V neděli jsem měla příležitost poprvé a zadarmo navštívit jedno z nejlépe placených divadel v Brně - Městské divadlo a to prosím jeho novou hudební scénu. Byla jsem připravená na nejhorší, ale asi mám v tomhle ohledu malou představivost. Jmenovalo se "to" Odysseia a byla to derniéra (díky Bohu). Musím říct, že celé představení jsem fakt fandila Odysseovi, aby už na tu rodnou Itaku dorazil. Gazdík není můj typ. Odysseus na mě celou dobu působil jako gladiátor, co má i místo mozku svaly a trpí výpadky paměti. Vždycky, když už to vypadalo, že to má domů "co by kamenem dohodil", ho zlákala nějaká ženština na své lože (čehož dramaturg využil k další erotickohudební scéně) a na Penelopu si pak další rok nevzpomněl. Zhruba po tom roce se v něm zřejmě hnulo svědomí, vzpomněl na svého synka a manželku a odplul směr Itaka. Koukala jsem, kolik herců je potřeba na takovýhle opravdu strhující představení. Většina z nich mávala vesly, nebo modrou plachtou - to když se mělo vlnit moře. Co se týče hudby a zpěvu, z celýho muzikálu mě zaujali bubeníci, kteří hudbu zdařile doprovázeli. Docela dobrej nápad. Občas bylo lepší sledovat je než to, co se děje na scéně. Zpěv byl místy falešný, a první půlhodinu jsem měla problém s tím, rozeznat, kdo právě zpívá. Nejvíc mě však šokovalo publikum, které zcela nepokrytě propuklo na konci představení v jásot a úplně mě přikurtovalo k sedadlu, když jsem viděla, jak všichni vstávají. Emoce, které ve mně představení zanechalo, byly spíše depresivnějšího ražení. Kamarád přirovnal tohle divadlo k televizi NOVA. Úplně to sedí. Když žehlíte, dá se na to koukat (jak říká Daniela Kolářová ve Vratných lahvích, u žehlení se dá koukat na cokoli...).
Jako pohlazení na duši na mě zapůsobil proto včerejší večer v Divadle Husa na provázku. Jako abonenti jsme měli první večer zahájení Divadla v pohybu VIII: PROLOG zdarma a tak jsme si ho náležitě vychutnali:) Sauna vzpomínek - operní črta Miloše Štědroně byla nádherně komorní, čerstvá, melodramatická a ve mně dokázala vzbudit "něco, to něco, co nevíme, co to je, ale víme, že to tam je, a že je to opravdu teda Něco!!!". Při komediálním představení JINÝ CAFÉ: BOLEK POLÍVKA - HVĚZDA NAD BRNEM nás jen těsně minul zásah šípem a taky šlehačkou, banánem... No seděly jsme v první řadě, tam jde občas i o život!
A proto běžte do Husy, protože jinde nejde o život, ale o...
J.
1 komentář:
Jani, ja chci vic takovych prispevkuuuu, jsem z toho u vytrzeniii, presne tak , mas recht, nase brnensky divadelni publikum (hlavne v mahenove, mestskym a janackove divadle) tohle dela nakonci her pravidelne. vstavaji a tleskaji pulhodiny necemu, co se me abolutne nedotklo...Suprove napsanej calnek, jako spisovatelka:-))) paaa Lindusa
Okomentovat