Sofie
Jan
Adam
Oliver
Dan
Karolina
Silvie
Kevin
Darina
Anna
Valentýna
Kryštof
Emma Agnes
Tadeáš
Jan
Simona
Emílie
Simona
Nela
Tobiáš
Daniel
Karolína
Tereza
Zuzana
Tomáš
Tobiáš
Elen
Vojtěch
středa 30. září 2009
středa 2. září 2009
Reflex versus porody doma
V chatrčích rodí divoši - Reflex 35/2009
Domorodičky vracejí úder I.
Domorodičky vracejí úder II.
A zajímavé komentáře:
Je domácí porod opravdu nezodpovědné riziko? Rád bych k tématu nejprve dodal několik osobních poznámek. Moje manželka i já jsme oba lékaři a máme čtyři děti, z nichž první se narodilo ve věhlasné univerzitní porodnici, další dvě v porodnici ve Vrchlabí (s tehdejším primářem Kavanem) a poslední doma (s Ivanou Königsmarkovou). Zážitky z prvního porodu a předporodní péče v druhém těhotenství ve fakultní nemocnici v nás zanechaly natolik frustrující dojem, že jsme postupně zvolili snad z biomedicínského hlediska méně bezpečné, ale emočně nesrovnatelně přívětivější okolnosti porodu v experty proklínané Vrchlabské porodnici a nakonec doma. Za skvělý lidský i profesionální přístup bych chtěl Ivaně Königsmarkové i primáři Kavanovi tímto také znovu poděkovat.
Naše příznivá zkušenost může být šťastnou shodou okolností, vždyť řada předních českých porodníků má na věc opačný názor. Je tedy domácí porod opravdu tak nezodpovědné riziko? K odpovědi na tuto otázku je dobré posoudit dostupná data v lékařské literatuře a nenechat se svést k nepodloženým a dogmatickým závěrům. Johnson publikoval data týkající se 5418 žen z USA, které plánovaly rodit doma s certifikovanou porodní asistentkou. Tato studie prokázala, že úmrtnost novorozenců při porodu a po něm v domácím prostředí byla srovnatelná s porody v nemocnici, ale byla spojena s nižším počtem lékařských zásahů a podstatně nižšími ekonomickými náklady. Janssenová publikovala podobné výsledky, týkající se 862 plánovaných domácích porodů v Kanadě. Ve Skotsku zjistil Symon celkově dvojnásobně zvýšené riziko úmrtí novorozenců v systému porodních asistentek než u žen rodících v nemocnici (1,0 oproti 0,5 %), ale u žen s nízkým rizikem komplikací byly tyto výsledky srovnatelné a řada dalších parametrů (jako je např. četnost kojení a poranění porodních cest) byla příznivější u žen v péči porodních asistentek.
V čerstvě zveřejněné nizozemské studii bylo srovnáváno 321 307 žen s nízkým rizikem komplikací, které plánovaly rodit doma, s 163 261 žen, které plánovaly rodit v nemocnici. Mezi oběma skupinami nebyl žádný statisticky významný rozdíl ve výsledném riziku pro novorozence. Autoři této dosud rozsahem největší publikované studie uzavírají, že pro ženy s nízkým rizikem domácí porod nezvyšuje riziko perinatální mortality, pokud jsou porodní asistentky dobře vycvičeny a je dostupný dobře fungující systém spolupráce s nemocnicí. Závěrem lze říci, že plánovaný domácí porod nepředstavuje podle dostupných informací takové riziko, kvůli kterému by bylo třeba rodičky a jejich porodní asistentky stigmatizovat způsobem, jakým to činí někteří představitelé České gynekologické a porodnické společnosti a redaktor Reflexu.
Nakonec císařský řez je také pro novorozence bezpečnější, než přirozeně vedený porod v nemocnici. Mají proto tedy všechny ženy povinně rodit císařským řezem? Lze opravdu redukovat porod jen na akt bezpečného vynětí plodu z dělohy a vykázat jej (podobně jako smrt) pouze do nemocnice? Domácí porod nikdy nebude mainstream, ale vždy bude existovat skupina žen, které budou z legitimních důvodů trvat na porodu doma. Proč tyto ženy a jejich porodní asistentky zahánět do ilegality? Není lepší nabídnout jim co nejbezpečnější zázemí vlídného a fungujícího systému, založeného na respektu k rodičce a spolupráci lékařů a porodních asistentek, ve kterém existuje možnost poučené a svobodné volby?
