"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

středa 17. října 2012

Soukromé porodní asistentky v ČR - ohrožený druh, dnes na vymření!

Dobrý den, jsem soukromá porodní asistentka a jako jedna z mála porodních asistentek mám možnost provázet ženy těhotenstvím, porodem i šestinedělím. Spolupracuji s malou okresní porodnicí ve Vyškově, kde mohu o své klientky pečovat v průběhu celého porodu. Tato porodnice má statisticky jedny z nejlepších porodnických výsledků v kraji. Například co se týče počtu císařských řezů, drží se stabilně pod desíti procenty. O klientky zde porodní asistentky mají možnost pečovat individuálně, ošetřující personál respektuje porodní plány rodičů, nově podporují bonding – v zahraničí zcela běžnou metodu, která zdůrazňuje co největší tělesný kontakt matky a dítěte po porodu. Jsou zde vybudovány nadstandardní poporodní pokoje, kde může pobývat celá rodina i s tatínkem pohromadě.

Přesto je tato porodnice vystavena tlaku pojišťoven a potažmo tlaku lékařů z vedení České gynekologické a porodnické společnosti, kteří se snaží o její zrušení. Nikdo se nezajímá o skutečnou kvalitu poskytované péče v malých porodnicích (Vrchlabí, Jeseník, Vyškov atd.), které chtějí lékaři i zástupci pojišťoven zrušit. Jediná míra „kvality“ je pro ně počet porodů za rok. Považuji to za zcela hulvátské argumenty, odporující veškeré lékařské etice. Jak je možné, že se odpovědné osoby rozhodují na základě ukazatelů, které o kvalitě péče rozhodně nevypovídají? Opírá se snad jejich rozhodnutí o studie, které by dokazovaly, že péče v malých porodnicích (pod 700 porodů za rok) není dostatečně kvalitní? Ne. Jejich argumenty se povětšinou opírají o nepodložené tvrzení, že při menším počtu porodů nemají lékaři dostatek zkušeností pro řešení patologických stavů. Mají však pro tento argument důkazy? Já tvrdím, že nemají! Vytváří takto však ve společnosti velmi silný dojem, že porod je děj velmi nebezpečný a odrazují tak ženy od výběru malých porodnic k porodu.

To, že se z péče o rodící ženu ve velkých porodnicích vytrácí individuální přístup, klid, intimita, je zřejmě považováno za irelevantní. Opravdu chceme rodit na pracovištích, kde je statisticky vyšší procento císařských řezů a vyšší procento rutinních zásahů do porodu? Kde se ztrácí individualita a není prostor pro vznik užšího vztahu s rodící ženou? Kde je personál často přepracovaný a vyhořelý?
Tento tlak na malé porodnice považuji také za potenciálně likvidační pro naši profesi. Porodní asistentka od nejstarších dob provázela ženu těhotenstvím, porodem a šestinedělím, ať už o ni pečovala doma či v porodnici. Porodní asistentka je zdravotník plně kompetentní k vedení těhotenské poradny, péči o fyziologicky těhotnou ženu při porodu a péči o ženu a dítě po porodu, a to na svou vlastní zodpovědnost. Ze své vlastní zkušenosti vím, že porodní asistentky tyto kompetence ve velkých porodnicích pomalu, ale jistě ztrácejí. Porod je veden spíše lékařem a porodní asistentka se stává jen asistentkou lékaři. Nutno říct, že velké porodnice nemají zájem spolupracovat se soukromými porodními asistentkami. Kde tedy mohou soukromé porodní asistentky svou péči poskytovat?

Ministerstvo zdravotnictví se zřejmě rozhodlo profesi soukromé porodní asistentky zcela zlikvidovat. Nejen, že ženy, které, ať už z jakéhokoli důvodu, chtějí rodit jinde než v porodnici, nemají možnost od dubna porodní asistentku najít, ale soukromé porodní asistentky jsou vystaveny pokutě až 1,5 milionu korun, pokud k porodu doma půjdou. Já osobně neznám porodní asistentku, která povolení od Ministerstva zdravotnictví k porodu doma má. Týdně mě kontaktuje několik žen, které hledají porodní asistentku k porodu doma. Tyto ženy jsou vystaveny něčemu, co historie lidstva nepamatuje. Rodící žena nemá možnost sehnat porodní asistentku, stát ji nechává naprosto bez pomoci! Myslí si snad pan ministr Leoš Heger, či předseda České gynekologické a porodnické společnosti pan doktor Vladimír Dvořák, že takto tyto ženy umlčí? Budeme dále předstírat, že tyto ženy nejsou a nebudou? Ministerstvo zdravotnictví tak utržilo mezinárodní ostudu, jelikož se část populace ocitla bez možnosti poskytnutí alespoň minimální zdravotní péče! Tyto ženy rodí momentálně v domácnosti samotné, s dulou – která není zdravotník, nebo tajně s porodní asistentkou, která svou přítomností riskuje mediální a poté soudní štvanici v případě, kdy by musela volat rychlou záchrannou službu. Mají se snad tyto porodní asistentky schovávat ve skříni, když potřebují záchrannou službu zavolat? Jak je možné, že dosud nestanovilo Ministerstvo zdravotnictví alespoň minimální podmínky bezpečného vedení domácího porodu? Nikde neexistuje seznam věcí, které si soukromá porodní asistentka má k porodu doma vzít. V případě krvácení nemůže podat uterotonika - léky na stažení dělohy, ani umrtvit hráz před případným šitím porodního poranění, nikde není stanoveno vybavení pro případnou okamžitou resuscitaci dítěte. Toto vše už mají západní státy dávno dopodrobna vypracované a vedou se podrobné statistiky péče, kterou soukromé porodní asistentky poskytují mimo zdravotnická zařízení - ať už v porodním domě, či doma (např. Německo, Anglie, Rakousko…). Myslíte, že kdyby tato péče vycházela statisticky tak nebezpečná, jak se představitelé lékařské lobby snaží veřejnosti namluvit, že by ji tyto státy tolerovaly?

