"V dobách, kdy byli lidé ještě jasnozřivý, si dávali pozor na to, kdy a kde dojde k porodu,“ píše Wolf-Dieter Storl. „Řídili se obyčeji a kosmickými cykly. Spojení muže se ženou bylo svatou extází, komunikací, v níž se božské přiblížilo lidskému. Porodní bába byla s duchem dítěte spojena dlouho před porodem. Indická bába zpívala rodičce porodní mantry, u Germánů kreslila ochranné runy. Když dítě leželo ve špatné poloze, tiskla a masírovala břicho, dokud poloha nebyla správná. Často se nacházela v extatickém stavu, vydala se k dítěti a vedla je, zatímco je děložní stahy nesly porodním kanálem. V jižní Africe porodní báby dodnes kouří marihuanu, která jim usnadňuje cestu do nadsmyslových sfér."

"Některé kmeny na Středním východě věřily, že při početí vezme anděl noci duši dítěte na společný let, nechá ji spatřit její budoucnost a teprve pak ji vezme do dělohy budoucí matky. Když se dítě narodí, zapomene, co vidělo a odkud přišlo."

Vlastimil Marek: Nová doba porodní, Eminent. 2007.