Dnes odpoledne /1. 10. 09/ jsem šla po České, podvečerní sluníčko hezky svítilo, Brno plné mládeže, barev a podzimního burčákového rozjaření. Z dálky vidím, že se ke mně blíží kamarádka Čumi. Jásám, mávám, bouřlivě ji zdravím:
"Ahoj Čumíííí, jak se máááš?:)"
Při její druhé, také nápadně rozjařené odpovědi "Dobře", zjišťuji:
1. Tohle není Čumi!!!
2. Nevím, kdo to je.
3. Ale vodpovídá statečně...
A hraje se dál:
"A jak se máš ty?" Směje se na mě tahle neznámá dívka a já s poněkud ztuhlým úsměvem na rtech odpovídám, že dobře a nevím, jestli mám svou odpověď dál rozvádět.
Dotyčná je vytrvalá, kouká mi zpříma z očí do očí a já jen marně doufám, že mi pomůže tento bláznivý rozhovor co nejdříve ukončit. Vyditelně čeká, co ze mě ještě vypadne. Její přítel tohle celé divadlo sleduje s naprosto nechápajícím výrazem ve tváři.
Je dobrá, nehodlá to jen tak vzdát. Nechá mě v tom a ptá se:
"Co novýho?" Můj mozek pracuje na plný obrátky, co jí tak ze svýho života mám sdělit a vzpomenu si na jednu tajnou informaci, kterou zaručeně můžu sdělit komukoli cizímu...
"Víš, že Petruška je těhotná??? Ale je to tajný!"
"Tý jo, no to nevím!" Valí na mě očiska tahle holka a já si tak v duchu říkám, že kdyby to věděla, to by mě vážně hodně překvapilo...
Údiv hraje teda bezvadně, já začínám vypadávat z role, cítím, že rudnu a že tenhle rozhovor budu muset zatraceně rychle ukončit, jinak to skončí fakt ale fakt blbě...
"A kam valíte?" Měním téma...
"Jdeme někam na jídlo. Liv zítra odjíždí do Berlína, tak se jdeme rozloučit..." Hm, ty jo nečekala jsem, že mě sejme taky takovou podpásovkou... Vycítím, že přichází chvíle, kdy bych tenhle parádní rozhovor mohla dovézt do jakž takž ucházejícího konce.
"Tak to přeju dobrou chuť! Mějte se!"
Otáčím se, prchám, ona mi věnuje ještě jeden nádherný vševědoucí úsměv, on vypadá, že prožil blízké setkání třetího druhu...
Já asi taky!
J.