Nyní probíhá na Ministerstvu zdravotnictví horká debata o porodních domech. Je to totiž velmi lukrativní záležitost, kterou si zřejmě někteří lékaři nechtějí nechat ujít! Porodní dům je zdravotnické zařízení, kde pracují porodní asistentky a pečují o fyziologicky těhotné a rodící ženy. Je zde vytvořeno téměř domácké prostředí k porodu, které dopřeje rodící ženě větší komfort, klid a hlavně stálou péči té porodní asistentky, se kterou se žena dopředu zná, důvěřuje jí, a kterou si žena sama vybere. V Německu funguje těchto porodních domů zhruba 50. Stávající vyhláška stanovující vybavení takového zařízení v České republice obsahuje jednu podmínku: - zařízení musí být situováno tak, aby bylo možné do 15 minut od zjištění komplikací zahájit operační řešení porodu (např. císařský řez). Sama jsem však zjistila, že tato podmínka je pro otevření porodního domu mimo porodnici nesplnitelná! Jelikož vedení porodnice Obilní trh (Fakultní nemocnice Brno) tvrdí, že císařský řez do 15 minut lékaři udělají jen v případě, když bude porodní dům umístěn v areálu porodnice, odmítá Zdravotnický odbor Jihomoravského kraje pro toto zařízení vydat povolení, i kdyby bylo naproti nebo 400 metrů od porodnice. Pokud budou porodní domy jen luxusně zařízené pokoje v porodnici, za které si ženy tvrdě připlatí a porodnice tak bude mít zajištěn slušný příjem, naprosto se tak vytrácí celá filozofie péče, která by v porodním domě měla být poskytována! Péči by měly zajišťovat soukromé porodní asistentky, které si ženy ke svému porodu vyberou, se kterými se v těhotenství opakovaně setkávají v těhotenské poradně a které o ně pečují při i po porodu. Jinak se nejedná o péči v porodním domě, ale o péči v nadstandardních porodních pokojích.

Naše profese se tak ocitá na velkém rozcestí: půjdeme v porodnictví po stopách západních zemí (Švédsko, Německo, Finsko, Anglie, Rakousko…) za svobodou a demokracií, nebo se naše zdravotnictví vrhne znovu o pár let zpátky do totality? Ženy ve svobodných zemích mají možnost vybrat si svou porodní asistentku, opakovaně se s ní v těhotenství setkávat v těhotenské poradně a tato porodní asistentka o ně může svobodně pečovat v jakémkoli prostředí – doma, v porodnici či v porodním domě. Lékaře porodní asistentka ke své práci potřebuje, je to její kolega a partner. Pokud zjistí porodní asistentka, že těhotenství či porod neprobíhá fyziologicky, spolupracuje dále s lékařem. Jsem osobně přesvědčena, že jedině toto je model péče, který může v porodní asistenci fungovat ve prospěch matky i dítěte.

Pevně doufám, že si lékaři uvědomí, jak neustálými zbytečnými boji ubližují nejen sobě a pověsti své profese, ale hlavně klientům/pacientům – v tomto případě ženám a dětem. Stále chovám naději, že si uvědomí nesmyslnost svého přístupu a přestanou na samostatné porodní asistentky zcela nelogicky hledět jako na své nepřátele, protože jimi v žádném případě nejsou.

Děkuji všem osvíceným lékařům a porodním asistentkám, kteří pečují o ženy s láskou a respektem!

Porodní asistentka Bc. Jana Riedlová, Brno

čtvrtek 4. října 2012

Rušení porodnice v Jeseníku


Malé porodnice s individuálním přístupem k ženám a dětem se ruší. Budeme moci rodit jen ve velkých porodnicích, kde je žena jen dalším číslem v pořadníku??? Kde pracují upracované a leckdy vyhořelé porodní asistentky? Kde není prostor pro přirozený průběh porodu tak, jak ho příroda zamýšlela? Tedy svým vlastním tempem, protože "na to tady není čas"???? Opravdu chceme rodit na pracovištích, kde je statisticky vyšší procento císařských řezů a vyšší procento rutinních zásahů do porodu??? Kde se ztrácí individualita a není prostor pro vznik alespoň minimálního přátelského vztahu k rodící ženě? Je mi z toho NANIC!

Ženy, kterým to není lhostejné, dejte o sobě vědět!


http://sumpersky.denik.cz/zpravy_region/porodnice-v-jeseniku-ma-v-prosinci-skoncit-20121002.html

