Zákusek, brambory, jabka a slivovice

Vzali jsme si s Vaškem ze stejného talíře. Zákusek! No s Václavem Havlem přece. A nad těma dobrotama jsem zachytila jeho pohled. Byl hřejivej a skromej. Četl v Huse na provázku Odcházení. Po každém jednání jsme se občerstvili hudbou, jablkem, chlebíčkama a jinýma dobrotama a vrhali se zpět do děje. Když hra skončila vedli jsme dlouhou filosofickou debatu nad divadelním vínem a sdělovali si svoje myšlenky o cestách duše. Tak jsem přišla na to, že se mi ty moje myšlenky dost těžko dají zformulovat v slova, která by pochopili ostatní. Snažila jsem se, co to šlo, ale tyhle věci jsou někdy nepředatelný. Někdy se mi to ale daří povědět v obrázcích, tak tady jeden je:

V sobotu jsem nám se ségrou zařídila meditační dopoledne na poli brambor. Teta pro nás vyšetřila dva řádky, dojely jsme brzo ráno, navlékly se do pracovních hadrů a vyrazily na pole. Je neuvěřiltený, jak mozek naběhne na jinou hladinu, když má dělat takovou jednoduchou operaci, jako je třídění brambor na "malý" a "velký". Každý do jinýho kýbla. Slunko nás hřálo do zad a vítr ohýbal dozrálou kukuřicí. Nebe bez mráčku.
Malý - velký - velký - malý - vysypat kýbl - malý - velký...


Pak šáhnete do zhnilé brambory. Přilepí se vám na bavlněný rukavice. Tak šáhnete do hlíny, abyste ten hnus z rukavice dostali. A ucítíte vlhko na prstech. Docela vzrušující:) Když bylo hotovo, sedly jsme na obrácený kýble /momentálně moje oblíbené slovo/, pily jsme ocitronovanej horkej čaj a koukaly na ty vztyčený pytle brambor vedle řádku. Tak jsem si to v duchu vyfotila, jak vedle těch pytlů jede strýc na traktoru a teta jde za ním s taškou, aby nám vytrhla červenou řepu.


Linda hledá všude ořechy, na zahradě jsme v neděli sbíraly jabka a švestky na slivovicu. Amálka objevila zahradu, trávu, stromy a svět venku. Nikdy ještě nebyla na zahradě. Byla unešená a pořád dokola čuchala k jehličkám stromů. Zřejmě ji ten nekonečný prostor najednou děsil, plížila se jen v těsné blízkosti domu a přiběhla na zavolání. Já se jí nedivím, ale zároveň vím, jak to dobrodružství táhne. A jaký je to opojný pocit vydat se cestou, kterou cítíš, že musíš jít, ale nevíš, co tě na ní čeká!

J.