Jiřina Prekopová

Byla jsem včera na přednášce paní Jiřiny Prekopové, téměř osmdesátileté paní psycholožky, která věnuje svůj život psychoterapii dětí, rodin a partnerů. Rozvinula metodu terapie pevného obětí, žije v Německu, píše knihy o výchově dětí. Je neskutečně vitální, optimistická, její 3 hodinová přednáška plynula jako voda v řece. Načala během přednášky několik témat o výchově dětí, partnerství, lásce, všechno mi do sebe zapadalo, jako lego barevný kostičky. Všechno se mi v hlavně spojovalo a hodilo se mi to do světa, jak ho vidím, nebo spíš cítím já. Zjistila jsem, že neumím často svoje myšlenky a pocity vyslovit, pojmenovat. Nevím, jestli je to tím, že jsem ženská, ale neumím ani dost dobře přesvědčovat, neumím ani učit. Zjistila jsem, že to ale docela často umím alespoň napsat:)



Základní poznatky z přednášky:

- Láska = MÁM SE/TĚ PŘESE VŠECHNO RÁDA!
- Nebezpečí, že podlehneme chybě, je nám dáno.
- Rodiče musí dělat chyby.
- První 3 roky života dítěte jsou jako JARO. Jsou nejdůležitějším obdobím v životě dítěte, kdy se tvoří základ všech jistot bezpodmínečné lásky, postojů, sebedůvěry, důvěry ve vlastní sílu i ve společenství.
- Nošení dětí v šátku - je vlastně taková TERAPIE pevným obětím odmalička.
- Při porodu dítě opouští jistoty, které doposud mělo a znalo - tep maminčina srdce, její dech, barvy, plodovou vodu, bezpečné teplé místo. Základní potřeba dítěte po porodu - přiložit miminko na bříško maminky, aby znovu slyšelo tep jejího srdce, cítilo její vůni, slyšelo její dech. Maminka instinktivně po porodu napodobuje vše, co dítě dělá. Napodobuje mimiku dítěte, polykání, hlas, zvuky, které vydává. Maminka je pro dítě zrcadlem.
- Děti potřebují nejen vidět JAK se rodiče hádají, ale tak JAK se smíří. Smíření je pro ně nejdůležitější částí sporu, ve kterém jsou jim prvním a hlavním vzorem rodiče. Rodiče při sporu mají dítěti předvést řešení:) Z krizí se vyrůstá.
- Žena je přizpůsobivá změnám, je stvořena pro "jiné stavy".
- Pro dítě musí být stejně důležitý tatínek i maminka.
- V pubertě už se nemá vychovávat! Základní otázka v pubertě: Kdo jsem? Odkud jsem? Kdo jste vy moji rodiče? "Děti" v tomto věku hledají a překračují hranice. Úkolem rodičů je doprovázet je na této cestě. Nevyčítat, nevysmívat se. "Přes všechny zlé časy jsem s tebou, chci to s tebou vydržet, mám tě pořád rád."

"Objímám tě, abys byl svoboden."

"Největší chybou ve výchově je, když rodiče nedají dítěti lásku. Láska je princip. Když dítě není milováno rodiči a necítí se být milováno, nedovolí si jít svou cestou. Nenaučí se od nich přijímat lásku a dávat ji dál. Některé děti mají to štěstí, že jsou třeba milovány babičkou, sousedkou nebo učitelkou, ale to už jsou okliky. Původně je Bohem myšleno, že dítě dostane lásku už v lůně maminky. Čili maminka je ta první, která lásku dítěti dává. Tatínek taky, ale ten přistupuje v daru lásky až o něco později."

"Usmíření se s vlastními rodiči hraje v rodičovství důležitou roli. Než se partneři vezmou, měli by se smířit se svou maminkou a tatínkem, pochopit jejich příběh a přijmout je ve svém srdci. Lze jim říci: „Sice jsem od tebe, táto, mámo, nedostal všechno, co bych potřeboval, ale to podstatné ano. A já to beru s úctou a vděčností. A ten zbytek doženu sám s tou životní silou, kterou jsem od vás dostal.“ Tyto věty používám při usmiřování dětí s rodiči jako rituál. Jsou moc důležité.


Jiřina Prekopová