středa 12. září 2012

Porodní příběh z druhého břehu

Jsou 3 v noci. Nasedám ve Vyškově do auta. Paranoidní strach z přepadení na odlehlejším parkovišti u porodnice mě nutní dvakrát se ohlédnout. Spodní prádlo mám v tašce... Sedám za volant a vyjíždím směr domov, po dálnici na Brno. Myslí mi prochází obrazy, slova, přehrává se mi celý děj porodu. Slyším tlukot mého srdce, když se porod blížíl k závěru. Cítím na sobě znovu nervózní pohledy budoucího otce, dětské sestry i klidný pohled lékaře, kterého mám u porodu ráda. Narodila se Jasmínka, nesmírně šikovné děvčátko, jehož pravidelný tlukot srdce mě u porodu ujišťoval, že je vše v pořádku a že je dostatečně silná a porod zvládne. Pouštím si rádio. Jazz! Ne složitá muzika, ale jednoduchá a krásná. Na dálnici to můžu rozjet až k nepovoleným číslům... Na té dálnici, kde za bílého dne stojím v kolonách nebo hledám alternativní cesty do Vyškova, svištím černou tmou.
Vybavují se mi slova partnera: "Ona chce, abyste jí dovolila tlačit!" a já přicházím ženu ujistit, že žádné dovolení nepotřebuje, a ať dělá, co jí tělo říká. Vidím doširoka otevřené oči Jasmínky, když se dívá své mamince do očí. Mají stejnou pusinku, to se nedá přehlédnout. Nejraději u porodu sedím na porodní stoličce, poslouchám a čekám, podporuji slovem. Někdy vůbec netuším, co se v rodící ženě odehrává. Má zavřené oči, nesděluje pocity ani myšlenky, opakuje, že je unavená. Vím, že síly má ještě hodně. Nachází se v úplně jiném čase a prostoru. Jsem nesmírně vděčná za to, že pracuji v porodnici, kde nás u porodu nikdo neruší. Za 6 hodin do porodního pokoje nikdo jiný nevstoupil než partner a já. Mají rozsvícenou jednu svíčku, napuštěnou vanu, hraje CD nějaké mantrické hudby, ale velmi potichu a klidně. Opakování slov v mantrických písních mi přesně sedí k pravidelně přicházejícím silným kontrakcím. Silné kontrakce miluju:) Prosím rodiče, zda mi také to CD půjčí k mému porodu a oba se smějí. Navrhuji, že dám do vany trošku Jasmínu, když to má být Jasmínka, ale žena dává přednost čistému vzduchu a vodě bez vůní. Po nohách jí pořád teče růžová plodová voda. Utírám ji. Čekám na okamžik, kdy odloží brýle - vždycky přijde. Odcházím se napít čaje a promluvit s kolegyní, která má tuto noc službu. Těším se na futon do postele. Na večeři si v porodnici dávám instantní obilnou kaši s banánem, nasypu do ní cukr. Budu ho potřebovat. Dnes je na porodním sále hrozné vedro i v noci. Několikrát na to s kolegyní nadáváme. Pomáhám Jasmínce najít bradavku. Vždy, když na ni sáhnu, začne plakat. Chce si na všechno dojít sama. Jen jí upravím polohu a nechám ji být v klidu na mámě. Lékař i sestřička, které volám k porodu jsou velmi tiší a klidní. Sestřička ujišťuje rodiče, že pokud nebude třeba dítě ošetřovat, zůstane s nimi po celé dvě hodiny na porodním sále. Všechny obrazy se pořád střídají v mé hlavě, vím, co jsem měla udělat jinak a lépe. Děkuji za krásný porod. Ve 3:30 se tulím k muži do postele a rychle usínám.
J.

čtvrtek 26. dubna 2012

4.5. 2012 od 10 hod - Happening v Brně na podporu péče porodních asistentek!



Chceteli podpořit samostatnou péči porodních asistentek, zapojte se do Happeningu na jejich podporu, který se koná po celé České republice (záleží pouze na tom kdo se zapojí) 4.5. 2012 od 10 hod, den před Mezinárodním dnem porodních asistentek.

Více informací:  zora@nesehnuti.cz (za organizátory v Brně)

Facebook: http://www.facebook.com/events/381441921879128/

Více informací již brzy:) J.

Nové webové stránky!



Hurá hurá – mám nové webové stránky - www.uporodnibaby.cz! Velmi děkuji Vlči, která mi je neustále nápomocná s grafikou a strukturou webu! A malířce Jitce Stojanové, od které mám krásný obraz na pozadí webu!:)

Další novinky:
  • již brzy otevřu novou provozovnu – ambulanci porodní asistentky a masérnu na Slovákové 6 v Brně
  •  prodávám aromaterapeutickou kosmetiku Nobilis Tilia a aromaterapetické směsi od německé porodní asistentky Ingeborg Stadelmann (Devatero kvítí), se kterými mám dobré zkušenosti u porodu i při těhotenských masážích
  • od 5. - 27. května budu mít dovolenou - nebudu k zastižení na telefonu ani na mailu
Krásné Jaro! J.

čtvrtek 15. března 2012

Otevřený dopis MUDr. Kubkovi prezidentovi ČLK

Otevřený dopis MUDr. Kubkovi prezidentovi ČLK

MUDr. Milan Kubek
Prezident České lékařské komory
prezident@clkcr.cz

Vážený pane prezidente,

obracím se Vás jako členka České lékařské komory s žádostí o vysvětlení a zdůvodnění Odborného stanoviska Vědecké rady ČLK k porodům v domácnosti uveřejněném ve Zdravotnických novinách 9.3.2012, jehož závěrem je prohlášení: „Plánovaný porod mimo zdravotnické zařízení je postupem v rozporu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, tedy postupem „non lege artis“.

Stanovisko ČLK je zcela v rozporu se závěry všech mně známých zahraničních vědeckých studií týkajících se srovnání porodu mimo zdravotnické zařízení a porodu ve zdravotnickém zařízení (viz odkazy v příloze). Je v rozporu i s doporučením Světové zdravotnické organizace vypracovaném v souladu se závěry výše zmíněných zahraničních studií a žádné české studie týkající se této problematiky nejsou dostupné.
Ráda bych tedy věděla, na základě jakých současně dostupných věděckých poznatků lékařské vědy Vědecká rada ČLK toto stanovisko vydala.

Děkuji.

S přátelským pozdravem

MUDr. Jana Tomasová Studýnková, PhD.
členka ČLK, obvodní sdružení Praha 28


Příloha:
1. Ackermann-Liebrich U, Voegeli T, Gunter-Witt K, Kunz I, Zullig M, Schindler C, et al. Home versus hospital deliveries: follow up study of matched pairs for procedures and outcome. Zurich Study Team. BMJ 1996; 313: 1313-8
2. Acton, K: The birth centre model: as good as it gets? British Journal of Midwifery Oct. 2007, Vol. 15 Issue 10, p. 602
3. Bastian H., Keirse M.J.N.C, Paul A L Lancaster P.A.L.: Perinatal death associated with planned home birth in Australia: population based study. BMJ 1998; vol. 317:384–8
4. Birthplace in England Collaborative Group.: Perinatal and maternal outcomes by planned place of birth for healthy women with low risk pregnancies: the Birthplace in England national prospective cohort study.BMJ. 2011 Nov 23;343:d7400. doi: 10.1136/bmj.d7400.

