"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

sobota 5. února 2011

Blondýna a policajti

Tak dlouho jsem nepsala, že nevím, kde přesně začít, co zamlčet a co všechno prozradit skrze svět jedniček a nul. Vezmu to mým oblíbeným způsobem:

1. Už piju pivo. Dave si ho rád dává po volejbale. Jsou v něm prý ty nejdůležitější vitaminy, minerály a já nevím co ještě... a tak máme v ledničce pravidelnou zásobu. Chodíte-li na volejbal 2-3 krát týdně, musíte se zásobovat... Když jsem tak rok z jeho sklenice pravidelně ochutnávala, nebyl problém si potom objednat jedno malé pivo, které k mému překvapení už nemělo tak nevábnou chuť jako kdysi... K pivu je třeba se tzv. prochutnat!

2. Budeme mít novou postel - dubovou, krásnou, měla by vypadat zhruba takto: MATSU - dub s čelem. A dělat nám ji bude strejda. Číňané a Japonci říkají, že kdo nespal a nemiloval se na futonu, neví, co je spánek a milování. My tedy budeme mít FUTON a hrozně moc se na něj těšíme. Kdo by chtěl nákres postele Matsu v autocadu, obratem zašleme!

3. V porodnictví to momentálně dost vře. Ve mně taky. A moc pracuju. Doprovázím maminky k porodu do porodnice a to i mimo službu, kontroluju těhotné, mám s těhulkama schůzky, masíruju těhotné, cvičím v Mamicentru s těhotnýma, kontroluju maminky a miminka po porodu, sem tam radím s kojením, taky moje kamarádky jsou těhotné a tak je toho na mě občas trochu moc. Schůzku si se mnou lze domluvit tak se čtrnáctidenním předstihem. /Vsuvka: MilujU to moravské U!/. K tomu směnný režim, který ničí člověka, myslím, tak nějak stabilně. Odjeli jsme proto na nádhernou dovolenou na Šumavu, do Hájenky na Knížecích pláních, kde dávají dobrou noc měsíc, hvězdy a láhev dobrého argentinského vína:) K další chatě musíte ujet 3 km do mírného kopečka na běžkách. Kol kolem les a ticho. Nikdy nechutnají pravé kynuté knedlíky s borůvkama tolik, jako po 17 km na běžkách:)
Foto ZDE.

4. Byla jsem přeložena na porodní sál do Bohunic. Možná někdy budu moci napsat víc...

A nyní příhoda. Blondýna a policajti:
Jedu takhle jednou v pátek z denní do Říčan (cca v 19.45). V práci jsem byla o něco dýl, takže se vážně, ale vážně těším do sprchy a do postele. Vypadám jako strašidlo a taky se tak cítím... Sjíždím z dálnice, v Ostrovačicích doprava, šlápnu na plyn a těším se, jak to teďka rozjedu, abych byla rychle doma. A už je vidím. Mezi Ostrovačicema a Říčanama je krásný odpočívadlo, který využívají obvykle kamioňáci k odpočinku. Dneska, v páteční večer, tady, nevím proč, stojí poldi. Brzdím a vím, že mě zastaví. Vím, protože VÍM, že mi nesvítí levý světlo. Nebyl čas na výměnu a do práce se jezdit musí... že áno. Hlavou mi bleskne myšlenka: " Doprčic, takhle unavená, a ještě musím hrát blbou blondýnu." V zápětí zjišťuju, že s tím nebude žádnej problém. Vždycky mě ta situace rozhodí, jsem nervózní a připadám si jako malá, když jsem si zapomněla něco důležitýho do školy.
Policajti chtějí doklady a ty ostatní papíry, z nichž moc netuším, kterej se jak jmenuje a co znamená, tak jim je dávám všechny, ať se v tom prohrabou /hlavně proto, že mně se nechce/ a najdou si, co chtějí.

Policajt č. 1: " Ahááá takže auto patří firmě BLABLA hm..."
Blondýna: "Nooo, to je tatínkovo..."
P.1: "A copak firma BLABLA vyrábí???."
B: " Noooo, svítidla a baterky."
P 1: " A slečno, víte, proč jsme vás zastavili?"
B: " Ne."
P 1: "No nesvítí vám levý světlo!"
B: " JOOOO? A který???"
Tak jsme se šli všichni podívat, který že světlo mi nesvítí...
Policajt č. 2 se hrabe v papírech a hlásí: " A slečno, víte, že tady máte starou zelenou kartu? "
B: " No, to nevím. Mně to dává tatínek... takže já to moc nesleduju."
P. 1: " Slečno a co takhle dálniční známku? Máte?"
Blondýně vůbec nedochází, že NENÍ na dálnici. Navíc je lehce zmatená, jelikož ví, že je LEDEN, takže by měla známka z roku 2010 platit do konce LEDNA. Moc nechápe, proč po ní chtějí novou, ale odpovídá: " No já mám tu novou v peněžence, ještě jsem si ju nestihla nalepit!"
P. 2: " To bude drahý." A blbě se usmívá...
P. 1: " Tak 3000 Kč, za tu známku možná víc..."
B: " To si děláte srandu ne?"
P. 2. "Jo! Jeďte a vyřiďte tatínkovi, že ho zdravíme!"

B: Se blbě /ale spokojeně/ usmívá, nastupuje a frčí domů.

END! J.