Byli jsme na výletě na Pálavě a tam jsem měla pár filozofických hluboce vesmírných otázek... Jednu mám ale nezodpovězenou pořád, a pořád mi nad ní zůstává rozum stát. Vůbec nechápu, jak jsme něco takovýho mohli dopustit.
PROBOHA, proč jsme si to na světě zařídili s těma penězma??? A s chozením do práce??? A např. dvanáctihodinovýma šichtama??? A klidně s tím všichni souhlasíme? A s daněma??? Já teda NE!
Koukala jsem se na dokument BBC o ostrovech v Tichomoří. Chtěla jsem taky být tou domorodkou, házet síť do moře, vylovit rybu, za úsvitu slunce sbírat do síťky mořský červíky - kteří se tam rojí jen za jednoho úsvitu v roce, nechat se nést vlnou na prkně ke břehu... Není to nějak životu blíž? Tady ta evropská absurdní hra na kulturní společnost mi připadá čím dál víc jdoucí do kytek. Jsem znechucená euro-česká občanka. Chtěla bych to nějak jinak. Někdy mám silnej pocit, že bych to tu nejraděj všechno nechala, celý český porodnictví na nejlepší evropské úrovni, který ztrácí lidskej rozměr. Prostě odjela bych někam do kopců a luk, koupila si koně, ovce, psy, pěstovala bych tam mrkev a muž by mi udělal děti. Načerno bych dělala porodní asistentku a odrodila spoustu dětí doma.
Možná bych už nikdy nejela na dovolenou k moři a nekoupila bych si asi už nikdy nic v TATUU. Viděla bych ale, jak slunko každej den zapadá, jak vychází. Mohla bych chodit bosá ráno trávou a hlínou. Cítila bych tu hlínu mezi prstama, tak strašně bych ji chtěla cítit, že snad vylezu ven teďka. A když by pršelo, venku by se dělaly kaluže a kapky deště by tekly po okenních sklech. Ve stáji bych vyházela hnůj a když by bylo hezky vyjela bych bez sedla na výlet a v létě bych toho koně plavila v rybníce. Trávou bych mohla jít, kdykoli bych chtěla, pořád bych ji cítila mezi prsty, byla by součástí mě.
A ty zvuky a vůně! Slyšela bych pořád ptáky a hmyz, cítila vítr a vůně z lesa a louky. Byly by pořád se mnou.
Byla bych víc součástí vesmíru, života.
Teď nevím, kam patřím...
J.
5 komentářů:
Jani, doporučeníhodná knížka pro takovéto rozpoložení: T.H.Eriksen - Tyranie okamžiku..;-) M.
Svoboda je stav duše. Musíš ji v sobě objevit. Peníze, daně, práce jsou jen takové detaily.
A pokud už se budeme zabývat těmi detaily: co Ti brání? :) Prodej auto, budeš mít na letenku někam, kde je to lepší (?) a... bojuj. Možná Ti ale potom bude chybět ten úžasný nový futon. :)
Přeji Ti hodně štěstí a přeji Ti, aby se Ti dařilo pěstovat mrkev (a zejména to další).
P.S. Matouš má dneska přesně padesát dnů, je úžasný a má se k světu. Samotný porod byl "v pohodě", malý si šel poměrně jasně za svým cílem, takže to šlo ráz na ráz. Moc rád jsem Tě potkal, škoda, že jen tak krátko - měl bych tisíc a jednu otázku... :)
...a na Petrově kvetou šeříky, za Besedním domem vysadili tulipány a když ráno vstávám pozorně, slyším jak zpívají ptáci. A rorýsi, rorýsi se vrací! Každý rok na stejné místo a se svojí drahou samičkou (po léta stejnou) se potkají až u hnízda. A tak se na sebe těší celou zimu :-)Jak já na Tebe!! :-) Tvá V. (a to kafe jednou vyjde, hlavně piš!)
:-)Moc krásně jsi to napsala, co je v Tobě,..Těšíme se zítra,..my dva:)
Dobrý den, ani nevíte jak s vámi v tomhle souhlasím, napsala jste to moc krásně...a až jednou budu rodit, tak bych si přála porodní asistentku jako jste vy :-)
Okomentovat