do porodnice tak jako tak a porodní asistentce jsem zavolala. Ta mi potvrdila, že teda to asi porod bude a ať vyrazíme. Vzbudila jsem manžela, ten chvilku nechápal, co myslím tím, že pojedeme do porodnice, ale nakonec se probral a vylezl:) Asi během půl hodiny přenesl spící Eldu o patro výš k švagrovcům, přestěhoval tam psa apod. Já jsem ještě narychlo sbalila nějakou tašku pro Eldu a vyrazili jsme.
K nemocnici jsme dojeli 4:45, zaparkovali jsme na vzdálenějším parkovišti a pomalou procházkou jsme se vydali k porodnici. Porodní asistentka už na nás čekala, mile nás přivítala a vyšetřila mě. Byla jsem otevřená asi na 5 centimetrů, tak konstatovala, že jsme přijeli úplně akorát. Natočila monitor, který byl ukázkový a probudila doktorku. Ta mi ještě narychlo udělala ultrazvuk, aby zkontrolovala jizvu po císaři. Vše bylo v pořádku, tak jsme se přesunuli na porodní pokoj. Porodní sál byl moc pěkný, uprostřed byla veliká vana, tak jsem si ji napustila a válela se v ní. Kontrakce byly stále po 3min, stále krátké jenom postupně přibývaly na síle. Asi po hodině jsem z vany vylezla. Porodní asistentka zkontrolovala srdíčko, zjistila, že jsem se zase o něco pootevřela a já jsem začala nastřídačku pochodovat po pokoji a prodýchávat v kleče. Kontrakce už začaly nabírat na síle, pomalu mě přecházel humor...:) To mohlo trvat tak hodinu, ale už ty časy nemám tak jisté… Zhruba po hodině nastala pro mě nejhorší část porodu. Kontrakce jak sviňa, já jsem visela na manželovi, řvala jak tur a myslela, že umřu. Zpětně si říkám, že v téhle době zhruba měly ve vedlejších místnostech poradny a monitory, tak si to museli ostatní pěkně vychutnávat - nechtěla bych tam zrovna sedět na preventivním monitoru ;-). Nicméně v tu chvíli mi to bylo dost fuk, a porodní asisntentka mě jenom podporovala, ať si zařvu a že je to super a že řvu fakt skvěle a tak :-D. Takhle jsme se dobrali plného otevření a mně se začalo chtít děsně tlačit. Při vyšetření mi odtekla plodová voda a to byla najednou úleva o 500%. Prvně jsem zkoušela tlačit na boku, mimčo ještě nebylo úplně dorotované, ale po pár kontrakcích na boku se dorotovala a já jsem se z boku ráda přesunula. Zkoušeli jsme v sedě , ale to mi moc nevyhovovalo, nakonec jsem si na hypermoderním porodním křesle přesunula do kleku a v něm už zůstala. Nevím, jak dlouho jsem tlačila, muž tvrdí, že celkem dlouho (možná hodinu nebo hodinu a půl), ale mně to bylo celkem jedno. Kontrakce už tolik nebolely a jediné po čem mé tělo toužilo, bylo tlačit, tak jsem teda tlačila. Dost dlouho jsem při tlačení jenom cítila, jak hlavička naráží úplně nahoře do hrdla, ale potom se to najednou zlomilo a asi na 2 nebo 3 zatlačení projela ven. Potom ještě jedna kontrakce na ramínka a pak už jsem cítila jenom šplouch a jak malá vyjíždí ven.
