"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)
Zobrazují se příspěvky se štítkemPorod. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPorod. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 4. dubna 2014

"...na vás je, dožadovat se péče, která je vám upírána a dbát o to, aby se informace šířily celou společností"

Kateřina Juřenčáková: Zprávy s konference Změny v porodnictví napříč Evropou: 

Včera jsem se účastnila konference Změny v porodnictví napříč Evropou. Zástupci Evropských států: Rumunsko, Holandsko, Anglie, Lucembursko, Německo. Shrnuji to, co mi přišlo nejzajímavější:¨

Rumunsko: přirozený porod prakticky nepodporuje, císařský řez je prováděn u 60% porodů.

Anglie: po uveřejnění poslední studie ohledně porodů, která prokázala, že porod doma je stejně bezpečný jako porod v porodnici, v některých ohledech ještě bezpečnější, se rozhodlo ministerstvo zdravotnictví tuto možnost podpořit. V posledních letech narůstá počet žen, které se rozhodnou porodit v porodním centru nebo doma. Doma rodí ročně asi 12 000 žen. V těhotenství se o ženu stará porodní asistentka, stejně jako v čase porodu a po porodu.


Holandsko: má největší tradici, co se domácích porodů týká, v Evropě. Dá se říci, že každá pátá žena rodí doma. Studie ohledně bezpečnosti domácích porodů, kterou Holandsku uveřejnilo, poukazuje na to, že domácí porod je stejně bezpečný jako porod v porodnici a rozhodně nezvyšuje úmrtí dětí při porodu. Hodně se mluvilo o mýtech holandského porodnictví, např. o lepší pánvi žen, z důvodu ježdění na kole, o sanitce, která stojí při porodu připravená před domem, o tom, že sanitka se lépe dostane do porodnice, protože v Holandsku nejsou příliš kopce atd. Bylo to velmi vtipné a zástupkyně Holandska všechny mýty vyvrátila, jako nesmyslné. Podmínky jsou jako v jiných zemích, jen podpora přirozených porodů a kompetencí žen, je na mnohem vyšší úrovni.


Lucembursko: porody doma jsou propláceny pojišťovnou, ale přirozený porod není příliš podporován. Ženy v poslední době odjíždějí rodit do německých porodních domů, které jsou poblíž hranic.


Německo: německá studie, která se zabývá bezpečností domácího porodu, také prokázala, že porod doma je stejně bezpečný, v některých ohledech ještě bezpečnější než porod v porodnici. Vždy je potřeba mluvit o tom, že se jedná o nízkorizikové rodičky. V Německu není možné, aby doktor samostatně vedl porod. Porod vede vždy porodní asistentka, která v případě potřeby zajistí lékaře. Domácí porody jsou propláceny pojišťovnou, o ženu se stará porodní asistentka v čase těhotenství, porodu i po porodu.

Zástupky všech zemí se shodly v těchto bodech:
- Nezasahování do porodu vede k bezpečnému porodu, každý zásah do porodu vede k vyšší míře rizika. Z toho vychází domácí porod nebo porod v porodním centru, jako nejbezpečnější varianta(pro nízkorizikové rodičky), protože u dom. porodu se do procesu nezasahuje a žena je podporována v jejích kompetencích.

- Všechny země se potýkají s tlakem farma průmyslu, lékařským lobby a tlaku pojišťoven, protože tyto organizace mají velké finanční možnosti, zejména skrze marketing a reklamu, což velmi ovlivňuje obecné mínění populace o všem, včetně porodu a těhotenství.

Pro mě byla konference velmi zajímavá. Je dobré slyšet jak jiný přístup je v zemích, které patří do „stejné“ Evropy. Otázkou je, jak zajistit, aby se informace šířily dál? Jak dosáhnout toho, aby i naše ženy měly stejné možnosti porodní péče, jako ženy v západních zemích EU? Aby byly podporovány v přirozeném porodu, aby měly možnost kontinuální péče porodní asistentky, aby si byly vědomé svých kompetencí a práv?


Zástupkyně zemí odpověděly toto: “To je na vás! My Vám přinášíme zkušenosti, inspiraci. Ale na vás je, dožadovat se péče, která je vám upírána a dbát o to, aby se informace šířily celou společností.
Prosím přidejte se, informujte se, sdílejte, ale hlavně odmítejte péči, která vám nevyhovuje, a naopak žádejte to, co vám vyhovuje. Jen to je cesta ke změně.

neděle 28. dubna 2013

Před půlnocí s Michelem Odentem

Téma: Celoživotní boj za přirozený porod
Host:: Michel Odent, francouzský porodník
Moderátor: Petr Kotrla


Narodil se v roce 1930. Vystudoval chirurgii, gynekologii a porodnictví na lékařské fakultě univerzity v Paříži. V období let 1962 až 1986 vedl a zcela změnil porodnické oddělení malé nemocnice v městečku Pithiviers v severní Francii. Jeho celoživotním cílem se stal boj proti současnému medicínskému vedení porodů a snaha o jeho navrácení do rukou žen. Od roku 1990 žije v Londýně a přednáší po celém světě. Publikoval více jak třicet vědeckých prací a jedenáct knih přeložených do více než dvaceti světových jazyků. Hostem Před půlnocí bude světoznámý francouzský lékař a porodník Michel Odent.

pátek 26. dubna 2013

VAŠE SVĚDECTVÍ Z PORODNICE POMŮŽE ROZHODNOUT VE ŠTRASBURKU

Prosím ty z vás, kteří mají zkušenosti z české porodnice, kdy nebyla respektována vaše přání, abyste nám napsali tuto zkušenost pro Štrasburk. Vláda totiž tvrdí, že je všechno optimální. Více info zde - http://ferovanemocnice.cz/aktuality/vase-svedectvi-z-porodnice-pomuze-rozhodnout-ve-strasburku-2594.html

Dnes Liga lidských práv společně s Českou ženskou lobby vydala tiskovou zprávu k tomu, že ministerstvo vyloučilo z pracovní skupiny k porodnictví zástupkyně žen, porodních asistentek, zmocněnkyni pro lidská práva, ale také Roztočila, lékaře a předsedu skupiny, který změny chtěl.
Tiskovka - http://llp.cz/2013/04/ministerstvo-zdravotnictvi-necekane-vyloucilo-z-diskuze-o-koncepci-porodnictvi-zastupkyne-rodicek-a-porodnich-asistentek/
Otevřený dopis ministrovi - http://normalniporod.cz/dokumenty/otevreny-dopis-k-porodnictvi-a-pracovni-skupine-pri-mzcr/

K současné situaci a k pracovní skupině jsem napsala také kritický článek Pracovní skupina pro ponižování žen v porodnicích -http://candigliota.blog.respekt.ihned.cz/c1-59753360-pracovni-skupina-pro-ponizovani-zen-v-porodnicich

A z oblasti očkování i porodů posílám zodpovězený dotaz se vzory, co dělat, když pediatr nechce přijmout dítě po porodu doma nebo dítě, jehož rodiče mají jiný názor na očkování. Součástí odpovědi jsou i vzory stížností.
http://ferovanemocnice.cz/pravni-poradna/deti-a-rodice-porod-28/n-prevzeti-mimink-3496.html

Zdravím

Zuzana Candigliota

středa 17. října 2012

Soukromé porodní asistentky v ČR - ohrožený druh, dnes na vymření!

Dobrý den, jsem soukromá porodní asistentka a jako jedna z mála porodních asistentek mám možnost provázet ženy těhotenstvím, porodem i šestinedělím. Spolupracuji s malou okresní porodnicí ve Vyškově, kde mohu o své klientky pečovat v průběhu celého porodu. Tato porodnice má statisticky jedny z nejlepších porodnických výsledků v kraji. Například co se týče počtu císařských řezů, drží se stabilně pod desíti procenty. O klientky zde porodní asistentky mají možnost pečovat individuálně, ošetřující personál respektuje porodní plány rodičů, nově podporují bonding – v zahraničí zcela běžnou metodu, která zdůrazňuje co největší tělesný kontakt matky a dítěte po porodu. Jsou zde vybudovány nadstandardní poporodní pokoje, kde může pobývat celá rodina i s tatínkem pohromadě.

