Mezidruhové přátelství

 

 

 

 

Co je dneska nového...

- Dostala jsem krysu! Spí se mnou a má dva tesáky jako bobr.
- Náš děkan dostal zřejmě spásnou myšlenku, abychom jako ten začátek semestru nepřepískli..., tak nám na tuto středu udělil děkanské volno. Já ho miluju...:)
- V neděli večer jsem byla na masáži. To nebyla masáž, to byl teror!!!, dobrovolně podstoupenej. Paní masérka říkala, že když to bude hodně bolet mám aspoň dýchat. Hehe. Dýchejte, když máte pocit, že je to vaše poslední hodinka...
- Uděláme si takovej průzkum.... - hledejte v pravým sloupečku.
- Zjistila jsem, že nejlepší nakládaný hermelín je vždycky ten VÁŠ!!!
- Týjo dneska jsem byla na cvičení s takovou tyčí co vypadá jako oštěp, držíte ji uprostřed a jelikož vona má na koncích závaží, stačí ji trošku rozkmitat a to je právě účel "hry". Kmitat s tou tyčí a prej se vám posilujou "hluboko" uložený svaly. Já jsem si teda spíš chvilkama připadala jako docela normální magor...
- Zkoušela jsem vyfotit Zebru..., ale jako fakt to líp nešlo.
J.

Mimoušci

Tento týden mám zážitky hlavně z praxe v porodnici na Obilňáku. Ve středu jsme byly na praxi na oddělení, kde jsou nedonošení mimoušci, kteří už zvládnou sami dýchat. Mám z toho takové zvláštní pocity. Jednak je pro mě nepochopitelné to, že je to jedno z nejlepších perinatologických pracovišť a nemají tam vůbec na NIC, ale vážně na NIC peníze. Papučky pro děti si sestřičky pletou sami, oblečení i povlečení na peřinky dostávají od maminek, nebo od rodičů, sami si je perou a žehlí přímo na oddělní. Nemocnice na takové věci nepřispívá. Plinky si rodiče taky kupují sami. Okna by potřebovaly vyměnit, absolutně netěsní. A to se tam kvůli mimouškům neustále topí - je tam tak 28 stupňů... Inkubátory by ještě aspoň 2 potřebovali, stejně tak přístroje, které snímají srdeční a dechovou frekvenci, a taky okysličení mimča v inkubátoru. Nechápu to z jednoho důvodu. Všude vidím, kam se vráží miliony, staví se, opravuje se, píšou se projekty na nejrůznější granty, utrácí se... Ale na tyhle mrňousky není dost peněz???
Péče sestřiček je ale vynikající. Myslím, že ten materiální nedostatek děti nepociťujou.
Taky je to placení za pobyt v nemocnici za tyhle miminka postavený na hlavu. Ty děti, třeba dvojčátka tam jsou třeba i 3 měsíce, no není to málo, když za den rodiče platí 120 Kč. To ten náš stát rodinám vážně "ulehčuje"... Ještě když by zároveň byla přijata i maminka, protože by děti chodila kojit, tak to máte 180 Kč. Kdyby aspoň polovinu z té částky dostalo oddělení a mohlo tak z těchto peněz zlepšovat podmínky pro pacienty! Jinak vlastně nechápu, na co se ty peníze vybírají, když to není pro to, aby se zlepšila péče a prostředí v nemocnici.

Vzhledem k tomu, že jsem si zřejmě v břišních tancích namohla krční páteř, byl tenhle týden asi tak dvakrát náročnější, než by normálně mohl být. Doprava se dívám tak, že otáčím celým tělem. Zatím je to každej den horší a horší. Kdybyste někdo měl nějakej nápad, co s tím, tak napište. Začíná to být na pováženou kruťácký.

J.

Začal semestr: NO FREE TIME!

Díky stresu, kterej jsem měla už týden z toho, že začne semestr, mám TIK v levém oku, spoustu nových záděrů na prstech a dělá mi problém se soustředit na přítomný okamžik, což se projevuje tím, že na mě mluvíte, já kývám, ale vzápětí zjistíte, že vůbec nevím, co se mi snažíte sdělit.
Převážně je moje roztržitost způsobena tím, že myslím na to, jak zvládnu TAKHLE žít celej tento semestr a jestli to náhodou nebude mít nějaký vedlejší účinky: vstávat v pondělí a v úterý v 7, středa, čtvrtek, pátek v 6, celej den pobíhat mezi školou, která se odehrává asi tak na 5 místech ve městě, knihovnou (20 hodin týdně), a nemocnicema (3ks). Mezitím musím stihnout každej den vyvenčit Immouška, naobědvat se (po 3 dnech tuším, že tohle bude největší problém), pít (nesnáším, když s sebou musím tahat půl kila vody). K tomu jsem si připravila pro sebe úterní Břišní tance v Lužánkách (je to super, doporučuju) a saunu ve čtvrtek.
Suma sumárum mě večer máte šanci zastihnout doma: v pondělí kolem 19, úterý 21:30, ve středu jednou za 14 dní už v 17!!! - jinak v 19:30, čtvrtek 22:15, pátek 19:30. Tipuju, že v tento čas už budu ale úplně nepoužitelná (v pondělí by se ještě o nějakým kafíčku dalo vyjednávat:).
Jako, já potřebuju určitou míru stresu k aktivitě, ale něco mi říká, že jestli mi ještě ke všemu dají v práci nějakou PRÁCI (jak mi před měsícem slíbili), tak to už bude mít fatální důsledky...

PS: Dnes v PSYCHOLOGII - naše vyučující psycholožka: "Život není spravedlivej... ale ŽIVOT není SPRAVEDLIVEJ!... zapamatujte si, že ŽIVOT NENÍ SPRAVEDLIVEJ!!!"

(Já jí stejně nevěřím.)

J.

Těhuláctví - 17. týden (Peťulo mám tě:)

Mimi měří asi 18 cm a váží cca 185 g. (Tyhle údaje o růstu a váze píše každej autor úplně jinak. Berte je tedy s rezervou.) Okolo míchy se začíná vytvářet myelinový obal – ochranná tuková vrstva kolem nervových válek, která usnadňuje předání zpráv do mozku a z mozku. Oči začínají být citlivé na světlo. Dítě může vnímat některé barvy a světlá místa, která přicházejí přes břišní stěnu. Oči jsou stále ještě pevně zavřeny a schovány za očními víčky a to až do 26. t. t. Mimi reaguje na světelné změny změnou srdečního tepu. Začíná období rychlého růstu, protože se začíná pod kůží ukládat tuk, který pomáhá dítěti udržovat teplo a dodává mu energii. Na hlavě přibývá vlasů, obočí a řas. Dítě má miniaturní nehty na prstech rukou a nohou. Jeho srdíčko přečerpá až 24 litrů krve za den. Mimi zkouší dýchat, hrudník se pohybuje a plíce začínají "vydechovat" plodovou vodu.