Anežka se narodila v 8:52. To byl ten nejkrásnější pocit na světě. Hned mi ji podali mezi nohama a pomohli mi otočit se na záda. Měla jsem ji v náručí a nevěřícně zírala, že ten porod jako fakt funguje!:), že to fakt jde porodit dítě. Jak dotepal pupečník, tak ho přestřihli, malou si narychlo vzali a osušili ji a odsáli (vypila dost plodovky tak potřebovala odsát - ještě den poté ji poblinkávala a bylo jí pořád dost, tak to asi bylo opravdu potřeba) a za pár minut (2-3 min) mi ji vrátili. Dala jsem si ji nahulatou na hrudník, zabalili ji do ručníků a dek a ňuchňaly jsme se. Oční kontakt ji teda moc nebral, spíš tak pospávala, ale asi po 45 min se probrala a zuřivě se přisála. Zůstala přisátá asi hodinu v kuse:) Někdy mezitím jsem porodila placentu a zvědavě jsme si ji prohlíželi. Porodní asistentka nám ukazovala, kde co je… Pak přišla doktorka a zkontrolovala poranění. Neměla jsem ani škrábanec (žehnám EPI-NU), takže moje největší porodní poranění je odřené koleno z tlačení v kleče ;-). Anežka měla 3775g 50cm, obvod hlavičky 34cm. Za celou dobu v porodnici byla odnesena na sále na 3minuty a pak na novorozeneckém odd. asi na 5minut, jinak celou dobu byla se mnou. Pokud bych se nerozhodla druhý den odejít ambulantně domů a nemusela vést tuhý boj s novorozeneckým oddělením, tak by můj dojem z porodu neměl ani jeden malý vroubek... Ale to už je jiná kapitola...
Markéta Z.
pátek 16. září 2011
sobota 10. září 2011
Modlitba (Pavla Vlasáková)
Dotýkej se mě, abych cítila sama sebe a své hranice,
dotýkej se mých očí, abych prohlédla, byla schopná vidět, kterou cestou se mám dát, abych viděla znamení, která se kolem mě dějí,
dotýkej se mých úst, abych říkala Pravdu, kterou znám,
dotýkej se mé hlavy, abych zahodila všechno zbytečné přemýšlení a vzpomněla si na své možnosti,
dotýkej se mých vlasů, abych zahodila všechna pouta a nalezla svou svobodu,
dotýkej se mých nohou, abych byla schopná kráčet pevně na zemi a po cestě, která je tu pro mě,
dotýkej se mých rukou, abych našla odvahu vzít do nich svůj vlastní život a zodpovědnost,
dotýkej se mojí duše, abych se stále setkávala se svou citlivostí a svým pravým já,
dotýkej se mého srdce, abych věděla, že milovat je krásná věc a že všechno, co srdcem cítím, je správné,
dotýkej se mě, abych vždycky vnímala svou krásu a vážila si ženy, ve kterou neustále rostu
dotýkej se mě, chci být natolik silná, abych dokázala být zranitelná.
dotýkej se mých očí, abych prohlédla, byla schopná vidět, kterou cestou se mám dát, abych viděla znamení, která se kolem mě dějí,
dotýkej se mých úst, abych říkala Pravdu, kterou znám,
dotýkej se mé hlavy, abych zahodila všechno zbytečné přemýšlení a vzpomněla si na své možnosti,
dotýkej se mých vlasů, abych zahodila všechna pouta a nalezla svou svobodu,
dotýkej se mých nohou, abych byla schopná kráčet pevně na zemi a po cestě, která je tu pro mě,
dotýkej se mých rukou, abych našla odvahu vzít do nich svůj vlastní život a zodpovědnost,
dotýkej se mojí duše, abych se stále setkávala se svou citlivostí a svým pravým já,
dotýkej se mého srdce, abych věděla, že milovat je krásná věc a že všechno, co srdcem cítím, je správné,
dotýkej se mě, abych vždycky vnímala svou krásu a vážila si ženy, ve kterou neustále rostu
dotýkej se mě, chci být natolik silná, abych dokázala být zranitelná.
pátek 26. srpna 2011
Doprovázím ženy k porodu do Vyškovské porodnice
Do konce září mám ve Vyškově plný úvazek. Jsem zde velmi spokojená. Lékaři se mnou spolupracují, jsou milí, nemusím se s nikým dohadovat a necítím se pod neustálým tlakem lékaře, do porodu nějak zasahovat. Ženu během porodu vyšetřuje většinou jen porodní asistentka, nemáme žádné nařízení, že musí ženu vyšetřit každé 2 hodiny lékař, nebo, že porod musí běžet každou hodinu o 1 cm... Podobné nesmysly je zvyšují procento dalších zásahů do porodu.
