Flamenco

Včera jsme byli na závěrečném koncertu festivalu Iberica v Boskovicích. Lehce poprchalo. Flamencový koncert se konal na nádvoří Boskovického zámku a pořadatelé slibovali největší lahůdky. Přestože jsme měli lístky na stání, díky dešti se některá místa na sezení uvolnila a tak jsme měli celkem hezký výhled na pódium a byli pod střechou. Naprosto nám učarovala druhá půlka programu a to skupina Sergio Pamies Grupo. Míchali jazz a flamencové rytmy tak dokonale, že jsme vstávali ze židlí, já jsem občas zapomínala zavřít pusu... Publikum si okamžitě získala svým tanečním talentem Ana Calí (Ana Torcuato Gomez, 1976), která k té nádherné hudbě tančila či tleskala s naprostou jistotou. Přátelé já jsem se občas snažila pochopit systém, jak tleská, ale to prostě žádnej systém nemá, ona tleská, jak to cítí a to naprosto geniálně:) Jestli chcete vidět opravdový nefalšovaný Flamenco, tak jedině v jejím podání.


Na klavír jim lehce pršelo, a já jsem si vzpomněla na jeden film, ve kterém vystupuje Španělka, tanečnice, učitelka Flamenca a vysvětluje svým žákyním - obyčejným americkým holkám pocity, který by při tančení Flamenca měly mít: "Představte si, že vás právě opusil manžel! Odešel s nějakou... o dvacet let mladší!! Nechal vás samotnou se čtyřma dětma! A vy na něj máte hroznej vztek, jakej je zbabělec, sobec a prevít! A vám se chce brečet a křičet zároveň, ale vy ne. Vy si stoupnete hezky zpříma, kouknete osudu do očí a začnete tančit. Tohle všechno musí být v tom tanci!" a přitom se tak rozčílí, že musí odběhnout do zákulisí osušit si oči...
A ten klavírista - úžasnej talent, a má i blog: http://blog.sergiopamies.com/ a to jejich cédo jsme si nesly s Evčou v tašce domů.
A až budeme mít hroznej vztek nebo prostě takovej podivnej tlak na hrudi, až bude potřeba ty emoce pustit ven, tak si ho pustíme a budeme tančit. Naše vlastní Flamenco..

J.