Přesto je tato porodnice vystavena tlaku pojišťoven a potažmo tlaku lékařů z vedení České gynekologické a porodnické společnosti, kteří se snaží o její zrušení. Nikdo se nezajímá o skutečnou kvalitu poskytované péče v malých porodnicích (Vrchlabí, Jeseník, Vyškov atd.), které chtějí lékaři i zástupci pojišťoven zrušit. Jediná míra „kvality“ je pro ně počet porodů za rok. Považuji to za zcela hulvátské argumenty, odporující veškeré lékařské etice. Jak je možné, že se odpovědné osoby rozhodují na základě ukazatelů, které o kvalitě péče rozhodně nevypovídají? Opírá se snad jejich rozhodnutí o studie, které by dokazovaly, že péče v malých porodnicích (pod 700 porodů za rok) není dostatečně kvalitní? Ne. Jejich argumenty se povětšinou opírají o nepodložené tvrzení, že při menším počtu porodů nemají lékaři dostatek zkušeností pro řešení patologických stavů. Mají však pro tento argument důkazy? Já tvrdím, že nemají! Vytváří takto však ve společnosti velmi silný dojem, že porod je děj velmi nebezpečný a odrazují tak ženy od výběru malých porodnic k porodu.

To, že se z péče o rodící ženu ve velkých porodnicích vytrácí individuální přístup, klid, intimita, je zřejmě považováno za irelevantní. Opravdu chceme rodit na pracovištích, kde je statisticky vyšší procento císařských řezů a vyšší procento rutinních zásahů do porodu? Kde se ztrácí individualita a není prostor pro vznik užšího vztahu s rodící ženou? Kde je personál často přepracovaný a vyhořelý?
Tento tlak na malé porodnice považuji také za potenciálně likvidační pro naši profesi. Porodní asistentka od nejstarších dob provázela ženu těhotenstvím, porodem a šestinedělím, ať už o ni pečovala doma či v porodnici. Porodní asistentka je zdravotník plně kompetentní k vedení těhotenské poradny, péči o fyziologicky těhotnou ženu při porodu a péči o ženu a dítě po porodu, a to na svou vlastní zodpovědnost. Ze své vlastní zkušenosti vím, že porodní asistentky tyto kompetence ve velkých porodnicích pomalu, ale jistě ztrácejí. Porod je veden spíše lékařem a porodní asistentka se stává jen asistentkou lékaři. Nutno říct, že velké porodnice nemají zájem spolupracovat se soukromými porodními asistentkami. Kde tedy mohou soukromé porodní asistentky svou péči poskytovat?

Ministerstvo zdravotnictví se zřejmě rozhodlo profesi soukromé porodní asistentky zcela zlikvidovat. Nejen, že ženy, které, ať už z jakéhokoli důvodu, chtějí rodit jinde než v porodnici, nemají možnost od dubna porodní asistentku najít, ale soukromé porodní asistentky jsou vystaveny pokutě až 1,5 milionu korun, pokud k porodu doma půjdou. Já osobně neznám porodní asistentku, která povolení od Ministerstva zdravotnictví k porodu doma má. Týdně mě kontaktuje několik žen, které hledají porodní asistentku k porodu doma. Tyto ženy jsou vystaveny něčemu, co historie lidstva nepamatuje. Rodící žena nemá možnost sehnat porodní asistentku, stát ji nechává naprosto bez pomoci! Myslí si snad pan ministr Leoš Heger, či předseda České gynekologické a porodnické společnosti pan doktor Vladimír Dvořák, že takto tyto ženy umlčí? Budeme dále předstírat, že tyto ženy nejsou a nebudou? Ministerstvo zdravotnictví tak utržilo mezinárodní ostudu, jelikož se část populace ocitla bez možnosti poskytnutí alespoň minimální zdravotní péče! Tyto ženy rodí momentálně v domácnosti samotné, s dulou – která není zdravotník, nebo tajně s porodní asistentkou, která svou přítomností riskuje mediální a poté soudní štvanici v případě, kdy by musela volat rychlou záchrannou službu. Mají se snad tyto porodní asistentky schovávat ve skříni, když potřebují záchrannou službu zavolat? Jak je možné, že dosud nestanovilo Ministerstvo zdravotnictví alespoň minimální podmínky bezpečného vedení domácího porodu? Nikde neexistuje seznam věcí, které si soukromá porodní asistentka má k porodu doma vzít. V případě krvácení nemůže podat uterotonika - léky na stažení dělohy, ani umrtvit hráz před případným šitím porodního poranění, nikde není stanoveno vybavení pro případnou okamžitou resuscitaci dítěte. Toto vše už mají západní státy dávno dopodrobna vypracované a vedou se podrobné statistiky péče, kterou soukromé porodní asistentky poskytují mimo zdravotnická zařízení - ať už v porodním domě, či doma (např. Německo, Anglie, Rakousko…). Myslíte, že kdyby tato péče vycházela statisticky tak nebezpečná, jak se představitelé lékařské lobby snaží veřejnosti namluvit, že by ji tyto státy tolerovaly?

Nyní probíhá na Ministerstvu zdravotnictví horká debata o porodních domech. Je to totiž velmi lukrativní záležitost, kterou si zřejmě někteří lékaři nechtějí nechat ujít! Porodní dům je zdravotnické zařízení, kde pracují porodní asistentky a pečují o fyziologicky těhotné a rodící ženy. Je zde vytvořeno téměř domácké prostředí k porodu, které dopřeje rodící ženě větší komfort, klid a hlavně stálou péči té porodní asistentky, se kterou se žena dopředu zná, důvěřuje jí, a kterou si žena sama vybere. V Německu funguje těchto porodních domů zhruba 50. Stávající vyhláška stanovující vybavení takového zařízení v České republice obsahuje jednu podmínku: - zařízení musí být situováno tak, aby bylo možné do 15 minut od zjištění komplikací zahájit operační řešení porodu (např. císařský řez). Sama jsem však zjistila, že tato podmínka je pro otevření porodního domu mimo porodnici nesplnitelná! Jelikož vedení porodnice Obilní trh (Fakultní nemocnice Brno) tvrdí, že císařský řez do 15 minut lékaři udělají jen v případě, když bude porodní dům umístěn v areálu porodnice, odmítá Zdravotnický odbor Jihomoravského kraje pro toto zařízení vydat povolení, i kdyby bylo naproti nebo 400 metrů od porodnice. Pokud budou porodní domy jen luxusně zařízené pokoje v porodnici, za které si ženy tvrdě připlatí a porodnice tak bude mít zajištěn slušný příjem, naprosto se tak vytrácí celá filozofie péče, která by v porodním domě měla být poskytována! Péči by měly zajišťovat soukromé porodní asistentky, které si ženy ke svému porodu vyberou, se kterými se v těhotenství opakovaně setkávají v těhotenské poradně a které o ně pečují při i po porodu. Jinak se nejedná o péči v porodním domě, ale o péči v nadstandardních porodních pokojích.

Naše profese se tak ocitá na velkém rozcestí: půjdeme v porodnictví po stopách západních zemí (Švédsko, Německo, Finsko, Anglie, Rakousko…) za svobodou a demokracií, nebo se naše zdravotnictví vrhne znovu o pár let zpátky do totality? Ženy ve svobodných zemích mají možnost vybrat si svou porodní asistentku, opakovaně se s ní v těhotenství setkávat v těhotenské poradně a tato porodní asistentka o ně může svobodně pečovat v jakémkoli prostředí – doma, v porodnici či v porodním domě. Lékaře porodní asistentka ke své práci potřebuje, je to její kolega a partner. Pokud zjistí porodní asistentka, že těhotenství či porod neprobíhá fyziologicky, spolupracuje dále s lékařem. Jsem osobně přesvědčena, že jedině toto je model péče, který může v porodní asistenci fungovat ve prospěch matky i dítěte.

Pevně doufám, že si lékaři uvědomí, jak neustálými zbytečnými boji ubližují nejen sobě a pověsti své profese, ale hlavně klientům/pacientům – v tomto případě ženám a dětem. Stále chovám naději, že si uvědomí nesmyslnost svého přístupu a přestanou na samostatné porodní asistentky zcela nelogicky hledět jako na své nepřátele, protože jimi v žádném případě nejsou.

