neděle 6. února 2011
sobota 5. února 2011
Blondýna a policajti
Tak dlouho jsem nepsala, že nevím, kde přesně začít, co zamlčet a co všechno prozradit skrze svět jedniček a nul. Vezmu to mým oblíbeným způsobem:
1. Už piju pivo. Dave si ho rád dává po volejbale. Jsou v něm prý ty nejdůležitější vitaminy, minerály a já nevím co ještě... a tak máme v ledničce pravidelnou zásobu. Chodíte-li na volejbal 2-3 krát týdně, musíte se zásobovat... Když jsem tak rok z jeho sklenice pravidelně ochutnávala, nebyl problém si potom objednat jedno malé pivo, které k mému překvapení už nemělo tak nevábnou chuť jako kdysi... K pivu je třeba se tzv. prochutnat!
2. Budeme mít novou postel - dubovou, krásnou, měla by vypadat zhruba takto: MATSU - dub s čelem. A dělat nám ji bude strejda. Číňané a Japonci říkají, že kdo nespal a nemiloval se na futonu, neví, co je spánek a milování. My tedy budeme mít FUTON a hrozně moc se na něj těšíme. Kdo by chtěl nákres postele Matsu v autocadu, obratem zašleme!
3. V porodnictví to momentálně dost vře. Ve mně taky. A moc pracuju. Doprovázím maminky k porodu do porodnice a to i mimo službu, kontroluju těhotné, mám s těhulkama schůzky, masíruju těhotné, cvičím v Mamicentru s těhotnýma, kontroluju maminky a miminka po porodu, sem tam radím s kojením, taky moje kamarádky jsou těhotné a tak je toho na mě občas trochu moc. Schůzku si se mnou lze domluvit tak se čtrnáctidenním předstihem. /Vsuvka: MilujU to moravské U!/. K tomu směnný režim, který ničí člověka, myslím, tak nějak stabilně. Odjeli jsme proto na nádhernou dovolenou na Šumavu, do Hájenky na Knížecích pláních, kde dávají dobrou noc měsíc, hvězdy a láhev dobrého argentinského vína:) K další chatě musíte ujet 3 km do mírného kopečka na běžkách. Kol kolem les a ticho. Nikdy nechutnají pravé kynuté knedlíky s borůvkama tolik, jako po 17 km na běžkách:)
Foto ZDE.
4. Byla jsem přeložena na porodní sál do Bohunic. Možná někdy budu moci napsat víc...
A nyní příhoda. Blondýna a policajti:
Jedu takhle jednou v pátek z denní do Říčan (cca v 19.45). V práci jsem byla o něco dýl, takže se vážně, ale vážně těším do sprchy a do postele. Vypadám jako strašidlo a taky se tak cítím... Sjíždím z dálnice, v Ostrovačicích doprava, šlápnu na plyn a těším se, jak to teďka rozjedu, abych byla rychle doma. A už je vidím. Mezi Ostrovačicema a Říčanama je krásný odpočívadlo, který využívají obvykle kamioňáci k odpočinku. Dneska, v páteční večer, tady, nevím proč, stojí poldi. Brzdím a vím, že mě zastaví. Vím, protože VÍM, že mi nesvítí levý světlo. Nebyl čas na výměnu a do práce se jezdit musí... že áno. Hlavou mi bleskne myšlenka: " Doprčic, takhle unavená, a ještě musím hrát blbou blondýnu." V zápětí zjišťuju, že s tím nebude žádnej problém. Vždycky mě ta situace rozhodí, jsem nervózní a připadám si jako malá, když jsem si zapomněla něco důležitýho do školy.
Policajti chtějí doklady a ty ostatní papíry, z nichž moc netuším, kterej se jak jmenuje a co znamená, tak jim je dávám všechny, ať se v tom prohrabou /hlavně proto, že mně se nechce/ a najdou si, co chtějí.
Policajt č. 1: " Ahááá takže auto patří firmě BLABLA hm..."
Blondýna: "Nooo, to je tatínkovo..."
P.1: "A copak firma BLABLA vyrábí???."
B: " Noooo, svítidla a baterky."
P 1: " A slečno, víte, proč jsme vás zastavili?"
B: " Ne."
P 1: "No nesvítí vám levý světlo!"
B: " JOOOO? A který???"
Tak jsme se šli všichni podívat, který že světlo mi nesvítí...
Policajt č. 2 se hrabe v papírech a hlásí: " A slečno, víte, že tady máte starou zelenou kartu? "
B: " No, to nevím. Mně to dává tatínek... takže já to moc nesleduju."
P. 1: " Slečno a co takhle dálniční známku? Máte?"
Blondýně vůbec nedochází, že NENÍ na dálnici. Navíc je lehce zmatená, jelikož ví, že je LEDEN, takže by měla známka z roku 2010 platit do konce LEDNA. Moc nechápe, proč po ní chtějí novou, ale odpovídá: " No já mám tu novou v peněžence, ještě jsem si ju nestihla nalepit!"
P. 2: " To bude drahý." A blbě se usmívá...
P. 1: " Tak 3000 Kč, za tu známku možná víc..."
B: " To si děláte srandu ne?"