5. Chamberlain G, Wraight A, Crowley P.: Birth at home. Pract Midwife. 1999, Jul-Aug, 2(7), 35-9
6. Ekele, B. A.; Tunau, K. A.: Place of delivery among women who had antenatal care in a teaching hospital. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, May 2007, Vol. 86 Issue 5, pp. 627-630
7. Gosline, A.: Extreme childbirth. New Scientist; 2007, 193, 2585, p. 40-43
8. Hildingsson I. Waldenström U., Radestad , I.: Swedish Women’s Interest in Home Birth and In-Hospital Birth Center Care.Birth. Issues in Perinatal Care; Mar. 2003, Vol. 30 Issue 1, p.11-22
9. Islam, M. Ataharul; Chowdhury, Rafiqul I.; Akhter, Halida H.: Complications During Pregnancy, Delivery, and Postnatal Stages and Place of Delivery in Rural Bangladesh. Health Care for Women International, Oct. 2006, Vol. 27 Issue 9, p807-821
10. Janssen PA, Saxell L, Page LA, Klein MC, Liston RM, Lee SK.: Outcomes of planned home birth with registered midwife versus planned hospital birth with midwife or physician. CMAJ. 2009 Sep 15;181(6-7):377-83

11. de Jonge A, van der Goes BY, Ravelli AC, Amelink-Verburg MP, Mol BW, Nijhuis JG, Bennebroek Gravenhorst J, Buitendijk SE.: Perinatal mortality and morbidity in a nationwide cohort of 529,688 low-risk planned home and hospital births. BJOG. 2009 Aug;116(9):1177-84

12. Johnson K. C., Daviss B. A.: Outcomes of planned home births with certified professional midwives: large prospective study in North America. BMJ 2005; 330: pp. 1416 – 1422

13. Ladfors L.,Eriksson M., Mattson L.A., Kyleba C. K., Magnusson L., Milsom I.: A population based study of Swedish women’s opinions about antenatal, delivery and postpartum care. Acta Obstet Gynecol Scand 2001; 80: pp. 130–136
14. Longworth, L.; Ratcliffe, J.; Boulton, M.: Investigating women’s preferences for intrapartum care: home versus hospital births. Health & Social Care in the Community, Nov. 2001, Vol. 9, Issue 6, p. 404-413
15. Maimbolwa M. C., Yamba B., Diwan V., Ransjö-Arvidson A.: Cultural childbirth practices and beliefs in Zambia. Journal of Advanced Nursing; Aug. 2003, Vol. 43 Issue 3, pp. 263-274
16. Mayor, S.: NICE recommends women should choose where to give birth after discussing the risks. BMJ: British Medical Journal, 3/31/2007, Vol. 334 Issue 7295, pp. 654-654
17. Olsen O. Meta-analysis of the safety of home birth. Birth 1997;24:4-16
18. Pang J. W.Y., Heffelfinger J. D. Huang G. J., Benedetti TJ., Weiss, N. S.: Outcomes of planned home births in Washington State: 1989–1996. Obstetrics & Gynecology; Aug. 2002, Vol. 100 Issue 2, pp. 253 - 259
19. Ronsmans, C.; Etard, J. F.; Walraven, G.; Høj, L.; Dumont, A.; Bernis, L.; Kodio, B.: Maternal mortality and access to obstetric services in West Africa. Tropical Medicine & International Health, Oct2003, Vol. 8 Issue 10, pp. 940-948
20. Shaw, R., Kitzinger, C. : Calls to a home birth helpline:Empowermwnt in childbirth. Social Science and medicine; Dec. 2005, vol. 61, 11, pp. 2374 – 2383
21. Schramm, W.F., Barnes, D.E., Bakwell, J.M..: Neonatal Mortality in Missouri Home Births, 1978-84. American Journal of Public Health August 1987, Vol, 77, No, 8, pp. 930 - 935
22. van der Hulst, A. M. L.: Dutch midwives: relational care and birth location.Health & Social Care in the Community, Jul 1999, Vol. 7 Issue 4, pp. 242-247
23. van Teijlingen E.R. & van der Hulst L.A.M.: Midwifery in The Netherlands: more than a semi-profession? In: J. Johnson et al. (eds). Health Professions and the State in Europe, Routledge, London 1996, pp. 178 - 186

středa 29. února 2012

FROM: MUDr. Monika Polívková, 19. 2. 2012 TO: časopis Reflex

Redakce časopisu Reflex

V Českém Krumlově 19. 2. 2012

Domácí porody.

Vážená redakce,

obracím se přímo na vás, protože to, co píše pan Jiří X. Doležal, mi přijde až moc agresivní článek, a nevím, zda s autorem bych mohla rozumně diskutovat.

Nejsem příznivcem domácích porodů, jsem praktický lékař, a po posledních událostech (úmrtí australanky po porodu) jsem se rozhodla, že ve svém městě (Český Krumlov) začnu pořádat besedy na téma porody, těhotenství apod., pro veřejnost, s cílem zlepšení stavu našich porodnic (jak správně píše pan Doležal v dalším článku – nejpodstatnější mi přijde zvýšení intimity), a také zvýšení pravomocí porodních asistentek (tak, aby jednak porodní asistentka byla za porod právně odpovědná, a aby nekomplikovanou těhotnou krom lékaře mohla sledovat porodní asistentka, která by ji pak mohla rodit v nemocnici a starat se o ni v době šestinedělí). Jinak musím napsat, že porodnice v našem městě je vyhlášená, sama jsem tam byla před čtyřmi lety na stáži a moc se mi tam líbilo, a rodila jsem tam loni, a byla jsem moc spokojená, mám na porod krásné vzpomínky.

V článku pana Doležala jsou podstatné chyby. Omotání pupeční šňůry kolem krčku dítěte rozhodně není důvodem císařského řezu, můj syn měl omotaný pupečník, narodil se normálně, má to každé cca třetí dítě. Na ultrazvuku to vidět není (ultrazvukem se pomocí tzv. dopplerovského vyšetření provádí spíše vyšetření průtoku pupečníkem), a běžně se ani ultrazvuk před porodem neprovádí.

Dále informace o studiích o domácím porodu.