Děkuji všem osvíceným lékařům a porodním asistentkám, kteří pečují o ženy s láskou a respektem!

Porodní asistentka Bc. Jana Riedlová, Brno

čtvrtek 15. března 2012

Otevřený dopis MUDr. Kubkovi prezidentovi ČLK

Otevřený dopis MUDr. Kubkovi prezidentovi ČLK

MUDr. Milan Kubek
Prezident České lékařské komory
prezident@clkcr.cz

Vážený pane prezidente,

obracím se Vás jako členka České lékařské komory s žádostí o vysvětlení a zdůvodnění Odborného stanoviska Vědecké rady ČLK k porodům v domácnosti uveřejněném ve Zdravotnických novinách 9.3.2012, jehož závěrem je prohlášení: „Plánovaný porod mimo zdravotnické zařízení je postupem v rozporu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, tedy postupem „non lege artis“.

Stanovisko ČLK je zcela v rozporu se závěry všech mně známých zahraničních vědeckých studií týkajících se srovnání porodu mimo zdravotnické zařízení a porodu ve zdravotnickém zařízení (viz odkazy v příloze). Je v rozporu i s doporučením Světové zdravotnické organizace vypracovaném v souladu se závěry výše zmíněných zahraničních studií a žádné české studie týkající se této problematiky nejsou dostupné.
Ráda bych tedy věděla, na základě jakých současně dostupných věděckých poznatků lékařské vědy Vědecká rada ČLK toto stanovisko vydala.

Děkuji.

S přátelským pozdravem

MUDr. Jana Tomasová Studýnková, PhD.
členka ČLK, obvodní sdružení Praha 28


Příloha:
1. Ackermann-Liebrich U, Voegeli T, Gunter-Witt K, Kunz I, Zullig M, Schindler C, et al. Home versus hospital deliveries: follow up study of matched pairs for procedures and outcome. Zurich Study Team. BMJ 1996; 313: 1313-8
2. Acton, K: The birth centre model: as good as it gets? British Journal of Midwifery Oct. 2007, Vol. 15 Issue 10, p. 602
3. Bastian H., Keirse M.J.N.C, Paul A L Lancaster P.A.L.: Perinatal death associated with planned home birth in Australia: population based study. BMJ 1998; vol. 317:384–8
4. Birthplace in England Collaborative Group.: Perinatal and maternal outcomes by planned place of birth for healthy women with low risk pregnancies: the Birthplace in England national prospective cohort study.BMJ. 2011 Nov 23;343:d7400. doi: 10.1136/bmj.d7400.

5. Chamberlain G, Wraight A, Crowley P.: Birth at home. Pract Midwife. 1999, Jul-Aug, 2(7), 35-9
6. Ekele, B. A.; Tunau, K. A.: Place of delivery among women who had antenatal care in a teaching hospital. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, May 2007, Vol. 86 Issue 5, pp. 627-630
7. Gosline, A.: Extreme childbirth. New Scientist; 2007, 193, 2585, p. 40-43
8. Hildingsson I. Waldenström U., Radestad , I.: Swedish Women’s Interest in Home Birth and In-Hospital Birth Center Care.Birth. Issues in Perinatal Care; Mar. 2003, Vol. 30 Issue 1, p.11-22
9. Islam, M. Ataharul; Chowdhury, Rafiqul I.; Akhter, Halida H.: Complications During Pregnancy, Delivery, and Postnatal Stages and Place of Delivery in Rural Bangladesh. Health Care for Women International, Oct. 2006, Vol. 27 Issue 9, p807-821
10. Janssen PA, Saxell L, Page LA, Klein MC, Liston RM, Lee SK.: Outcomes of planned home birth with registered midwife versus planned hospital birth with midwife or physician. CMAJ. 2009 Sep 15;181(6-7):377-83

11. de Jonge A, van der Goes BY, Ravelli AC, Amelink-Verburg MP, Mol BW, Nijhuis JG, Bennebroek Gravenhorst J, Buitendijk SE.: Perinatal mortality and morbidity in a nationwide cohort of 529,688 low-risk planned home and hospital births. BJOG. 2009 Aug;116(9):1177-84

12. Johnson K. C., Daviss B. A.: Outcomes of planned home births with certified professional midwives: large prospective study in North America. BMJ 2005; 330: pp. 1416 – 1422

13. Ladfors L.,Eriksson M., Mattson L.A., Kyleba C. K., Magnusson L., Milsom I.: A population based study of Swedish women’s opinions about antenatal, delivery and postpartum care. Acta Obstet Gynecol Scand 2001; 80: pp. 130–136
14. Longworth, L.; Ratcliffe, J.; Boulton, M.: Investigating women’s preferences for intrapartum care: home versus hospital births. Health & Social Care in the Community, Nov. 2001, Vol. 9, Issue 6, p. 404-413
15. Maimbolwa M. C., Yamba B., Diwan V., Ransjö-Arvidson A.: Cultural childbirth practices and beliefs in Zambia. Journal of Advanced Nursing; Aug. 2003, Vol. 43 Issue 3, pp. 263-274
16. Mayor, S.: NICE recommends women should choose where to give birth after discussing the risks. BMJ: British Medical Journal, 3/31/2007, Vol. 334 Issue 7295, pp. 654-654
17. Olsen O. Meta-analysis of the safety of home birth. Birth 1997;24:4-16
18. Pang J. W.Y., Heffelfinger J. D. Huang G. J., Benedetti TJ., Weiss, N. S.: Outcomes of planned home births in Washington State: 1989–1996. Obstetrics & Gynecology; Aug. 2002, Vol. 100 Issue 2, pp. 253 - 259
19. Ronsmans, C.; Etard, J. F.; Walraven, G.; Høj, L.; Dumont, A.; Bernis, L.; Kodio, B.: Maternal mortality and access to obstetric services in West Africa. Tropical Medicine & International Health, Oct2003, Vol. 8 Issue 10, pp. 940-948
20. Shaw, R., Kitzinger, C. : Calls to a home birth helpline:Empowermwnt in childbirth. Social Science and medicine; Dec. 2005, vol. 61, 11, pp. 2374 – 2383
21. Schramm, W.F., Barnes, D.E., Bakwell, J.M..: Neonatal Mortality in Missouri Home Births, 1978-84. American Journal of Public Health August 1987, Vol, 77, No, 8, pp. 930 - 935
22. van der Hulst, A. M. L.: Dutch midwives: relational care and birth location.Health & Social Care in the Community, Jul 1999, Vol. 7 Issue 4, pp. 242-247
23. van Teijlingen E.R. & van der Hulst L.A.M.: Midwifery in The Netherlands: more than a semi-profession? In: J. Johnson et al. (eds). Health Professions and the State in Europe, Routledge, London 1996, pp. 178 - 186

středa 22. února 2012

Mladá fronta DNES - Brno: 2.2. 2012: Porodní dům nepovolili, byl moc daleko

Jak blízko musí být lékař a vybavený sál, aby bylo pro budoucí matku bezpečné nechat porodu volný průběh a přivést dítě na svět jen pod dohledem porodní asistentky? Do debaty s úředníky se na toto téma pustila brněnská porodní asistentka Jana Růžičková, která s dalšími kolegyněmi plánovala v Brně poblíž porodnice na Obilním trhu založit takzvaný porodní dům.

Taková zařízení například v Německu umožňují matkám rodit přirozenou cestou bez zásahu lékaře.

Ani nemocnice doslova za rohem však není podle úředníků jihomoravského krajského úřadu dostatečnou zárukou toho, že se v případě komplikací dostane matkám včasné pomoci lékaře.

Jediným řešením je proto podle nich zřízení porodního domu přímo v porodnici. „Vyhláška z roku 2010 přitom vznik porodních domů umožňuje. Jenže podmínky, které stanovuje, jsou tak vágní, že na jižní Moravě ani v České republice zatím žádný takový dům nevznikl, i když by si to mnoho žen přálo,“ kritizuje Růžičková.

