Tak za prvé - se omlouvám za faktickou chybu v minulém příspěvku. Ony se mi ty naše elektrárny trošku popletly, ale to už na výletě, a tak mi to zůstalo... Byly to přece Dukovany a ne Temelín! (Mohla jsem vás jenom vyzkoušet, kdo na to přijde nejdřív, že...) Takže Jituš tuto vědomostní soutěž vyhrála.
Za druhé - je to blbý, ale nemůžu najít káblík k foťáku, tak sem prostě nemůžu dát fotky. Je to teprve ve fázi, kdy čekám, že se káblík někde objeví. Už týden. Na takových normálních místech jsem už hledala, další fáze - hledání na méně pravděpodobných místech, nastane příští týden a poslední bude, že ten káblík půjdu koupit.
Tento týden jsem zjistila:
- že zvládnu vstát v 5:30 po 5 hodinách spánku
- že kafe bez mlíka nebo šlehačky se prostě nedá pít
- že babičky u porodu jsou prostě krásně dojatý
- že císařský řez mi (ani ne moc vzdáleně) připomínal zabijačku se šťastným koncem
- že když píšu maily střídavě v angličtině a ve španělštině, píšu španělskoanglicky
- že mě baví mluvit s úplně cizíma lidma
- že ať budu mít v peněžence jakékoli množství peněz, do týdne jsou pryč.
A že prý mi to víc sluší bez brýlí a mám nosit kontaktní čočky.
Byly jsme s Marťou v kině, na filmu Angel. Nechoďte na něj. Po první půlhodině jsme si našly ten správný úhel pohledu a celý jsme ho braly jako parodii. Od té doby jsme se docela často smály. Kolem sedící diváci také. Prostě jsem si nějak nedokázala představit, že tohle někdo natočil a myslí to smrtelně vážně (např. stím, že je to romantické drama)! Dalo se to vydržet snad jen díky popcornu, limonádě... a ono se tam (ve Špalku) tak pěkně sedí...
Hihi Pindin komentář nezklamal.
Když už sem nemůžu dát fotky svoje, přidám sem nějaké Linduščiny z Brazílie - mozaikové srdíčko a moře.
Hezký víkend všem! J.