Nejdříve chci zmínit, že největší a metodologicky dobře provedená studie je tzv. Holandská studie (de Jonge A. Perinatal mortality and morbidity in a nationwide cohort of 529 688 low-risk planned home and hospital births. BJOG 2009, 116:1-8).

Holandská studie byla vydána v dubnu roku 2009, a sledovala 529.688 žen rodících v letech 2000 až 2006. Z toho 321.307 žen (60,7%) plánovalo rodit doma, 163.261 (30,8%) žen plánovalo rodit v nemocnici a u 45.120 (8,5%) byl údaj neznámý. Výsledek studie: nebyly nalezeny žádné signifikantní rozdíly mezi porodem plánovaným doma a plánovaným v nemocnici (autoři porovnávali tyto hodnoty: mortalitu (úmrtí) plodu intrapartálně (během porodu), intrapartální a časnou neonatální mortalitu (úmrtí novorozenců) - během prvních 24 hodin, intrapartální a neonatální mortalitu do 7dní po porodu a přijetí na jednotku intensivní péče. Uvádím výsledky mortality a počet případů přijatých na jednotku intensivní péče: intrapartální mortalita: v nemocnici 61 případů (ze 163.261) – tj. 0,04 %, doma 99 případů (ze 321.307) – tj. 0,03%, při neznámém místě porodu 14 případů (ze 45.120) – tj. 0,03%. Intrapartální a časná neonatální mortalita: nemocnice 84 případů – tj. 0,05%, doma 148 případů – tj. 0,05% a při neznámém místě porodu 16 případů – tj. 0,04%. Intrapartální a neonatální mortalita 0-7dní: nemocnice 116 případů – tj. 0,07%, doma 207 případů – tj. 0,06%, neznámé místo 22 případů – tj. 0,05%. Přijetí na jednotku intensivní péče: u porodů v nemocnici 323 případů – tj. 0,20%, u porodů doma 540 případů – tj. 0,17% a při neznámém místě 112 případů – tj. 0,25%.

Tedy statistické údaje pro domácí porody jsou dokonce o něco lepší nežli pro porody nemocniční. Závěr autorů: studie ukazuje, že plánovaný porod doma nezvyšuje riziko perinatální mortality a těžké perinatální morbidity (nemocnosti) u nízkorizikových žen, jestliže zdravotnický systém péče o matku usnadní tuto volbu dostupností dobře vyškolených porodních asistentek, možností dobrého transportu do zdravotnického zařízení a dobrého systému komunikace mezi porodními asistentkami a lékaři.

Pan Doležal nejspíše ve svém článku vychází z tzv. Waxovy studie (Wax, et al. Maternal and newborn outcomes in planned home birth vs. planned hospital births: a metaanalysis. Am J Obstet Gynecol, 2010). Žádná studie vydaná časopisem Lancet neexistuje.

Waxova studie je metaanalysou 12 různých studií a akceptována byla v květnu 2010. Tato metaanalysa je však zcela chybná a údaje v ní nejsou validní. Byla již opakovaně zpochybněna v odborných kruzích. Odkazy zde: http://www.scienceandsensibility.org/?p=1422 (Planned home birth and neonatal death: Who do we believe?, Amy Romano) a zde: http://www.medscape.com/viewarticle/739987_5 (Planned home vs. hospital birth: A meta-analysis gone wrong: Selective and mistaken inclusion/exlusion, publikováno na Medscape).

Základní nedostatky Waxovy metaanalysy a porovnání s Holandskou studií (de Jonge):

1/ V úvodu Waxovy studie je uvedeno, že tato metaanalysa zohledňuje půl milionu porodů (uvádí 342.056 plánovaných domácích a 207.551 plánovaných nemocničních porodů dostupných k analyse). V kolonce "neonatal death" (novorozenecká mortalita, Wax ji definuje jako smrt živě narozeného dítěte 0-28. den po porodu), která je ještě dělená na "all" a "nonanomalous" (bez vrozených vývojových vad), jsou však uvedena již zcela jiná čísla: pro "all" – tedy celkový počet: u plánovaného domácího porodu 32 případů z pouze 16.500 celkem (0,20%), u plánovaného nemocničního porodu 32 případů ze 33.302 (0,09%), a u novorozenců bez vrozených vývojových vad u plánovaného domácího porodu 23 případů ze 15.633 (0,15%) a u plánovaného nemocničního porodu 14 případů ze 31.999 (0,04%).

2/ velikost souboru dat (skupina domácích porodů): Wax: 16.500 žen de Jonge: 321.307 žen. Tedy analysa neonatální mortality v Holandské studii vychází ze skoro 20x většího celkového počtu porodů. De Jonge studie byla sice "zahrnuta" do metaanalysy Waxovy, avšak byla vyloučena z analysy neonatální mortality, která byla tím hlavním nálezem, kterému byla dána tak velká pozornost všemi médii. Tedy opět zavádějící údaj, jelikož výsledky mortality vycházejí z jiných čísel, nežli je realita. Dále u Waxovy studie perinatální mortalita (u této studie je definována jako mrtvorozenost /porod mrtvého plodu/ u plodu stáří alespoň 20 týdnů nebo váhy alespoň 500g nebo úmrtí živě narozeného dítěte do 28. dne po porodu) u plánovaných domácích porodů vychází mírně lépe nežli u plánovaných nemocničních porodů (u celkové je to: 229 případů ze 331.666 porodů (0,07%) u domácích porodů vs. 140 případů ze 175.443 porodů (0,08%) u nemocničních porodů a u dětí bez vrozených vývojových vad je to u domácích porodů 225 případů ze 330.324 (0,07%) porodů a u nemocničních porodů 134 případů ze 173.266 (0,08%) porodů). O těchto výsledcích se nezmiňují ani abstrakt ani média.

