"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

pondělí 8. září 2008

Pouštím svíčky za tmy po vodě...

Uklidňuji své zjitřené emoce dechem.
Dech zklidním jogínskou pozicí STROM.
Co přesahuje, po tom jdu.
Co je čisté, to hltám.
Co je průzračné, to piju.
Co mě bolí, to prožívám.
Co mě naplní citem, to laskám.

Nabírám vodu rukou a zase ji pouštím.
Mačkám hlínu šlapkami nohou a potom ji umývám.
Kam spadlo jablko, tam se dívám.
Kde leží mrtvá můra, našlapuji tiše.
Kudy proletěl pták, tam letím vzápětí.

J.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Janičko, ty jsi tak milá... :)) Ahoj DitaB