Chci svůj porod - iniciativa Ligy lidských práv

- Byla jste nespokojená s péčí během těhotenství, porodu a po porodu?
- Chybí ve Vašem kraji nabídka služeb samostatně působících porodních asistentek?
- Chcete mít u porodu svoji porodní asistentku, kterou znáte a které důvěřujete?
- Nechce Vám pojišťovna uhradit těhotenskou poradnu samostatné porodní asistentky, její péči během porodu nebo návštěvy po porodu?
- Chcete, abyste si Vy a další ženy v České republice mohly svobodně zvolit péči během těhotenství, porodu a po porodu podle svých potřeb, jako je to běžné v řadě evropských států?

Online formulář, kterým oslovíte odpovědné úřady a politiky najdeteZDE.

Cílem iniciativy Chci svůj porod je umožnit především ženám, maminkám, budoucím maminkám a nejen jim oslovit odpovědné úřady a politiky, sdělit jim svůj názor, své potřeby a zkušenosti a požadovat od nich, aby se současnou neuspokojivou situací v péči o těhotné a rodičky a systematickým porušováním jejich práv a práv jejich dětí důkladně zabývaly. Cílem této iniciativy není propagovat porody doma, ale prosazovat právo ženy zvolit si svobodně místo porodu i poskytovanou zdravotní péči.

Střípky z porodního sálu

"Paní Šredlová, jak vy máte to příjmení. Já Vás mám v papírech jednou s krátkým e Šredlová a jednou s dlouhým Šrédlová."
Paní zrovna prodýchala kontrakci. Naprosto bezelstně mi pohlédne do očí a povídá:
" Já, já teďka, sestři, vůbec nevim."
A já jen s údivem sleduju její pravou ruku, jak si do vzduchu zkouší svůj podpis...
(Ženy u porodu občas zkrátka ani neví, jak se jmenujou...)

"A až vyleze hlavička, tak co vyleze potom?"

"A vy jste ta MULA?"
(paní zřejmě někdy slyšela o Dulách)

"Jak vám mám říkat? Než vyslovím - porodní asistentko -, tak to snad aji porodím..."

Andalusie na jaře

Já teda NE!

Mám tu otevřenou lahev vína, hraje Katka Garcia, muž ve volejbale... Nejhezčí z celého alba je pětka - Summer rain, kterou vymyslela sama. Je boží.



Byli jsme na výletě na Pálavě a tam jsem měla pár filozofických hluboce vesmírných otázek... Jednu mám ale nezodpovězenou pořád, a pořád mi nad ní zůstává rozum stát. Vůbec nechápu, jak jsme něco takovýho mohli dopustit.
PROBOHA, proč jsme si to na světě zařídili s těma penězma??? A s chozením do práce??? A např. dvanáctihodinovýma šichtama??? A klidně s tím všichni souhlasíme? A s daněma??? Já teda NE!



Koukala jsem se na dokument BBC o ostrovech v Tichomoří. Chtěla jsem taky být tou domorodkou, házet síť do moře, vylovit rybu, za úsvitu slunce sbírat do síťky mořský červíky - kteří se tam rojí jen za jednoho úsvitu v roce, nechat se nést vlnou na prkně ke břehu... Není to nějak životu blíž? Tady ta evropská absurdní hra na kulturní společnost mi připadá čím dál víc jdoucí do kytek. Jsem znechucená euro-česká občanka. Chtěla bych to nějak jinak. Někdy mám silnej pocit, že bych to tu nejraděj všechno nechala, celý český porodnictví na nejlepší evropské úrovni, který ztrácí lidskej rozměr. Prostě odjela bych někam do kopců a luk, koupila si koně, ovce, psy, pěstovala bych tam mrkev a muž by mi udělal děti. Načerno bych dělala porodní asistentku a odrodila spoustu dětí doma.





Možná bych už nikdy nejela na dovolenou k moři a nekoupila bych si asi už nikdy nic v TATUU. Viděla bych ale, jak slunko každej den zapadá, jak vychází. Mohla bych chodit bosá ráno trávou a hlínou. Cítila bych tu hlínu mezi prstama, tak strašně bych ji chtěla cítit, že snad vylezu ven teďka. A když by pršelo, venku by se dělaly kaluže a kapky deště by tekly po okenních sklech. Ve stáji bych vyházela hnůj a když by bylo hezky vyjela bych bez sedla na výlet a v létě bych toho koně plavila v rybníce. Trávou bych mohla jít, kdykoli bych chtěla, pořád bych ji cítila mezi prsty, byla by součástí mě.
A ty zvuky a vůně! Slyšela bych pořád ptáky a hmyz, cítila vítr a vůně z lesa a louky. Byly by pořád se mnou.



Byla bych víc součástí vesmíru, života.

Teď nevím, kam patřím...

J.

Knížecí pláně