Jela jsem úplně neplánovaně do Krkonoš na běžky. A jak to tak bývá, neplánované akce bývají ty z nejlepších, tak tahle opravdu byla:) Jeli jsme na chatu Petráška na Klínovkách. Kromě toho, že jsme každý den od chaty museli vylézt asi kilák do kopce, byla to chatička úplně parádní. Topí se tam v kachlových kamnech dřevem, voda teče dokonce z kohoutku - parádně ledová!, elektřina svítí od 17:00 do 23:00, jinak jen petrolejky. A když chcete teplou vodu, musíte si zatopit pod kotlem a když budete dobře přikládat, do 20 minut je ohřátá. Domů jsem si dovezla bolení v krku, který se dneska rozrostlo do gigantických rozměrů - když mluvím, vydávám jakési sípavé, těžko identifikovatelné zvuky provázené občasnými záchvaty kašle... V knihovně ze mě budou mít čtenáři dozajista radost:)
Hory mě úplně nadchly. V jednu chvíli, při výstupu k Luční chatě, jsem pocítila na vteřinku ten opojný pocit, který zřejmě zažívají a po němž se pachtí všichni horolezci, třeba při výstupu na K2 nebo na nějakou podobně obtížnou osmitisícovku. Připadala jsem si jako královna - tam nahoře na hřebeni, když jsem koukala dolů na mraky, cítila a slyšela ledovej vítr, mžourala do slunka.
Bylo to bájo:) Dík! J.
Žádné komentáře:
Okomentovat