Pokud přijede prvorodička na 2 cm otevřená s nepravidelnými stahy, ještě to neznamená, že porod běží. V Anglii považují porod za rozběhnutý zhruba od 4-5 cm, kdy stahy znatelně zesílí, jsou pravidelné, silné a porodní branka se dále otevírá. Vypozorovala jsem, že zhruba stejně postupujeme ve Vyškově. Ženu s takto nepravidelnými kontrakcemi a pomalu se rozbíhajícím porodem můžeme přijmout a čekáme, zda se porod nerozběhne sám. Pokud se nic neděje, můžeme další den ženu pustit třeba domů... Většinou se takové porody rozběhnout rychle od 4-5 cm a porod pak může překvapit svou rychlostí.
Ve Vyškově respektujeme porodní plány, předem ho s Vámi porodní asistentky proberou. Veškerou dokumentaci k porodu chystáme dopředu - takže když v bolestech přijedete, jediné, co opravdu musím, je natočit vstupní monitor.
Během porodu doporučujeme využít vanu, sprchu, alternativní úlevy od bolesti. Hodně ženy podporujeme ve vertikálních polohách - v kleku, ve stoje, na míči atd. Doporučujeme využít během porodu homeopatika, nabízíme "alternativním" ženám aromalampičky a tatínky učíme masírovat bederní oblast zad.
Pokud je dítě v pořádku, podporujeme plný bonding po porodu.
Vyškovská porodnice má nejnižší procento císařských řezů v kraji - letos je to zatím zhruba 8 procent. Dle mého názoru je to způsobeno především nízkým procentem indukovaných porodů, respektování přirozeného běhu porodu - a také délky. V II. době porodní se netlačí předčasně, ale tehdy, až má žena sama pocit "na tlačení", tedy až hlavička dorazí opravdu na pánevní dno.
Od října sem budu moci ženy doprovázet soukromě. Zatím to vypadá tak, že nebudu mít žádné služby a budu sem moci jezdit jen se svými klientkami k porodu.
Už vím, kterou porodnici bych si vybrala k porodu...
J.
Pokud přijede prvorodička na 2 cm otevřená s nepravidelnými stahy, ještě to neznamená, že porod běží. V Anglii považují porod za rozběhnutý zhruba od 4-5 cm, kdy stahy znatelně zesílí, jsou pravidelné, silné a porodní branka se dále otevírá. Vypozorovala jsem, že zhruba stejně postupujeme ve Vyškově. Ženu s takto nepravidelnými kontrakcemi a pomalu se rozbíhajícím porodem můžeme přijmout a čekáme, zda se porod nerozběhne sám. Pokud se nic neděje, můžeme další den ženu pustit třeba domů... Většinou se takové porody rozběhnout rychle od 4-5 cm a porod pak může překvapit svou rychlostí.
Ve Vyškově respektujeme porodní plány, předem ho s Vámi porodní asistentky proberou. Veškerou dokumentaci k porodu chystáme dopředu - takže když v bolestech přijedete, jediné, co opravdu musím, je natočit vstupní monitor.
Během porodu doporučujeme využít vanu, sprchu, alternativní úlevy od bolesti. Hodně ženy podporujeme ve vertikálních polohách - v kleku, ve stoje, na míči atd. Doporučujeme využít během porodu homeopatika, nabízíme "alternativním" ženám aromalampičky a tatínky učíme masírovat bederní oblast zad.
Pokud je dítě v pořádku, podporujeme plný bonding po porodu.
Vyškovská porodnice má nejnižší procento císařských řezů v kraji - letos je to zatím zhruba 8 procent. Dle mého názoru je to způsobeno především nízkým procentem indukovaných porodů, respektování přirozeného běhu porodu - a také délky. V II. době porodní se netlačí předčasně, ale tehdy, až má žena sama pocit "na tlačení", tedy až hlavička dorazí opravdu na pánevní dno.