S pozdravem Jakub Závada, Praha
Při čtení Vašeho neautorizovaného rozhovoru s Ivanou Königsmarkovou mě napadá řada otázek. Pokud doma rodí divoši, tak proč v Německu porod doma proplácí zdravotní pojišťovny? Proč je v Anglii stát povinen zabezpečit porodní asistentku pro ženu, která se rozhodne rodit doma? Proč v Rakousku existují porodní domy, kde je péče stejně „nenemocniční“ jako při domácím porodu?
Nepřipadá vám zvláštní, že vyspělejší země než ČR berou porody mimo zdravotnické zařízení jako něco normálního? Jak mám věřit Vašim článkům z ostatních oborů, když vidím, že o přirozených porodech nevíte NIC a nebrání Vám to publikovat a útočit? A zveřejnit rozhovor přes nesouhlas paní Königsmarkové považuji za neetické. Pojďte se v tématu vzdělat a diskutovat k věci, nebo o porodech nepište. Jsem z Vás zklamaná a mrzí mě, že se z Reflexu stal neseriózní a laciný časopis.
Kateřina Hájková
Domorodičky vracejí úder I.
Domorodičky vracejí úder II.
A zajímavé komentáře:
Je domácí porod opravdu nezodpovědné riziko? Rád bych k tématu nejprve dodal několik osobních poznámek. Moje manželka i já jsme oba lékaři a máme čtyři děti, z nichž první se narodilo ve věhlasné univerzitní porodnici, další dvě v porodnici ve Vrchlabí (s tehdejším primářem Kavanem) a poslední doma (s Ivanou Königsmarkovou). Zážitky z prvního porodu a předporodní péče v druhém těhotenství ve fakultní nemocnici v nás zanechaly natolik frustrující dojem, že jsme postupně zvolili snad z biomedicínského hlediska méně bezpečné, ale emočně nesrovnatelně přívětivější okolnosti porodu v experty proklínané Vrchlabské porodnici a nakonec doma. Za skvělý lidský i profesionální přístup bych chtěl Ivaně Königsmarkové i primáři Kavanovi tímto také znovu poděkovat.
Naše příznivá zkušenost může být šťastnou shodou okolností, vždyť řada předních českých porodníků má na věc opačný názor. Je tedy domácí porod opravdu tak nezodpovědné riziko? K odpovědi na tuto otázku je dobré posoudit dostupná data v lékařské literatuře a nenechat se svést k nepodloženým a dogmatickým závěrům. Johnson publikoval data týkající se 5418 žen z USA, které plánovaly rodit doma s certifikovanou porodní asistentkou. Tato studie prokázala, že úmrtnost novorozenců při porodu a po něm v domácím prostředí byla srovnatelná s porody v nemocnici, ale byla spojena s nižším počtem lékařských zásahů a podstatně nižšími ekonomickými náklady. Janssenová publikovala podobné výsledky, týkající se 862 plánovaných domácích porodů v Kanadě. Ve Skotsku zjistil Symon celkově dvojnásobně zvýšené riziko úmrtí novorozenců v systému porodních asistentek než u žen rodících v nemocnici (1,0 oproti 0,5 %), ale u žen s nízkým rizikem komplikací byly tyto výsledky srovnatelné a řada dalších parametrů (jako je např. četnost kojení a poranění porodních cest) byla příznivější u žen v péči porodních asistentek.
V čerstvě zveřejněné nizozemské studii bylo srovnáváno 321 307 žen s nízkým rizikem komplikací, které plánovaly rodit doma, s 163 261 žen, které plánovaly rodit v nemocnici. Mezi oběma skupinami nebyl žádný statisticky významný rozdíl ve výsledném riziku pro novorozence. Autoři této dosud rozsahem největší publikované studie uzavírají, že pro ženy s nízkým rizikem domácí porod nezvyšuje riziko perinatální mortality, pokud jsou porodní asistentky dobře vycvičeny a je dostupný dobře fungující systém spolupráce s nemocnicí. Závěrem lze říci, že plánovaný domácí porod nepředstavuje podle dostupných informací takové riziko, kvůli kterému by bylo třeba rodičky a jejich porodní asistentky stigmatizovat způsobem, jakým to činí někteří představitelé České gynekologické a porodnické společnosti a redaktor Reflexu.
Nakonec císařský řez je také pro novorozence bezpečnější, než přirozeně vedený porod v nemocnici. Mají proto tedy všechny ženy povinně rodit císařským řezem? Lze opravdu redukovat porod jen na akt bezpečného vynětí plodu z dělohy a vykázat jej (podobně jako smrt) pouze do nemocnice? Domácí porod nikdy nebude mainstream, ale vždy bude existovat skupina žen, které budou z legitimních důvodů trvat na porodu doma. Proč tyto ženy a jejich porodní asistentky zahánět do ilegality? Není lepší nabídnout jim co nejbezpečnější zázemí vlídného a fungujícího systému, založeného na respektu k rodičce a spolupráci lékařů a porodních asistentek, ve kterém existuje možnost poučené a svobodné volby?