Podle vyhlášky je například nutné, aby se žena v případě potíží dostala do čtvrt hodiny na porodní sál a lékař ji mohl začít operovat. Plánovaný porodní dům měl přitom vzniknout jen 450 metrů od vjezdu do zařízení na Obilním trhu. Ženy by se proto na operační sál mohly dostat velice rychle. Podle odborníků z porodnice na Obilním trhu však téměř celou tuto patnáctiminutovou lhůtu spotřebuje příprava rodičky k operaci.

„Podle tohoto stanoviska by tak podmínky vyhlášky nešlo splnit jinak než umístit takové zařízení přímo v areálu porodnice,“ tlumočil názor úředníků z krajského odboru zdravotnictví mluvčí úřadu Jiří Klement.

»Pokračování na straně B2

Porodní dům nepovolili, byl moc daleko. 500 metrů V centru Brna mohlo vzniknout zařízení, kde by ženy rodily přirozenou cestou pod dohledem porodních asistentek. Úředníci tomu však nejsou nakloněni, porodnice je podle nich už příliš daleko.

» Pokračování ze strany B1

Jenže to se zase nelíbí Fakultní nemocnici Brno, která by v takovém případě musela porodním asistentkám část budovy pronajmout. „Nemáme důvod pronajímat vlastní prostory někomu, kdo poskytuje stejné služby jako my,“ zhodnotila mluvčí nemocnice Anna Mrázová. Právě chybějící zázemí v porodních domech však podle řady asistentek komplikuje život ženám, které chtějí rodit co nejpřirozenější cestou. Rodičkám totiž v porodnicích vadí například to, že se u nich střídá řada neznámých lékařů a sester. A nechtějí se s nikým dohadovat ani o tom, kdy mohou a nemohou mít své dítě následně hned u sebe. „Mnoho žen pak volí variantu zůstat rodit doma, protože nenajdou jinou alternativu,“ upozorňuje Růžičková. Porodní domy, které u nás kvůli nejasné legislativě víceméně nemohou vzniknout, přitom už dlouhá léta fungují například v Německu či Rakousku. „V Německu jich funguje přibližně 150, vedou se přesné statistiky toho, jakou poskytují péči, a ta stále vychází jako bezpečná alternativa k porodnici,“ popisuje své zkušenosti ze stáže v zahraničí Růžičková. Jenže čeští lékaři nejsou z podobných zařízení nadšeni. Být na místě porodní asistentky, netroufnul bych si vést porod bez toho, aniž bych měl sál doslova za zády. Bez toho totiž není možné zaručit, že matka i dítě budou v pořádku,“ zhodnotil například primář gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v Ivančicích Aleš Soukal. Problém je navíc podle něj i v tom, kdo má za matku a její dítě odpovědnost. „Jakmile mi totiž žena, která rodila například doma, přejde práh nemocnice, padá všechna odpovědnost na moji hlavu. A to i přesto, že u porodu jsem do té doby nebyl,“ popisuje Soukal. Vznik porodních domů a zlepšení vztahů mezi lékaři a porodními asistentkami tak zřejmě umožní jen změna zákonů, které by lépe vymezily odpovědnost a povinnosti obou povolání. „Zatímco v zahraničí je lékař chápán jako partner, se kterým porodní asistentka konzultuje případný přesun do porodnice, u nás se takový přesun považuje za exemplární případ selhání asistentky,“ shrnula situaci Růžičková.

úterý 6. prosince 2011

Od Labutě: http://prolabute.blogspot.com/

Od alternativy k mainstreamu

Nedávno jsem zhlédla na České televizi besedu Jaroslava Duška, která se mimo jiné týkala také přirozených porodů, jedné české ženy, která se rozhodla rodit v Belgii a situaci v českých porodnicích. Pro zájemce ke zhlédnutí zde.
Abych pravdu řekla, nepadala jsem v úžas nad vymoženostmi belgické porodnice, naopak mi klesala čelist při popisování českých poměrů. Ačkoliv jsem si dobře vědoma toho, že místo od místa se podmínky liší a vlastně je to hlavně o lidech, nemohu si odpustit srovnání s dánským systémem a mou osobní zkušeností.
Těhotná jsem byla dvakrát, oba porody byly hodně jiné, ale k oběma došlo na území Severního království. Velice dobře vím, že nemám osobní zkušenost s českým systémem a tak tento článek prosím berte jako popis toho, jak to chodí v Dánsku s akcentem na to, co udivuje česky vychovanou matku.

Těhotenství

V průběhu těhotenství se nemusíte ani jednou potkat s gynekologem. Ve chvíli, kdy na vás zablikají dvě čárky na těhotenském testu, se objednáte k praktickému lékaři, který provede základní vyšetření a odkáže vás do péče porodních asistentek.
Porodní asistentky jsou v drtivé většině ženy (myslím, že jsem někde četla, že v celém království působí čtyři porodní asistenti) a jejich povolání je z hlediska pohledu společnosti poměrně dost vážené.

Počet návštěv v těhotenství závisí na tom, zda jste těhotná poprvé, nebo už máte nějaké zkušenosti. Jedná se o zhruba tři až pět návštěv.
Hlavní náplní těchto setkání je povídání o tom, jak se máte a jaké máte okolo těhotenství pocity (což je zajímavé hlavně poprvé). Mimo to je vám také vyšetřena moč, zvážíte se, změříte tlak a potom vám porodní asistentka rukama prohmatá břicho a odhadne velikost miminka (což je mimochodem mnohem přesnější metoda než ultrazvuk) a poslechne tlukot jeho srdce.
Pokud máte zájem, na ultrazvuk zajdete dvakrát. Ve dvanáctém a dvacátém týdnu těhotenství. Tam vám miminko různě přeměří, aby zjistili, zda se dobře vyvíjí a když budete hodní a budete chtít, dozvíte se i pohlaví dítěte. Abych pravdu řekla, podívaná to moc není, pokud vás teda nezajímají ledviny, mozek, srdce, proudění krve a jiné pochody v těle nenarozeného dítěte.
U všech konzultací s porodní asistentkou, či lékařem je vítaný i otec dítěte, případně další osoby...
Je-li vše v pořádku a nenaskytne-li se žádný důvod k dalším vyšetřením, těhotenství jste statečně přestála a můžete se těšit k porodu...

Porod

Rodila jsem dvakrát. Jednou v malé porodnici v okresním městě s výhledem na jezero a měsíc v úplňku, podruhé v největší porodnici v zemi s výhledem do křoví. Jeden porod trval padesát hodin a druhý tři. Jednou jsem porodila dceru a podruhé syna. Každý porod byl úplně jiný a přece by se našly styčné body, kudy povedu nit provázející dánským porodnictvím.
Tak za prvé zapomeňte na kleště a skákání na břicho. To jsou metody, které zde patří ke stejné minulosti jako kovářské kleště na trhání zubů. Minimálně se provádějí i nástřihy (neznám nikoho, komu ho dělali) a pokud je to možné, neprovádějí se císařské řezy (znám jednu).
Každá žena si může zvolit polohu, ve které chce rodit. Přiznám se, že jsem lenoch a tak jsem obě děti porodila v leže... A v mnoha porodních pokojích jsou i vany.
Další důležitá věc je, že pokoj, na který vás přijmou, je i pokojem, na kterém porodíte, takže žádné "hekárny" a "sály". U porodu není přítomen doktor, ale pouze porodní asistentka a vaši blízcí (pokud si to přejete samozřejmě).
Porodní asistentka se s vámi po příjmu pobaví o tom, jak si asi svůj porod představujete a tuto představu se vám snaží naplnit. Pravda, občas to není možné a občas je i to doslovné plnění docela drsné. Poprvé jsem chtěla rodit do vody, což jsem se nakonec rozhodla vzdát, když jsem si po 42 hodinách kontrakcí nechala píchnout epidurál (později jsem toho trochu litovala, ale v té situaci, kdy jsem se za téměř dva dny otevřela na pět centimetrů a zdaleka neviděla světlo na konci tunelu, to bylo pochopitelné). Porodní asistentka se mě přitom snažila celou dobu povzbudit a přesvědčit, že to mám ještě chvíli vydržet. Výhodou epidurálu tenkrát bylo to, že jsem si trochu odpočinula a za pár hodin byla připravená porodit, což proběhlo opět zcela bez tlumení bolesti (nepočítám-li akupunkturní jehly v hlavě, které mi při procesu stejně vypadaly...)
Když jsem rodila v noci, bylo samozřejmostí přítmí a intimní atmosféra (jestli teda může být intimní ženský řev), ve dne to bylo trošku méně romantické jednak proto, že můj muž nebyl u porodu a pak taky proto, že se nám to krapet komplikovalo a bylo třeba zavolat doktora, aby kontroloval malého, jestli je v pořádku.
Na druhou stranu napodruhé dostála porodní asistentka mému přání porodit bez tlumení bolesti do puntíku. Ani když jsem na ni řvala, že chci epidurál, nepovolila a nechala mne poctivě trpět až do konce...
Při prvním porodu jsem dcerku tlačila téměř tři hodiny a tak mi v závěru porodní asistentky přistavily na povzbuzení zrcadlo, abych viděla, jak se mé miminko dere na svět (tenkrát jsem ještě neznala pohlaví). Ačkoliv se nejednalo o zrovna estetickou podívanou, to že jsem viděla na vlastní oči, jak se má dcera narodila, patří bezkonkurenčně k nejsilnějším zážitkům mého života. Kluka jsem neviděla, ale zato se narodil na dvě kontrakce.
Po porodu hlavičky se čekalo až se dítě přirozeně natočí a vyjde ven.

