2009 - frčí to, už to přestávám vnímat. Byli jsme 6 dní v Bělé pod Pradědem, kousek od vesnice v "zateplené" chatě u tábořiště. Pili jsme vodu z potoka, čůrali do sněhu a topili jako o život. První den jsme si po 4 hodinách topení v kamnech konečně sundali čepice a po 6 hodinách bundu.
(My, kteří jsme doma zimní bundu vůbec nenašli a tudíž si ji nemohli vzít, jsme chvíli uvažovali o tom, jak by se jednoduše spacák dal předělat na zimní bundu...) Když jsem šla v noci na kadiboudu, bála jsem se převážně vlků a medvědů, v kadiboudě jsem se bála naprostého uvíznutí v mé fantazii - tedy v kadiboudě. V noci, když někdo musel ven, vracel se úplně omámenej z toho množství hvězd.
(Koukám, že z chození na záchod mám hodně zážitků.)
Běžkování na hřebeni bylo pohádkový - nebe bylo dva dny modrý a bez mráčku, slunko se odráželo od bílýho sněhu a bodalo nás do očí. Martinka všechny fotila, Blažci se převážně líbali a hádali zároveň, P a P se taky líbali, Petruška zaměňovala chuť s hladem, David pořád všem připomínal - jak je všude kolem nádherně, Myška běhala tam a zpět, aby se záhřála. Já jsem prostě jela - do kopce a z kopce, a bylo mi to jedno, jestli nahoru nebo dolů. Měla jsem pocit, že dojedu, kamkoli si budu přát, chtěla jsem prostě jenom cítit bolest svalů, cítit zimu v konečcích prstů, pít teplej čaj z "plechovky" a kousat k tomu čokoládu, stanout na vrcholu Keprníku a na hřebeni se nechat odfouknout větrem - nejlíp se všema mýma kamarádama. A to se fakt stalo.
Přišla jsem ZASE na několik věcí:
- Kulka je větší než kulička a menší než koule.
- Z Keprníku jsou vidět Krkonoše a Sněžka.
- Nemá smysl se ptát, co chcou ostatní, protože se o tom (v naší skupině) bude další hodinu debatovat. Raději to rozhodni sám a udělej to - ušetříš sobě i ostatním čas a nervy.
- Hrát Krávy! - na tom se shodneme vždycky.
- Ne, NEJSEM geniální.
- Sauna JE geniální. Kontaktní čočky TAKY.
- Domluva trasy je báječná náplň večera, ale nemá vůbec žádný smysl.
- Dokážu si umýt vlasy a zbytek těla ve dvou litrech vody.
- S těmahle kamarádama přibírám rychlostí 2 kila za 5 dní.
Dobrou! J. (Fotky:
Martinčiny)
PS: Večer jsem viděla na ČT2 pořad o tom, jak se tančí Argentinské tango v Praze. To se nedá vypovědět, jak to se mnou zamávalo, jak mě to připíchlo k sedačce a sejmulo všechny moje přebytečný masky.