S pozdravem Jakub Závada, Praha
Při čtení Vašeho neautorizovaného rozhovoru s Ivanou Königsmarkovou mě napadá řada otázek. Pokud doma rodí divoši, tak proč v Německu porod doma proplácí zdravotní pojišťovny? Proč je v Anglii stát povinen zabezpečit porodní asistentku pro ženu, která se rozhodne rodit doma? Proč v Rakousku existují porodní domy, kde je péče stejně „nenemocniční“ jako při domácím porodu?
Nepřipadá vám zvláštní, že vyspělejší země než ČR berou porody mimo zdravotnické zařízení jako něco normálního? Jak mám věřit Vašim článkům z ostatních oborů, když vidím, že o přirozených porodech nevíte NIC a nebrání Vám to publikovat a útočit? A zveřejnit rozhovor přes nesouhlas paní Königsmarkové považuji za neetické. Pojďte se v tématu vzdělat a diskutovat k věci, nebo o porodech nepište. Jsem z Vás zklamaná a mrzí mě, že se z Reflexu stal neseriózní a laciný časopis.
Kateřina Hájková
neděle 23. srpna 2009
Flamenco
Včera jsme byli na závěrečném koncertu festivalu Iberica v Boskovicích. Lehce poprchalo. Flamencový koncert se konal na nádvoří Boskovického zámku a pořadatelé slibovali největší lahůdky. Přestože jsme měli lístky na stání, díky dešti se některá místa na sezení uvolnila a tak jsme měli celkem hezký výhled na pódium a byli pod střechou. Naprosto nám učarovala druhá půlka programu a to skupina Sergio Pamies Grupo. Míchali jazz a flamencové rytmy tak dokonale, že jsme vstávali ze židlí, já jsem občas zapomínala zavřít pusu... Publikum si okamžitě získala svým tanečním talentem Ana Calí (Ana Torcuato Gomez, 1976), která k té nádherné hudbě tančila či tleskala s naprostou jistotou. Přátelé já jsem se občas snažila pochopit systém, jak tleská, ale to prostě žádnej systém nemá, ona tleská, jak to cítí a to naprosto geniálně:) Jestli chcete vidět opravdový nefalšovaný Flamenco, tak jedině v jejím podání.
Na klavír jim lehce pršelo, a já jsem si vzpomněla na jeden film, ve kterém vystupuje Španělka, tanečnice, učitelka Flamenca a vysvětluje svým žákyním - obyčejným americkým holkám pocity, který by při tančení Flamenca měly mít: "Představte si, že vás právě opusil manžel! Odešel s nějakou... o dvacet let mladší!! Nechal vás samotnou se čtyřma dětma! A vy na něj máte hroznej vztek, jakej je zbabělec, sobec a prevít! A vám se chce brečet a křičet zároveň, ale vy ne. Vy si stoupnete hezky zpříma, kouknete osudu do očí a začnete tančit. Tohle všechno musí být v tom tanci!" a přitom se tak rozčílí, že musí odběhnout do zákulisí osušit si oči...
A ten klavírista - úžasnej talent, a má i blog: http://blog.sergiopamies.com/ a to jejich cédo jsme si nesly s Evčou v tašce domů.
A až budeme mít hroznej vztek nebo prostě takovej podivnej tlak na hrudi, až bude potřeba ty emoce pustit ven, tak si ho pustíme a budeme tančit. Naše vlastní Flamenco..
J.
Na klavír jim lehce pršelo, a já jsem si vzpomněla na jeden film, ve kterém vystupuje Španělka, tanečnice, učitelka Flamenca a vysvětluje svým žákyním - obyčejným americkým holkám pocity, který by při tančení Flamenca měly mít: "Představte si, že vás právě opusil manžel! Odešel s nějakou... o dvacet let mladší!! Nechal vás samotnou se čtyřma dětma! A vy na něj máte hroznej vztek, jakej je zbabělec, sobec a prevít! A vám se chce brečet a křičet zároveň, ale vy ne. Vy si stoupnete hezky zpříma, kouknete osudu do očí a začnete tančit. Tohle všechno musí být v tom tanci!" a přitom se tak rozčílí, že musí odběhnout do zákulisí osušit si oči...
A ten klavírista - úžasnej talent, a má i blog: http://blog.sergiopamies.com/ a to jejich cédo jsme si nesly s Evčou v tašce domů.