Po porodu


Ve chvíli, kdy dítka vyklouzly ven, byly bleskově osušeny suchou plínou a okamžitě přiloženy na hruď, kde jsme se na sebe podívali a začli kojit. Při prvním porodu stříhal pupeční šňůru muž, při druhém porodní bába (sice jsem si přála, aby počkala na muže, který čekal s dcerou ve vedlejším pokoji, ale pupeční šňůra byla moc krátká a synek by nedosáhl ke zdroji...). Placentu mi po porodu ukázaly a diskrétně zlikvidovaly (nemůžu si nepoložit otázku "Co se děje se všema těma placentama?").
Na měření a vážení se nikterak nepospíchá, času je dost třeba druhý den, nebo za pár hodin. Z lékařského hlediska je beztak irelevantní, jestli novorozenec měří 49 nebo 50 centimetrů. Kontrola zdravotního stavu novorozence probíhá v matčině náruči a pokud je všechno v pořádku, můžete si být jisti tím, že vaše miminko nikdo cizí do ruky brát nebude.
Pokud jste prvorodička, můžete zůstat nějaký ten den v nemocnici, kde vám porodní asistentky vysvětlí, jak s miminem zacházet, jak kojit a dohlídnou na váš zdravotní stav. Já byla v porodnici dva dny a muž byl celou dobu na pokoji se mnou. Dostal vlastní postel a akorát za jídlo si musel připlatit.
Druho a vícerodičky rodí ambulantně. Což znamená, že pokud je vše v pořádku, pár hodin po porodu jdete domů. Abych pravdu řekla, nejdřív mě to vyděsilo, po zkušenosti s vyčerpáním po prvním porodu jsem si nedokázala představit, že se za čtyři hodiny sbalím a odjedu domů, kde se budu starat o domácnost a dvě děti. V praxi to pak kupodivu proběhlo zcela přirozeně a byla jsem ráda, že jsme byli všichni brzo spolu doma. Naštěstí s domácností nám přijela na tři dny pomoct babička.
Každý dánský otec má po porodu dítěte nárok na dva týdny dovolené a tak se může spolupodílet na plynulém přechodu od jednoho dítěte ke dvěma, třema a tak dále. Myslím, že i díky tomu, že na mne nebyly v průběhu porodu páchány žádné lékařské zákroky, jsem se velice rychle zregenerovala (čtyři hodiny po druhém porodu jsem seděla v autě, bez problému...) a tak byla schopná zase velice rychle zajet do běžného života.

S každým porodem jsem si sáhla až kousek za hranici toho, co jsem si doposud myslela, že zvládnu. Rozhodně to nebylo lehké, ale i přesto na oba porody vzpomínám ráda a kdybych si to mohla ještě někdy zopakovat, nezlobila bych se...

Osobně nechápu, proč je v Česku tak velký problém předat kompetence porodu matkám a porodním asistentkám. Studie ze "Západní" Evropy prokazují, že rodičky jsou spokojenější, množství lékařských zákroků klesá, lékaři jsou odpočatější a lépe zvládají práci u komplikovaných porodů a potom pro stát je to mnohem levnější.
Momentálně je v Česku aktuální soud s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou a návrh nového zákona, který defakto ruší povolání porodních asistentek. Abych pravdu řekla, nad obojím mi zůstává rozum stát.
Tento článek jsem napsala hlavně proto, abych poukázala na fakt, že to, co se v Česku považuje za nezodpovědnost, nevzdělanost a záležitost pološílených žen s krajně alternativním pohledem na svět, může být v jiné zemi zcela normální, bezpečný a taky i trochu nudný (debata o porodech se tady nevede a dokonce ani ženy nemají zrovna velkou potřebu sdělovat si zážitky z porodu...bylo to totiž...přirozené, normální...) mainstream.


P.S.: Ještě před prvním porodem jsem žertovala, že poprvé budu rodit v nemocnici standardně, podruhé ambulantně a potřetí doma. Nevím, jestli se mi to vyplní, každopádně domácí porody patří k samozřejmé nabídce porodnic a jsou umožněny všem ženám, které si tak přejí a jejich těhotenství probíhá normálně.

pátek 26. srpna 2011

Doprovázím ženy k porodu do Vyškovské porodnice

Do konce září mám ve Vyškově plný úvazek. Jsem zde velmi spokojená. Lékaři se mnou spolupracují, jsou milí, nemusím se s nikým dohadovat a necítím se pod neustálým tlakem lékaře, do porodu nějak zasahovat. Ženu během porodu vyšetřuje většinou jen porodní asistentka, nemáme žádné nařízení, že musí ženu vyšetřit každé 2 hodiny lékař, nebo, že porod musí běžet každou hodinu o 1 cm... Podobné nesmysly je zvyšují procento dalších zásahů do porodu.
Pokud přijede prvorodička na 2 cm otevřená s nepravidelnými stahy, ještě to neznamená, že porod běží. V Anglii považují porod za rozběhnutý zhruba od 4-5 cm, kdy stahy znatelně zesílí, jsou pravidelné, silné a porodní branka se dále otevírá. Vypozorovala jsem, že zhruba stejně postupujeme ve Vyškově. Ženu s takto nepravidelnými kontrakcemi a pomalu se rozbíhajícím porodem můžeme přijmout a čekáme, zda se porod nerozběhne sám. Pokud se nic neděje, můžeme další den ženu pustit třeba domů... Většinou se takové porody rozběhnout rychle od 4-5 cm a porod pak může překvapit svou rychlostí.

Ve Vyškově respektujeme porodní plány, předem ho s Vámi porodní asistentky proberou. Veškerou dokumentaci k porodu chystáme dopředu - takže když v bolestech přijedete, jediné, co opravdu musím, je natočit vstupní monitor.
Během porodu doporučujeme využít vanu, sprchu, alternativní úlevy od bolesti. Hodně ženy podporujeme ve vertikálních polohách - v kleku, ve stoje, na míči atd. Doporučujeme využít během porodu homeopatika, nabízíme "alternativním" ženám aromalampičky a tatínky učíme masírovat bederní oblast zad.
Pokud je dítě v pořádku, podporujeme plný bonding po porodu.



Vyškovská porodnice má nejnižší procento císařských řezů v kraji - letos je to zatím zhruba 8 procent. Dle mého názoru je to způsobeno především nízkým procentem indukovaných porodů, respektování přirozeného běhu porodu - a také délky. V II. době porodní se netlačí předčasně, ale tehdy, až má žena sama pocit "na tlačení", tedy až hlavička dorazí opravdu na pánevní dno.



Od října sem budu moci ženy doprovázet soukromě. Zatím to vypadá tak, že nebudu mít žádné služby a budu sem moci jezdit jen se svými klientkami k porodu.