Od října sem budu moci ženy doprovázet soukromě. Zatím to vypadá tak, že nebudu mít žádné služby a budu sem moci jezdit jen se svými klientkami k porodu.
Už vím, kterou porodnici bych si vybrala k porodu...
J.
Co dělat po termínu II. ?
Mám speciální recept na koktejl k vyvolání porodu po termínu. U hodně žen zabral, celkem radikálně u vícerodiček, u prvorodiček alespoň zesílily poslíčky a porodní cesty se tak k porodu více nachystaly.
Ráda bych se s Vámi o tento recept podělila. Obsahuje rycinový olej - projímavý, který koupíte v lékárně.
Svařit: 200 ml mléka s kořením - 3 celé skořice, 5 hřebíčků, nechat chvíli povařit. Přidat lžíci medu, panáka pálenky, 4-5 lžic rycinového oleje (dle váhy ženy:), vypít pokud možno všechno, chuťově obzvláště vyniká příchuť skořicového mléka s medem:)
Do 3-6 hodin Vás rycinový koktejl prožene na WC. Nejlepší je, udělat si ho navečer, kdy většinou pociťujete častější tvrdnutí dělohy, přirozené porody mají tendenci se rozbíhat spíše v nočních hodinách.
Další metodu, kterou používám je relaxační masáž ženy a reflexní masáž bodů, které porod spouští, používám směsi olejů od firmy Nobilis Tilia a hlavně levanduli a olej k první době porodní. Pokud jste po termínu a už si nevíte rady, zavolejte, přijedu - namasíruju:)
Spolupracuji s lékařem tradiční čínské medicíny v Brně "Gaoranem Mi" - masážní centrum GUA SHA ve Slovanu, které provozuje kamarád Tomáš Obrátil. Posílám sem ženy k akupunktuře k vyvolání porodu po termínu, cena je velmi příznivá (cca 150 kč).
Pokud se budete chtít vyhnout vyvolávání porodu léky v porodnici, vřele Vám doporučuji toto centrum navštívit:)
Specializují se zde především na bolesti zad, páteře, problémy s ploténkami, poúrazové stavy, chronické nemoci atd. Pro konzultaci sáhnete hlouběji do kapsy, ale stojí to za to! Objednání dlouho dopředu. Mají prostě narváno...
Všechny informace šiřte prosím volně dál, všem ženám v očekávání!:)
J.
Ráda bych se s Vámi o tento recept podělila. Obsahuje rycinový olej - projímavý, který koupíte v lékárně.
Svařit: 200 ml mléka s kořením - 3 celé skořice, 5 hřebíčků, nechat chvíli povařit. Přidat lžíci medu, panáka pálenky, 4-5 lžic rycinového oleje (dle váhy ženy:), vypít pokud možno všechno, chuťově obzvláště vyniká příchuť skořicového mléka s medem:)
Do 3-6 hodin Vás rycinový koktejl prožene na WC. Nejlepší je, udělat si ho navečer, kdy většinou pociťujete častější tvrdnutí dělohy, přirozené porody mají tendenci se rozbíhat spíše v nočních hodinách.
Další metodu, kterou používám je relaxační masáž ženy a reflexní masáž bodů, které porod spouští, používám směsi olejů od firmy Nobilis Tilia a hlavně levanduli a olej k první době porodní. Pokud jste po termínu a už si nevíte rady, zavolejte, přijedu - namasíruju:)
Spolupracuji s lékařem tradiční čínské medicíny v Brně "Gaoranem Mi" - masážní centrum GUA SHA ve Slovanu, které provozuje kamarád Tomáš Obrátil. Posílám sem ženy k akupunktuře k vyvolání porodu po termínu, cena je velmi příznivá (cca 150 kč).
Pokud se budete chtít vyhnout vyvolávání porodu léky v porodnici, vřele Vám doporučuji toto centrum navštívit:)
Specializují se zde především na bolesti zad, páteře, problémy s ploténkami, poúrazové stavy, chronické nemoci atd. Pro konzultaci sáhnete hlouběji do kapsy, ale stojí to za to! Objednání dlouho dopředu. Mají prostě narváno...
