Moje korespondence se zdravotnickým odborem Jihomoravského Kraje

Otázka adresovaná JUDr. Haně Perutkové, zdravotnický odbor, Jihomoravský Kraj:

Hezký den Vážená paní JUDr. Perutková,
prosím Vás o oficiální písemné vyjádření odboru zdravotnictví
Jihomoravského kraje, že zařízení porodní asistentky, kde se vedou
porody povolíte jen v areálu porodnice. Ráda bych s Vašim prohlášením
... potom oslovila všechny brněnské porodnice, zda u nich toto zařízení
můžeme otevřít.

Je pro mě naprosto nepochopitelné, že podmínky vyhlášky jsou
splnitelné jen v jiném zdravotnickém zařízení. Považuji to za chybný
výklad zákona, ale respektuji ho. Ráda bych tedy našla společně s Vámi
cestu, jak toto zdravotnické zařízení lze otevřít. Docela pochybuji,
že nějaká porodnice v Brně bude mít zájem na tom, aby v jejím podnájmu
fungovalo samostatné zařízení porodních asistentek - ale budu se
snažit najít nějakou cestu, jak i v České Republice umožnit ženám
rodit v přátelském a bezpečném prostředí. V Německu funguje 150
porodních domů a v České Republice žádný, je mi to líto. Mnoho žen pak
volí variantu porodu doma, protože nenajdou jinou alternativu. Zákony
ani neumožňují porodním asistentkám asistovat u porodů doma a nejsou
pro to vytvořeny žádné standardy. Myslím, že Vy jako Zdravotnický
odbor Jihomoravského kraje byste mohli tlačit na Ministerstvo
zdravotnictví, aby tyto podmínky stanovilo.

Budu ráda, pokud společně tedy najdeme cestu k tomu, takové
alternativní zdravotnické zařízení otevřít, když nám to zákon
oficiálně umožňuje. Zatím mám pocit, že všichni úředníci nám to svým
postojem znemožňují.

S pozdravem porodní asistentka Bc. Jana Růžičková

Odpověď:

Vážená paní bakalářko, odbor zdravotnictví není, bohužel, subjektem oprávněným k výkladu právních předpisů (včetně vyhlášky). Z tohoto důvodu není možné vydat obecné stanovisko, o něž žádáte. Jsme kompetentní přijmout stanovisko vždy ke konkrétní žádosti, tj. posoudit určité navrhované místo provozování. Pokud se týká situace, kterou popisujete, nemá v této věci odbor zdravotnictví - odd. správních činností žádné kompetence, vykonává pouze v přenesené působnosti určité činnosti správního charakteru na základě platných právních předpisů. O Vašem návrhu však budu informovat Ing. Jana Čuperu, který je pověřen zastupováním vedoucího odboru zdravotnictví.