Už vím, kterou porodnici bych si vybrala k porodu...

J.

Co dělat po termínu II. ?

Mám speciální recept na koktejl k vyvolání porodu po termínu. U hodně žen zabral, celkem radikálně u vícerodiček, u prvorodiček alespoň zesílily poslíčky a porodní cesty se tak k porodu více nachystaly.
Ráda bych se s Vámi o tento recept podělila. Obsahuje rycinový olej - projímavý, který koupíte v lékárně.

Svařit: 200 ml mléka s kořením - 3 celé skořice, 5 hřebíčků, nechat chvíli povařit. Přidat lžíci medu, panáka pálenky, 4-5 lžic rycinového oleje (dle váhy ženy:), vypít pokud možno všechno, chuťově obzvláště vyniká příchuť skořicového mléka s medem:)



Do 3-6 hodin Vás rycinový koktejl prožene na WC. Nejlepší je, udělat si ho navečer, kdy většinou pociťujete častější tvrdnutí dělohy, přirozené porody mají tendenci se rozbíhat spíše v nočních hodinách.

Další metodu, kterou používám je relaxační masáž ženy a reflexní masáž bodů, které porod spouští, používám směsi olejů od firmy Nobilis Tilia a hlavně levanduli a olej k první době porodní. Pokud jste po termínu a už si nevíte rady, zavolejte, přijedu - namasíruju:)

Spolupracuji s lékařem tradiční čínské medicíny v Brně "Gaoranem Mi" - masážní centrum GUA SHA ve Slovanu, které provozuje kamarád Tomáš Obrátil. Posílám sem ženy k akupunktuře k vyvolání porodu po termínu, cena je velmi příznivá (cca 150 kč).
Pokud se budete chtít vyhnout vyvolávání porodu léky v porodnici, vřele Vám doporučuji toto centrum navštívit:)
Specializují se zde především na bolesti zad, páteře, problémy s ploténkami, poúrazové stavy, chronické nemoci atd. Pro konzultaci sáhnete hlouběji do kapsy, ale stojí to za to! Objednání dlouho dopředu. Mají prostě narváno...

Všechny informace šiřte prosím volně dál, všem ženám v očekávání!:)

J.

sobota 6. srpna 2011

Nejlepší masáž hráze je dámy EPI-NO!

Nejsem žádná reklamní agentura ani agentka firmy Epino, ale já jim reklamu prostě udělat musím...
Balonek Epi-no je totiž jediná věc, do které bych v těhotenství investovala větší prachy! Epi-no je pomůcka, která snižuje velikost poranění při porodu a to většinou zcela radikálně. Z mojí malé zkušenosti a průzkumu, 3 ženy prvorodičky, které trénovaly s epinem, porodily bez nástřihu a bez jakéhokoli poranění. Psychicky jim Epi-no dodalo velikou sílu a vyrovnanost při tlačení. Další 3 měly pouze malé natržení na hrázi, které se naprosto nedá srovnat s nástřihem hráze.



Cvičení s balonkem Epi-no má 3 fáze:

1) Cvičení pánevního dna - k posílení svalstva pánevního dna před porodem.
2) Napínací cvičení - k postupnému napínání poševního vchodu, hráze a poševního svalstva před porodem.
3) Simulační cvičení - k nácviku vypuzovací fáze.

Více o Epi-nu najdete ZDE!

Výsledky srovnávacích studií - poranění hráze bez cvičení a se cvičením EPINO u prvorodiček:



S láskou všem ženám doporučuje: Jaňula

úterý 7. června 2011

Chci svůj porod - iniciativa Ligy lidských práv

- Byla jste nespokojená s péčí během těhotenství, porodu a po porodu?
- Chybí ve Vašem kraji nabídka služeb samostatně působících porodních asistentek?
- Chcete mít u porodu svoji porodní asistentku, kterou znáte a které důvěřujete?
- Nechce Vám pojišťovna uhradit těhotenskou poradnu samostatné porodní asistentky, její péči během porodu nebo návštěvy po porodu?
- Chcete, abyste si Vy a další ženy v České republice mohly svobodně zvolit péči během těhotenství, porodu a po porodu podle svých potřeb, jako je to běžné v řadě evropských států?

Online formulář, kterým oslovíte odpovědné úřady a politiky najdeteZDE.

Cílem iniciativy Chci svůj porod je umožnit především ženám, maminkám, budoucím maminkám a nejen jim oslovit odpovědné úřady a politiky, sdělit jim svůj názor, své potřeby a zkušenosti a požadovat od nich, aby se současnou neuspokojivou situací v péči o těhotné a rodičky a systematickým porušováním jejich práv a práv jejich dětí důkladně zabývaly. Cílem této iniciativy není propagovat porody doma, ale prosazovat právo ženy zvolit si svobodně místo porodu i poskytovanou zdravotní péči.

čtvrtek 7. října 2010

Plním svá předsevzetí!

Porodní asistentky a jejich místo u porodů císařským řezem - jaké je místo porodních asistentek při porodech císařským řezem? Pokud k císařskému řezu dojde, jak mohou porodní asistentky ženám pomáhat? Patří k úkolům porodních asistentek s nastávajícími matkami o problematice operativních porodů hovořit v předporodních kursech? Odpovídá Bc. Jana Růžičková, porodní asistentka gynekologicko-porodnického oddělení FN Brno - Obilní trh - časopis Miminko 9, 2010

Přibývá žen, které nerodí své děti normální cestou, nýbrž císařským řezem v epidurální anestezii či celkové narkóze na operačních sálech, a tedy plně v režii lékařů. Jaké místo při těchto porodech zaujímají PA? Stojí i tady rodičkám po boku?

Předně musíme rozlišit, jde-li o plánovaný (primární) císařský řez, kdy je důvod k výkonu znám již v předstihu (např. z důvodu nepravidelného uložení děťátka v děloze či nepravidelné uložení placenty, popř. pro celkové onemocnění ženy) nebo o akutní (sekundární) císařský řez, kdy dojde k náhlému ohrožení zdraví nebo života matky či dítěte až během porodu. V prvním případě je úkolem porodní asistentky připravit ženu po fyzické stránce k plánované operaci, informovat ji o průběhu předoperační přípravy i o délce operace a podpořit ji také psychicky, protože operace je vysoce stresující jak pro matku, tak pro dítě. Pokud je možná epidurální anestezie a žena si ji vybrala, porodní asistentka by po sekci měla ženě umožnit okamžitý kontakt s děťátkem. U akutního císařského řezu je to jiné. Obvykle jde vše velmi rychle. O náhle vzniklé situaci informuje ženu lékař a úkolem porodní asistentky je ji k výkonu co nejrychleji fyzicky připravit, tj. oholit místo k řezu, zabandážovat končetiny, zavést katetr do močového měchýře atd. Kromě toho by porodní asistentka měla dát ženě také najevo svou blízkost a účast - uklidňovat ji a ubezpečit, že i tatínek dítěte, je-li přítomen, zůstane v blízkosti operačního sálu. A v případě, že je miminko v pořádku a maminka zatím nemůže, porodní asistentka podporuje při prvním kontaktu s děťátkem otce.

Během operace otec nemůže být přítomen přímo na sále?

V tomto případě to má každé zdravotnické zařízení jinak. Např. v porodnici v Boskovicích, kde jsem pracovala, bylo možné, aby byl tatínek přítomen i během operace. A pokud byla žena pouze v epidurální anestezii, byl s ní po celou dobu výkonu. Ve Fakultní nemocnici Brno, kde pracuji nyní, toto bohužel možné není. V každém případě ale otcové mohou maminky nahradit v kontaktu "kůže na kůži" ihned po vybavení a ošetření děťátka. Jakmile je dítě na světě, měl by to být - pokud maminka nemůže - tatínek, kdo poprvé děťátko pochová a je s ním v bezprostředním kontaktu. V českých porodnicích si o to ale muži musejí jasně říci, není to zatím standardní.

Kde je místo PA v čase bezprostředně po operaci?

