Olivier Follmi, Henri Cartier-Bresson

Dostala jsem krásný diář na plánování samých pěkných věcí, kde jsou nádherný fotky od pana Oliviera Follmi. Stojí za to, podívat se na jeho stránky! J.





Moje milovaná Paříž a další fotky od Henri Cartier-Bresson(a):

Nalačno...

Pralinky, pravý belgický, nalačno, když máš hlad, docela velkej hlad! Uááááá - báječná chuť, to vychutnáš jako nikdy:) Ale snědla jsem je všechny... Nepočítejte s tím, že když jíte pralinky nalačno, něco vám zbyde.

Něco na na knihovnické téma: Medieval helpdesk.

Dneska v První pomoci:
Já: "Paní magistro, kolikrát jsem chyběla? Já si to nepamatuju... Já mám pocit, že mockrát."
Mgr: "Jojo, podíváme se... Tááák Růžičková, no já tady mám dvakrát. Souhlasí to?"
Já: "Super!"
Mgr: "Takže souhlasí."

Mgr: "No mě jedna porodní asistentka před porodem chlácholila, že když to šlo dovnitř, půjde to i ven..."

Mgr: "Společný sprchy jsou super! Já jsem si tak vybrala manžela!"

A takový my máme hodiny pořád... :) J.

Tohle mě dneska...

"To nemohu uvěřit!" řekla Alenka.
"Nemůžete?" řekla královna útrpně. "Zkuste to ještě jednou. Vdechněte zhluboka a zavřete oči."
Alenka se zasmála. "To není nic platno zkoušet," řekla, "člověk nemůže věřit nemožnostem."
"To jste asi neměla dosti cviku," řekla královna. "Když jsem byla ve vašich letech, cvičila jsem to každého dne půl hodiny. Božínku, někdy jsem věřila až i šesti nemožnostem před snídaní."
(Lewis Carrol - Alenčina dobrodružství za zrcadlem)

"Já nezpívám, protože jsem šťastný; jsem šťastný, protože zpívám."
Wiliam James

"Nebe a země jsou v nás."
Mahána Gándhí (Original Blessing - Původní požehnání)

"Ten, kdo tě vidí a nesměje se nahlas,
nebo neztichne, nebo se nerozpadne na kusy,
není nic jiného než cement
a kámen ve svém vlastním vězení.
Džáláuddín Rúmí

"Člověk není statický, je to bytost v procesu bytí. Čím více si umožňuje být, tím víc naplňuje své pravé poslání."
Rudolf Steiner


"Náboženské probuzení, které neprobouzí spáče k lásce, je probuzení marné."
Jessamyn West

"Každej s někým chodí, dokud nechodí s tebou."
Pavel Tuček (Samotáři)

Klarinet

Právě tu (v knihovně) někdo zahrál na klarinet. To vám řeknu, že není nic krásnějšího, než zvuk klarinetu v hale knihovny! Jasnej, temnej, jednoduchej. Hrajou ještě, musím poslouchat...

Mrkev!

Je 23:10. V těchto hodinách jím jenom v těchto případech: že jsem od oběda ještě nic nejedla nebo jsou k jídlu mořské plody či něco dobrého k vínu. Dneska jsem udělala výjimku. Našla jsem totiž na stole vzkaz: Dojez tu mrkev! a mně to připadalo jako dobrý nápad i přesto, že jsem dost vydatně jedla celý den. Byla famózní!

Konečně jsem taky zjistila, kterej časopis se dá číst. Teda spíš, kterej časopis mě baví číst a to tak, že zapomenu i na to, co se děje kolem a začnu se smát. No je to přece REFLEX! Jejich reklamní kampaň je krapánek šílená. Asi tím mě dostali. Už vím, co si přeju pod stromeček:)

Dneska odpoledne jsem si hrála: na prince, princeznu, kočku, pejska, taky na maminku kočku a na paní učitelku, na kněze a asi třikrát jsem se vdávala. Měla jsem k tomu skvělé spoluhráčky - dvě malé holčičky Aničku (5 let) a Alenku (3,5 roku), děti mojí sestřenice. Nejdřív se po mně obě plazily: "Tady máš břicho? A tady pusu a oko? A tady máš prso?" Takovýhle upřímný otázky vás leckdy úplně odzbrojí. Baví mě pozorovat děti, jak přemýšlí o světě. Jakoby člověk pronikal někam zpátky ke kořenům, k základům světa. A baví mě si s dětma hrát jejich hry. Připadá mi docela úžasný, že mě celkem klidně přibraly do svých "malých" představení. Určitě jim připadalo, že hraju podle nějakých zvláštních pravidel, ale braly to jako příjemné zpestření. Pro mě to znamenalo vymýšlet neustále další scénář hry, což je po hodině a půl hraní doooost náročný. Nejlepší byla hra s kouzelnou hůlkou, která nás všechny proměnila v pejsky, kočky, mě třeba v čarodějnici. A když už je to nebavilo, mávly hůlkou a byly jsme víly nebo taky zloději. Paráda! Při hraní je všechno možný.