S pozdravem
Perutková

4. porodní příběh - Jak jsme rodili aneb Rozárka

Po pár létech usilí se nám zadařilo a byli jsme v očekávání našeho prvního dětátka. Pohlaví jsme neznali, chtěli jsme se nechat překvapit. Po ohledání terénu českého porodnictví a vyslechnutí pár kamarádek jsme usoudili, že nejschůdnější cesta k příjemnému porodu (pokud lze nějaký porod nazvat příjemným), bude za asistence naší vlastní porodní asistenky. Jak jsme se rozhodli, tak jsme učinili a našli jsme si PA Janču Růžičkovou, což byla, jak se pozdeji ukázalo, skvělá volba. Ač z Brna, toužili jsme také po malé porodnici, takže když nám Janča sdělila, že doprovází do Vyškova, bylo rozhodnuto.
Termín porodu prosvištěl kolem nás a doktoři v porodnici začali strašit hospitalizací a vyvoláváním porodu. S tím jsme se nehodlali smířit a zkoušeli různé způsoby přirozeného vyvolání – akupunkturu (nezabrala), masáž (nic), dlouhé procházky (nepomohly). Týden po termínu, v pátek 28.října , jsme se šli projít na Kraví Horu a večer jsme zkusili sex. Do 30 minut mě začalo pobolívat v podbřišku jako při menstruaci v asi 15-ti minutových intervalech. To bylo kolem jedenácté hodiny v noci. Asi kolem jedné ráno, když už bylo celkem zřejmé, že se tělo chystá k porodu, jsme se rozhodli zkusit ještě něco naspat. Napsali jsme naší PA Janči co se děje a lehli si. Martin usnul, já na chvilku taky, ale ne na dlouho. Kontrakce byly silnější a pravidelnějsí. Kolem čtvrté ráno, když začaly být nepříjemné a odteklo i trochu plodové vody, jsem vzbudila Martina, že je na čase se vypravit. Informovali jsme PA, ta doporučila vanu, a tak jsem tam ještě hupsla. Kontrakce ještě zesílily (co 5 minut) a mně přestávalo být do smíchu. Popadli jsme tašku a vyrazili autem směr Výškov. Kontrakce co 2 minuty, město poloprázdné a dálnice taky. Do Vyškova jsme dorazili kolem šesté hodiny ranní....
Službu konající sestřička nás přivítala a napíchla mě na monitor. Děkovala jsem bohu, že papírování jsme výřídili několi týdnů zpátky, fakt jsem nebyla ve stavu cokoliv řešit. Nepříjemné překvapeni bylo, že ačkoliv jsem měla velmi silné a nepříjemné kontrakce po 2 minutách , byla jsem otevřená na pouhý 1 centimetr .... Za asi 20 minut dorazila naše PA a šla nám vyřídit přesun na velký porodní sál – nový, s velkou vanou a vlastní koupelnou a WC. V této fázi mi už všechno trochu splývá – zkusili jsme sprchu, chození, ale nejlíp mi bylo ve vaně, kde jsem strávila 90 procent času první doby porodní. Jsem velmi vdečná za to, že u porodu mohl být se mnou i Martin – rozmasíroval mi každou kontrakci (pěkná fuška i pro silného chlapa) a byl neustále se mnou, ochoten udělat cokoliv, aby mi ulevil. Za jemného a velmi příjemného vedení naší PA jsme se pomalu prokousávali k porodu. Abych to shrnula – během 3 hodin jsem se z 1 cm otevřela na 8cm a Janča vyběhla ze sálu oznámit, že už je to tady. Byla jsem štastná, ponevadž už jsem kontrakcí měla plné zuby. Tělo mi začínalo vysílat signály, že mám tlačit....
PA neotálela a společně s Martinem mě doslova vytáhli ven z vany, kterou jsem odmítala opustit. Představa, že bych si měla jít lehnout na kozu nebo jinam mi byla úplně proti srsti, takže jsem na Jančin pokyn poklekla asi metr od vany a opřela se o Martina klečícího prede mnou čelem ke mě. V této chvíli už nezbývalo nic jiného než tlačit. Nutkání k tlačení přicházelo ve vlnách a cítila jsem, jak mi miminko prochází tělem a klesá níž a níž. Janča mě skvěle naváděla a dávala instrukce kdy víc tlačit. Doufala jsem, že naše masírováni hráze a cvičení s balonkem Epi-no mi ted přijdou vhod. S Jančou jsme vše předem řádně prodiskutovali a věděla jsem, že nebude stříhat, pokud to nebude naprosto nutné. Nebylo! Najednou byla hlavička venku a já věděla, že nejhorší je za námi. Slyšela jsem sama sebe vydávat hlasité zvuky při tlačení, takový nářek až vytí, ale nemohla jsem jinak a moc mi to pomáhalo. Martin mi pak říkal, že jsem ho kousla do krku... Za pár minut bylo venku i tělíčko a Janča žádala ostatní v sále (vůbec netuším kdo tam ještě byl), aby nám neříkali pohlaví dětátka, že se máme podivat sami. Byla to holčička, naše Rozárka!!! Podala nám ji pod nohama a štastný tatínek (toho času bez brýlí, tudíž slepý, spocený a od krve) chtěl už už s miminkem vstát, ale Janča ho našteští zastavila – byly jsme stále spojeny pupeční šnůrou. Tu jsme (už na koze) nechaly dotepat a otec ji přestřihl. Pak přišla na řadu placenta, šla bez problémů sama. Maličkou Janča zabalila do červeného ručníku a čepičky a položila na mě. Málem jsme zapoměli z toho štěstí fotit.....




Celý porod trval od příjezdu do porodnice jen 4 hodiny – díky bohu za to! Bylo to náročné, bolestivé a intenzivní, ale díky naší úžasné PA Janči a mému partnerovi Martinovi jsem to zvládla a můj sen o přirozeném porodu se vyplnil (ačkoliv byly chvíle, kdy jsem škemrala o úlevu, nicméne jeden či druhý mi tyto nápady velmi šikovně rozmluvili). Rozárka je krásná zdravá holčička a pokud budeme mít to štěstí a podaří se nám ještě jednou otěhotnět, zase si „zamluvíme“ naši porodní asistentku, pro niž nic nebyl problém a jejíž ochota nám celý náročný proces porodní neskutečně usnadnila a zpříjemnila. Děkujeme Jani!!!
Hanka a Rozárka a Martin