Po operaci porodní asistentka, která byla přítomna na operačním sále, většinou zajišťuje administrativní záležitosti. Po tom, co je žena vzbuzena z anestezie, je převezena na oddělení operační gynekologie a je předána do péče další porodní asistentky či ženské sestry. Úkolem porodní asistentky v pooperačním období je zajistit léčbu bolesti, kontrolovat krvácení, ránu, fyziologické funkce, kontrolovat zavinování dělohy, hradit ztráty tekutin, informovat ženu o dalším průběhu hospitalizace. Ale především umožnit ženě kontakt s děťátkem a zajistit časné přiložení miminka k prsu. Separace matek od dětí by i po císařském řezu měla být co nejkratší, a to tím spíš, že po náročných porodech s řadou stresujících zákroků miminka sají méně často a u matek se opožďuje nástup tvorby mléka, což vede k problémům při kojení.

Co následuje později?

Žena by měla být porodní asistentkou poučena a podporována v časné rehabilitaci a cvičení v šestinedělí. Nadále jsou u ženy sledovány fyziologické funkce, stav operační rány, zavinování dělohy apod. Porodní asistentka by měla být ženě k dispozici pro každý dotaz. Bohužel se u nás péče o ženu a dítě v šestinedělí tříští mezi dětské sestry pečující o dítě a porodní asistentky pečující o ženu. Považuji to za chybu v systému. Matka a dítě by měly být chápány jako neoddělitelná jednotka, o kterou pečuje jedna porodní asistentka, s níž matka navazuje blízký kontakt a má ji k dispozici i po návratu z porodnice. Tento model jsem zažila při svém studijním pobytu v Německu, je doslova úžasný.

Považujete za vhodné, aby porodní asistentky s nastávajícími matkami o císařských řezech hovořily v kurzech předporodní přípravy? Do jaké hloubky?

V současnosti je císařský řez velmi rozšířený. Je proto důležité ženy informovat, že císařský řez není jen nějakou banální operací a že má i svá rizika. Je třeba připomínat, že normální porod je pro ženu i dítě podstatně méně zatěžující a z psychologického hlediska nesmírně důležitý. Naštěstí u nás není možný císařský řez na přání ženy. K rozhodnutí o operačním vedení porodu musí být vždy lékařská diagnóza, což je dle mého názoru zcela oprávněné. Riziko stonání, komplikací, ba dokonce i úmrtí maminek je po sekci až 6x vyšší než po normálním porodu. Nové výzkumy také ukazují na riziko pro děti - např. při poporodní adaptaci na samostatný život nebo pozdější riziko cukrovky. To je jen pár příkladů. Pokud možno je žádoucí držet se zásady: Když porod běží normálně, nezasahujeme do něj, a pomůžeme jen tehdy, když si příroda neví rady. Též považuji za důležité s budoucími maminkami hovořit i o psychologickém významu vaginálního porodu, a to jak pro maminku, tak pro dítě. Císařský řez by měl zůstat v záloze jako vynikající, ale pořád jen nouzové řešení.

Proč se babyblues a poporodní deprese po CŘ vyskytují častěji než po spontánních porodech?

Je dokázáno, že časná separace matek a dětí, prožité operační trauma a celý nesnadný porodní zážitek může negativně ovlivnit vztah ženy k dítěti nebo k partnerovi. Ženy po sekcích také mívají sníženou důvěru ve své rodičovské schopnosti - bezpochyby s tím souvisí, že po operaci nejsou schopné se samostatně o dítě postarat, takže děti jsou standardně umísťovány na novorozenecká oddělení. Často je zpožděn nástup laktace, nebo je problematický. To všechno může vést ke vzniku poporodní deprese. Ženám po císařském řezu by proto měla být věnována zvýšená pozornost a podpora. Bonding by měl být umožněn od prvního okamžiku, kdy to žena fyzicky zvládne. To bohužel v ČR není standardní a zajisté to souvisí s tím, že profese porodních asistentek dosud nebyla plně rehabilitována, takže podpora směrem od ženy k ženě prostě často chybí. Ze zkušenosti ze zahraničí vím, že míra separace dětí a matek je jedním z důležitých faktorů v hodnocení kvality péče o ženu v porodnici, na který tamní porodní asistentky velmi dbají a dělají vše proto, aby pooperační separace byla snížena opravdu na minimum.

pátek 1. října 2010

Nová vyhláška č. 221 ze dne 30. června 2010 o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení počítá s existencí porodního domu!:)

2.10.2. Pracoviště porodní asistentky, kde jsou vedeny fyziologické porody

Pracoviště musí být situováno tak, aby bylo možno zahájit
a) provedení porodu císařským řezem nebo operaci směřující k ukončení porodu nejdéle do 15 minut od zjištění komplikace porodu a
b) péči o patologického novorozence bezprostředně po porodu, a to ve zdravotnickém zařízení ústavní péče, které splňuje požadavky na vybavení uvedené v části I. a v části II. bodech 1.8 a 1.18 přílohy č. 4 k této vyhlášce.

Zřizuje se místnost pro vedení porodu, místnost pro péči o ženu a novorozence po porodu a sprcha. Mástnost pro vedení porodu musí mít minimální plochu 15 m2, podlahy, stropy i stěny musí být odolné proti poškození při pravidelném čištění, mytí a dezinfekci. Místnost pro péči o ženu a novorozence po porodu musí mít minimální plochu na 1 lůžko 5 m2, minimální plocha místnosti činí 8 m2.

Vybavení místnosti pro vedení porodu:
a) porodní lůžko pro porodní místo nebo jiné vhodné zařízení pro vedení fyziologického porodu,
b) operační svítidlo u porodního místa,
c)sterilní svorka nebo gumička na pupečník,
d) sterilní nůžky,
e) kardiotokograf,
f) pulzní oxymetr,
g) odsávačka,
h) laryngoskop a pomůcky k zajištění dýchacích cest,
i) lůžko pro ženu po porodu,
j) prostor a plocha pro ošetřování novorozenců,
k) váha pro novorozence,
l) páskový metr,
m) zdroj medicinálního kyslíku.

Celá ke ztažení: ZDE.

sobota 15. května 2010

Desatero pro dobrý porodní zážitek - Mgr. Eliška Kodyšová, Porod jako příležitost

Desatero pro dobrý porodní zážitek

* zpracování vlastních obav a rozporuplných pocitů ohledně porodu a mateřství
* přiměřeně pozitivní, realistická a široká očekávání vzhledem k porodu
* kvalitní předporodní kurs
* pozornost věnovaná výběru porodnice a doprovázející osoby
* pozitivní a konstruktivní komunikace před porodem a při něm
* aktivní zapojení do rozhodování o tom, jaká vyšetření a zákroky budou provedeny
* porod s co nejméně rutinními intervencemi
* vědomá spolupráce s kontrakcemi a dítětem v průběhu porodu
* nerušený kontakt s novorozeným dítětem "tělo na tělo" od okamžiku narození
* integrace porodního zážitku do vašeho životního příběhu

Celý článek ZDE!

Chceme si vybrat, kdo nás bude rodit! - Zdravotnické noviny 13. 5. 2010

Mnohé ženy by raději u porodu asistentku než lékaře. Odpovědnost však podle zákona zatím nese vždy doktor.

Článek ZDE!

:) J.

úterý 4. května 2010

Porod doma v Praze - ukázka z DVD

Ukázka ZDE.

Celé video v délce 40 minut je možné zakoupit na adrese:
A centrum - vědomá a aktivní příprava na mateřství a rodičovství
Vítkova 10
186 00 Praha 8
www.materstvi.cz

pátek 30. dubna 2010

1. Úryvek z připravované knihy: Aby porod nebolel /Zasvěcení ženy v matku a muže v otce/ - Lucie a Radek Groverovi

"Těhotenství otevírá vlastní porodní trauma ženy. A pokud se s ním nebude dále pracovat, tak se nějakým způsobem projeví během porodu. Nejdříve tedy žena musí vyléčit své vlastní porodní trauma - aby se vyhnula jeho opakování."

