
V pátek jsem byla na kurzu Porodní asistentka v komunitní péči v Praze v
Porodním domě U čápa. Mám pocit, jakoby celý kurz ve mně opět vzbudil velkou víru a naději v přirozený porod.
Pochopila jsem, co je hlavním úkolem porodní asistentky, že je to ochrana přirozeného průběhu porodu, těhotenství i šestinedělí. Ochrana ženy před urychlováním porodu v porodnici, před zbytečnou medikalizací, před zbytečnými zákroky, před epiziotomií (nástřihem hráze). Jako porodní asistentky bychom měly zabránit časnému oddělování novorozených miminek od matek, podporovat kojení, trpělivě podporovat ženy v průběhu celého porodu.
Byla jsem zcela překvapená, když jsem hledala informace o epiziotomiích, našla jsem stránky jedné čerstvé
MIDWIFE z New Yorku, která má za sebou 70 porodů v domácnosti a v článku psala o tom, že musela udělat její první nástřih hráze!!! Což je u nás v porodnicích naprosto nepředstavitelné číslo!!! V komentářích k jejímu příspěvku psaly i další porodní asistentky podobné zážitky. Ta porodní asistentky bytostně prožívala smutek z toho, že musela tu ženu nastřihnout. Nás to ve škole a v porodnici učí jako něco normálního, jde mi z toho mráz po zádech.
Je potřeba se ptát.
Je hrozně MOC potřeba ptát se PROČ!
Je potřeba ptát se některých sestřiček, proč s miminky někdy zachází tak hrubě. Je potřeba ptát se, jestli jsou i jiné možnosti a jaké, pro určitý zásah.
Je potřeba hledat, číst a ptát se.
Doporučuju všem krásné video o praxi porodní asistentky z Mexika:
ZDE.
JDE TO JINAK!
HOWGH.
J.
PS: Zdá se, že to tu budu muset nějak třídit... ty příspěvky.