Všechny informace šiřte prosím volně dál, všem ženám v očekávání!:)
J.
sobota 6. srpna 2011
Nejlepší masáž hráze je dámy EPI-NO!
Nejsem žádná reklamní agentura ani agentka firmy Epino, ale já jim reklamu prostě udělat musím...
Balonek Epi-no je totiž jediná věc, do které bych v těhotenství investovala větší prachy! Epi-no je pomůcka, která snižuje velikost poranění při porodu a to většinou zcela radikálně. Z mojí malé zkušenosti a průzkumu, 3 ženy prvorodičky, které trénovaly s epinem, porodily bez nástřihu a bez jakéhokoli poranění. Psychicky jim Epi-no dodalo velikou sílu a vyrovnanost při tlačení. Další 3 měly pouze malé natržení na hrázi, které se naprosto nedá srovnat s nástřihem hráze.
Cvičení s balonkem Epi-no má 3 fáze:
1) Cvičení pánevního dna - k posílení svalstva pánevního dna před porodem.
2) Napínací cvičení - k postupnému napínání poševního vchodu, hráze a poševního svalstva před porodem.
3) Simulační cvičení - k nácviku vypuzovací fáze.
Více o Epi-nu najdete ZDE!
Výsledky srovnávacích studií - poranění hráze bez cvičení a se cvičením EPINO u prvorodiček:
S láskou všem ženám doporučuje: Jaňula
Balonek Epi-no je totiž jediná věc, do které bych v těhotenství investovala větší prachy! Epi-no je pomůcka, která snižuje velikost poranění při porodu a to většinou zcela radikálně. Z mojí malé zkušenosti a průzkumu, 3 ženy prvorodičky, které trénovaly s epinem, porodily bez nástřihu a bez jakéhokoli poranění. Psychicky jim Epi-no dodalo velikou sílu a vyrovnanost při tlačení. Další 3 měly pouze malé natržení na hrázi, které se naprosto nedá srovnat s nástřihem hráze.
Cvičení s balonkem Epi-no má 3 fáze:
1) Cvičení pánevního dna - k posílení svalstva pánevního dna před porodem.
2) Napínací cvičení - k postupnému napínání poševního vchodu, hráze a poševního svalstva před porodem.
3) Simulační cvičení - k nácviku vypuzovací fáze.
Více o Epi-nu najdete ZDE!
Výsledky srovnávacích studií - poranění hráze bez cvičení a se cvičením EPINO u prvorodiček:
S láskou všem ženám doporučuje: Jaňula
středa 22. června 2011
„Chválím tanec, neboť on člověka osvobozuje od tíže věcí, spojuje osamělého se společenstvím. Chválím tanec, který všechno požaduje a všemu prospívá, zdraví a jasnému duchu a pohyblivé duši. Tanec je proměnou prostoru, času, člověka, který je trvale v nebezpečí se rozpadnout, stát se celým mozkem, vůlí nebo pocitem. Tanec naopak žádá celého člověka, který je zakotven ve svém středu. Který není posedlý žádostivostí po lidech nebo věcech a démonií opuštěnosti ve vlastním Já. Tanec žádá člověka osvobozeného a plynoucího v rovnováze všech sil. Chválím tanec. Ó člověče, nauč se tančit, jinak si andělé v nebi neví s tebou rady.“
Sv. Augustin
Sv. Augustin
pátek 10. června 2011
čtvrtek 9. června 2011
Nejsem loajální zaměstnanec!
Od června končím ve FN Brno. Záminkou pro moje propuštění byl pro paní vrchní gynekologicko-porodnické kliniky Mgr. Marii Švábovou mail viz Pro Matěje, který jsem rozeslala VŠEM svým kontaktům - tedy i jí. Týkal se sbírky na chlapečka postiženého ve FN Brno. NEJSEM prý dostatečně LOAJÁLNÍ ZAMĚSTNANEC.