Elena Tonetti, film Porod jak ho neznáme


Opět jsem se pustila do hovorů se sebou, svým mužem a prostřednictvím kreseb i s děťátkem uvnitř mého těla. Soustředila jsem se velmi na své pocity. Uvědomila jsem si během pár dní důvody, onoho "zvláštního pocitu". Byla jsem příliš soustředěná na svého prvorozeného syna a obávala se, aby příchodem druhého dítěte nějak netrpěl. Uvědoměním tohoto svého dosavadního postoje, jsem obavy "pustila" a ujistila holčičku, že může bez obav přijít. Věřila jsem jí, sobě i pomyslnému vesmírnému scénáři.
Během těchto dní jsem se také defiunitivně rozhodla, že porodím doma. Postupně jsem vyloučila přítomnost porodní asistentky i duly. Zůstávala varianta poslední, asistence mého muže. Souhlasil.
Přišel den, kdy jsem cítila klid a uvolnění. Nebylo už třeba "vnitřních hovorů". Vyzvedla jsem synka dříve že školky i přesto, že už ho týden vyzvedávala kamarádka. Místo, kde jsme tehdy bydleli bylo od města vzdáleno 15 kilometrů a vraceli jsme se domů autobusem. V polovině cesty mne napadlo vystoupit. Šli jsme pěšky krásnou krajinou, kolem rybníků a polí. Domů jsme došli až k večeru. Poslední den synkova "jedináčkovství"...
Zvláštní euforie ve mne zůstala i následující den. Ráno jsem zaznamenávala lehké kontrakce, ale i tak jsem odjela do našeho obchůdku, který jsme s mužem provozovali.
Už doma jsem si všimla, že mám jakési návaly horka spolu s vlnami ještě větší euforie, které vrcholily salvou smíchu. Připadala jsem si chvílemi jako opilá.
Mírně mne pobolívá v podbřišku, což se v průběhu dne změní na jakési pravidelné tepání. Střídáme se s mužem za pultem, vyřizujeme střídavě běžné denní záležitosti včetně výběru kočárku. Když jsem v obchodě sama, prodýchávám kontrakce za regály s bylinnými čaji. Ve čtyři hodiny odpoledne mám kontrakce po pěti minutách. Rozhoduji se, že nebudu čekat do zavírací doby, ale pojedu autobusem napřed. Při představě přeplněného odpoledního autobusu mně napadá, jestli není k dispozici kamarádka s autem. Oznamuje mi, že je ve vedlejší budově a během několika minut už sedím vedle ní. Je kolem páté hodiny a kontrakce mají tříminutový interval. Kamarádce několikrát opakuji, že opravdu nechci do porodnice a že opravdu nechci, aby šla domů se mnou. Dává mi tedy alespoň vizitku své tety, která je porodní asistentka, a vysazuje mě před vraty. Držím v ruce onu kartičku a hledím na couvající auto a její starostlivý výraz v očích.
Je pryč. Zůstávám sama a odcházím do našeho prázdného domu. Zažívám nevšední pocity. Nemám strach. Naprosto přesně vím, co mám dělat - jakoby mé chování ovládal jakýsi autopilot.
Můj muž má ještě na starost vyzvednout syna, kolem sedmé by měli dorazit domů. Automaticky se pouštím do příprav všeho potřebného a v mezičase se prokřičívám kontrakcemi. Dávám vyvařit gumu a nůžky na podvázání pupeční šňůry, pouštím hudbu (a zase ji brzo vypínám, protože mne ruší v soustředění), nalévám do aromalampy vůni podporující děložní stahy (a zase ji vylévám, protože mi nedělá dobře), vařím konev čaje z maliníku, který rovněž podporuje stahy (a vůbec ho nepiji), napouštím vanu plnou vody a rozpouštím v ní sůl z Mrtvého moře, kterou muž dlouho sháněl (vlézám do vany, ale protože se tam nemohu hýbat, zase vylézám).
Stále všechno dělám naprosto automaticky. Jsem tak citlivá, že doslova vnímám každým kouskem těla. Moje mysl je neobvykle bystrá. Zažívám stav dosud nepoznané síly a jistoty. Vnímám místy náročné fyzické pocity a zároveň jakousi lehkost a klid uvnitř mne. Uvědomuji si, že kdyby byl někdo přítomen, měla bych tendence si stěžovat na tu "šílenou bolest", ale není žádný divák ani posluchač a tak nezbývá nic jiného, než se spolehnout sama na sebe a mít vše co nejdříve za sebou.
Soustředím se. Nechávám se vést tělem a co nejvíce se uvloňuji. Slaďuji rymus dechu s pohyby svého těla. Vnímám ve zpomaleném tempu. Vše se dává do pohybu. Bolest se mení v tlak a z mého těla se stává tunel, kterém jakási síla v intervalech vypuzuje děťátko směrem ven. Zvoní telefon a muž se ptá, zda má co nejrychleji přijet taxíkem. "Ne, ne," odpovídám. "Chci být teď sama, všechno je v pořádku." Dál pokračuji v souladu s "tlakem". Mezi kontrakcemi jsem bdělá, plná energie. Opírám se o vanu a pozoruji sama sebe v odrazu vodní hladiny. Je to velice zvláštní.
Je za deset minut sedm a autobus s mužem a synkem už by měl být na zastávce. Mezi kontrakcemi se jdu ještě podívat z okna, jestli už jdou, ale nikoho nevidím a tak se vracím zpátky do koupelny. Stojím opřená o vanu. Další mohutná vlna mne sráží na kolena. Mám pocit, že prasknu. Napadá mne, že při příští stahu už asi umřu. Stah přichází a s ním veliká úleva - po nohou mi teče plodová voda - odpočívám.
Do koupelny vchází muž, mám šaty a v mezičasech neustále vše kolem sebe uklízím a tak nemám tušení v jaké fázi se porod nachází. Snaží se mě nerušit a tak mi jen potichu oznamuje, že syn chtěl zůsata neplánovaně u kamaráda. Přikývnu a on zase odchází. Nastává další tlak - cítím cosi tvrdého a nahmatávám temínko, opět tlak - protlačila se hlavička - snažím se nahmatat oči, ústa, ale nedokáži pohmatem nic rozeznat. V duchu se ptám, zda je miminko vůbec živé, když se mezi mýma nohama ozve zavrnění. "Viktorko ahoj," říkám. Poslední tlak a miminko mi klouže do rukou. Je sedm hodin a dvě minuty.
Má omotanou šňůru kolem krku a tak volám muže, který hned přichází, protože zavrnění miminka také zaslechl. Rychle pupečník přetahuje přes hlavičku. Holčička chvilku pláče, ale pak se přisaje k prsu. Všude je klid.
Placenta vychází po půl hodině, necháme dotepat pupeční šňůru a tu potom muž přestřihne. O hodinu později přijíždí domů syn. Neměříme, nevážíme, nekoupeme, neočkujeme... Všechen mázek z vlásků i tělíčka se během dvou dnů vstřebá. Dítě má krásnou vláčnou pokožku. Celou noc nespím a jsem připravená být k dispozici děťátku, ale necítím ani žádnou únavu. Jsem plná energie.
Druhý den ráno přichází zkontrolovat holčičku pediatrička. Je očividně překvapená mým stavem i holčičkou. Nikdy před tím doma narozené dítě neviděla. Tentýž den odpoledne absolvujeme s dcerkou v šátku rodinnou šestikilometrovou výpravu. Jsem fyzicky i psychicky ve výborné formě. Třetí den po porodu nemám sebemenší problém jezdit na kole.
Když doktorce o deset dní později ukazuji pupík děvčátka po odpadnutí pupeční šňůry, volá sestru a vše komentuje slovy: "Fakt to odpadne samo..."
Nový člen rodiny nenásilně vplul do našeho života. I běžné životní situace mají podobu dobře vymyšleného a načasovaného scénáře...
V průběhu dalších dní i měsíců nás dcera neustále fascinovala svým způsobem "samostatnosti" a přirozené inteligence. V souvislosti s ní jsem v sobě cítila i nadále velikou důvěru ve veškeré její konání i situace, které život přinášel. Pocity strachu a potřeba neustálé kontroly "aby se dítěti nic nestalo", tak jak jsem je znala ve spojitosti se synem, se vůbec nedostavovaly. Vnitřní klid, mír a jistota, že všechno je, jak má být.