3/ Mechanismy, jak byla zajišťována data o porodech plánovaných doma: Wax: mechanismus je rozdílný u zařazených studií. Studie Pang a kol (Pang, et al. Outcomes of Planned Home Births in Washington State: 1989-1996, Obstetrics & Gynecology: August 2002 - Volume 100 - Issue 2 - p 253-259), která se podílí 63% na datech o domácích porodech a vysvětluje 12 z 18 úmrtí novorozenců bez vrozených vývojových vad, spoléhala ve výzkumu na data z rodných listů ("birth certificate") dětí, která nerozlišovala mezi plánovanými a neplánovanými porody doma, a předpokládala, že jakýkoli rodný list u dítěte narozeného ve nebo po 34. týdnu těhotenství a podepsaný porodní asistentkou, sestrou nebo lékařem, znamená plánovaný domácí porod – tato metoda byla široce kritisována. Neplánované porody doma jsou daleko rizikovější nežli plánované domácí porody s odbornou účastí.

4/ Definice neonatální mortality: Wax: smrt živě narozeného dítěte mezi 0-28. dnem de Jonge: smrt živě narozeného dítěte mezi 0-7. dnem (definice WHO pro časnou neonatální mortalitu). Bez ohledu na to, že v odborné veřejnosti jsou stoupenci obou těchto definicí neonatální mortality, tak důležitá je jedna věc: Wax nikdy nekontaktoval autory Holandské studie, aby mu poskytli své údaje o 8-28 dní datech mortality. Je standardní praxí mezi vědeckými pracovníky, kteří řídí metaanalysy studií, kontaktovat autory originálních studií, aby získali nepublikovaná data, objasnili metodologii nebo požádali o data v kompatibilním formátu.

5/ Jaké byly charakteristiky populace? Wax: žádné nároky na potvrzení způsobilosti pro určení, že se jedná o plánovaný porod doma. Individuální studie zahrnuté do metaanalysy mají rozdílné mechanismy pro toto určení. Jak již bylo zmíněno výše, tak největší studie, která zodpovídala za většinu neonatální mortality byla založena na rodných listech. Ženy, které měly na rodném listu zdokumentovánu nějakou z 18 zdravotních obtíží byly vyloučeny. Ani autoři studií ani Wax a kolegové nekomentovali, zda toto je důvěryhodná metoda, jak definovat nízké riziko ("low risk"). de Jonge: Národní směrnice ("National guidelines" - "Obstetric indication list" – porodnický indikační list) definuje, kdo je vhodný pro primární péči porodní asistentky a porod doma. Tyto konservativní směrnice zajišťují, že populace žen plánující porod doma je zdravá a má velice nízké riziko komplikací.

Znovu opakuji, že přestože Holandská studie dokazuje, že při dokonalém zdravotním systému a péči o těhotnou a rodící ženu je porod doma stejně bezpečný jako v nemocnici, tak já zastáncem domácího porodu nejsem. Mám nemocnici s porodnicí tři minuty jízdy autem od domova, přesto bych však i přes znalost těchto výsledků doma rodit nechtěla. Dále si myslím, že u nás jsou zcela jiné podmínky a také jiný ráz krajiny je nutno brát v potaz, pokud hovoříme o možné dojezdnosti rychlé záchranné služby. Jistě odněkud ze zapadlé vesnice na Lipně ještě k tomu v zimě bude úplně jiná dojezdnost do nemocnice nežli třeba z města nebo jeho okolí.

Přesto však mne velice znechutil tento článek pana Doležala, který je plný samých chybných údajů. Tolik lživých údajů je podle mne závažná věc. Váš časopis je dosti čtený, a čtenář laik si udělá zcela nesprávný obraz o tématu. Proto vás žádám o uvedení opravného článku, ve kterém budou všechny údaje vzaty na pravou míru a kde bude též uveřejněna omluva pana Doležala.

Dále se domnívám, že takovéto nenávistné články k ničemu nevedou, maximálně jen k větší agresi. Pokud je třeba o něčem psát a něco pro to dělat, tak o tom, jaký je současný stav našich porodnic a proč tolik žen nechce (často po strašné předchozí zkušenosti) rodit v nemocnici – je to ze zoufalství! Pokud by naše porodnice vypadaly jinak, tak tyto ženy s úlevou půjdou rodit do porodnice (těch, kdo budou chtít rodit doma, bude pak opravdu minimum!).

S pozdravem MUDr. Monika Polívková, Český Krumlov

Se zpracováním textu mi pomáhala moje kamarádka Ing. Zuzana Krišková PhD. – poskytla mi veškeré texty studií v originále v plném znění a pomáhala mi při zpracování statistických údajů.

středa 22. února 2012

Mladá fronta DNES - Brno: 2.2. 2012: Porodní dům nepovolili, byl moc daleko

Jak blízko musí být lékař a vybavený sál, aby bylo pro budoucí matku bezpečné nechat porodu volný průběh a přivést dítě na svět jen pod dohledem porodní asistentky? Do debaty s úředníky se na toto téma pustila brněnská porodní asistentka Jana Růžičková, která s dalšími kolegyněmi plánovala v Brně poblíž porodnice na Obilním trhu založit takzvaný porodní dům.

Taková zařízení například v Německu umožňují matkám rodit přirozenou cestou bez zásahu lékaře.

Ani nemocnice doslova za rohem však není podle úředníků jihomoravského krajského úřadu dostatečnou zárukou toho, že se v případě komplikací dostane matkám včasné pomoci lékaře.

Jediným řešením je proto podle nich zřízení porodního domu přímo v porodnici. „Vyhláška z roku 2010 přitom vznik porodních domů umožňuje. Jenže podmínky, které stanovuje, jsou tak vágní, že na jižní Moravě ani v České republice zatím žádný takový dům nevznikl, i když by si to mnoho žen přálo,“ kritizuje Růžičková.

Podle vyhlášky je například nutné, aby se žena v případě potíží dostala do čtvrt hodiny na porodní sál a lékař ji mohl začít operovat. Plánovaný porodní dům měl přitom vzniknout jen 450 metrů od vjezdu do zařízení na Obilním trhu. Ženy by se proto na operační sál mohly dostat velice rychle. Podle odborníků z porodnice na Obilním trhu však téměř celou tuto patnáctiminutovou lhůtu spotřebuje příprava rodičky k operaci.