A až budeme mít hroznej vztek nebo prostě takovej podivnej tlak na hrudi, až bude potřeba ty emoce pustit ven, tak si ho pustíme a budeme tančit. Naše vlastní Flamenco..
J.
úterý 18. srpna 2009
תֵּל-אָבִיב-יָפוֹ
Ty kudrlinky nahoře, to je hebrejsky Tel Aviv-Jaffa /Jarní pahorek/:) Druhé největší město v Izraeli, kam letí letadlo něco přes 3 hodiny z Prahy. 10 září poletím i já. Elinor mě pozvala, že se mnou procestuje Izrael. Budeme na to mít 10 dní, tak doufám, že mi připraví ty největší lahůdky:)
Teď už jen koupit průvodce, půjčit si nějaký dobrý foťák a přípravy na cestu bych měla za sebou...
PS: Já se těším.
Nechcete se někdo přidat???
Teď už jen koupit průvodce, půjčit si nějaký dobrý foťák a přípravy na cestu bych měla za sebou...
PS: Já se těším.
Nechcete se někdo přidat???
pátek 14. srpna 2009
Dnešní ráno
Porodní baba vstává v 5:40.
Co chvíli mě budil komár, takže jsem docela happy, že tu komáří líheň opouštím. Slunko vstává, na zahradě lehký opar, venku začíná být po ránu zima. Opatrně slezu 10 schodů do kuchyňoobýváku, myslím na to, že se nesmím hnedka po ránu zramovat a proto dodržuju všechny horolezecký doporučení - tzn. držím se pořád dvouma rukama zábradlí, třetí pevný bod v nedohlednu... Schody jsou dřevěný, lakovaný, docela příkrý, už jsem se na nich jednou skoro zapleštila...
5:45 stavím vodu na čaj a zároveň si čistím zuby. Lezu po schodech nahoru, abych se oblíkla a pak zase dolů.
6:00 zvoní na kapličce zvon, chystám si sváču a krajíček chleba mažu máslem. Radši snídám, neb nevím, co mě na porodním sále čeká a kdy si zase budu moct dát něco do úst...
6:15 bych měla startovat, ale hledám klíče.
6:18 startuju. Po ránu mě poslední dobou baví Vltava. Takovej pomalej rozjezd... Projíždím spící vesnicí, mávám dvěma romům, co jdou makat na stavbu. Úsměv. Žerůtky - Lysice - pak to rozjedu až na hlavním tahu na Svitavy. Občas mě po levé straně silnice zdraví dva čápi. Předjíždím "slimáky" a parkuju u kruháče před Boskovicema.
6:35 se oblíkám do modrobílýho. Sponku do vlasů, jmenovku, tužky v kapse.
6:40 nám Terezka předává službu. Na sále je klid. Měla krušnou noc s císařským řezem.
7:00 mi začíná pracovní den.
7:05 vaříme si kafe:)
Co chvíli mě budil komár, takže jsem docela happy, že tu komáří líheň opouštím. Slunko vstává, na zahradě lehký opar, venku začíná být po ránu zima. Opatrně slezu 10 schodů do kuchyňoobýváku, myslím na to, že se nesmím hnedka po ránu zramovat a proto dodržuju všechny horolezecký doporučení - tzn. držím se pořád dvouma rukama zábradlí, třetí pevný bod v nedohlednu... Schody jsou dřevěný, lakovaný, docela příkrý, už jsem se na nich jednou skoro zapleštila...
5:45 stavím vodu na čaj a zároveň si čistím zuby. Lezu po schodech nahoru, abych se oblíkla a pak zase dolů.
6:00 zvoní na kapličce zvon, chystám si sváču a krajíček chleba mažu máslem. Radši snídám, neb nevím, co mě na porodním sále čeká a kdy si zase budu moct dát něco do úst...
6:15 bych měla startovat, ale hledám klíče.
6:18 startuju. Po ránu mě poslední dobou baví Vltava. Takovej pomalej rozjezd... Projíždím spící vesnicí, mávám dvěma romům, co jdou makat na stavbu. Úsměv. Žerůtky - Lysice - pak to rozjedu až na hlavním tahu na Svitavy. Občas mě po levé straně silnice zdraví dva čápi. Předjíždím "slimáky" a parkuju u kruháče před Boskovicema.
6:35 se oblíkám do modrobílýho. Sponku do vlasů, jmenovku, tužky v kapse.
6:40 nám Terezka předává službu. Na sále je klid. Měla krušnou noc s císařským řezem.
7:00 mi začíná pracovní den.
7:05 vaříme si kafe:)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)