Jsou 3 v noci. Nasedám ve Vyškově do auta. Paranoidní strach z přepadení na odlehlejším parkovišti u porodnice mě nutní dvakrát se ohlédnout. Spodní prádlo mám v tašce... Sedám za volant a vyjíždím směr domov, po dálnici na Brno. Myslí mi prochází obrazy, slova, přehrává se mi celý děj porodu. Slyším tlukot mého srdce, když se porod blížíl k závěru. Cítím na sobě znovu nervózní pohledy budoucího otce, dětské sestry i klidný pohled lékaře, kterého mám u porodu ráda. Narodila se Jasmínka, nesmírně šikovné děvčátko, jehož pravidelný tlukot srdce mě u porodu ujišťoval, že je vše v pořádku a že je dostatečně silná a porod zvládne. Pouštím si rádio. Jazz! Ne složitá muzika, ale jednoduchá a krásná. Na dálnici to můžu rozjet až k nepovoleným číslům... Na té dálnici, kde za bílého dne stojím v kolonách nebo hledám alternativní cesty do Vyškova, svištím černou tmou.
Vybavují se mi slova partnera: "Ona chce, abyste jí dovolila tlačit!" a já přicházím ženu ujistit, že žádné dovolení nepotřebuje, a ať dělá, co jí tělo říká. Vidím doširoka otevřené oči Jasmínky, když se dívá své mamince do očí. Mají stejnou pusinku, to se nedá přehlédnout. Nejraději u porodu sedím na porodní stoličce, poslouchám a čekám, podporuji slovem. Někdy vůbec netuším, co se v rodící ženě odehrává. Má zavřené oči, nesděluje pocity ani myšlenky, opakuje, že je unavená. Vím, že síly má ještě hodně. Nachází se v úplně jiném čase a prostoru. Jsem nesmírně vděčná za to, že pracuji v porodnici, kde nás u porodu nikdo neruší. Za 6 hodin do porodního pokoje nikdo jiný nevstoupil než partner a já. Mají rozsvícenou jednu svíčku, napuštěnou vanu, hraje CD nějaké mantrické hudby, ale velmi potichu a klidně. Opakování slov v mantrických písních mi přesně sedí k pravidelně přicházejícím silným kontrakcím. Silné kontrakce miluju:) Prosím rodiče, zda mi také to CD půjčí k mému porodu a oba se smějí. Navrhuji, že dám do vany trošku Jasmínu, když to má být Jasmínka, ale žena dává přednost čistému vzduchu a vodě bez vůní. Po nohách jí pořád teče růžová plodová voda. Utírám ji. Čekám na okamžik, kdy odloží brýle - vždycky přijde. Odcházím se napít čaje a promluvit s kolegyní, která má tuto noc službu. Těším se na futon do postele. Na večeři si v porodnici dávám instantní obilnou kaši s banánem, nasypu do ní cukr. Budu ho potřebovat. Dnes je na porodním sále hrozné vedro i v noci. Několikrát na to s kolegyní nadáváme. Pomáhám Jasmínce najít bradavku. Vždy, když na ni sáhnu, začne plakat. Chce si na všechno dojít sama. Jen jí upravím polohu a nechám ji být v klidu na mámě. Lékař i sestřička, které volám k porodu jsou velmi tiší a klidní. Sestřička ujišťuje rodiče, že pokud nebude třeba dítě ošetřovat, zůstane s nimi po celé dvě hodiny na porodním sále. Všechny obrazy se pořád střídají v mé hlavě, vím, co jsem měla udělat jinak a lépe. Děkuji za krásný porod. Ve 3:30 se tulím k muži do postele a rychle usínám.
J.