„Podle tohoto stanoviska by tak podmínky vyhlášky nešlo splnit jinak než umístit takové zařízení přímo v areálu porodnice,“ tlumočil názor úředníků z krajského odboru zdravotnictví mluvčí úřadu Jiří Klement.

»Pokračování na straně B2

Porodní dům nepovolili, byl moc daleko. 500 metrů V centru Brna mohlo vzniknout zařízení, kde by ženy rodily přirozenou cestou pod dohledem porodních asistentek. Úředníci tomu však nejsou nakloněni, porodnice je podle nich už příliš daleko.

» Pokračování ze strany B1

Jenže to se zase nelíbí Fakultní nemocnici Brno, která by v takovém případě musela porodním asistentkám část budovy pronajmout. „Nemáme důvod pronajímat vlastní prostory někomu, kdo poskytuje stejné služby jako my,“ zhodnotila mluvčí nemocnice Anna Mrázová. Právě chybějící zázemí v porodních domech však podle řady asistentek komplikuje život ženám, které chtějí rodit co nejpřirozenější cestou. Rodičkám totiž v porodnicích vadí například to, že se u nich střídá řada neznámých lékařů a sester. A nechtějí se s nikým dohadovat ani o tom, kdy mohou a nemohou mít své dítě následně hned u sebe. „Mnoho žen pak volí variantu zůstat rodit doma, protože nenajdou jinou alternativu,“ upozorňuje Růžičková. Porodní domy, které u nás kvůli nejasné legislativě víceméně nemohou vzniknout, přitom už dlouhá léta fungují například v Německu či Rakousku. „V Německu jich funguje přibližně 150, vedou se přesné statistiky toho, jakou poskytují péči, a ta stále vychází jako bezpečná alternativa k porodnici,“ popisuje své zkušenosti ze stáže v zahraničí Růžičková. Jenže čeští lékaři nejsou z podobných zařízení nadšeni. Být na místě porodní asistentky, netroufnul bych si vést porod bez toho, aniž bych měl sál doslova za zády. Bez toho totiž není možné zaručit, že matka i dítě budou v pořádku,“ zhodnotil například primář gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v Ivančicích Aleš Soukal. Problém je navíc podle něj i v tom, kdo má za matku a její dítě odpovědnost. „Jakmile mi totiž žena, která rodila například doma, přejde práh nemocnice, padá všechna odpovědnost na moji hlavu. A to i přesto, že u porodu jsem do té doby nebyl,“ popisuje Soukal. Vznik porodních domů a zlepšení vztahů mezi lékaři a porodními asistentkami tak zřejmě umožní jen změna zákonů, které by lépe vymezily odpovědnost a povinnosti obou povolání. „Zatímco v zahraničí je lékař chápán jako partner, se kterým porodní asistentka konzultuje případný přesun do porodnice, u nás se takový přesun považuje za exemplární případ selhání asistentky,“ shrnula situaci Růžičková.

pondělí 23. ledna 2012

Moje korespondence se zdravotnickým odborem Jihomoravského Kraje

Otázka adresovaná JUDr. Haně Perutkové, zdravotnický odbor, Jihomoravský Kraj:

Hezký den Vážená paní JUDr. Perutková,
prosím Vás o oficiální písemné vyjádření odboru zdravotnictví
Jihomoravského kraje, že zařízení porodní asistentky, kde se vedou
porody povolíte jen v areálu porodnice. Ráda bych s Vašim prohlášením
... potom oslovila všechny brněnské porodnice, zda u nich toto zařízení
můžeme otevřít.

Je pro mě naprosto nepochopitelné, že podmínky vyhlášky jsou
splnitelné jen v jiném zdravotnickém zařízení. Považuji to za chybný
výklad zákona, ale respektuji ho. Ráda bych tedy našla společně s Vámi
cestu, jak toto zdravotnické zařízení lze otevřít. Docela pochybuji,
že nějaká porodnice v Brně bude mít zájem na tom, aby v jejím podnájmu
fungovalo samostatné zařízení porodních asistentek - ale budu se
snažit najít nějakou cestu, jak i v České Republice umožnit ženám
rodit v přátelském a bezpečném prostředí. V Německu funguje 150
porodních domů a v České Republice žádný, je mi to líto. Mnoho žen pak
volí variantu porodu doma, protože nenajdou jinou alternativu. Zákony
ani neumožňují porodním asistentkám asistovat u porodů doma a nejsou
pro to vytvořeny žádné standardy. Myslím, že Vy jako Zdravotnický
odbor Jihomoravského kraje byste mohli tlačit na Ministerstvo
zdravotnictví, aby tyto podmínky stanovilo.

Budu ráda, pokud společně tedy najdeme cestu k tomu, takové
alternativní zdravotnické zařízení otevřít, když nám to zákon
oficiálně umožňuje. Zatím mám pocit, že všichni úředníci nám to svým
postojem znemožňují.

S pozdravem porodní asistentka Bc. Jana Růžičková

Odpověď:

Vážená paní bakalářko, odbor zdravotnictví není, bohužel, subjektem oprávněným k výkladu právních předpisů (včetně vyhlášky). Z tohoto důvodu není možné vydat obecné stanovisko, o něž žádáte. Jsme kompetentní přijmout stanovisko vždy ke konkrétní žádosti, tj. posoudit určité navrhované místo provozování. Pokud se týká situace, kterou popisujete, nemá v této věci odbor zdravotnictví - odd. správních činností žádné kompetence, vykonává pouze v přenesené působnosti určité činnosti správního charakteru na základě platných právních předpisů. O Vašem návrhu však budu informovat Ing. Jana Čuperu, který je pověřen zastupováním vedoucího odboru zdravotnictví.