P. 2. "Jo! Jeďte a vyřiďte tatínkovi, že ho zdravíme!"
B: Se blbě /ale spokojeně/ usmívá, nastupuje a frčí domů.
END! J.
1. Už piju pivo. Dave si ho rád dává po volejbale. Jsou v něm prý ty nejdůležitější vitaminy, minerály a já nevím co ještě... a tak máme v ledničce pravidelnou zásobu. Chodíte-li na volejbal 2-3 krát týdně, musíte se zásobovat... Když jsem tak rok z jeho sklenice pravidelně ochutnávala, nebyl problém si potom objednat jedno malé pivo, které k mému překvapení už nemělo tak nevábnou chuť jako kdysi... K pivu je třeba se tzv. prochutnat!
2. Budeme mít novou postel - dubovou, krásnou, měla by vypadat zhruba takto: MATSU - dub s čelem. A dělat nám ji bude strejda. Číňané a Japonci říkají, že kdo nespal a nemiloval se na futonu, neví, co je spánek a milování. My tedy budeme mít FUTON a hrozně moc se na něj těšíme. Kdo by chtěl nákres postele Matsu v autocadu, obratem zašleme!
3. V porodnictví to momentálně dost vře. Ve mně taky. A moc pracuju. Doprovázím maminky k porodu do porodnice a to i mimo službu, kontroluju těhotné, mám s těhulkama schůzky, masíruju těhotné, cvičím v Mamicentru s těhotnýma, kontroluju maminky a miminka po porodu, sem tam radím s kojením, taky moje kamarádky jsou těhotné a tak je toho na mě občas trochu moc. Schůzku si se mnou lze domluvit tak se čtrnáctidenním předstihem. /Vsuvka: MilujU to moravské U!/. K tomu směnný režim, který ničí člověka, myslím, tak nějak stabilně. Odjeli jsme proto na nádhernou dovolenou na Šumavu, do Hájenky na Knížecích pláních, kde dávají dobrou noc měsíc, hvězdy a láhev dobrého argentinského vína:) K další chatě musíte ujet 3 km do mírného kopečka na běžkách. Kol kolem les a ticho. Nikdy nechutnají pravé kynuté knedlíky s borůvkama tolik, jako po 17 km na běžkách:)
Foto ZDE.
4. Byla jsem přeložena na porodní sál do Bohunic. Možná někdy budu moci napsat víc...
A nyní příhoda. Blondýna a policajti:
Jedu takhle jednou v pátek z denní do Říčan (cca v 19.45). V práci jsem byla o něco dýl, takže se vážně, ale vážně těším do sprchy a do postele. Vypadám jako strašidlo a taky se tak cítím... Sjíždím z dálnice, v Ostrovačicích doprava, šlápnu na plyn a těším se, jak to teďka rozjedu, abych byla rychle doma. A už je vidím. Mezi Ostrovačicema a Říčanama je krásný odpočívadlo, který využívají obvykle kamioňáci k odpočinku. Dneska, v páteční večer, tady, nevím proč, stojí poldi. Brzdím a vím, že mě zastaví. Vím, protože VÍM, že mi nesvítí levý světlo. Nebyl čas na výměnu a do práce se jezdit musí... že áno. Hlavou mi bleskne myšlenka: " Doprčic, takhle unavená, a ještě musím hrát blbou blondýnu." V zápětí zjišťuju, že s tím nebude žádnej problém. Vždycky mě ta situace rozhodí, jsem nervózní a připadám si jako malá, když jsem si zapomněla něco důležitýho do školy.
Policajti chtějí doklady a ty ostatní papíry, z nichž moc netuším, kterej se jak jmenuje a co znamená, tak jim je dávám všechny, ať se v tom prohrabou /hlavně proto, že mně se nechce/ a najdou si, co chtějí.
Policajt č. 1: " Ahááá takže auto patří firmě BLABLA hm..."
Blondýna: "Nooo, to je tatínkovo..."
P.1: "A copak firma BLABLA vyrábí???."
B: " Noooo, svítidla a baterky."
P 1: " A slečno, víte, proč jsme vás zastavili?"
B: " Ne."
P 1: "No nesvítí vám levý světlo!"
B: " JOOOO? A který???"
Tak jsme se šli všichni podívat, který že světlo mi nesvítí...
Policajt č. 2 se hrabe v papírech a hlásí: " A slečno, víte, že tady máte starou zelenou kartu? "
B: " No, to nevím. Mně to dává tatínek... takže já to moc nesleduju."
P. 1: " Slečno a co takhle dálniční známku? Máte?"
Blondýně vůbec nedochází, že NENÍ na dálnici. Navíc je lehce zmatená, jelikož ví, že je LEDEN, takže by měla známka z roku 2010 platit do konce LEDNA. Moc nechápe, proč po ní chtějí novou, ale odpovídá: " No já mám tu novou v peněžence, ještě jsem si ju nestihla nalepit!"
P. 2: " To bude drahý." A blbě se usmívá...
P. 1: " Tak 3000 Kč, za tu známku možná víc..."
B: " To si děláte srandu ne?"
P. 2. "Jo! Jeďte a vyřiďte tatínkovi, že ho zdravíme!"
B: Se blbě /ale spokojeně/ usmívá, nastupuje a frčí domů.
END! J.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)