O pravých důvodech pro neprodloužení mé pracovní smlouvy si můžu nechat jen zdát, ale mám pár horkých typů. Jeden z nich je např. moje upozornění na únik výsledků přijímacího řízení na dálkové studium porodní asistence na Masarykově Univerzitě v Brně. Dříve než byly tyto výsledky zveřejněny na internetu, cvrlikali si "všichni vrabci" na gynekologicko-porodnické klinice a na porodním sále o jejich přesném znění. Moje skautské svědomí mi nedalo a odeslala jsem na naši katedru porodní asistence mail, jak je možné, že došlo k úniku výsledků ještě před tím, než byly zveřejněny na internetu a to pod heslem každého uchazeče. Uchazečky byly totiž moje kolegyně z porodního sálu. Některé z nich se ani nepodívaly na internet na výsledky a vedení jim s úsměvem na rtech hlásilo, že zkoušku udělaly. Dostalo se mi jen velmi mlhavé odpovědi a dál jsem tenhle fujtajbl nechtěla řešit...
Od paní vrchní se mi mimochodem dostalo nápovědy pro moje propuštění: "Pleteš se do věcí do kterých ti nic není...!".
Jo. Pletu! Ještě, když se to týká takových nechutných praktik, které mi připomínají praktiky našeho minulého režimu...
Od června se rýsuje spolupráce s Vyškovskou porodnicí. Pan primář Mudr. Josef Eim byl velmi vstřícný a podporující přirozený porod. Mají nejnižší procento císařských řezů v Jihomoravském kraji, porody vyvolávají jen z opravdu závažných zdravotních důvodů. Na porodním sále na mě dýchl klid a mír. Od července to vypadá, že bych tam mohla jezdit se svými klientkami a starat se o ně během porodu. V Brně jsem byla z Vyškova za 25 minut.
Vše je momentálně v jednání. Jsem zvědavá, jestli a jak to nakonec všechno dopadne:)
PS: Včera mi jedna maminka po porodu řekla, že jí mám dát vědět, kam nakonec půjdu, že si mě objednává i k druhému porodu:))) A to potěší.
J.
O pravých důvodech pro neprodloužení mé pracovní smlouvy si můžu nechat jen zdát, ale mám pár horkých typů. Jeden z nich je např. moje upozornění na únik výsledků přijímacího řízení na dálkové studium porodní asistence na Masarykově Univerzitě v Brně. Dříve než byly tyto výsledky zveřejněny na internetu, cvrlikali si "všichni vrabci" na gynekologicko-porodnické klinice a na porodním sále o jejich přesném znění. Moje skautské svědomí mi nedalo a odeslala jsem na naši katedru porodní asistence mail, jak je možné, že došlo k úniku výsledků ještě před tím, než byly zveřejněny na internetu a to pod heslem každého uchazeče. Uchazečky byly totiž moje kolegyně z porodního sálu. Některé z nich se ani nepodívaly na internet na výsledky a vedení jim s úsměvem na rtech hlásilo, že zkoušku udělaly. Dostalo se mi jen velmi mlhavé odpovědi a dál jsem tenhle fujtajbl nechtěla řešit...
Od paní vrchní se mi mimochodem dostalo nápovědy pro moje propuštění: "Pleteš se do věcí do kterých ti nic není...!".
Jo. Pletu! Ještě, když se to týká takových nechutných praktik, které mi připomínají praktiky našeho minulého režimu...
Od června se rýsuje spolupráce s Vyškovskou porodnicí. Pan primář Mudr. Josef Eim byl velmi vstřícný a podporující přirozený porod. Mají nejnižší procento císařských řezů v Jihomoravském kraji, porody vyvolávají jen z opravdu závažných zdravotních důvodů. Na porodním sále na mě dýchl klid a mír. Od července to vypadá, že bych tam mohla jezdit se svými klientkami a starat se o ně během porodu. V Brně jsem byla z Vyškova za 25 minut.
Vše je momentálně v jednání. Jsem zvědavá, jestli a jak to nakonec všechno dopadne:)
PS: Včera mi jedna maminka po porodu řekla, že jí mám dát vědět, kam nakonec půjdu, že si mě objednává i k druhému porodu:))) A to potěší.
J.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)