S pozdravem
Perutková

pondělí 2. ledna 2012

4. porodní příběh - Jak jsme rodili aneb Rozárka

Po pár létech usilí se nám zadařilo a byli jsme v očekávání našeho prvního dětátka. Pohlaví jsme neznali, chtěli jsme se nechat překvapit. Po ohledání terénu českého porodnictví a vyslechnutí pár kamarádek jsme usoudili, že nejschůdnější cesta k příjemnému porodu (pokud lze nějaký porod nazvat příjemným), bude za asistence naší vlastní porodní asistenky. Jak jsme se rozhodli, tak jsme učinili a našli jsme si PA Janču Růžičkovou, což byla, jak se pozdeji ukázalo, skvělá volba. Ač z Brna, toužili jsme také po malé porodnici, takže když nám Janča sdělila, že doprovází do Vyškova, bylo rozhodnuto.
Termín porodu prosvištěl kolem nás a doktoři v porodnici začali strašit hospitalizací a vyvoláváním porodu. S tím jsme se nehodlali smířit a zkoušeli různé způsoby přirozeného vyvolání – akupunkturu (nezabrala), masáž (nic), dlouhé procházky (nepomohly). Týden po termínu, v pátek 28.října , jsme se šli projít na Kraví Horu a večer jsme zkusili sex. Do 30 minut mě začalo pobolívat v podbřišku jako při menstruaci v asi 15-ti minutových intervalech. To bylo kolem jedenácté hodiny v noci. Asi kolem jedné ráno, když už bylo celkem zřejmé, že se tělo chystá k porodu, jsme se rozhodli zkusit ještě něco naspat. Napsali jsme naší PA Janči co se děje a lehli si. Martin usnul, já na chvilku taky, ale ne na dlouho. Kontrakce byly silnější a pravidelnějsí. Kolem čtvrté ráno, když začaly být nepříjemné a odteklo i trochu plodové vody, jsem vzbudila Martina, že je na čase se vypravit. Informovali jsme PA, ta doporučila vanu, a tak jsem tam ještě hupsla. Kontrakce ještě zesílily (co 5 minut) a mně přestávalo být do smíchu. Popadli jsme tašku a vyrazili autem směr Výškov. Kontrakce co 2 minuty, město poloprázdné a dálnice taky. Do Vyškova jsme dorazili kolem šesté hodiny ranní....
Službu konající sestřička nás přivítala a napíchla mě na monitor. Děkovala jsem bohu, že papírování jsme výřídili několi týdnů zpátky, fakt jsem nebyla ve stavu cokoliv řešit. Nepříjemné překvapeni bylo, že ačkoliv jsem měla velmi silné a nepříjemné kontrakce po 2 minutách , byla jsem otevřená na pouhý 1 centimetr .... Za asi 20 minut dorazila naše PA a šla nám vyřídit přesun na velký porodní sál – nový, s velkou vanou a vlastní koupelnou a WC. V této fázi mi už všechno trochu splývá – zkusili jsme sprchu, chození, ale nejlíp mi bylo ve vaně, kde jsem strávila 90 procent času první doby porodní. Jsem velmi vdečná za to, že u porodu mohl být se mnou i Martin – rozmasíroval mi každou kontrakci (pěkná fuška i pro silného chlapa) a byl neustále se mnou, ochoten udělat cokoliv, aby mi ulevil. Za jemného a velmi příjemného vedení naší PA jsme se pomalu prokousávali k porodu. Abych to shrnula – během 3 hodin jsem se z 1 cm otevřela na 8cm a Janča vyběhla ze sálu oznámit, že už je to tady. Byla jsem štastná, ponevadž už jsem kontrakcí měla plné zuby. Tělo mi začínalo vysílat signály, že mám tlačit....
PA neotálela a společně s Martinem mě doslova vytáhli ven z vany, kterou jsem odmítala opustit. Představa, že bych si měla jít lehnout na kozu nebo jinam mi byla úplně proti srsti, takže jsem na Jančin pokyn poklekla asi metr od vany a opřela se o Martina klečícího prede mnou čelem ke mě. V této chvíli už nezbývalo nic jiného než tlačit. Nutkání k tlačení přicházelo ve vlnách a cítila jsem, jak mi miminko prochází tělem a klesá níž a níž. Janča mě skvěle naváděla a dávala instrukce kdy víc tlačit. Doufala jsem, že naše masírováni hráze a cvičení s balonkem Epi-no mi ted přijdou vhod. S Jančou jsme vše předem řádně prodiskutovali a věděla jsem, že nebude stříhat, pokud to nebude naprosto nutné. Nebylo! Najednou byla hlavička venku a já věděla, že nejhorší je za námi. Slyšela jsem sama sebe vydávat hlasité zvuky při tlačení, takový nářek až vytí, ale nemohla jsem jinak a moc mi to pomáhalo. Martin mi pak říkal, že jsem ho kousla do krku... Za pár minut bylo venku i tělíčko a Janča žádala ostatní v sále (vůbec netuším kdo tam ještě byl), aby nám neříkali pohlaví dětátka, že se máme podivat sami. Byla to holčička, naše Rozárka!!! Podala nám ji pod nohama a štastný tatínek (toho času bez brýlí, tudíž slepý, spocený a od krve) chtěl už už s miminkem vstát, ale Janča ho našteští zastavila – byly jsme stále spojeny pupeční šnůrou. Tu jsme (už na koze) nechaly dotepat a otec ji přestřihl. Pak přišla na řadu placenta, šla bez problémů sama. Maličkou Janča zabalila do červeného ručníku a čepičky a položila na mě. Málem jsme zapoměli z toho štěstí fotit.....




Celý porod trval od příjezdu do porodnice jen 4 hodiny – díky bohu za to! Bylo to náročné, bolestivé a intenzivní, ale díky naší úžasné PA Janči a mému partnerovi Martinovi jsem to zvládla a můj sen o přirozeném porodu se vyplnil (ačkoliv byly chvíle, kdy jsem škemrala o úlevu, nicméne jeden či druhý mi tyto nápady velmi šikovně rozmluvili). Rozárka je krásná zdravá holčička a pokud budeme mít to štěstí a podaří se nám ještě jednou otěhotnět, zase si „zamluvíme“ naši porodní asistentku, pro niž nic nebyl problém a jejíž ochota nám celý náročný proces porodní neskutečně usnadnila a zpříjemnila. Děkujeme Jani!!!
Hanka a Rozárka a Martin